Jan MAYER

Jan MAYER

* 11/06/18
† 11/01/13

_______________________________________________________________

With sadness we must advise that

.

W/O Jan MAYER, 787384

WW2 pilot with 312 Sqn. RAF

died

11 January 2013 at Chelmsford, England.

_______________________________________________________________

11. ledna 2013 v Chelmsford, Anglie

zemřel

W/O Jan MAYER, 787384

pilot 312. perutě RAF

_______________________________________________________________

Rest in Peace

Čest jeho památce

_______________________________________________________________

Frantisek Binder

František Binder

…………………….* 22. 10. 1914.

…………………….† 04. 03. 1942.

František a jeho rodina
František and his family

František Binder se narodil 22. října 1914 v Hojné Vodě. Nyní v jihočeském kraji České republiky blízko rakouské hranice, ale v roce 1914 to bylo v okrese Kaplice Rakouska-Uherska. Byl druhým dítětem svého otce Františka Antona Bindera, narozeného 20. května 1882, kameníka, a matky Anny rozené Bergerové, porodní báby narozené 6. června 1889. Jejich první dítě, dívka Marie, se narodila v roce 1913. Začala první světová válka a v roce 1915 narukoval Františkův otec. Jeho pluk byl poslán na frontu.

František Binder was born on October 22, 1914 in Hojná Voda. Now in the South Bohemia region of the Czech Republic near the Austrian border but in 1914 it was in the Kaplice district of the Austro-Hungarian Empire. He was the second child of his father, Franz Anton Binder, born 20 May 1882, a stone mason, and mother Anna, née Berger, born 6 June 1889, a midwife. Their first child, a daughter named Marie, had been born in 1913. World War I had started and in 1915 his father was called up had to join the army and his regiment was sent to the front line.

Během toho období se František Anton Binder skamarádil s jiným vojákem z téhož okresu – Václavem Jeníkem z Kolodějí nad Lužnicí. Václav se stal po vychození školy pekařským učněm. Ti dva spolu uzavřeli dohodu, že jestliže by jeden z nich válku nepřežil,druhý by po návratu z války osobně navštívil rodinu toho druhého, aby jim řekl o smrti jejich manžela a rovněž by pokračoval ve finančním podporování rodiny. Bohužel František Binder byl v roce 1918 zabit a Václav Jeník, toho času legionář na italské frontě, se vrátil domů, aby dodržel slib daný svému příteli.

During this time he became good friends with another soldier Václav Jeník of Kolodějí nad Lužnicí who also was from the same region. Václav was born 8 September 1915 ?? and on leaving school had become an apprentice baker. The two made a pact that should one of them not survive the war, the other on returning home from the war, would personally visit the others family to advise them of the death of their husband and would also continue to support the family financially. Unfortunately, in 1918, Franz Binder was killed and Václav Jeník, at the time a legionnaire on Italian front returned home to honour the pact he had made with his friend.

František Binder, 1932

Václav Jeník našel zaměstnání u Finanční stráže v nedalekém Vyšším Brodě a u Binderovy rodiny bydlel. Brzy potom se Václav oženil s Annou Binderovou, vdovou po svém příteli, a malého Františka a jeho sestru Marii adoptoval. Když František vychodil základní školu,Václav mu dodal odvahu k nástupu do učení u drogisty v Praze, aby se naučil řemeslu. V roce 1935 byl František povolán na dva roky na vojnu. Byl u 1. pěchotního pluku „Mistr Jan Hus“v Kaplici u Českých Budějovic v českém okrese Československa.

Václav found employment as a border guard at nearby Vyšší Brod and stayed with the Binder family. Soon after, Václav married Anna Binder, his friends widow and adopted young František and his sister Marie. When František completed his schooling, Václav encouraged him to accept an apprenticeship at a chemists, in Prague, so that he would learn a trade. In 1935, František was required to do his 2 years statutory Military Service. He joined the 1st Infantry Regiment , “Mistr Jan Hus”, who were based at Kaplice, near České Budějovice in the Bohemia region of Czechoslovakia.

Po skončení vojenské základní služby v roce 1937 se František vrátil domů do Hojné Vody a Václav ho přemlouvá, aby společně s ním sloužil u Finanční stráže.

On completing his Military Service in 1937, František returned home to Hojná Voda where he was encouraged, by Václav, to join him and become a border guard.

František uposlechl radu svého otčíma a stal se členem Finanční stráže. Na jedné z dovolenek se poznal s Marií Hokrovou. Brzy se zasnoubili a začali bydlet v Olešnici u Trhových Svin. Služba u Finanční stráže vyžadovala, aby její členové byli svobodní, což znamenalo, že František a Marie museli jejich plány na svatbu odložit.

František followed his step-fathers guidance and joined the border guards. During one of his leaves, František met Marie Hokrová. They soon became engaged and began to live together at Olešnice nr Trhové Sviny. Service as a border guard had some strict requirements, one of those was that the guards were single which meant that František and Marie had to postpone their wedding plans.

Finanční stráž a Stráž obrany státu
The Border Guards

V roce 1937 byla zřízena celnice a služebna Finanční stráže v Kaplických Chalupách Kappelner Waldhauser, /které podléhalo Inspektorátu Finanční stráže Vyšší Brod/. Václav Jeník byl jmenován jeho správcem a vrchním úředníkem, a navrhl, aby s ním zde sloužil František Binder.

In 1937 a Border Guard and Customs office was opened in Kaplické Chalupy / Kapellner Waldhäuser (which was part of the Border Guard Inspectorate of the Vyšší Brod district). Václav Jeník was appointed administrator and Chief Officer of that office and he suggested that František Binder joined him there.

František Binder, 1937

21.května 1938 František Binder požádal o vstup do Stráže obrany státu SOS, jenž doplňovaly činnost Finanční stráže na státní hranici.

On 21 May 1938, František Binder requested to join the Stráž obrany státu, the State Defense Guard unit that complemented the activities of the border guard on the countries border.

V roce 1938 několikrát na celnici v Kaplických Chalupách zaútočil Sudetoněmecký Freikorps, známý také jako Ordneři. Dobrovolnická polovojenská organizace Sudetských Němců založená v roce 1938, aby destabilizovala československé pohraničí ozbrojenými útoky, sabotážemi a diverzními akcemi.

In 1938, the Customs office at Kaplické Chalupy was attacked several times by the Sudetoněmecký Freikorps, also known as Ordneři. A volunteer paramilitary Sudeten German organisation founded in 1938 to destabilise the the Czechoslovak border areas by armed attacks, sabotage and diversion.

Boje v pohraničí 1938
The fighting in the border region in 1938

Sudetoněmecký Freikorps poprvé zaútočil na celnici v Kaplických Chalupách v noci z 20. na 21. září 1938. Naštěstí byli díky včasným protiopatřením Finanční stráže lehce zraněni pouze dva vojáci. Alexandr Farkaš od 45. pěchotního pluku a do oka a Václav Prášek do víčka.

The Sudetoněmecký Freikorps first attacked the Customs office at Kaplické Chalupy on the night of 20/21 September 1938. Fortunately, due to timely countermeasures by the Border Guards, only two soldiers were slightly injured. An eye injury to Alexander Farkaš from the 45th Infantry Regiment and the Václav Prášek on his eyelid.

Toho večera se vrchní důstojník Jeník pokusil rozsvítil v budově celnice světlo, ale zjistil, že elektřina byla odpojena. Všiml si, že dokonce i světla na rakouské celnici v Gugelwaldu na druhé straně hranice jsou ponořená do tmy. Vytušil okamžité nebezpečí a poslal spojku k veliteli Finanční stráže, jehož muži byli umístěni nedaleko. Na celnici nechali pouze tři muže. Vojín František Binder vyzbrojený lehkým kulometem Zb 26 ležel v obranném postavení za hraniční závorou.

That evening Chief Officer Jeník had tried to switch on the lights in the Customs office but found that the electricity had been turned off. He noticed that even the lights at the Customs office on the Austrian side at Gugelwald was also shrouded in darkness. Sensing immediate danger he despatched a courier to the Commander of the Border Guards who were based nearby. This left only three men at the Custome post. Pvt František Binder, armed with a Zb26 light machine gun took a defensive position behind the barrier gate of the border.

Asi deset minut po půlnoci zaútočilo za tří stran na celnici asi osmdesát členů Freikorpsu. První skupina přicházela přes les, ale když ji uviděl strážný, okamžitě na ně zahájil palbu a skupina se rozprchla.

About ten minutes past midnight about eighty Freikorps members attacked the Customs post from three sides. The first group came through the forest but were seen by the border guard who immediately opened fire, causing the group to scatter.

Útok druhé skupiny byl nebezpečnější. Postupovala od blízké Stiftovy pily a k utajení svého přiblížení k budově celnice použila lezení příkopem. Tak se členové Freikorps dostali k celnici dostatečně blízko, aby mohli hodit ruční granáty a střílet ze svých samopalů. Celý útok byl z rakouské strany hranice podporován vojáky německého Wehrmachtu, kteří stříleli ze dvou těžkých kulometů. Jeden pálil asi z pěti set metrů jihovýchodně od celnice a druhý z okna Baumana hostince v Gugelwaldu.

The attack by the secound group was more dangerous, they advanced from the direction of the nearby Stift sawmill, and by using a ditch for concealment were able to get close enough to the Customs house to be able to throw hand-grenades and fire their machine guns. The entire attack was supported on the Austrian side by soldiers of the Wehrnacht who were firing two heavy machine guns. One machine gun was firing about 500 mtrs south-east of the Customs post, whilst the other was fired from the window of the Baumann’s public house in Gugelwald.

František Binder u Finanční stráže, 1938.
František Binder, border guard, 1938

Vojín František Binder náporu útoku odolal. Ze svého kulometu vystřílel na útočníky čtyři zásobníky a teprve při palbě z pátého se opakované útoky Freikorpsu zhroutily. Útočníci odtáhli přes hranici do Rakouska několik těžce zraněných soukmenovců. Po útoku byl klid narušován sporadickou německou palbou. Bylo vystříleno 108 nábojnic, které rozbily 68 okenních tabulek, hlavní vchod budovy celnice byl poznamenán stopami boje od kulek i jiných šrámy z boje.

Private František Binder resisted the onslaught of the attack. He emptied four magazines from his machine gun against the attackers and only during firing of his fifth magazine did the repeated attacks by the Freikorp collapse. The Freikorp attackers dragging several seriosly wounded comrades over the border into Austria. After the attacks the peace was broken by sporadic German gunfire with 108 shots being fired resulting in 68 panes of glass being shattered, the main entrance to the Customs post being badly marked by bulletts along with other battle scars left on the building.

Brzy ale došlo k dalším incidentům. V sobotu 24. září 1938 si šel vojín František Binder koupit cigarety pro celou jednotku. U Stiftovy pily na něho zaútočil granátem neznámý útočník. František měl štěstí a v rozpoutané přestřelce rovněž použil ruční granáty a útok odrazil.

But soon there were other incidents. On Saturday 24 September 1938, Private First Class František Binder went to buy cigarrettes for the border patrol unit. Near the Stift sawmill he was attacked by an unknown assailant who used a hand grenade. František was lucky and in the ensuing fire-fight, also using grenades, he repelled off the attack.

Následujícího dne zaútočilo asi dvě sta ozbrojených členů Freikorpsu,opět podporovaných palbou těžkých kulometů z území Rakouska. V divoké přestřelce byla hrstka českých pohraničníků donucena celnici opustit a ustoupit. Nikdo z nich nebyl při útoku zraněn. ale celnice byla úplně zničená a zůstala v rukou nacistů.

The following day attacked about 200 armed Freikorps, supported again by several heavy machine guns firing from Austrian territory. It was a fierce shoot-out and the handful of Czech border guards were forced to abandon the Customs post and retreat. None of the border guards were injured in this attack, but the Customs office was totally destroyed and remained in the hands of the Nazis.

Členem odboje
A member of the resistance

Po Mnichovské dohodě, kdy byly 30. září české a moravské oblasti Sudet odstoupeny nacistickému Německu, se František rozhodl využít svoje znalosti několika rakousko/německých místních dialektů. Z šesti set obyvatel Hojné Vody bylo pouze šestnáct české národnosti. Takhle maskován František chodil do hospod v pohraničí a poslouchal tam členy Freikorps, jak mluví o svých plánech. Úspěšně se do Freikorps infiltroval a získal informace o činnostech, které plánovali. Během tohoto období plného zvratů se Františkovi a jeho snoubence Marii 19. ledna 1939 narodila dcera Květa. Když Německo obsadilo 15. března 1939 zbytek Čech a Moravy, stal se František členem odbojové organizace Obrana národa a pokračoval v získávání informací.

Following the Munich Agreement of 30 Sept 1938, when the Sudeten regions of Czechoslovakia were ceded to Nazi Germany, František decided to utilise his knowledge of the several Austrian/German dialects in his region. The village of Hojná Voda, had about 600 inhabitants, of which only 16 were of Czech nationality. In this guise Frantisek would go into the pubs in the border areas and listen to the Freikorps discussing their plans. He successfully managed to infiltrate into the Freikorps to obtain intelligence about activities they were planning. During this turbulent time a daughter, Květa was born, on 19 January 1939, to František and Marie who was now his fiancee. When Germany occupied the rest of Bohemia and Moravia on 15 March 1939, František joined the underground Czechoslovak organisation ‘Obrana národa‘ – Defense of the Nation – and continued with his intelligence gathering activities.

Freikorps bohužel zjistil, že má mezi sebou zrádce a vypsali odměnu padesáti tisíc říšských marek za jeho jméno. Ale bez znalosti jména hledalo Gestapo špióna marně.

Unfortunately the Freikorps discovered that they had been infiltrated and they offered a reward of 50,000 Reichsmarks for the name of the spy. But without a name the Gestapo looked in vain for this infiltrator.

Útěk před Gestapem
Escape from the Gestapo

František se začal připravovat na odchod svůj a rodiny do bezpečí. V září 1939 odjíždí do Prahy spojka, aby zde vyzvedla falešné doklady a průvodní dopisy k útěku do Ruska. Na zpáteční cestě byl kurýr prozrazen a zatčen Gestapem, vyslýchán a nakonec zastřelen. Prozrazení kurýra způsobilo, že František se narychlo snaží zahladit stopy. Tajně se z pobytu v Olešnici odhlásil a šel bydlet do vzdáleného opuštěného domu a přerušil kontakt s kýmkoliv z rodiny.29.září se krátce rozloučil se svojí snoubenkou Marií a malou dcerkou Květou a pak odešel, aby nebyl dopaden, i když s vědomím, že bude čelit jisté smrti. 3. října František z opuštěného domu odešel a jel na kole do Hodonína, kam přijel v poledne 5. října. Následujícího dne napsal ze své vlasti poslední dopis. Den poté František a tři společníci, z nichž dva byli vojáci, úspěšně překročili slovenskou hranici – na jejich cestě na západ hranici první. 8.října přijeli do Nitry na Slovensku, odkud František poslal domů první pohlednici,než pokračoval v cestě. Dne následujícího dorazili do Budapešti,odkud poslal domů další pohlednici.

He began to prepare to escape with his family to safety. In September 1939 a courier went covertly to Prague to collect false documents and covering letters for an escape to Russia. On the return jorney the courier was betrayed to the Gestapo who arrested him, interrogated him and eventually shot him. The betrayal of the courier caused František to hastily try to cover his tracks. He discretely left his home in Olešnice and went to live in a remote abandonded house and had no contact with any of his family. On 29 September he had a brief farewell meeting with his fiancee Marie and their baby daughter Květa and then he left before he was captured knowing that he would face the certainty of death. On 3 October he left the abandonded house and cycled to Hodonin where he arrived at noon on 5 October. The following day he wrote his last letter from his homeland. The next day František, with three companions, two of whom were military personnel, successfully crossed to border into Slovakia – their first border crossing on their route to the west. On 8 October they arrived at Nitra, Slovakia from where he sent his first postcard home before carrying on with their journey. By the following day they had reached Budapest, Hungary from where he wrote another postcard home.

Brzy poté byl maďarskými úřady zadržen a uvězněn. Podařilo se mu utéct až do Rumunska, kde ho opět zadrželi a uvěznili. Po nějaké době byl František propuštěn a přes Jugoslávii přijel 4. ledna 1940 do Soluně v Řecku. Po čtyřech dnech se dostal do Istanbulu, odkud poslal svou poslední pohlednici domů.

Shortly after he was detained in Hungary by the authorities and held in prison. He managed to escape and reached Romania where again he was detained and imprisoned. After some time he was released and travelled to Yugoslavia from where he reached Thessaloniki, Greece on 4 January 1940. Four days later he had reached Istanbul, Turkey from where he sent his last postcard home.

Nitra, Slovensko.
Nitra, Slovakia.

Budapešť, Maďarsko.
Budapest, Hungary.

Thessaloniki, Řecko.
Thessaloniki, Greece.

Istanbul, Turecko.
Istanbul, Turkey.

V Turecku se František s dalšími českými uprchlíky nalodil na loď do Bejrútu. Odsud do Marseille ve Francii, kam připlul 21. ledna 1940. Ve Francii byl zařazen k 3. pěšímu pluku, který se toho času připravoval k odchodu na frontu. Rychlý sled událostí mající za následek kapitulaci Francie zabránil jeho jednotce v odchodu do boje. Místo toho František 25. června 1940 odplul z Marseille do Anglie, kde 15. července podepsal závazek ke službě v Dobrovolnické záloze Královského vojenského letectva.

From Turkey, František with other Czech escapees, boarded a ship which sailed to Beiruit and from there sailed to Marseille, France. He arrived at Marseille on 21 January 1940. In France he was posted to the 3rd Infantry Regiment who at that time were preparing to go to the front line. The rapid rate to France’s capitulation prevented his unit going into combat and instead, on 25 June 1940, he sailed from Marseille to England where, on 15 July 1940, he was recruited into the RAF Volunteer Reserve.

Královské vojenské letectvo – RAF
Royal Air Force

Nejprve byl František Binder poslán do Československé náhradní jednotky – depa v Cosfordu k základnímu výcviku RAF. Po jeho ukončení byl vybrán k výcviku na leteckého montéra. Po jeho úspěšném absolvování byl poslán k československé stíhací 312. peruti jako montér Hurricanů, se kterými létali. Brzy byl zklamaný se svou pasivní rolí a hledal aktivnější ve svém válečném úsilí.

Initially he was transferred to the Czechoslovak Depot at Cosford for his RAF basic training. On completion was selected for a training course to become an aircraft fitter. Successfully completing this training he was posted to 312 Czechoslovak Sqn as a fitter to the Hurricanes they were using. He soon became dissatisfied with this passive role and sought to have a more active role in the war effort.

Podal si žádost o zažazení k leteckému výcviku a 3. května 1941 ho poslali do West Freugh ve Skotsku ke 4. Škole bombardování a střelby. Po ukončení výcviku byl František 23. června 1941 přidělen k čs. 311. bombardovací peruti do East Wreathamu v hrabství Norfolk, kde se stal palubním střelcem baombardéru Wellington, s nimiž peruť létala. 6. července byl povýšen na četaře.

He applied for flight training and on 3 May 1941 was sent for Air Gunner training at No. 4 Air Bombing and Gunnery School, West Freugh, Scotland. He successfully passed this training course and on 23 June 1941 was posted to 311 Czechoslovak Bomber Squadron, based at East Wretham, Norfolk where he became an air-gunner on the Wellington bombers they flew. On 6 July 1941 he was promoted to the rank of Sergeant.

17.října 1941, po nešťastné události z 5. září, kdy šlo o krádež dvou litrů benzínu, stanuli jak František Binder, tak četař Adolf Pegřimek před vojenským soudem a byli degradováni na vojíny nováčky.Binder byl navíc přeřazen z osádky letounu k pozemnímu personálu a šel do vězení na čtyři týdny. Četař Pegřimek byl napomenut podobným způsobem a byl poslán do basy na pět týdnů. Událost s benzínem nebyla na základnách tak neobvyklá, ale zde měli Binder s Pegřimkem smůlu, že je chytili a vyšší velení RAF rozhodlo je exemplárně potrestat, aby to ostatní letce odradilo.

On 17 October 1941, following an unfortunate incident, on 5 September 1941, involving the pilfering of 2 litres of petrol both Binder and Sgt Adolf Pegřímek were court-martialled and demoted in rank to AC2. Binder was also removed from aircrew to ground crew and subjected to 28 days detention. Sgt Pegřímek was similarily reprimanded but received 35 days detention. The incident involving the petrol was not that uncommon on airbases, but here Binder and Pegřímka had the misfortune to be caught and the RAF Higher Command decided to proceed with a exemplary case to deter other airmen.

Po této nešťastnou událostí se František soustředil na obnovení své kariéry v RAF a 24. prosince 1941 mu byla hodnost četaře vrácena. 28. prosince letěl na svůj první operační let jako zadní střelec stroje KX-I pilotovaného nad Wilhelmshaven rotným Františkem Dostálem. Odstartoval z East Wreathamu v 17.35 a přistál v 23.05.

With this unfortunate incident behind him focused on rebuilding his RAF career and on 24 December 1941, he was returned to the rank of Sgt and also aircrew. On 28 December he flew his first operational mission on a raid to Wilhelmshaven as rear-gunner of KX-I Flown by Sgt František Dostal. Take-off was at 17:35 and landing back at East Wretham at 23:05.

Další lety následovaly : v lednu 1942 – jedenáctého na Brest trvající 5 hodin 34 minut, dvacátého prvního byla akce kvůli poruše přístrojů let na Brémy přerušena a Wellington se vrátil po 53 minutách. V únoru – desátého na Brest, dvanáctého denní útok na německé bitevní lodi Scharnhorst a Gneisenau v Severním moři u Amsterodamu, čtrnáctého na Mannheim 5 hodin 23 minut a dvacátého druhého na Wilhelmshaven 2 hodiny 13 minut kvůli předčasnému návratu způsobenému problémem s vrtulí a 3. března 1942 na Emden.

Other bombing missions followed: in January 1942; 11th to Brest 5hrs 34 min, 21st 53 min an aborted, due to instrument failure, raid on Bremen. In February; 10th to Brest, 12th a daylight attack on the German battleships Scharnhorst and Gneisenau off Amsterdam, 14th 5hrs 43 min to Mannheim, and 22nd, 2hrs 13min to Wilmshaven, but aborted due to airscrew problem and on 3rd March to Emden.

Podle citace Divizního generála Karla Janouška, vyššího čs. důstojníka v RAF byla reputace Františka Bindera taková, že byl neúnavným, nadšeným a odvážným letcem. Jako zadní střelec měl na kontě celkem devět operačních letů s nalétanými 39 hodinami a 24 minut až do 4. března 1942, kdy se stal obětí své profese : zabit v akci.

Soon, his reputation, according to his citation from Air Vice-Marshall Karel Janoušek, the Senior Czechoslovak Officer in the RAF, was that he was a tireless, enthusiastic and courageous airman. He flew a total of 9 operational flights, totalling 39 hrs 24 min, as a rear-gunner until 4 March 1942 when he became a victim of his profession: killed in action.

Poslední bitva
The Last Battle

Při návratu zpět po náletu na německý přístav Emden byl Wellington Z1147 KX-G jako George pilotovaný rotným Vladimírem Párou deset minut po deváté večer nad cílem ve výšce 4 800 metrů napaden nočním stíhačem Messerschmitt 110 pilotovaný velitelem 1. noční stíhací perutě z holanského Venlo majorem Wernerem Streibem.

On the return flight, after a raid on the German port of Emden, his aircraft, a Wellington bomber KX-G, Z1147 George’, flown by Sgt Vladimír Pára was attacked at 21:10 at an altitude of 14,500 ft, over the target by a Luftwaffe Me110 night-fighter flown by Major Werner Streib, Commander of 1 Nachtjagdgeschwader at Venlo, Holland.

Rotný Pára okamžitě uvolnil bomby a provedl úhybný manévr a pokusil se nočního stíhače setřást. Me 110, zřejmě naváděný pozemní stanicí Luftwaffe, hledal Wellington dobrých dvacet minut, ale protože bombardér pořád měnil svou výšku, měl Me 110 potíže ho lokalizovat. Během této doby zadní střelec František stíhačku nespouštěl z očí.

Sgt Pára immediately jettisoned his bomb load and took evasive action to try and loose the nightfighter. The Me110, apparently guided from the ground, searched for the the Wellington for some twenty minutes but because the bomber kept altering its height, had trouble locating it. During this time František, in the bombers rear gun-turrett kept the night-fighter under observation.

Druhý pilot rotný Oldřich Soukup při výslechu po návratu z akce vypověděl, že „Němec po nás šel dlouho, asi dvacet minut. Jednou, když letěl směrem k nám, po něm přední střelec Ján Šimko začal pálit. Stíhačka pak zaútočila zezadu, ale František Binder na ni dvakrát vystřelil.

The second pilot Sgt Oldřich Soukup later stated in his de-brief questioning that “The German followed us for a long time, about twenty minutes. Once, when he flew towards us, Jan Šimko, the front gunner, began shooting at him. He then attacked from behind, but František Binder fired twice at him.

V kabině se rozsvítilo červené světlo, signál, že zadní střelec je zraněný, slyšeli jsme střelbu z Binderových kulometů. Současně jsme pocítili útok noční stíhačky. Naštěstí jsme viděli velký mrak, do kterého Vladimír Pára vletěl, aby se v něm skryl. Změnili jsme kurs. Šel jsem s navigátorem do zadní části letadla a našli jsme Bindera v bezvědomí. Krev mu tekla jak z hlavy, tak i břicha. Snažili jsme se ho dovléct na skládací lůžko pro zraněné a píchli jsme mu morfium. Kapitán mě poslal do zadní věže, ale bylo to k ničemu, protože ta byla úplně zničená zásahy z kanónu Messerschmittu 110.“

The red light, in the cockpit, lit up, indicating that the rear gunner was wounded, we heard the shots from Binder’s Browning machine guns. At the same time we also felt the attack from the night fighter. Fortunately we saw a large cloud into which Vladimír Pára flew into to hide. We changed course, I went with the navigator to look into the back of the aircraft and we found that Binder was an unconscious. Blood flowed from both, his head and the abdomen. We struggled to get him into the body of the airplane onto the folding bed. I gave him a morphine injection. The Captain sent me to the back of the rear-gun turrett, but it was useless, it had been completely destroyed by the Me110’s cannons shells”.

V East Wreathamu, jejich domovské základně, bylo minutu po půlnoci slyšet zvuk motorů blížícího se Wellingtonu. Pozemní kontrola už byla v kontaktu s KX-G k přistání. Nyní další problém – pilot rotný Vladimír Pára nebyl schopen vysunout podvozek letadla. Na letišti byly zalarmovány pohotovostní vozidla a kvůli přistání na břicho jsou připraveni hasiči, sanitka i doktor.

At East Wretham, their home airfield, at 00:01 the sound of the Wellington’s engines was heard approaching and Flying Control was already in contact with KX-G ‘ for the landing. Now another problem; the pilot Sgt Vladimír Pára was unable to lower the aircraft’s undercarriage. At the airfield, emergency vehicles were allerted and the fire tender, ambulance and doctor prepared for the emergency landing.

Silueta dvoumotoráku se konečně objevila ve tmě a desítky mužů na základně s úzkostí očekávaly nouzové přistání. Břicho Welingtonu se dotklo travnaté dráhy letiště při téměř nulové rychlosti, levé křídlo zachytilo o zem, což letadlo otočilo kolem své osy, než se zastavilo úplně. Desítky čekajících letců spěchaly k letadlu, které naštěstí nechytlo.

In the darkness, the silhouette of the twin-engined finally appeared and dozens of airmen at the air-base awaited, in apprehension, of the emergency landing. At almost stalling speed, the belly of the Wellington touched down on the grass airstrip, the left wing brushed along the ground causing the aircraft to spin around until it finally came to a stop. Dozens of watching airmen rushed to the aircraft which fortunately did not catch fire.

Rotný Pára odstartoval 3.března v 18.52 a dokázal nouzově přistát v East Wreathamu s těžce poškozeným Wellingtonem sedm minut po půlnoci 4. března.

Sgt Pára had starting his mission at 18:52 on 3 March 1942 and had managed to land the heavily damaged Wellington at East Wretham at 00:07.

This slideshow requires JavaScript.

Letci pomáhali s vynesením svého zraněného člena posádky z letadla, ale přes všechno jejich úsilí a okamžitou zdravotnickou péči bylo příliš pozdě. Zadní střelec Františel Binder zemřel už předtím na palubě letadla.

The airmen assisted in getting their wounded comrade from the aircraft, but despite all their effort and immediate medical assistance it was too late, the rear-gunner Sgt František Binder had already died on-board the aircraft.

Byl pohřben ráno 7. března 1942 na hřbitově St Ethelbert v East Wreathamu, hrob č. 21.

He was buried on the morning of 7 March 1942 in grave 21 St Ethelbert’s church, East Wretham.

Vyznamenání:
Decorations:

Československý válečný kříž 1939 „in memoriam“ /17. července 1946/
Czechoslovak War Cross 1939 “in memoriam” (July 17, 1946)

Československá medaile Za chabrost /17. února 1947/
Czechoslovak Medal for Bravery (February 17, 1947)

Ocenění:
Recognition:

Prvního února 1947 byl posmrtně povýšen do hodnosti štábního rotmistra letectva v záloze Československého letectva.

On 1 February 1947, he was posthumously promoted to the rank of Staff Sergeant in the Czechoslovak Air Force reservists.

Po „sametové“ revoluci byl 29. května 1991 povýšen na podplukovníka letectva v záloze.

Following the ‘Velvet Revolution’ of 1989, on 29 May 1991 he was promoted to the rank of Lieutenant Colonel in the Czechoslovak Air Force reservists.

Při ceremoniálu rehabilitace, jenž konal 13. září 1991 v Praze, byli čs. letci, kteří za druhé světové války sloužili v RAF, postkomunistickým Československem morálně a politicky rehabilitováni Tito letci byli finančně odškodněni a od vlasti se jim dostalo uznání za boj k osvobození své země od nacistického Německa. Při tomto ceremoniálu bylo jméno Františka Bindera slavnostně přečteno.

At the Rehabilitation Ceremony, held in Prague on 13 September 1991, the Czechoslovak airmen who had served in the RAF in WW2 were morally and politically rehabilitated by post-Communist Czechoslovakia. These airmen were finally recognised and acknowledged by their country for fighting for the liberation of their homeland from Nazi Germany. At this Ceremony František Binder was honourably mentioned.

Pavel Hamberger

Toto je jediná dochovaná vzpomínka na mého dědečka a zároveň poděkování všem, kteří se na projektu této biografie podíleli.
This is the only preserved the memory of my grandfather and also thanks to all who contributed their assistance with this biography”

Za Binderovo rodinu; jeho vnuk Pavel, dcera Květa a neteř Elizabeta. Děkujeme.
From the Binder’s family; his grandson Pavel, daughter Květa and niece Elizabeta. Thank you all.

Bobby

Talisman ‘Bobby’ Novák slaví sedmdesátku

Talisman ‘Bobby’ Novák celebrates his 70th

Psal se 25.12.1942, Boží hod nejtěžšího roku 2 sv. války. Jednadvacetiletý Sgt. Jaroslav Novák před týdnem dokončil výcvik navigátora bombardéru a čerpal dovolenou před operačním nasazením u 311. čs. bombardovací peruti.

It was 25th December 1942, Christmas Day of the hardest year of WW2. 21 year old Sgt Jaroslav Novák had finished his navigator training a week ago and was on leave before his operational posting to 311 Bomber Sqn.

Moc se těšil na společné setkání s přítelkyní Barbarou Harridge a její rodinou v Readingu. Celá rodina Jaroslava vřele přivítala. Sestra Barbary Monika byla ošetřovatelka v místní nemocnici a požádala Jaroslava, zda by byl ochoten přijít na Boxing day, což je v češtině Boží hod, do nemocnice. Zde měl rozdat dárky dětem a ostatním pacientům.

Barbara Harridge.

He was very much looking forward to his meeting with his girl-friend Barbara Harridge and her family in Reading. The whole family welcomed Jaroslav warmly. Barbara´s sister was a nurse in the local hospital and asked Jaroslav whether he would be willing to come to the hopital on Christmas Day. Here he would give out presents to the children and other patients.

Jaroslav rád pozvání přijal. Koncem roku 1942 byli letci, hoši v modrém, velmi populární. Anglický národ na ně hleděl s úctou, neboť byli jediní, krom menšího procenta námořníků a vojáků v Africe a v Asii, kteří bojovali a umírali denně. Ztráty i úspěchy byly veliké. Když tedy do nemocnice přišel letec předávat dětem a pacientům dárky, to pro všechny byla vzácná chvíle.

Jaroslav accepted the invitation with pleasure. At the end of 1942 airmen, the boys in blue, were very popular. The English nation viewed them with respect because they were the only ones, except for a small percentage of sailors and soldiers in Africa and Asia, who were fighting and fell every day. The losses and successes were great. Hence when a airmen arrived to the hospital to distribute the presents, it was a special moment for one and all.

Než Jaran začal předávat dárky, hlavní sestra ho zavedla do pokoje, kde se shromáždily veškeré dárky pro děti a pacienty. Během prohlížení jednotlivých dárků uviděl Jarda pleteného zajíce. Nemohl od něj odpoutat oči a sestra si toho všimla …

Before Jaroslav commenced to give out the presents, the Staff-Nurse led him into a room, where all the presents for the children and patients were gathered. During viewing of the individual presents, Jarda noticed a knitted hare. He could not take his eyes off of him and the nurse noticed it….

Když Jaroslav předal veškeré dárky, sklidil potlesk a zároveň byl obdarován na první pohled oblíbeným pleteným zajícem. Z darovaného zajíce se stal talisman, který pokřtili pivem a dostal jméno podle Barbary, které jsme říkali „Bobby“. Nikdy se nestalo, že by Jaroslav letěl bez Bobbyho. Kdekdo z kamarádů u letectva měl z Jaroslava a Bobbyho srandu, ale fakt je, že ať se jim sebevíc smáli nebo vyhrožovali, že Bobbyho načerní kolomazí, tak Jaroslava bez Bobbyho do letadla nepustili.

When Jaroslav gave out all the presents, he was applauded and at the same time he was presented with the knitted hare he liked at first sight. The donated hare turned into a good luck charm, which they baptised with beer and named after Barbara who we used to call ‘Bobby’. Jaroslav would never fly without ‘Bobby’. All his mates in the Air Force took the mickey out of Jaroslav and ‘Bobby’, but the fact remains, that no matter how hard they laughed at them or threatened to tar ‘Bobby’ black, they wouldn´t allow Jaroslav in the aircraft without ‘Bobby’.

Bobby měl místo na navigačním stole a „kontroloval“ Jaroslavovi výpočty. Za války spolu absolvovali 46 operačních letů a bezpočet neoperačních. Přežili útok stíhače, útoky na ponorky a konvoje i nepřízeň počasí. Třikrát se podívali v rámci 246. dopravní peruti do Indie a jednou na Island. Po konci války létali u letecké dopravní skupiny až do dubna 1946, než pod tlakem komunistů opustil Jaroslav čs. vojenské letectvo.

‘Bobby’ had his place on the navigation desk and ‘controlled’ Jaroslav´s calculations. During the war, they accomplished 46 operational and countles non operational flights together. They survived a fighter attack, attacks on submarines and convoys as well as bad weather. They saw India three times and Iceland once with the 246 Transport Sqn. After the end of the war, they flew with the Czechoslovak Transport Regiment till April 1946, when Jaroslav left the Czechoslovak Air Force because of Communist pressure.

K létání se vrátili až po několika letech v Austrálii, kam Jaroslav emigroval. Tu spolu skrz na skrz prolétali.

They returned to flying only several years later in Australia, where Jaroslav emigrated. They flew all around it together.

V rámci rehabilitace a oslav padesátiletého výročí Bitvy o Británii navštívil Jaroslav s Bobbym Velkou Británii. Státní televize udělala krátký spot s Jaroslavem a Bobbym v jeho náruči a natočila jejich dobrodružný příběh. Když byl posléze pořad vysílán, viděla ho v televizi Barbara, dívka, díky které Jaroslav za války Bobbyho dostal. Neměli spolu od roku 1945 žádný kontakt, a díky Bobbymu se opět sešli.

Within the frame of rehabilitation and the celebration of the fiftieth anniversary of the Battle of Britain, Jaroslav and ‘Bobby’ visited the UK. The BBC made a short interview with Jaroslav and ‘Bobby’ in his arms and filmed their adventurous story. When the programme was subsequently broadcasted, it was seen on TV by Barbara, the girl thanks to whom Jaroslav got Bobby during the war. They had not been in touch since 1945 and thanks to ‘Bobby’ they met again.

Roku 2005 zemřela Barbara a v říjnu 2011 odešel Jaroslav. Mohlo by se zdát, že tím příběh Bobbyho končí. Není to tak, Bobby se vrátil do České republiky na konci roku 2011 a bude se zúčastňovat výstav a pietních oslav našich letců a vojáků, kteří bojovali za svobodu naší vlasti.

Barbara died in 2005 and in October 2011 Jaroslav passed away. It could appear that this is the end of Bobby´s story. But it´s not the case, Bobby was returned to the Czech Republic at the end of 2011 and will participate in exhibitions and commemorations of our airmen and army, who fought for the freedom of our country.

Jan a Milan Votavovi
Jan and Milan Votava

Fürst Bohumir

Bohumír Fürst

* 10 January 1909

† 2 January 1978

Bohumír Fürst was born 10 January 1909 at Opatovice, in the Moravia region of Czechoslovakia. He was the son of a quarry labourer and had four siblings. After completing his elementary schooling he started work as an shop assistant. Until he went for his Military Service he was employed in Tršice and then at Melnik also as a shop assistant.

Bohumír Fürst se narodil 10.1.1909  v Československu v Opatovicích na Moravě. Byl synem dělníka v kamenolomu a měl  čtyři sourozence. Po ukončení základní školní dcoházky se vyučil prodavačem. Do nástupu vojenské základní služby byl zaměstnán jako prodavač v Tršicích a později v obchodě na Mělníku.

On 1 October 1928 he commenced his Military Service attending the Military Aviation Academy at Prostějov where he was selected for pilot training. Having completed his Military Service in September 1930, he choose to remain in the Czechoslovak Air Force and with a rank of svobodník (LAC) and was posted to the 38th Fighter Regiment based at Vajnory, near Bratislava, Slovakia, where he remained until 1932.

Dne 1. října 1928 nastoupil vojenskou základní službu do Vojenské letecké akademie v Prostějově, kde byl zařazen do pilotního leteckého výcviku. Po ukončení základní vojenské služby v září 1930, se rozhodl zůstat v československém letectvu a v hodnosti svobodník nastoupil k 38. stíhacímu leteckému pluku na Slovensku, ve Vajnorech u Bratislavy.  Kde sloužil do roku 1932

Between 1932 to March 1939 served as an instructor at the Military Aviation Academy at Prostějov with the rank of četař (Sgt). Following the German occupation on 15 March 1939, the Czechoslovak Air Force was disbanded and all personnel dismissed.

V letech 1932 až 1939 byl instruktorem ve vojenské letecké akademii v Prostějově. Po německé okupaci 15. března 1939, bylo československé letectvo rozpuštěno a všichni letci byli propuštěni z armády.

On 23 June 1939 he escaped over the Cieszyn pass into Poland and travels to Krakow where he joins other escaped Czechoslovak airmen. On 26 July, with other escaped Czechoslovak airmen, sailed from Gydnia, Poland, aboard the Swedish ship ‘Kastelhom’ which took them to France.

Dne 23. června 1939 u Českého Těšína překročil hranice do Polska a odjel do Krakova, kde se připojil k ostatním československým letcům. Dne 26. června 1939 se skupinou československých zahraničních letců odjel do Gdyně, kde nastoupili na palubu švédské lodi Kostelholm, která plula do Francie. 

As French law did not permit foreign troops to be based on its soil during peacetime, the airmen were required to enlist in the French Foreign Legion for a term of five years, with the agreement that should war be declared, would be returned to France to join a French military unit. Their alternative was that they would be sent back to occupied Czechoslovakia and face German retribution. The airmen sailed from Marseille to North Africa and taken to the Legion’s basic training camp at Sidi-bel-Abbes, Algeria.

Francouzké právo neumožňovalo pobyt zahraničních jednotek na půdě Francie v době míru. Z toho důvodu museli českoslovenští letci vstoupit do francouzské cizinecké legie na dobu pěti let s tím, že v případě vyhlášení války by se vrátili do Francie a stali  příslušníky francouzských vojenských jednotek. V případě, že by nechtěli vstoupit do cizinecké legie, další alternativou bylo, že budou odesláni zpět do okupovaného Československa a vystaveni německé odplatě. Českoslovenští letci  byli z prostoru cizinecké legie v Marseille přepraveni  do základního výcvikového tábora cizinecké legie  v Sidi-bel-Abbes v Alžírsku.

Bohumír Fürst middle row 4th from left, with the French Foreign Legion at Sidi-bel-Abbes, 17 October 1939.
Bohumír Fürst 17. října 1939, jako příslušník francouzské cizinecké legie v Sidi-bel-Abbes, V prostřední řadě čtvrtý zleva.

With war being declared on 3 September 1939, Bohumír was transferred to l’Armee d’Air on 25 October and posted to their training airbase’s at Tunis and el Aouina Blida with the rank of Adjutant.

Po přepadení Polska  a vstupu Francie do války s Německem dne 3. září 1939, byl Bohumír First 25. října 1939 přemístěn v hodnosti pobočník, na výcvikovou  leteckou základnu el Aouina Blida v Tunisu.  

In December 1939 he returned to France and is posted as an instructor to l’Armee d’Air training airbase at Chatres. Between 10 and 17 May 1940 he was assigned to Escardrille Légere de Défense (ELD) at Chateaudun and then to Groupe de Chasse II /2 (CG II /2) until 21 June. The unit were equipped with MS-406C aircraft which he used to good effect during the Battle of France:

V prosinci 1939 se vrátil do Francie a byl zařazen jako instruktor na výcvikové základně l’Amee d’Air v Chartres. V období mezi 10. a 17. květnem 1940, byl do 21. června, převelen k Escardrille Légere de Défense (ELD) na Chateaudun a pak Groupe de ChasseII/2 (CG II / 2). Tato jednotka byla vybavena letouny  Morane-Saulnier  MS-406C. V průběhu bitvy o Francii byl velmi úspěšný:

On 19 May he shot down a Hs-129 at Laon, near Soissons. On 21 May he jointly shot down a Do-17z near Creil with Cne Baudoin de Callonne and Adj Maurice Pollono but his MS-406c, no 390, was shot down near chateau Verneuil-en-Halatte and he was wounded in his left leg during the attack.

Dne 19. května sestřelil u Laon, nedaleko Soisons Heschel HS-129. Dne 21. května se podílel s CNE Baudion de Callonne a Adj Maurice Pollono na sestřelení Dorniera Do-17z v blízkosti Creil, jeho MS-406c, č.390,  byl však  sestřelen poblíž zámku Verneuil-en-Halatte a Bohumír byl během útoku zraněn na levé noze.

Bohumir Fürst 1st left, Chissey airbase 1940 with other Czechoslovak pilots in CG I/2.
Bohumír Fürst v roce 1940, s československými piloty v CGI/2 na letecké základně Chissey. První zleva.

Following the capitulation of France he was released from l’Armee d’Air service and with other Czechoslovak airmen was evacuated by ship from Port Vendres which took them to Oran, Algeria. From there they travelled by train to Casablanca, Moroco, from where they sail to Gibraltar and transferred to the the ‘Neuralia’ which sailed for England, arriving in Liverpool on 12 July 1940.

Po kapitulaci Francie byl propuštěn z francouzského letectva a s dalšími československými letci byl evakuován lodí z Port Vendres do Oranu v Alžírsku. Odtud cestovali vlakem do Casablanky, Maroco, odkud pluli lodí do Gibrartaru, kde přestoupili na loď “Neutralia”, kterou se přeplavili do Anglie a 12. července 1940  zakotvili v Liverpoolu.

He was accepted into the RAF Volunteer Reserve, with the rank of Sgt. On 6 August 1940, he was posted to Duxford to join the newly formed 310 Sqn (Czechoslovak) Squadron. He flew in the Battle of Britain and again achieved success in aerial-combat:

V Anglii byl přijat do RAF Volunter Reserve (dobrovolné reservy), v hodnosti (seržanta) Sgt.. Dne 6. srpna 1940, byl odeslán do Duxfordu, kde byl zařazen k nově vytvořené 310. čs. Sgn. (Czechoslovak) Squadron. Zúčastnil se bitvy o Británii a opět byl úspěšný ve vzdušných bojích-:

On 3 September, flying Hurricane Mk I P6556 NN-R, in Yellow Section, he attacked a Me 110c, of I/ ZG2 three times and on the 3rd attack, at distance of 100 yds he gave it a burst of machine-gun fire and it crashed in flames south of Chelmsford at 17:15. On 2 September, in Hurricane Mk I NN-D P3143, flying in Red Sector, at 17:15 he claimed a ‘probable’; a Me 110 from 6/ ZG2 which crashed into the sea 8 km off Birchington and then, at 17:35, a Me 109e flown by Unteroffizer Götting which crashed near Wickhambreuk, Kent. In the same aircraft, on 15 September at 14:40, flying in Red Sector he destroyed a He 111 over London.

Dne 3. září 1940, s Hurricane MK I P6556 NN-R, ve žluté části, napadl Me 110C, z I / ZG2 a pří třetím útoku ze vzdálenosti 100 yardů, kulometnou palbou jej plně zasáhl a ten  se v 17.15  plamenech zřítil na jihu Chemsfordu. Dne 2. září s Harricane MK I NN-D P3143 v červeném sektoru měl v 17.15  potvrzený pravděpodobný sestřel M 110 od 6/ZG2, který narazil do moře 8 km od Birchingtonu a potom v 17.35, Me 109E, který řídil Unteroffizer Götting, jenž havaroval nedaleko Wickhamreuku,Kent. Ve stejném letadle, dne 15. září v 14.40 v červeném sektoru (Red Sector)  sestřelil nad Londýnem  He 111.

On 18 October 1940 he was posted to 605 Sqn (County of Warwick) in 11 Group of Fighter Command, returning ten days later to 310 Sqn. On 7 March 1941 having completed his operational tour, he was posted to 52 OTU at Debden as an pilot instructor where he stayed until 6 May 1941. He was then posted to Flying Instructors School at RAF Uphaven. On 13 June 1941 he received his commission and awarded the rank of P/O and three days later was posted as an instructor to 2 SFTS (Service Flying Training School) at Brize Norton. On 29 May 1942 promoted to F/O.

Dne 18. října 1940 byl vyslán do 605. Sqdn. (Couty of Warwick), 11. skupiny Fighter Command. Za deset dní se vrátil zpět k 310. Sqn. Dne 7.3.1941 po dokončení provozního turné, byl vyslán do 52. OTU v Debdenu, jako instruktor pilotů, kde zůstal až do 6. května 1941. Poté byl vyslán na leteckou školu lektorů RAF v Uphaven. Dne 13. června 1941 byl povýšen do hodnosti P/O a o tři dny později vyslán jako instruktor 2 SFTS (Service Flying Traininig School) V Brize Norton. Dne 29. května 1942 byl povýšen na F/O.

In June 1942 he was posted to 6 (P) AFU (Pilot-Advanced Flying Unit) as an instructor and in the same role in August to 11 (P) AFU. On 14 Sept 1942 he transferred to Transport Command and posted to 24 Sqn at Hendon and on 1 December that year to 510 Sqn, also in Transport Command. Was promoted to F/Lt on 29 July 1943 and on 2 December that year was appointed as‘B’ Flight Commander of 510 Sqn.

V červnu 1942 byl vyslán do 6 (P) (Pilot-Advanced  Flying Unit) jako instruktor a ve stejné roli v srpnu na 11 (P) AFU. Dne 14. září 1942 byl  přemístěn k Transport Command a vyslán do 24.Sqn. v Hendon a 1. prosince téhož roku na dopravní velitelství 510. Sqn.. Dne 29. července 1943, byl povýšen do hodnosti F/Lt a dne 2. prosince téhož roku byl jmenován as’B “Flight Commander 510.Sgn.

Czechoslovak Air Force 1946.
Československé letectvo 1946.

He was demobbed from the RAF in August 1945 and returned to Czechoslovakia where he was posted as a pilot with the Transport Regiment of the Czechoslovak Air Force. It was during this period that he changed his name from the Germanic spelling of Fürst to the Czech spelling of Fiřt. This was probably due to the anti-German and anti-Sudeten mood that prevailed in immediate post-war Czechoslovakia.

V srpnu 1945 byl propuštěn z RAF a vrátil se do Československa, kde byl zařazen jako pilot dopravního pluku československého letectva. V té době si nechal změnit své jméno od  německé výslovnosti Fürst v českou výslovnost Fiřt. Bylo to pravděpodobně způsobenou tehdejší anti-německou a anti-sudetskou náladou, která panovala v bezprostředním poválečném Československu.

In February 1948, the Communists took control of Czechoslovakia, and under this regime, those who had fought in the West for the freedom of their homeland were now regarded as being tainted with capitalism and undesirable citizens for Czechoslovakia. Many were dismissed from the Czechoslovak military, arrested and imprisoned and the reason why many escaped to the West.

V únoru 1948, po převzetí moci v Ćeskoslovensku komunisty, byli ti co bojovali za svobodu své vlasti na Západě, považováni za poskvrněné kapitalismem. V rámci nastoleného režimu se ti, kteří bojovali za svobodu své vlasti na Západě, stali nežádoucími občany pro budování nového pořádku v Československu. Mnozí byli propuštěni z československé armády, zatčeni a vězněni. Z toho důvodu českoslovenští zahraniční letci odcházeli na Západ.

On 1 September 1948 Bohumír was promoted to the rank of Major but on 1 February 1949 he was dismissed from the Czechoslovak Air Force persecuted by the Communist Authorities. On 2 November he was demoted in rank from Major to Private. On 10 January 1950 he was arrested by the Communists, tried and sentenced to hard labour and imprisoned at Mirov prison on 2 November 1950. Due to poor health, he was released on 10 August 1951. He was then evicted from his home in Prague and sent to live in a rural area to socially isolate him and was only permitted to do menial work as a store-keeper.

Dne 1. září 1948 byl Bohumír povýšen do hodnosti major. 1. září 1949 byl propuštěn z československého letectva a pronásledován komunistickými orgány. Dne 2. listopadu 1949 byl degradován do hodnosti vojín. Dne 10. ledna 1950 byl zatčen, souzen a odsouzen k těžké práci. 2. listopadu 1950 byl uvězněn ve věznici Mírov. Pro špatný zdravotní stav byl 10. srpna 1951 z vězení propuštěn. Byl vystěhován z Prahy a sociálně izolován ve venkovské oblasti a mohl vykonávat podřadnou práci skladníka.

On 28 August 1965 his military rank was restored but was not allowed to return to the Czechoslovak Air Force.

Dne 28. srpna 1965 mu byla hodnost vrácena. Nebyl mu však povolen návrat do československého letectva.

He died from a heart attack on 2 January 1978 in Ledeč Sazavou, Czechoslovakia.

Zemřel na infarkt 2. ledna 1978 v Ledči nad Sázavou Československo.

In 1991 he was postumously promoted ‘in memorium’ to the rank of Plukovník (Colonel).

V roce 1991 byl povýšen in memoriam do hodnosti plukovník.

Medals awarded / Udělené medaile:

British / Britské:

1939-1945 Star with Battle of Britain clasp
(1939-1945 Hvězda bitvy o Británii se sponou)

Air Crew Europe Star
(Air Crew Europe hvězda)

Defence Medal
(Medaile za obranu)

War Medal
(Válečná medaile)

Czechoslovak / Československá vyznamenání:

Válečný kříž 1939

Za chrabrost

Za zásluhy 1.st.

Pamětní medaile čs. zahraniční armády se štítkem F a VB

France / Francie:

Croix de Guerre with palm
(Válečný kříž s palmou)

Article last updated 14 April 2013

56 OTU at Sutton Bridge

.

by 
Alastair Goodrum

Hurricane I, L1833 was initially allocated to 85 Squadron 3rd February 1939. After about a-year, it was 
withdrawn from squadron; service and stored by 19 Maintenance Unit. L1833 was then issued very briefly to 7 OTU in July 1940 but on August 1, moved onto 6 OTU. One month later it was destroyed in a mid-air collision with L1654 near King's Lynn.

In its time, Sutton Bridge saw aircrew of all Allied nationalities pass through its gates. Poles, the first of many batches of exiles destined for active service in the summer of 1940, arrived on June 23 complete with an interpreter. The latter was a highly necessary role in a potentially hazardous situation.

Some of these fellows, in most cases trained pilots (to varying degrees) already, had little command of the English language, high performance aeroplanes in which all the knobs, levers and dials were labelled in a foreign tongue, or RAF radio procedures. No.6 Operational Training Unit (OTU) was eventually to train with great success these men and a stream of other foreign pilots, many of whom carved out distinguished war records.

It is not intended here to record in detail the wealth of individual careers and feats, as these are far more adequately handled in books such as Kenneth Wynn’s Men of the Battle of Britain (Glidden, 1989). Instead, a few examples will be outlined to illustrate the richness of activity at Sutton Bridge and some of the more prominent incidents that occurred.

Officers commanding RAF Sutton Bridge September 1939 to April 1942:

Period:	Name:	Unit:
Sep 1939	F/Lt R P Smillie	Care and Maintenance
Sep 1939 to Nov 1939	F/Lt N Hawker	3 Recruit Training Pool
Nov 1939 to Jun 1940	W/Cmdr P R Barwell DFC	254/264/266 and 6 Sqns
Jun 1940 to Aug 1940	G/Capt H D O’Neill AFC	6 OTU
Aug 1940 to Jun 1941	G/Capt B B Caswell	6 and 56 OTU
Jun 1941 to Sep 1941	G/Capt F O Soden DFC	56 OTU
Sep 1941 to Apr 1942	G/Capt I A Bertram	56 OTU

Multi-national 1 Squadron at RAF Wittering in November 1940. A fine example of how 'old boys' of Sutton Bridge were absorbed by front-line fighter squadrons during 1940. Sitting on Hurricane wing, from left: P/O Clowes; Sgts A Zavoral and J Prihoda (Czech); P/O Elkington. Middle row: Sous/Lt J Demozay (Fr); Sgts Kuttelwascher, Novak and Stefan (Czech). Front: P/O Hancock; F/Lt M H Brown (Can); P/O Chetham; Sgt Plasil (Czech). Prihoda, Plasil and Chetham were ex-6 OTU pupils; Hancock served with 266 Squadron when it formed at Sutton Bridge in January 1940 and Demozay arrived at 6 OTU after his escape from France.

First Polish pilot course at 6 OTU

Posted in: June 23, 1940 – Posted out: July 16, 1940

Name:	Posted to:	Notes:
P/O S Lapka	302 Sqn	Survived the war
P/O T Nowak	253 Sqn	KIA Sep 1941
F/O A Ostowicz	145 Sqn	KIA Aug 1940
F/Lt W Pankratz	145 Sqn	KIA Aug 1940
P/O E R Pilch	302 Sqn	KIA Feb 1941
P/O W M C Samolinski	253 Sqn	KIA Sept 1940
P/O Virpsha		Interpreter

Note: All but Virpsha, who was retained at Sutton Bridge, fought in Battle of Britain

To say that these exiled patriots, be they Poles, Czechs, Belgians, French, Danes, Norwegian and many others, simply ‘arrived’ at Sutton Bridge is to understate their tortuous journeys. These individuals fought their way across Europe and even North Africa first to fight the Germans in the air with their respective air forces – and even other air forces – then when that failed, they undertook lengthy and hazardous routes to reach England in order to carry on that fight.

The next Polish course, comprising 12 pupils, began on July 14 and it was from this batch that the next fatality occurred.

P/O K Olewinski was airborne at 07:00 hours on July 29 in Hawker Hurricane L1714, authorised to practise air combat and aerobatic manoeuvres above 5,000ft (1,600m) altitude. His aeroplane was last seen by one of his comrades to begin a dive at 10,000ft (3,000m) altitude from which it never pulled out, crashing deep into the earth at Walsoken, near Wisbech. Olewinski occupied the first of the long lines of wartime graves in Sutton Bridge village churchyard.

Central to the co-ordination of this embryo training system was Station Headquarters, RAF Sutton Bridge. From November 1939, W/Cmdr Barwell was at the helm initially. Having got three embryo fighter squadrons ‘off the ground’ at the station, the way was open for 6 OTU to take up residence. ‘Dickie’ Barwell saw it safely established then on June 13 handed over command of the station to G/Capt H D O’Neill AFC.

On July 20 it was the turn of the Free French to arrive, followed ten days later by three Belgians, more Poles and on August 17 the first group of 20 Czechs. Of course, interspersed between all these was a steady flow of English and Commonwealth pilots too – a further illustration of overlapping the courses among the three Flights to keep the momentum going.

For example, on the day of the Czechs’ arrival, a group of 13 English pilots also appeared, three from 9 Flying Training School (FTS), Hullavington, Wilts, and ten from to FTS, Ternhill, Shropshire. Among their number was one, Sgt F J Howarth, whose name would be forever linked with the Czechs due to a mid-air collision near the station.

Sgt F J Howarth

Sgt F J Howarth aged 20 years, victim of a mid-air collision in Hurricane L1654 on Sept 3, 1940. Frederick Howarth was a pre-war RAFVR trainee who joined up immediately war was declared. His training between September 1939 and May 1940 followed a conventional route via 1 Initial Training Wing and 7 EFTS. In May 1940 Sgt Howarth was posted to 10 Service Flying Training School and thence to 6 OTU Sutton Bridge for advanced training on the Hurricane.

This accident, which occurred at 08:30 in the bright sunlight of September 3, 1940, seems to have been due simply to an error of judgement by one or both pilots during an authorised combat flying exercise. Perhaps in that sunlight – mentioned by an eyewitness – they momentarily lost sight of each other with fatal consequences. In the opinion of that same eyewitness: …both aircraft seemed to be stunting… in an effort to gain an advantage one over the other… and collided at about 700 feet altitude.

At this stage of the air war – it was the height of the Battle of Britain – there were not enough instructors to accompany pupils on a regular or individual basis, therefore trainees were sent off in pairs to practise combat tactics amongst themselves. Training course lengths were being cut to the bone and once a pupil could be trusted with a Hurricane he was shown the ropes, then left to get as much air experience as the time permitted.

Frederick Howarth, in L654, fell about half a mile from Czech Sgt Karel Stibor in L1833, near the village of Wiggenhall St Germans. At the time, a minimum of site clearance was carried out – just enough to recover the bodies of the unfortunate airmen and clear farmers’ property of ordnance and surface debris.

It was not until the early 1975 that the site of L1833 was excavated by the landowner to remove the engine and other major components. The site of L1654 was left undisturbed until 1985 when the Fenland Aircraft Preservation Society (now the Fenland and West Norfolk Aviation Museum with a superb collection on view at West Walton Highway, near Wisbech) undertook an extensive and successful excavation in the course of which the Merlin III was recovered. These two Hurricanes were neither the first nor the last, collision to be experienced by later 56 OTU. The first collision at 6 OTU occurred on August 8, only two weeks prior to the Howarth/Stibor incident. Fatalities on that occasion were Sgt D McGee in L2082 and M. Niedswiecki, a Polish pilot in 324, one of the former Canadian Hurricanes mentioned elsewhere.

The composition of these first foreign courses is set out in accompanying tables. Needle say the influx of this tide of foreign airmen had a profound effect on the local population who took many into their homes and quickly became used to meeting them in pubs and on social occasions in that small community.

Fairey Battle (TT) L5598 of the type in regular use with 6/56 OTU at RAF Sutton Bridge in 1940/1941.

Composition of first Czech pilot course at 6 OTU

Posted in: Aug 17, 1940 – Posted out: Sept 17, 1940

Name:	Posted to:	Notes:
S/Ldr J Ambrus	312 Sqn	Survived the war
P/O J Bryks	310 Sqn	Survived the war
P/O F Fajtl	310 Sqn	Survived the war
P/O S Fejfar	310 Sqn	KIA 1942
P/O J Himr	79 Sqn	KIA 1943
P/O F Kordula	17 Sqn	Survived the war
P/O J Machacek	310 Sqn	KIA 1941
P/O K Mrazek	43 Sqn	Survived the war
P/O R Rohacek	238 Sqn	KIA 1942
P/O K Vykoukal	111 Sqn	KIA 1942
P/O F Weber	145 Sqn	Survived the war
Sgt F Bernard	238 Sqn	Survived the war
Sgt V Cukr	43 Sqn	Survived the war
Sgt J Hlavac	79 Sqn	KIA Oct 1940
Sgt V Horsky	238 Sqn	KIA Sept 1940
Sgt V Jicha	1 Sqn	Killed in accident 1945
Sgt O Kucera	238 Sqn	Survived the war
Sgt M Kopecky	310 Sqn	Survived the war
Sgt J Postolka	311 Sqn	Survived the war
Sgt K Stibor	56 OTU	killed in a training accident Sept 1940

Sgt Karel Stibor

Karel Stibor arrived in England in June 1940 and
 was initially attached to 310 Squadron at Duxford
 as potential fighter pilot material. Little is
 known about his previous flying record but he
 appears to have had sufficient experience to
 warrant joining the RAF training process at the
 OTU stage. This accounts for him being posted to
 6 OTU Sutton Bridge where he met with a tragic 
end in Hurricane L1833 in the mid-air collision of
 Sept 3, 1940.

Composition of first French pilot course at 6 OTU

Name:	Posted to:	Notes:
W/O J Denis
W/O L Ferrant
W/O G Grasset
F/Sgt R Grasset
Sgt N Castelain
Sgt E M de Scitivaux
W/O R Speich
W/O A Littalf
F/Sgt A Moulenes
Sgt J Joire
Sgt R Guedon
Sgt C A D Deport		This pilot is noted on staff of 6 OTU later in 1940.

The target-tug Hawker Henley L3276 was operated by RAF Sutton Bridge station flight.

Composition of first Belgian pilot course at 6 OTU

Posted in: July 20, 1940 – Posted out: date not known

Name:	Posted to:	Notes:
P/O B M G de Hemptinne	145	KIA May 1942
P/O A R I G Jottard	145	Missing in Action Oct. 1940
P/O J H M Offenberg	145	Killed Jan 1942

All three Belgian pilots fought in the Battle of Britain.

Readiness Section

To cope with the rising tide of pupils, 33 for example arrived to begin training on August 17, the inventory of 6 OTU was increased. Serviceable aircraft on that date included 34 Hurricanes, four North American Harvards, eight Miles Masters, four Fairey Battles and four Miles Mentors. In addition to a few remaining Battle (T) trainers, four Battle (TT) target-tugs also appeared in the OTU inventory during July 1940.

This seems to reflect the increased workload on Sutton Bridge Station Flight – which operated the Hawker Henley tugs primarily for ‘visitors’. Up to July, the Henleys provided a service for OTU trainees when required, as well as towing sleeve or cone targets for any squadron wishing to book air-to-air firing time over Holbeach Marsh range – much as their predecessors had done pre-war.

Squadrons served regularly between April and June, for example, were 19, 23, 29, 32, 66, 213, 254, 264 and 611. It should be remembered, too, that air-to-ground firing continued apace on the range and it was even recorded, on October 15/18/19 and 27, 1940, that a cannon-armed Hurricane and V-S Spitfire used Holbeach Range for that purpose. Battle TTs therefore were operated by the OTU which allowed Station Flight to concentrate on operational units, while the OTU dealt with its own requirements.

Similarly, the influx of so many aeroplanes caused another problem; how to accommodate upwards of 5o machines both for protection against the elements and for servicing purposes. To this end, W/Cmdr Barwell had pressed for more hangar space and on May 1 work began to erect a new Bellman hangar.

It did not escape the Station Commander’s notice that, situated as it was, close to the east coast and within the potential invasion area, his airfield might attract hostile attention from the Luftwaffe. He surmised that the enemy might attempt to carry out attacks on the aerodrome either by dropping bombs or parachute troops. Under certain circumstances they might arrive over, or in the vicinity of, the aerodrome without having been intercepted by fighter squadrons.

Being a man of action, therefore, he drew up on May 12 his Operational Order No. 1, the stated intention of which was: “To provide from Station resources air opposition to an attack on this Station.” W/Cmdr Barwell ordered OC 6 OTU to detail one section of three Hurricanes to be brought to readiness:

* whenever air raid warning ‘yellow’ was received in daylight hours.

* from half an hour before sunrise to half an hour after sunrise.

* at other times as ordered by the Station Commander.

The readiness section, callsign Domino Green, must always be led by an instructor but the other members could be either pupils or instructors. Pilots were to be strapped in, ready for take-off, with aircraft positioned on the leeward side of the airfield, fully armed and with starter batteries connected. As might be imagined there was no shortage of volunteers!

Wary of trigger-happy ground defences and for the well-being of his men, Barwell also took care to warn the section to be particularly careful how they returned to the airfield after a sortie. There was to be no high spirited stuff: … a wide circuit at 1,000-1,500 feet must be made, at a speed of 140mph so that ground defences may have time to recognise friendly aircraft. Pilots must not approach at low altitude, high speed or by diving on the airfield.

It was made pretty clear that if they did so, they risked getting their heads shot off!

Ground defence at that time comprised light anti-aircraft weapons – Bofors and machineguns – manned by 66 officers and men of ‘D’ Company, ist Battalion Cambridgeshire Regiment, supported by a searchlight battery operated by ten men of the Royal Engineers.

The composition of these units changed from time to time as the war progressed. While in August 1940, at the height of the Battle of Britain, in addition to its transient pupils, Sutton Bridge permanent staff numbered 386 officers and airmen and 54 civilians.

Air Raids and Decoys

Little opportunity for the readiness section presented itself, for although there were plenty of air raid warnings, even ‘red’ ones, with very few exceptions these occurred in the hours of darkness. From mid-June 1940 for example, there was an air-raid warning at Sutton Bridge every night until the month end. A similar situation continued throughout July and August with alerts sounding at intervals of every two or three nights.

Anticipating attacks by the Luftwaffe against RAF stations, in 1940 the Air Ministry implemented its plan for decoy airfields and other deception devices. Among these were ‘Q’ sites, an arrangement of night flare-path lights or Drem-type circuit lights erected at some distance, perhaps 4 or 5 miles (6.4 or 8km), from a parent airfield.

In the case of Sutton Bridge, a ‘Q’ site was established on farmland between the village of Terrington St Clements and Terrington Marsh. It comprised electric night landing lights and obstruction lights, the intensity of which could be adjusted to simulate, for example, an oil-burning ‘gooseneck’ flare-path, as well as more substantial runway lighting schemes.

The Luftwaffe took its first crack at Sutton Bridge on the night of August 30/31, 1940, and proved the effectiveness of the Terrington’Q’ site. In the early hours of the 31st, farms in the vicinity reverberated to the ‘crump’ of four high explosive bombs (HE) detonating about 1,000 yards (900m) northwest of the glimmering ‘flarepath’. A few minutes later, 15 explosions heralded the arrival of more bombs, this time falling in a line 1,000 yards to the south-east of the site.

Enemy Air Raids Directed at 6/56 OTU 1940/1941

Date:	Location:
Aug 30/31, 1940	Terrington’Q’ Site
Sept 22, 1940	Terrington’Q’ Site
Oct 28, 1940	Terrington’Q’ Site
Feb 14, 1941	Terrington’Q’ Site
Feb 14/15, 1941	Terrington’Q’ Site
Feb 16, 1941	RAF Sutton Bridge
Feb 18, 1941	Terrington’Q’ Site
May 12, 1941	RAF Sutton Bridge

Casualties were limited to one farm horse killed and a greenhouse damaged. The raid would not have done much for the nerves of the good farmers of the district.

Three weeks later the Luftwaffe tried again; equally unsuccessfully. At 22.00 hours on September 22 those tempting lights at Terrington did their job again by persuading a single raider to unload seven HE bombs near the ‘Q’ site. The lights were doused when the first bomb exploded and the remainder landed 1,000 yards south-west. Five minutes after the enemy aeroplane departed, the lights were turned on again but attracted no more customers.

Once more it was the horse population which suffered, with the loss of another and two more injured by shrapnel. A number of windows in Bentinck Farm house were broken by the blast. Perhaps it was this latter occurrence which finally prompted residents of Terrington district to send a petition on October 4 to Sutton Bridge, pleading for the removal of the ‘Q’ site from their locality.

By now G/Capt O’Neill had been posted away to HQ Fighter Command after only a few months as Station Commander and his place was taken on August 17 by Wg Cdr B B Caswell, formerly of Acklington, Northumberland.

How W/Cmdr Caswell dealt with the petition is not recorded, but one might guess that while being sympathetic he would hardly be keen to give up such obviously effective protection – nor could he anyway. No doubt he would also consider two horses and a few broken windows in so sparsely a populated area a small price to pay.

As if to back up such a view ‘Jerry’ paid two more visits during the night of October 28 when the ‘Q’ site collected more bombs. At 19:40 13 HE bombs whistled down at the lights, and half an hour later another five dropped a quarter mile from the site. Fragments found later, suggested these were of 220lb (100kg) size and all fell into open fields. The residents would not be amused though, as one house had a ceiling damaged by the blast.

‘Trade’ on the Horizon

There was a brief respite for a while at night while the Luftwaffe directed its Blitz efforts elsewhere, but occasionally daylight brought ‘trade’ for the local fighter squadrons, much to the chagrin of the 6 OTU Readiness Flight.

One such foray by the Luftwaffe into the Fens, however, resulted in Sutton Bridge getting the closest possible sight of enemy aircrew.

Based at RAF Wittering, Northants, 1 Squadron engaged the enemy on a number of occasions in late October 1940 when raiders entered its territory. For example, at dusk on October 29 three Spitfires, scrambled to investigate a hostile raid believed to be heading for Sutton Bridge or one of the other airfields in the vicinity, intercepted Dornier Do 17s nearby.

In the melee that followed, ‘Blue Section’ leader Sgt W T Page claimed to have damaged one of the Dorniers before his own aeroplane, P3318, was hit by return fire. Glycol fumes forced him to return to base but he had to force land at Orton near Peterborough.

Re-emphasising once more that invisible between Sutton Bridge and 1 Squadron, came a most interesting engagement the next afternoon. Another section of three Spitfires caught a Junkers Ju 88 – later found to have been making its way inland for an armed recce of the Metro-Vickers plant in Salford, Manchester.

P/O G E Goodman (in P2877), a graduate of the very first 6 OTU course at Sutton Bridge, P/O R G Lewis (P3229), back with No.1 aft spell of instructing at 6 OTU; and Sgt V Jicha a (graduate of the first Czech course at Sutton Bridge, were directed onto a raider heading in from The Wash.

Coming at it head-on, Goodman mistook the aeroplane for a Blenheim and did not open fire. Recognising it as a Ju 88, the other two half-rolled and pulled up to attack from the rear. Lewis opened fire from 200 yards (180m), away and then Sgt Jicha put in a short burst before it disappeared into cloud.

The Ju 88, had turned south before the attack and now heading towards Sutton Bridge, the enemy crew baled out. They landed at Lovell’s Hall, Terrington St Clements where, slightly hurt on landing, they were captured by soldiers from 374 AA Battery, taken to Sutton Bridge and thence to a PoW camp in Dunstable, Beds.

Post-war research shows this enemy plane to be Junkers Ju 88A-1, w/nr 5008, from 8/LG1. The pilot was Uffz W Arndt who, with Uffz A Bronner, stayed in the aircraft to crash-land it at Middle Fen, Stuntney near Ely while the two who baled out were Ogefr P Flieger and Gefr W Kellner.

On November 1, 1940, officialdom decreed that all OTUs were to be re-numbered by ’50′ added to their unit numbers and thus now became 56 OTU, still under the command of newly promoted Gp Capt Caswell.

Tucked away among Hurricanes awaiting repair, is L1714 (below the nose of a Spitfire) at 1 Civilian Repair Unit in Morris Motors works, Cowley, May 1940. This Hurricane was allocated to 6 OTU but crashed and was destroyed near Wisbech on July 29, 1940, killing Pit Off K Olewinski.

Reproduced from the October 2000 edition of Flypast with kind permission from the publishers, Key Publishing Ltd. www.flypast.com

.
.

Merry Christmas 2012

.

A Merry Christmas

and a happy, healthy and successful 2013

to all our readers.

Veselé vánoce

a šťastný, zdravý a úspěšný 2013

všem návštěvníkům našich stránek.

.

.

.

.

Velke Hamry schoolchildren remember Josef Mohr

.

Děti z Velkých Hamer vzpomínají na Josefa Mohra

In February 2012, we published on the website, a biography of Josef Mohr, the navigator of 311 Sqn Wellington KX-B which had been forced to ditch into the North Sea after returning damaged from an air raid on Wilhelmshaven on 28/29 December 1941. After six days adrift in the North Sea, the crew’s dinghy was washed ashore on the north Dutch coast near Petten. Josef Mohr was one of the Wellington’s crew who did not survive that ordeal in the dinghy.

V únoru 2012 jsme na webové stránce uveřejnili životopis Josefa Mohra, navigátora Wellingtonu KX-B od 311. perutě, který poškozený během návratu z náletu na Wilhelmshaven musel v noci z 28. na 29. prosince 1941 přistát na vodu v Severním moři. Po šesti dnech ve vodách Severního moře byl záchranný člun s posádkou vyplaven na břeh v severním Holandsku u Pettenu. Josef Mohr byl jedním z členů posádky Wellingtonu, který strádání v dinghy nepřežil.

One of the readers of that article left the following comment:

Jeden z čtenářů na článek reagoval následujícím komentářem :

Dobrý den, jsem vedoucí turistického oddílu mládeže ve Velkých Hamrech, kde i celý život bydlím. Teprve minulý týden jsem se dozvěděl, že zde má jeho rodina hrob (někdo říká že dokonce i pomníček). Abych pravdu řekl, ani nevím kde, snad se to dozvím na úřadě. Něco jsem již o panu Mohrovi věděl či zjistil ale za každé další informace, fotografie a nebo kontakty na příbuzné ( i v zahraničí) budu velmi vděčný. Chtěl bych se s úřadem domluvit a o pomník, tedy jestli je, se s oddílem v rámci výchovy lásky k tradicím a místu kde bydlíme, starat. V případě hrobu rodiny bych určitě potřeboval svolení rodiny. Velice Vám děkuji. Jirka

[Moderators translation: Good day, I am a leader of a youth tourist association in Velké Hamry, where I have also lived all of my life. Only last week did i find out, that his family has a grave here (some say even a small memorial). To tell the truth, I don´t even know where,hopefully I can find that out in the council office. I knew or found out a bit about Mr. Mohr, but i would be very grateful for any further information, photos or contacts to relatives (even abroad). I would like to make a deal with the local authorities, and if the memorial indeed exists, together with the association we would take care of it - in the frame of education in love of traditions and the place where we live. In case of the grave I would certainly need family permission. Thank you very much indeed. Jirka]

We are pleased to be advised of a recent development!

Máme radost, že jsme se dozvěděli o nedávném vývoji událostí !

This slideshow requires JavaScript.

A few words about this development by Jirka – Jiří Martínek – leader of the Liščata Youth Tourist Club from Velke Hamry:

Několik slov o těchto událostech od Jirky – Jiřího Martínka – vedoucího Turistického oddílu mládeže „Liščata“ z Velkých Hamer:

Není to dlouho, co jsme založili ve Velkých Hamrech turistický oddíl mládeže Liščata. Jak z názvu vyplývá, schází se u nás místní mládež s láskou k pohybu. Chceme probudit v dětech nejen lásku k přírodě, ale i k vlasti, její historii a historii týkající se našeho města. K Velkým Hamrům patří neodmyslitelně i npor. Josef Mohr, který se zde narodil. Přesto že dům,ve kterém bydlel je zbourán, na zdejším hřbitově je uchována prsť z jeho hrobu, který leží v Holandsku. Rada dětí a mládeže v tomto roce vyhlásila akci 72 hodin dobrovolnictví, ruku na to. Náš oddíl přijal tuto výzvu a rozhodl se uklidit hrob npor. Josefa Mohra. Velkým překvapením bylo, že „liščata se“ sama rozhodla o tuto památku nadále starat. Po souhlasu žijících příbuzných bereme tedy tuto službu na svá bedra a doufáme, že tato tradice zůstane navěky, stejně jako činy npor. Josefa Mohra.

We recently formed the Youth Tourist Club ‘Liščata’- ´The Fox Cubs´ in the town of Velke Hamry. As its name suggests, local children with a love for outdoor activities, meet here. We would like to inspire them not only to love nature, but also our homeland, it’s history as well as the history of our town. F/O Josef Mohr is undoubtedly connected to Velke Hamry as he was here. Although the house where he used to live has now been demolished, the local cemetery contains his symbolic grave, with soil from his grave in the Netherlands. This year, the Youth Council organised an action for 72 hrs of Voluntary Work. Our club accepted this challenge and decided to clean up the F/O Josef Mohr´s family grave. To our astonishment, ‘The Fox Cubs’ made their own decision to take care of this grave in the future as well. Having been given permission by the navigator´s family, we accept this duty, hoping that this tradition will last forever, just like the deeds of F/O Josef Mohr.

Many thanks and gratitude to all the members of the ‘Liščata’ Youth Tourist Club and their leaders at the town of Velke Hamry for this initiative.

Vyjadřujeme tímto poděkování a uznání všem členům turistického oddílu a jejich vedoucím z Velkých Hamer.

.
.

Jaroslav Himr

.

.

.

.

.

.

Jaroslav Himr

.

.

…………………….* 17 June 1917

…………………….† 24 September 1943

.

.

.

.

.

.

.

.

Jaroslav Himr se narodil dne 17. června 1917 v obci Věrovany u Olomouce, v Moravskoslezském kraji Československa. Jeho rodiče, otec Václav (nar. 1878), matka Marie, rozená. Plachá (b. 1884) pocházeli z obce Věrovany. Jeho rodina žila na malé farmě skládající se z 12 hektarů pozemků pro chov dobytka. Jaroslav byl v pořadí 5. ze 7 sourozenců : Božena, Bohuslav, František, Marie, Jaroslav, Vít a Stanislav. Životní podmínky pro rodinu HIMRŮ nebyly snadné a děti byly vychovávány k respektování hodnot tvrdé práce, kázně a skromnosti.

Jaroslav Himr was born on 17 June 1917 in the village of Věrovany near Olomouc, in the Moravian region of Czechoslovakia. His parents, father Václav (b. 1878), the mother of Marie, née. Plachá (b. 1884) both of whom were from Věrovany. Home was the family smallholding consisting of 12 hectares of land for the raising of livestock. Jaroslav was the 5th of their 7 children: Božena, Bohuslav, František, Marie, Jaroslav, Vít and Stanislav. Life for the Himr family was not easy and the children were brought up to respect the values of hard work, discipline and modesty.

Základní školu navštěvoval ve Věrovanech a v Tovačově, vzdáleném asi 5 km od jeho bydliště. Základní vzdělání ukončil v roce 1931. Na radu svého otce, stejně jako jeho bratr, studoval 4 roky na Obchodní akademii v Prostějově. Během té doby se věnoval studiu angličtiny. Později se pro něho znalosti angličtiny staly velice prospěšnými. Po ukončení studia na obchodní akademii v roce 1935 se rozhodl, že bude létat jako pilot. V říjnu téhož roku nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Ve Vojenské akademii byl považován za nadaného studenta se smyslem pro humor. Absolvoval v roce 1937, v hodnosti nadporučíka, a byl přemístěn do Vojenského leteckého učiliště v Prostějově, kde se mu podařilo splnit svůj sen, létat. Zde se seznámil s letcem Fabiánem Zbožínkem a leteckým mechanikem Antonínem Dvořákem, kteří také pocházeli z Věrovan.

He attended the primary school in Věrovany and for his elementary schooling went to Tovačov, about 5km away. Hi elementary education was completed in 1931. On the advise of his father, Jaroslav joined his brother at the Business Academy in Prostějov where he studied for four years. During this time he also studied English which was to become very beneficial to him later. He matriculated from the Business Academy in 1935 with aspirations to become a pilot. In October that year he joined the Military Academy at Hranice. Whilst at the Academy, Jaroslav was regarded as being a gifted student with a sense of humour. He graduated in 1937, with the rank of Lieutenant, and was transferred to the Military Aviation school at Prostějov where he achieved his pilots wings. Here he was to meet Fabian Zbožínk, an airman, and Antonín Dvořák, an aircraft mechanic, who also were from Věrovany.

Czechoslovak Air Force

Po ukončení základního leteckého výcviku, byl odeslán k dalšímu leteckému výcviku u 5. leteckému pluku v Brně. Dne 22. září 1938, jeden den před vyhlášením mobilizace, nastoupil k 49. stíhací peruti, 3. leteckého pluku ve Spišské Nové Vsi na Slovensku. Peruť byla vyzbrojena dvojplošníky Avia B-534. Při všeobecné mobilizaci v květnu 1938, byla 49. peruť přemístěna na letiště Vyškov, kde měla za úkol obranu velitelství Československé armády umístěného v nedalekém zámku Račice.

Having achieved his basic flying training, he was posted to the 5th Aviation Regiment at Brno for further flight training. On 22 September 1938, only a day before the mobilisation was declared, he was posted to 49th Fighter Squadron of the 3rd Air Regiment who were stationed at Spišská Nová Ves, Slovakia. The squadron was equipped wth Avia B-534 biplanes. For the general mobilisation in May 1938, 49th Squadron transferred to Vyškov airfield where they were responsible for the defence of the Czechoslovak Army headquarters at nearby Račice Castle.

Na základě Mnichovské dohody, bylo Československo nuceno předat své pohraniční území, zvané Sudety, Německu. Dne 15. března 1938, Němci obsadili zbytkové území Československa z něhož byl vytvořen Protektorát Čechy a Morava (Böhmen und Mährem), pod ‘ochranou’ Německa. Region Slovensko se 14. března 1939 stalo autonomním nezávislým, avšak loutkovým státem Ńěmecka. Dne 15. března 1939, v časných ranních hodinách Dr. Emil Hácha vydal všem československým vojenským jednotkám příkaz, aby postupující německé armádě nekladly odpor. V krátké době byla československá armáda rozpuštěna a její příslušníci odešli do svých domovů. V této situaci se mnoho z mužů rozhodlo bojovat za osvobození své vlasti a přes hranice odcházeli do sousedního Polska, kde vstupovali do tvořících se československých vojenských jednotek. Dne 1. září 1939 napadlo Německo Polsko a českoslovenští uprchlíci museli odcházet na Jih před Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Rumunsko do Libanonu, kde nastupovali na lodě plující do Francie.

Following the Munich Agreement of 1938, Czechoslovakia was forced to ceed its Sudeten regions to Germany. On 15 March 1939, the Germans occupied the remainder of Czechoslovakia thus creating the Reich Protectorate of Bohemia and Moravia (Böhmen und Mähren). The Slovak region became the autonomous independent state of Slovakia, in reality just a ‘puppet’ state for Germany. Early morning that 15 March, Dr Emil Hácha, ordered all Czechoslovak military units not to oppose the German occupiers. Within a few days the Czechoslovak military was disbanded and all personnel sent home. Despite this setback, many of these men resolved to fight for the liberation of their homeland with many smuggling themselves across the border into neighbouring Poland where they believed Czechoslovak military units were being formed. After Germany invaded Poland on 1 September 1939, Czechoslovak escapers had to travel south instead through Slovakia, Hungary to Yugoslavia where they boarded ships which took them to France.

Ráno, 15 března 1939, bylo na letišti, na němž byl Jaroslav Himr, zakázáno létání. Po rozpuštění československého letectva, mu byla nabídnuta možnost sloužit v novém slovenském letectvu. Tuto nabídku odmítl a vrátil se domů do Věrovan. Krátce poté, když se dozvěděl o odvážném útěku svých 8 kolegů ve čtyřech letadlech od 3. leteckého pluku v Piešťanech do Polska litoval, že se rozhodl odejít z letecké základny na Slovensku domu a připravoval se na odchod za hranice.

On the morning of 15 March, Jaroslav was at his airbase and all flying was banned. With the Czechoslovak Air Force being disbanded, he was offered the opportunity to serve in the new Slovak Air Force, which he declined and instead returned home to Věrovany. Shortly after he heard of the daring escape to Poland, in four aircraft, by eight of his former Air Force colleagues from the 3rd Aviation Regiment at Piešťany. This caused him to regret his decision to leave his airbase and was the catalyist for his own escape.

Po dvou neúspěšných pokusech se mu podařilo uprchnout z Československa v únoru 1940. Po jeho útěku byla celá rodina Himrů pod dohledem gestapa. Později byli rodinní příslušníci zatčeni a uvězněni. Jejich majetek byl Němci zabaven.

After two unsuccessful attempts, he managed to escape from Czechoslovakia in February 1940. Following Jaroslav’s escape, the Himr family were under observation by the Gestapo and later arrested and imprisoned. Their property was later confiscated by the Germans.

Jaroslav se vydal na cestu do Francie přes Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Jugoslavii a Turecko na Bízký východ, a potom lodí do Francie. Do Marseille přišel dne 26. března 1940, kde se setkal s ostatními československými letci a společně byli zařazeni do letecké skupiny v Agde, poblíž Bordeaux, Francie.

Jaroslav’s route to France is believed to have been Slovakia, Hungary, Romania, Yugoslavia, Turkey, the Middle East and then France. He arrived at Marseille on 26 March 1940 where he was drafted, with fellow Czechoslovak airmen, to the air group based at Agde, near Bordeaux, France.

Francie / France 1940

Než dokončil přeškolení na francouzská letadla, Německo napadlo Francii a po rychlém postupu německých vojsk do nitra Francie, požádala francouzská vláda o příměří. Po kapitulaci Francie, českoslovenští letci se nacházeli v jižní části Francie na území vlády ve Vichy a byli evakuováni do Anglie. Přibližně 95% z nich bylo úspěšně evakuováno, obvykle lodí a dlouhou plavbou po moři do Anglie. Jaroslav Himr byl na letecké základně v Bordeaux-Merignac airbase a podařilo se mu uletět letadlem. Dne 17. června 1940 se skupinou 38 československých letců, kterou vedl kpt. let. Ferdinand Secký nasedli na BOAC, čtyřmotorového Armstrong Whitwort letadla, G-ADSV, AV1160, který po letu trvajícím 5 a půl hodiny přistál na letišti Hendon v Anglii.

Before he could complete his pilot re-training for French aircraft, Germany invaded France and following a short fast-moving battle, France asked for an Armistice. With France capitulated, Czechoslovak airmen in what was now Vichy France, were evacuated to England. Approximately 95% were successfully evacuated, usually by ship and a long sea journey to England. Jaroslav, was at the Bordeaux-Merignac airbase and managed to escape by air. On 17 June 1940 he was a group of 38 Czechoslovak airmen, led by kpt.let. Ferdinand Secký, they boarded a BOAC four-engined Armstrong Whitworth aircraft, G-ADSV, AV1160, which landed at Hendon, England after a flight lasting 5½ hours.

V Anglii Jaroslav vstoupil do RAF Volunteer Reserve v hodnosti P/O a byl vyslán do nově vzniklé 310. Sqn. u níž sloužil od 12. července do 17. srpna 1940.

On arrival to England, Jaroslav joined the RAF Volunteer Reserve with the rank of P/O and was posted to the newly formed 310 Sqn. He joined the squadron on 12 July 1940 and remained with them until 17 August 1940.

310 Sqn July 1940

310. Sqn,( Československá), byla založena dne 10. července 1940 za účelem pomoci v boji proti předpokládané německé invazi do Anglie a k tomu bylo zapotřebí využít každého stíhacího pilota. Byla to bojová squadrona a první československá squadrona v RAF. Dislokována Duxfordu a vyzbrojena letouny Hurricane MK I.

310 Squadron (Czechoslovak) had been formed on 10 July 1940 to help fight the anticipated German invasion of England and all fighter pilots were desperately needed. It was a fighter squadron and the first Czechoslovak squadron in the RAF. They were based at Duxford and equipped with Hurricane Mk I aircraft.

Z důvodu nedostatku výcvikových zařízení a letadel u 310 Sqn,, byl přidělen do letky záložních pilotů až do ukončení přeškolovacího kurzu na letoun Hurrican.

But, on joining 310 Sqn, because of a shortage in training facilities, he was assigned to the squadron’s reserve of pilots as he had not yet completed the conversion course to Hurricanes.

Od 17. srpna 9. září 1940 byl absolvoval u 6. OTU (Provozní Training Unit), v Sutton přeškolení na letoun Hurricane. Při cvičném letu 22. srpna došlo při přistání k závadě na podvozku. Jaroslav Himr z této nehody vyvázl bez zranění.

He was posted to 6 OTU (Operational Training Unit), at Sutton Bridge, on 17 August 1940 until 9 October 1940 for re-training on Hurricane aircraft. During a training flight on 22 August, whilst attempting to land his Hurricane I, he ripped-off the undercarriage. Jaroslav was uninjured in the incident.

Dne 10. září po dokončení tří týdenního přeškolení, byl odeslán s českým kolegou Jaroslavem Hlaváčem k 79.Sqn. (Madras), se sídlem v Pembrey, South Wales. U 79. Sqn. oba čeští piloti provedli jen několik cvičných letů.

On 10 September, having completed 3 weeks of re-training, he was posted, with Sgt Jaroslav Hlaváč a fellow Czech, to 79 Sqn (Madras Presidency) based at Pembrey, South Wales. Whilst with 79 Sqn both Czech pilots only made a few training flights.

8. října Jaroslav spolu s Sgt. Hlaváčem byly zařazeni pro operační létání k 56.Sqn. (Paňdžáb), která pováděla operační lety ze základny Boscombe Down, Wiltshire. U 56. Sqn. se zúčastnil bojového nasazení v posledních týdnech bitvy o Británii a tím se zařadil mezi 88 československých pilotů, kteří létali a bojovali v této bitvě.

On 8 October Jaroslav, along with Sgt Hlaváč, were then posted for operational flying to 56 Sqn (Punjab), who at that time were based Boscombe Down, Wiltshire. With 56 Sqn he participated in the final weeks of the Battle of Britain, thus making them amongst the 88 Czechoslovak pilots who flew in that battle.

Za dva dny poté, v průběhu prvního operačního letu se Sgt. Hlaváč z bojového letu nevrátil. Dne 12. prosince 1940 byl povýšen do hodnosti F/O. Jaroslav zůstal u 56. Sqn. do 13. června 1941 a během té doby se squadrona přesunula do Middle Wallop, Hampshiru a Severní Weald v Essexu a tam přešel z Hurricane I, na dokonalejší Hurricane IIb.

Two days later, during his first operational flight, Sgt Hlavac was killed. He was promoted to to the rank of F/O on 12 December 1940. Jaroslav remained with 56 Sqn remained until 13 June 1941 and during this time the squadron moved to Middle Wallop, Hampshire and North Weald in Essex and re-equipped from Hurricane I’s to Hurricane IIb’s.

601 Sqn, Jaroslav Himr, sitting in chair, 1st left

Dne 13. června 1941 se jeho dalším působištěm stala 601.Sqn (County of London) se sídlem v Manstonu, Kent, která měla letadla Hurricane IIb. Ukolem Squadrony byla kotviště vzletů (bránění přeletu kanálu La Manche), nebo rebarbora výpadů (útoky na pozemní cíle ve Francii). Zde byl Jaroslav Himr jmenován ´A´ Flight Comannder. 30. června 1941 se peruť přesunula do Matlaske, Norfolk k přeškolení (re-equiping) na letoun Bell Airacobra I. U 601. Sqn. s ním byli další čeští piloti F/O Jiří Maňák, Sgt. Mareš a Sgt. Kohout.

His next posting, on 13 June 1941, was to 601 Sqn (County of London) based at Manston, Kent, who were equipped with Hurricane IIb aircraft. The squadrons role from here was Roadstead sorties [anti-shipping strikes in the English Channel’ or Rhubarb sorties [attacks on French land targets]. Here he was appointed ‘A’ Flight Commander. The squadron moved to Matlaske, Norfolk on 30 June 1941 for re-equiping with Bell Airacobra I aircraft. Other Czech pilots with him at 601 Sqn were F/O Jiří Manák, Sgt František Mareš and Sgt Josef Kohout.

Po přeškolení, dne 16. srpna 1941 se perut´ pčesunula do Duxfordu, kde byl Jaroslav povýšen do hodnosti F/Lt. Perut´ opět plnila úkoly Rebarbora a kotvištích vzletů do Anglie přes Lamańský průliv.

Following this conversion, on 16 August 1941 the squadron moved to Duxford and whilst there he was promoted to the rank of F/Lt. The squadrons role was again Rhubarb and Roadstead sorties in the English Channel area.

Dne 15. prosince 1941 dokončil svůj stanovený operační limit a v únoru 1942 byl zařazen jako instruktor v 56. OTU se sídlem v Sutton Bridge. V té době byl také v Tealing, nedaleko Dunde ve Skotsku, kde byl ve vedení jednoho z tréningových jednotek. Zde, převážně britských a Commonwealth výcviku pilotů se jeho vynikající angličtina ukázala neocenitelnou. Někteří rodilí angličané, pilotní žáci se vyjadřovali, že Himr mluví v anglickém jazyce lépe, než oni!

On 15th December 1941 he completed his operational duty tour and after leave he was posted, in February 1942, as an instructor to 56 OTU based at Sutton Bridge. During this posting he was also at Tealing, near Dundee Scotland where he was in command of one of the training units. Here, with mainly British and Commonwealth trainee pilots, his excellent English proved to be invaluable. Some of his native English speaking trainee’s remarking that Himr spoke better English than themselves!

Dne 26. června 1942 se vrátil k bojové jednotce. Byl povýšen do hodnosti S/Ldr a zařazen do 313. československé stíhací perutě na základně v Exeteru. Bylo mu 25 roků a stal se nejmladším velícím důstojníkem. S vyjímkou doby odpočinku v době od 29. do 18. května 1943, zůstal v této roli do 24. září 1943.

On 26 June 1942 he returned to operational duties. He was promoted to the rank of S/Ldr and given command of 313 Czechoslovak Fighter Squadron who were based at Exeter. He was only 25 years old and was the squadron’s youngest Commanding Officer. With the exception of a rest period between 29 April to 18 May 1943 he remained in this role until 24 September 1943.

Jeho záznam o sestřelech (CSL fond VB1., 183 F iii 1/4/105), uložený v historickém archivu (VHA) v Praze, je neúplný a zahrnuje pouze období, kdy Himr sloužil v československých perutích a není zachyceno období, kdy sloužil u britských perutí RAF.

His Service Record, (CSL fund VB1., 183 F iii. 1/4/105), held at the vojenském historickém archivu (VHA), in Prague is incomplete covering only his period whilst serving in Czechoslovak and not British RAF squadrons.

V jeho služebním záznamu je uvedeno, že dne 27. února 1943 při bojovém letu na Spitffire Vb EP757, ve14.50hod. u IIes Vierges, Francie, poškodil Fw-190A od III/JG a 27. srpna 1943 v 19.00 hod., s Spitfire Vb AB 918, sestřelil FW-190A v blízkosti Calais Marck. Dále v zápise o sestřelech je uvedeno, že 24. září 1943, ve Spitffire Vb BP 856 “H”, byl sestřelen poblíž Brestu dvoumotorovým stíhacím letounem Luftwaffe Me 110 z II/ZG 1.

His Service Record has listed that on 27 February 1943, whilst flying Spitfire Vb EP757, at 14:50 near Iles Vierges, France, he damaged a Fw-190A from III/JG. On 27 August 1943, at 19:00, in Spitfire Vb AB918, he shot down a Fw-190A near Calais Marck, and on 24 September 1943, in Spitfire Vb BP856 “H”, he was shot down near Brest by a twin-engined Me110 Luftwaffe fighter aircraft from II /ZG 1.

V tento osudový den 24. září 1943 se 12 bombardovacích letounů Mitchell od 10. Command, bombardovací skupiny účastnilo Ramrod 87, pumového náletu na německé letiště v Lanveoc-Poulmic, nedaleko Brestu ve Francii. Stíhací ochranu jim zajišťovaly československé Spitfiry z Exeteru spolu s Spitfiry z 88 a 453 Sqn.. Horní kryt tvořily Spitfiry od 66 Sqn.

On that fateful day, of 24 September 1943, 12 Mitchell bombers from 10 Group Bomber Command participated in Ramrod 87, a bombing raid on the German airfield of Lanvéoc-Poulmic, near Brest, France. They were escorted by Spitfires from the Czechoslovak Wing from Exeter as well as Spitfires from 88 and 453 Sqns. Top cover was from Spitfires from 66 Sqn.

313. českolovenská Sqn. pod velením S/Ldr. Jaroslava Himra, byla jednou z letek tohoto stíhacího doprovodu. Jaroslav Himr řídil letoun Spitfire VC BP856 (RY-H). V 12:45 provedli vzlet z letiště Portreach, Cornwall. Při letu k Brestu byla spatřena nedaleko francouzského pobřeží u ostrova Ushand, formace dvanácti letounů Luftwaffe, Me-110. Rozpoutal se vzdušný boj, v němž byly 4 Me-110 sestřeleny. Některé Me-110 se zřítily v plamenech do moře. Jiné byly sestřeleny pravděpodobně. Jak se formace blížila k Brestu, do boje se zapojila další devítičlenná skupina Me-110 z II/ZG1.

313 Czechoslovak squadron, under the command of S/Ldr Jaroslav Himr, were one of the squadrons of that fighter escort. That day Jaroslav was flying Spitfire Vc BP856 (RY-H) and at 12:45 they had taken-off from Portreach airfield, Cornwall. En-route to Brest a formation of 12 Me110 Luftwaffe airrraft were seen off the French coast near the island of Ushant. A running fight ensued in which 4 Me110’s were shot down in flames into the sea iand another was a ‘probable’. As the formation approached Brest 9 more Me110’s, from II/ZG1, were sighted who also joined into the fight.

F/O Stanislav Rejthar, tento den a později, létal s 313. Sqn. a 20. února 1948 v časopisu vydávaným čs. letectvím ‘Letu Zdar,’ ve svém článku připomíná poslední boj Jaroslava Himra:

F/O Stanislav Rejthar, was flying with 313 Sqn that day and later, in the 20 February 1948 edition of the Czechoslovak aviation magazine Letu zdar, recalls Jaroslav Himr’s last fight:

“Před námi se objevily malé černé tečky a pod ni bylo něco většího, jako dvoumotorové letouny. Jeví se to jako kdyby se první část formace vracela, ale místo toho je to devět dvoumotorových Me-110. Himr se vrhá na první dva, ostře točí do prava, Rejthar doleva, aby se dostal za Němce. Němci vytvářejí vějíř a jeden stoupá do Slunce. Himr sleduje jeden letoun, ale tři Messerschmitty se k němu přibližují, v této chvíli zjistil, že naše číslo 3, mladý Cochran chybí…….”

“In front of us small black dots appeared and below them something larger, as if twin engine aircraft. It looks like the first part of the formation is returning, but they are 9 Me-110′ s instead. Himr threw himself at the first two, turns sharply right, Rejthar left, he gets behind the Germans, but they fan out and one of them ascends in the sun. Himr follows one, but three Messerschmitts are zooming behind him. Then he noticed, that our no. 3, the ever so young Cochran, was missing…..”

S P/O JB Cochrane jeho Wingman ve Spitfiru Vb W3895 je pryč. Jaroslav Himr ztratil pilota, který jej měl při zteči chránit a naposledy byl spatřen nad Brestem asi 100m za BF-110, který měl jeden motor v plamenech.

With P/O J.B. Cochrane his wingman in Spitfire Vb W3895 gone. Jaroslav had lost his wingman for protection and was last seen over Brest approximately 100 metres behind a Bf110 which had one engine on fire.

Teprve, potom přiletěly stíhačky kanadské letky, které sestřelily pět nepřátelských stíhacích letounů a dvěma německým stíhačům se podařilo uniknout.

By now, additional RAF fighter aircraft from a Canadian squadron had reach the battle area and engaged the Luftwaffe aircraft. They shot down five with only two managing to escape to safety.

Tělo Jaroslava Himra nebylo nikdy nalezeno a jeho jméno je uvedeno na panelu 118, Památníku Runnymede.

Jaroslav Himr’s body was never found, and is commemorated on panel 118 at the Runnymede Memorial.

Na zemi byl veselý, klidný, cílevědomý, oddaný a spravedlivý. Byl rázný a měl schopnost motivovat své podřízené piloty k dosažení nejlepších výsledků. Ve vzduchu byl vynikajícím pilotem a houževnatým bojovníkem, který nikdy nezaváhal v boji s nepřítelem. Kromě rodné češtiny, výborně ovládal angličtinu a dobře francoužštinu a němčinu.

On the ground he was cheerful, calm, self-disciplined, dedicated and fair who was spirited and had the ability to motivate his fellow airmen to achieve their best. In the air he was a excellent pilot and tenacious fighter who never hesitated in taking the fight to the enemy. Apart from his native Czech he spoke excellent English and had a good command of French and German.

V roce 1946 byl im memoriam povýšen do hodnosti štábní kapitán a v červnu 1991 byl při rehabilitaci povýšen do hodnosti plukovník.

In 1946 he was promoted ‘in memorium’ to the rank štábní kapitán (Staff Captain) and a further promotion, in June 1991 to plukovník (Colonel).

Ve Věrovanech na jeho rodném domě č.197, byla dne 29. června 1947 slavnostně ohalena jeho pamětní deska.

In Věrovany, at house number 197, his family home, a Memorial Plaque was placed on 29 June 1947.

Udělená vyznamenání:
Medals Awarded:

Czechoslovakia:

3 Válečný kříž 1939 [War Cross]

Za statečnost [Bravery Medal]

2 x Za zásluhy kříž [Merits medal and 2 Bars]

Pamětní medaile čs. armadý (se štítky F a VB) [Memorial Medal of Czechoslovak Foreign Army (with France and Great Britain Bars)]

British:

Distinguished Flying Cross

1939-1945 Star with Battle of Britain Clasp

Air Crew Europe Star

Defence Medal

Jaroslav Himr je uveden spolu s dalšími 2.936 piloty, kteří se účastnili bitvy o Británii na Foxley Christopher Norris na pamětní zdi Národního památníku bitvy o Britanii v Capel-le-Ferme, Kent.

He is commemorated, along with the other 2937 Battle of Britain pilots, on the Christopher Foxley-Norris Memorial Wall at the National Battle of Britain Memorial at Capel-le-Ferne, Kent.

Jaroslav Himr je také připomínán na památníku Bitvy o Británii v Londýně.

He is also commemorated on the London Battle of Britain Memorial.

.
.

Hrabyne Museum

.

The Hrabyně WW2 Memorial, is about 18 Km from Ostrava, is one of the six locations of the region’s Silesian Museum. Within the Museum complex at Hrabyně is an exhibition dedicated to the Czechoslovaks who served in the RAF in WW2.

This slideshow requires JavaScript.

More details here.

The Museum is located at Hrabyně 192, 747 63 Hrabyně, Czech Republic.

GPS Location: +49° 53′ 9.11″, +18° 3′ 5.10″

View map location

.
.

Remembered in the Czech Republic 2012

.

Czechoslovak RAF airmen remembered in their homeland in 2012

Pietní akty na paměť československých pilotů RAF v jejich vlasti
v roce 2012.

Prostějov – Airmen’s Memorial:

Žatec – Airmen’s Memorial :

Prague Dejvice – Airmen’s Memorial:

Otaslavice – Josef František:

Jackov – Jaroslav Hloužek:

Luže – Josef Koukal:

Čelákovice – Alois Vašátko:

Brno Airport – Airmen’s Memorial:

Prague Olšany – Airmen’s Memorial:

Česky Třebov:

Trhová Kamenice:

Rest in Peace

Čest jeho památce

.
.