Remembering their 100th – 2016


Czechoslovak RAF pilots who would celebrate their 100th birthday in 2016

Českoslovenští piloti RAF, kteří by se slaví 100. narozeniny v roce 2016.

January / leden

12th MRTVÝ Arnošt W/O 313 Sqn pilot




* 12/01/16, Hrdibořice, Prostějov.

† 19/04/44, Herentals, Belgium.



26th KUDLÁČ Pavel F/O 311 Sqn pilot




* 26/01/16, Olešná, Čadca.

† 05/10/76, UK.



28th TĚŠÍNSKÝ Josef F/O 312 Sqn pilot




* 28/01/16, Raškovice, Frýdek-Místek.

† 07/04/75, České Budějovice.



30th NOSEK Vilém F/Sgt 312 Sqn pilot




* 30/01/16, Líně, Plzeň.

† 11/06/44, Chichester, Hants, UK.



March / března

1st CHOCHOLÍN Vladislav F/Lt 310 Sqn pilot




* 01/03/16, Prague.

† 24/09/43, Brest, France.



3rd ZIMPRICH Stanislav F/Lt 310 Sqn pilot




* 03/03/16, Německý Brod.

† 12/04/42, Perranporth, UK.



6th TOCAUER Stanislav F/Sgt 312 Sqn pilot




* 06/03/16, Praskolesy, Hořovice.

† 30/01/69, Prague.



18th BRYKS Josef F/Lt 242 Sqn pilot




* 18/03/16, Laštany, Olomouc.

† 12/08/57, Jáchymov.



April / duben

20th KAMÍNEK Antonín W/O 310 Sqn pilot




* 20/04/16, Olomouc.

† 10/11/46, Bolivia.



29th NETOPIL Bohumil W/O 19 Sqn pilot




* 29/04/16, Lobodice, Přerov.

† 06/03/89, Olomouc-Holice.



May / květen

23rd DVOŘÁK Alois Sgt 310 Sqn pilot




* 23/05/16, Plumlov, Prostějov.

† 24/09/41, Stonehaven, UK.



June / červen

4th POKORNÝ František Sgt 313 Sqn pilot




* 04/06/16, Pavlovsko, Rokycany.

† 10/04/42, English Channel.



13th BORKOVEC Miroslav Sgt 313 Sqn pilot




* 13/06/16, Brno.

† 17/05/42, English Channel off Bologne.



14th ZADROBÍLEK Ladislav F/Lt 310 Sqn pilot




* 14/06/16, Hrochův Týnec, Chrudim.

† 19/04/02, Brno.



July / červenec

21st ŠAMBERGER Ondřej F/Sgt 312 Sqn pilot




* 21/07/16, Blovice, Plzeň.

† 09/02/45, Bradwell Bay, Essex.



29th OSSENDORF (OSENSKÝ) Robert P/O 312 Sqn pilot




* 29/07/16, Všeruby, Plzeň.

† 01/02/55, RAF Sylt.



August / srpen

27th KRUŤA František P/O 312 Sqn pilot




* 27/08/16, Kyjov, Hodonín.

† 04/10/91, Geralston, Australia.



September / září

13th BRÁZDA Bohuslav F/Sgt 310 Sqn pilot




* 13/09/16, Rome, Italy.

† 1991, Argentinia.



14th KOPECKÝ Václav S/Ldr 312 Sqn pilot




* 14/09/16, Klatovy.

† 25/06/78, Prague.



23rd KUTTELWASCHER Karel F/Lt 1 Sqn pilot




* 23/09/16, Svatý Kříž, Havlíčkův Brod.

† 17/08/59, St Austell, Cornwall, UK.



27th FOGLAR Václav F/Lt 313 Sqn pilot




* 27/09/16, Machov, Náchod.

† 21/12/48, Athens, Greece.



30th DVOŘÁK Antonín F/Lt 312 Sqn pilot




* 30/09/16, Nýřany, Plzeň.

† 18/05/03, Montreal, Canada.



October / říjen

16th FECHTNER Emil P/O 310 Sqn pilot




* 16/10/16, Prague.

† 29/10/40, Whittlesford, Cambs., UK.



20th PEROUTKA Stanislav P/O 310 Sqn pilot




* 20/10/16, Plzeň.

† 17/04/00, Kilmarnock, Scotland.



November / listopad

18th KOZÁK Tomáš F/O 242 Sqn pilot




* 18/11/16, Klatovy.

† 14/06/41, Duxford, UK.



25th DUBEC Bohumil W/O 313 Sqn pilot




* 25/11/16, Svítkov, Pardubice.

† 08/10/03, Pardubice.



December / prosinec

1st ŠKACH Antonín P/O 310 Sqn pilot




* 01/12/16, Kročehlavy, Kladno.

† 03/09/44, St Michael, Cornwall.



16th MAŇÁK Jiří S/Ldr 312 Sqn pilot




* 16/12/16, České Budějovice.

† 29/12/92, Prague.



20th VYKOUKAL Karel F/Lt 41 Sqn pilot




* 20/12/16, Chotěboř, Havlíčkův Brod.

† 21/05/42, English Channel off Le-Havre, France.



30th MORCH Josef F/Sgt 310 Sqn pilot




* 30/12/16, Červená Třemešná, Jičín.

† 05/06/90, Cheshire, UK.




Article courtesy of Joe Vochyán, Czech Spitfire Club
www.czechspitfireclub.cz




Posted in 310 Sqd, 311 Sqd, 312 Sqd, 313 Sqd, 68 Sqd, Not Forgotton | 1 Comment

Cathays to Prostějov – Jaroslav Kulhavy


An extract from the ‘Newsletter for the Friends of Cathays Cemetery’

Výpis z ‘Newsletter pro přátele hřbitova Cathays’.

In the north-east corner of Section E-K, you will find the grave of Jaroslav Kulhavý. Although provided by the Commonwealth War Graves Commission, it has a style reserved for Czechoslovak servicemen Jaroslav was born on 17th August 1919 in Mladá Boleslav, a city in central Bohemia.

V severovýchodním rohu sekce E-K se nachází hrob Jatoslav Kulhavý. Ačkoliv hřbitovní komise pověřená péčí o válečné hroby má pro československé vojáky vyhraženou jiné místo. Jaroslav se narodil 17. srpna 1919 v městě Mladá Boleslav, nacházející se ve středních Čechách.

At the beginning of the 2nd World War, he fled to Poland, where he was admitted to the Czech Legion. After moving on to France, he took part in the fighting during the retreat, until he was evacuated to England. In December 1940, he joined 311 Squadron, which was manned by Czech personnel, as a technician. He died on 4th December 1944, as a flight engineer on a Liberator that crashed shortly after take-off on a training flight from RAF Tain, in the north of Scotland. 311 Squadron was largely engaged in anti-submarine action.

Na začátku druhé světové války, odešel do Polska, kde byl přijat do české legie. Po příchodu do Francie, se účastnil ústupových bojů až po evakuaci do Anglie. V prosinci 1940, byl jako technik zařazen do 311. Sqn., československé perutě v RAF. Zemřel 4. prosince 1944 při cvičném letu po vzletu z letiště RAF, Tain na severu Skotska. 311. Sqn se do značné míry podílela na protiponorkových akcích.

Kulhavý was posthumously promoted to Colonel in the Czech Air Force. He was buried in Cathays Cemetery in accordance with his English wife’s wishes. At the end of the war, many relatives of the 510 Czech men who died while serving in the RAF, wanted the bodies of their loved ones returned to their home country. However, the cost of exhumation (today’s equivalent would be more than £25,000 per body) was considered unaffordable, so symbolic exhumation was adopted instead. A sample of soil from each of the airmen’s graves was placed in a temporary wooden urn and taken to Czechoslovakia towards the end of 1945, where the plan was to place them into permanent urns for formal interment at a national memorial site. The temporary urns were stored in boxes whilst planning for an appropriate memorial took place.

Jaroslav Kulhavý byl popsmrtně povýšen na plukovníka československého letectva. Na přání manželky byl pohřben na hřbitově v Cathays. Na konci války mnozí příbuzní 510 československých letců, kteří zemřeli při výkonu služby v RAF, chtěli ostatky svých blízkých vrátit do své rodné země. Náklady na exhumaci jednoho těla převyšovaly 25 000 liber a v té době se jevily jako nedoastupné a proto byla provedena symbolická exhumace. Z každého hrobu byla odebrána prsť, vložena do dřevěné urny a na konci roku 1945 převezena do Československa, kde měly být tyto urny pietně uloženy do národního památníku. V době plánování vhodného památníku byly dočasné uloženy do krabic.

In February 1948, the Communists took control of Czechoslovakia and, under this new regime, the urns were forgotten … and it remained like this for the next 40 years. On 15 January 1990, during the reconstruction of the National Monument in Prague, the boxes were re-discovered. Unfortunately, due to poor storage conditions, 63 of the wooden urns had rotted and their contents had mixed together. These were placed into one communal urn. The contents of the remaining 239 urns were placed in new urns. A few of these urns were returned to those families that could be traced and had requested the remains.

V únoru 1948 v Československu převzali veškerou moc komunisté a na urny se po celou dobu jejich čytřicetileté vlády zapomenulo. Dne 15. ledna 1990 při rekonstrukci Národního památníku v Praze na Žižkově, byly krabice s dřevěnými urnami z prstí hrobů padlých československých letců objeny. Jejich uložením v nevhodných podmínkách došlo ke zničení 63 uren a obsah uren se smíchal dohromady. Prsť z hrobů 239 uren byla vložena do nových uren. Některé z těchto uren byly na jejich žádost, předány pozůstalým a příbuzným letců.

A special memorial, with a crypt to house the urns, was finally built in the Prostějov Municipal Cemetery and unveiled at a ceremony on 22nd June 1998. Prostějov, in Moravia, was the home of the Military Aviation College where many of the Czech aircrew had trained. By this time, Czechoslovakia had split in two and some of the individual urns were passed to Slovakia. Other urns were interred at two other memorials in the Czech Republic, leaving the urns of 97 Czechoslovak RAF airmen, and the communal urn for 63 airmen to be placed at the Prostějov Memorial. Of these, symbolic urn No 242 contains the soil taken Jaroslav’s grave in Cathays Cemetery.

Na městském hřbitově v Prostějově byl postaven a při slavnostním ceremoniálu 22. června 1998, odhalen památník v jehož kryptě je symbolicky uložena prsť z 97 hrobů letců a jedna urna s prstí ze 63 hrobů padlých československých zahraničních letců, z nichž většina se naučila létat v letecké škole v Prostějově. V jedné, z těchto uren, která má č. 242 se nachází prsť z hrobu Jaroslava Kulhavého na hřbitově v Cathays. Po rozdělení Československa na dvě části, bylo několik (16) uren s prstí z hrobů čs. zahraničních letců předáno slovenským úřadům.

© Paul Jones




Posted in 311 Sqd, Cemetries, Not Forgotton | Leave a comment

Jaromír Drmelka – 311 Sqn pilot










* 14/03/17, Vyklice, Czechoslovakia.

† 18/08/42, Bay of Biscay.






Chtěli bychom věnovat vzpomínku na našeho letce RAF 311 perutě Jaromíra Drmelku, který je vzpomenut na pomníku padlých u školy v Halenkovicích na Moravě. Po Mnichovské dohodě z roku 1938 kdy Němci zabrali Sudety se Drmelkovi museli nuceně vystěhovat z Vyklic které byly bohužel součástí německých Sudet. Tenhle smutný uděl postihl mnoho dalších českých rodin. V důsledku těchto početných případů nastal chaos a problémy s umístěním vystěhovaleckých rodin, proto vzniklo vládní nařízení, dle kterého se každé vystěhovalecké rodině dostalo domovského práva v obci rodišti hlavy rodiny. A jelikož se Jaromírův otec František Drmelka narodil v Halenkovicích tak právě zde se rodině Drmelkové dostalo domovského práva. Tohle je také důvod, proč po válce v červenci 1945 bylo zasláno oznámení o Jaromírově úmrtí do Halenkovic a taktéž je i jeho jméno uvedeno na zdejším pomníku padlých.

We would like to remember our 311 Squadron RAF airman Jaromír Drmelka, who is remembered on the war memorial near the school at Halenkovice, Moravia. The reason he is remembered is because, along with many other Czech families, the Drmelka family was expelled by the Germans following the 1938 Munich Agreement and forced to move away from Vyklice, which is in the Sudetenland region of Czechoslovakia. The consequence of forcing these families to relocate resulted in numerous instances of chaos and administrative problems for the authorities. This caused a Government legislation to be passsed whereby every expelled family had to be administered by the Municipal Office at the birthplace of the head of the family. As Jaromír´s father, František Drmelka, was born in Halenkovice, it is why, in July 1945, Halenkovice was sent the notification of Jaromír’s death during WW2 and thus why he was remembered on the Halenkovice memorial.

Jaromírův otec František se narodil v Halenkovicích, ale velmi mladý odchází a je zaměstnán v Mariánských Horách u Moravské Ostravy jako strojník. Posléze se usadil i s rodinou ve Vyklicích a právě tam se mu později narodil syn Jaromír Drmelka.

Jaromír´s father František Drmelka was born in Halenkovice. Later František left Halenkovice and was employed as a machinist in Mariánské Hory near Moravian Ostrava and then settled with his family in Vyklice. It is here that Jaromír was born.

Pohraniční Vyklice /Ústí nad Labem/, kde se Jaromír Drmelka narodil, byly obsazeny Němci. Byly to tak zvané německé Sudety. Z rodinných zdrojů víme, že Němci vzali rodině Drmelkové dům a veškerý majetek a udělali z něj ´´Hitlerheim´´německé mládeže. Celé rodině vzali i nemocenskou a tatínkovi penzi. Maminka byla těžce nemocná a když Jaromír odcházel z domu měl obavy jestli se vůbec s ní někdy znovu setká.

Vyklice, near Ústí nad Labem, was in the border region – the Sudetenland – of Czechoslovakia and was occupied by the Germans following the Munich Agreement of September 1938. From family sources, we know that the Germans confiscated the Drmelka family house and all their property and declared that the house was now a ”Hitlerheim” – a house for German youth. The Germans took all the families sickness insurance and František Drmelka pension money. Jaromír’s mother was seriously ill and when he left home he was worried that he might never see her again.

Neměli peníze na léky a ani na jídlo, po nuceném vystěhování z vlastního domu se rodina Drmelková musela uchýlit na Moravu k příbuzným. Avšak Jaromír a jeho bratr Olda se skrývali nadále ve Vyklicích. Na vlastní kůži poznali teror a řádění henleinovských ordnerů v českém pohraničí a nemohli se s tím smířit. Chtěli bojovat za vlast proti nacistickému Německu a tak čekali na příhodnou chvíli uprchnout za hranice. Jaromír se měl hlásit k 1. srpnu 1939 na Gestapu v Magdeburku, ale v té době byl už v Polsku. Z domova odešel 20. července a měl obavy, aby tatínek kvůli tomu, že utekl z Německa neskončil v koncentračním táboře. Uvědomoval si, že tím uvrhl celou rodinu do velkého nebezpečí, ale jak sám řekl ´´Je to má povinnost a také pro všechny kdo se Čechem cítí a kdo miluje svou vlast´´.

The family had no money for medicines and even for food so after they were forced to leave their own home, the Drmelka family had to rely upon relatives in Moravia for support. However Jaromír and his brother Olda stayed and went into hiding in Vyklice. They knew well about the orders of Konrad Henlein, the leading Sudeten German politician in Czechoslovakia, to spread terror in the Czech border regions and they could not tolerate this. They wanted to fight for the liberation of Czechoslovakia against Nazi Germany so they were waiting for the right moment to escape across the border. On August 1, 1939 Jaromír was required to report to the Gestapo in Magdeburg, but by that time he had already escaped to Poland. He left home on July 20 1939 and was afraid, that because he was escaping from Czechoslovakia, now a Reich Protectorate, that his father could be sent to a concentration camp. He realised that his escaping would put whole family into great danger but as he said “it is my duty and also for all those who feel Czech and who love their country.”

Jaromír Drmelka se narodil 14. 3. 1917 ve Vyklicích /okres Ústí nad Labem/ jako druhý syn Františka a Otilie Drmelkové. Měl ještě dvě sestry Ludmilu a Jiřinu. Ve vyklickém domě který postavil jeho tatínek měli hospodu a masnu kterou provozovala maminka Otilie a tatínek František dělal horníkům mistra v dole u Vyklic. Jako malý chlapec Jaromír vychodil obecnou a měšťanskou školu v Chabařovicích a od deseti let aktivně cvičil v Sokole. Absolvoval 3 roky odborné pokračovací a 2 roky strojní průmyslové školy v Ústí n. Labem. Jeho rysy byly vyvěšeny na chodbách průmyslové školy a v té době měl také několik zlepšovacích návrhů, o kterých se jeho profesoři pochvalně vyjadřovali. Tato škola byla německá a česká průmyslová škola tam byla trpěna pouze v nájmu. Byla to velmi těžká politická situace pro Čechy, kteří žili v severočeském pohraničním území. I když musel předčasně tuto školu opustit kvůli finančním problémům tak jeho úspěchy ještě po letech vzbuzují obdiv. Jeho sestra Ludmila vždy říkala, že Jaromír byl opravdu velmi schopný a talentovaný student a zůstaly jen smutné vzpomínky na zmařený mladý život.

Jaromír Drmelka was born on 14. 3. 1917 in Vyklice, near Ústí nad Labem, in north east Czechoslovakia. He was the second son of Frantisek and Otilie Drmelka. He had also two sisters Ludmila and Jirina. The family home in Vyklice had been built by his father. The village had a public house and a butchers shop which was run by his mother Otilie. His father Frantisek was a Master-miner at the mines at Vyklice. As a little boy Jaromír attended elementary and secondary school in Chabařovice and when he was ten years old he became a member of Sokol, the Czechoslovak youth sport organisation. On completion of his secondary schooling he continued with his education for a further two years at the industrial technical school in Ústí nad Labem, where he studied engineering. The school was in the Sudeten region of Czechoslovakia and despite being a German-Czech school managed to remain apolitical in the difficult situation that was now developing in the Sudeten regions. From his sister Ludmila we know that whilst he was at the technical school, he loved designing and his drawing were displayed in the corridors of the school. He was noted for several innovative design suggestions which were received well by his lecturers. Unfortunately, due to the families poor financial situation he was forced to leave. His sister Ludmila always said that he was a promising and really talented student and “remain only sad memories of a young wasted life”.

Dne 27.4.1937 byl přijat do praktického pilotního výcviku v akci letecké branné výchovy. Jaromír byl vysoký a kvůli tomu měl problém s přijetím do leteckého výcviku, ale nakonec se mu to podařilo a jeho sen létat se mu vyplnil. Zkoušku na pilota sportovních a turistických letadel vykonal dne 22. 8. 1937. V říjnu 1937 nastupuje na vojenskou službu a 15. 11. 1937 je zařazen do poddůstojnické školy v Chebu. Do vojenského pilotního výcviku je zařazen dne 26.11.1937. O rok později je povýšen na svobodníka. V ČS Armádě byl 2 roky vojenským pilotem. Po rozpuštění ČS armády byl poslán do Hamburku na práci, odtud po 2 měsících utekl zpět do Protektorátu a potom přes Slovensko do Polska.

On April 27 1937, Jaromír applied for practical pilot training, but because he was quite tall, he had problems to be accepted for flight training, but finally he was accepted and his dream of flying was realised. He qualified as a sports pilot on August 22, 1937. In October 1937 he started his military service and on November 15, 1937 he was assigned to NCO Military School in Cheb. He commenced his military pilot training on November 26, 1937. A year later he was promoted to the rank of svobodník (Private First Class). He served as a pilot in the Czechoslovak Air Force for two years. After the German occupation in March 1939, the Czechoslovak Air Force was disbanded and he was sent to Hamburg to work but after two months he escaped back to the Protectorate, and then escaped to Poland via Slovakia.

V červenci 1939 přechází hranice do Polska, kde byl prezentován u východní skupiny čs. armády v polském Krakově. Posléze přemístěn do tábora v Malých Bronovicích a zařazen do čs. legionu. Potom celá čs. skupina byla odeslána do Leszné na ruské hranice.

His escape to Poland was in July 1939, and after crossing the border, he reported to the Eastern Czechoslovak Army Group in Krakow. Later he was transferred to the Czechoslovak transit camp at Malé Bronovice, near Krakow, here he joined the Czechoslovak Legion. Following the German invasion of Poland on September 1, 1939, the entire Czechoslovak group was redeployed to Leszno, near the Russian border.

Při ústupu před postupující německou armádou byli několikrát bombardováni a asi po 3-4 denním cestování na malé zastávce před Lublinem 6. 9. 1939 se J. Drmelka s dalšími několika kamarády odpojili od skupiny, protože ztratili transport a vstoupili do řad polského letectva. Přihlásili se na velitelství v Lublině. Z velitelství je poslali k 6 Pułk Lotniczy. Piloti byli přiděleni k 64 a 65 Eskarda Bombowa. Eskadry byly vyzbrojeny letadly PZL P. 23B Karaś. Němci byli velmi překvapeni, jak statečně polští letci podnikali nálety na postupující kolony Wehrmachtu, bohužel německá přesila byla příliš velká a polská letadla utrpěla devadesátiprocentní ztráty.

During their retreat front of the advancing German army, the group was bombed several times, and after about 3-4 day’s traveling arrived at Lublin. It was here, on September 6, 1939, that Jaromír with a few other friends became separated from the rest of group and they lost their transport. They decided to join the Polish Air Force, whose headquarters were in Lublin, where they enlisted. They were deployed to the 6 Pułk Lotniczy of the Polish Air Force and were assigned to the 64 and 65 Eskarda Bombowa units, who were equipped with PZL P. 23B Karaś aircraft. The advancing Germans were very surprised how the brave Polish airmen made raids on the Wehrmacht army, but German superiority was too much and the Polish Air Force suffered with 90% aircraft losses.

Pobyt u polských jednotek trval pro Jaromíra a jeho kamarády jen pár dní. Po zničení neletuschopných letounů odletěli v noci ze 17. na 18. 9. 1939 na zbylých letadlech spolu se zbylým personálem eskader do Rumunska. Zde je zajat a internován v táboře Babadaj. Posléze utíká z tábora Babadaj přes Bukurešt‘ do rumunského přístavu Constance. Z tama pak dále odplouvá 14. 10. 1939 lodí Besarabia do Bejrútu a pak pokračuje svou cestu na lodi Maréchal Joffre. 13. 11. 1939 připlouvá do Marseille /Francie/ a odtud odjíždí do Agde. Je prezentován u čs. vojska v Agde a zařazen do letecké skupiny a 15. 12. 1939 je povýšen do čs. hodnosti desátníka. Poté, 6. 6. 1940 je přemístěn k doplňovacímu středisku čs. letectva v Bordeaux.

However their stay with the Polish Air Force lasted only a few days. On the night of 17/18 September 1939, after they destroyed their non-flight capable aircraft, the Eskarda flew their remaining aircraft to Romania. Here they were interned and held at the Babadaj internment camp. Jaromír managed to escape from the camp, and travelled via Bucharest to the Romania port of Constanța. From here, on 14 October, he sailed on the ship ‘Bessarabia’ to Beirut and there he boarded the ‘Maréchal Joffre’ and continued his journey to France. He arrived at Marseille on 13 November and was transferred to the Czechoslovak military transit camp at nearby Agde. Here he was assigned to the Air Force group and on 15 December 1939 was promoted to the Czechoslovak rank of desátník (Corporal) and assigned to Armée de l’air, the French Air Force. On 6 June 1940, during the Battle for France, he was redeployed to their airbase at Bordeaux.

Training School. Babbacombe Hotel

Po pádu Francie dne 19. 6. 1940 byl s dalšími československými piloty evakuován na lodi Karanan do Velké Británie. 21. 6. 1940 připlouvá do anglického přístavu Falmouth a odtud odjíždí do campu v Innsworth. Dne 9. 7. 1940 je zařazen do Czechoslovak Depot RAF Cosford a 24. 7. 1940 je přijat jako dobrovolná záloha do RAF /Royal Air Force/. Obdržel kmenové číslo 787359 a je mu přidělena hodnost AC2. Základní pilotní výcvik absolvuje u No. 1 RW /Receiving Wing/ Babbacombe Down /Devon/ a poté je přemístěn do No. 2 SFTS /Service Flying Training School/ Brize Norton k pokračovacímu výcviku. Dne 4. 8.1941 byl povýšen do britské hodnosti sergeant a pak jako pilot 1.1.1942 je přeřazen k 311. čs. bombardovací peruti v East Wretham / Norfolk/.

After the fall of France he was amongst the group of Czechoslovak airmen who were evacuated on the ‘Karanan’. The Dutch motor coaster sailed from France on 19 June and arrived at Falmouth, England on 21 June. Initially the Czechoslovak airmen were taken to RAF Innsworth and, on 9 July, they were transferred to the Czechoslovak Depot at RAF Cosford. Jaromír was accepted into the RAF Volunteer Reserve on 24 July, at the rank of AC2, and the service number of 787359. He was posted to No. 1 RW (Receiving Wing) at Babbacombe Down, Devon to attend his elementary pilot training course. On completion of the course he was then sent for further pilot training to No. 2 SFTS (Service Flying Training School) at Brize Norton. On 4 August 1941 he was promoted to the RAF rank of Sergeant and on 1 January 1942 was transferred to 311 (Czechoslovak) Bomber Sqn based at East Wretham, Norfolk.

2. SFTS, Brize Norton.

Po 310. stíhací to byla druhá čs. peruť v rámci Britského Královského letectva. Ve svém znaku měla dvojici zkřížených husitských zbraní s citátem „Na množství nehleďte“. Hlavní úkol perutě byl jeden z nejnáročnějších. Jednalo se o noční bombardování nad územím nepřítele, proto i výcvik byl odlišný a mnohem náročnější než u ostatních. Každý musel znát svou odbornost a bezpečně ovládat anglické povely a vojenskou terminologii. Museli si zvyknout na rytmus denních a nočních dálkových letů nad pevninou a nad mořem a na specifické anglické podmínky.

The squadron was, after 310 Czechoslovak fighter, the second Czechoslovak squadron, squadron to be formed within the RAF. Their squadron badge was a pair of crossed Hussite weapons with the motto “Never regard their numbers”. The role of the squadron was one of the most demanding; it was the night bombing of targets in occupied northern Europe. Their training was therefore different and much more difficult than their 310 Sqn counterparts. Everyone had to be an expert in their own aircrew roles and to be fully conversant with English commands and military terminology. They had to get used to the rhythm of day and night flights over land and over the sea and the specific English environment.

Od února do června 1942 je Jaromír u československé operačně-výcvikové letky – No.8 u 1429 COTU /Czechoslovak Operational Training Unit/ v Honingtonu jako druhý pilot dvoumotorového Vickers Wellingtonu zařazen do operačního turnusu. Dvoumotorové bombardovací stroje typu Wellington byly v té době nejmodernější a zároveň nejkomplikovanější bombardovací letouny s nimiž se naši letci do té doby setkali. Osádku šestimístného Wellingtonu tvořili první a druhý pilot, navigátor, radiotelegrafista a přední a zadní střelec.

Initially, from 1 February to 14 June 1942, Jaromír was assigned to No. 8 Course at 1429 COTU (Czechoslovak Operational Training Unit), based at Honnington, for operational training as second-pilot on Vickers Wellington, twin-engined bombers. At that time these was the most advanced and, at the same time, complicated bomber aircraft that Czechoslovak airmen had flown. A Wellington aircraft was manned by a crew of six – a pilot, co-pilot, navigator, wireless operator and two air-gunners.

Ke konci výcviku se šest posádek z tohoto kurzu zúčastnilo druhého tisíci letadlového bombardovacího nočního náletu na Essen. V noci z 1. na 2. června 1942 vzlétl Jaromír s ostatní posádkou na Wellingtonu jako třetí a i přes nízkou oblačnost překrývající jejich cíl nakonec úspěšně splnili misi a shodili bomby na přesně určené místo.

Towards the end of this training period six of the crews from that Course participated in the 2nd 1000 bomber raid. Their target was Essen on the night of 1st/2nd June 1942. Jaromír Wellington was the 3rd to take-off and despite low cloud obscuring their target, they successfully reached their target and dropped their bombs.

Dne 17. června 1942 Jaromír úspěšně dokončil výcvikový kurz a je přemístěn zpět k 311. čs. bombardovací peruti. Bohužel kdokoliv se přihlásil k bombardovacímu letectvu a byl zařazen k operační letce si musel být plně vědom toho, že má před sebou asi tak půl roku života. Nic míň a nic víc, po této době musel být už jen dítkem štěstěny a takových nebylo mnoho.

On 17 June, having successfully completed his course, Jaromír re-joined 311 Sqn. Whoever joined a operational RAF bomber squadron was quite aware that their life-expectancy could possibly be no more than six months. Nothing less and nothing more, those who survived that period must have been a child of fortune and there were not many of those!

Chtěli jen létat a počítali s tím, že mohou padnout. Nebo být zajati, což bylo pro občany okupované vlasti ještě horší, pokud nacisté zjistili jejich totožnost, hleděli na ně jako na uprchlé zrádce. U Bomber Command byla životnost osádky velmi nízká. Velkou hrozbu představovali nepřátelské stíhačky a pro střelce bombardérů to byl velmi těžký úkol zneškodnit je. Většinou neměli téměř žádnou šanci na přežití jakmile byli obklopeni tak obávanými německými stíhačkami Messerschmitt. Zbývá jen dodat, že šance osádky zasaženého letounu dostat se z letadla živí byla zhruba 1:5. Mnohými byly bombardovací nálety označovány za sebevražedné mise. Každý člen posádky bombardovacích letounů měl méně jak padesáti procentní šanci na přežití a během 2. světové války jich bylo zabito celkem 55,573.

They just wanted to fly and accepted the fact that they may fall. Or be captured, which for the citizens of their occupied homeland would be even worse when the Nazis discovered their identity, regarding them as traitors to the Reich. For Bomber Command aircrew, life-expectancy was very low. The big threat was enemy fighters and for the bomber gunners was a very tough job to shoot them down. Usually they had no chance of survival when were surrounded by so fearsome Luftwaffe fighter-aircraft. It remains only to say that the crew chances to get out from a damaged aircraft alive was about 1 in 5. For many, bombing raids were described as a suicide missions. A aircrew member of Bomber Command had a less than 50% chance of survival; a total of 55,573 RAF Bomber Command aircrew were killed during WW2.

Velká Británie byla životně závislá na dodávkách zásob ze Severní Ameriky. Toto zásobování zajišťovaly konvoje nákladních lodí. Konvoje však byly terčem útoků německých ponorek /U-boat/. A jelikož v té době 311. bombardovací peruť měla vysoké ztráty a hrozil jí totalní zánik tak bylo rozhodnuto o jejím přesunu dne 28. dubna 1942 ke službě u pobřežního velitelství k zapojení se do Bitvy o Atlantik.

On 28th of April 1942, because of the German U-boat threat to Britain’s vital supply convoys from the United States combined with the high personnel losses they suffered in Bomber Command, 311 Sqn were transferred to Coastal Command for their role in the Battle of the Atlantic.

Zpočátku 22. června 1942 byla 311. bombardovací peruť přeřazena do RAF Talbenny v Pembrokeshire i s Jaromírem, který byl nyní nasazen jako operační pilot. Žádalo si to neuvěřitelnou odvahu sednout si dovnitř bombardéru ve dne i v noci a absolvovat několika hodinové mise v mrazivém vzduchu. Pokaždé když vzlétli, věděli, že letí na skoro jistou smrt. Většinou 8 až 10 hodinové mise na hraně smrti v úzkém prostoru letadla i v zimě, kde teplota byla pod nulou a v neustálé obavě o život, byly pro mladé muže velký nápor na nervy. Ti kluci tam přišli sami, dobrovolně a bez říkání opustili svoje rodiny v rodné zemi. Byli to naprostí idealisti a vlastenci, ale jak strašnou cenu za to někteří museli zaplatit tím, že jsou tam pohřbeni v Biskajském zálivu nebo v Severním moři. Šestičlenná posádka musela být dokonale sehraná, bojovali a umírali často společně. Bylo to peklo, nic jiného od toho nečekali. A jak Jaromír napsal v jednom svém dopisu ’’ Zůstalo nám hodně a hodně smutných vzpomínek a tvrdých, ten kdo je neprožil těžko by jim uvěřil ’’.

Initially, from 22 June 1942, 311 (Czechoslovak) Sqn were deployed to RAF Talbenny, in Pembrokeshire, with Jaromír now an operational pilot. It required incredible courage to be inside their Wellington aircraft day and night and complete long patrols in the frosty air. Every time when they took-off knew, the certainty of their return was unknown. The long patrols, usually between 8 to 10 hours, always had the danger of death in the narrow confines of the aircraft, where the cold temperature was below zero, and the constant fear for theirs lives would put a great strain on the nerves of these young men. These men had escaped voluntarily from their homeland to be there, often leaving their families in their native Czechoslovakia. They were absolute idealists and patriots, but for some they paid the ultimate sacrifice – a watery grave in the Bay of Biscay or the North Sea. The six-member crew had to be perfectly harmonised as often they fought and died together. It was hell, but they fully expected that. In one of Jaromír’s letters he wrote “It remains with us lots and lots of sad and hard memories, which had to be experienced for them to believe.”

V rámci Coastal Command se 311. peruť zapojila do bitvy o Atlantik a začala provádět hlídkové a protiponorkové patroly ze základny Talbenny, které zpočátku směřovaly do prostoru Biskajského zálivu. Pro československé letce nebylo snadné létat mnoho hodin nad mořem, snažit se objevit a případně zničit nepřátelskou ponorku či jiné plavidlo. Všichni moc dobře věděli, že kdo nepřiletěl z moře hned po skončení operace, už se nikdy nevrátil. Ledový Biskaj a Atlantik požadovanou daň většinou nevracely. A pravě Biskaj, ten který byl piloty zatracován a posílán do horoucích pekel se stal Jaromírovi a jeho kamarádům osudným.

Within Coastal Command 311 Sqn participated in the Battle of Atlantic and began to undertake patrols and anti-submarine patrols from their base at Talbenny, which was initially focused on their operation area of the Bay of Biscay. For the Czechoslovak airmen was not easy to fly many hours over the sea, trying to locate and destroy enemy submarines or ships. They all knew very well that those who did not return from their patrol over the icy seas of the Bay of Biscay and the Atlantic would never come back. It was the Bay of Biscay that placed its fatal curse on Jaromír and his comrades and sent them all to a watery grave.

Ráno 18.srpna 1942 devět posádek Wellingtonu ze základny Talbenny dostává za úkol provést operační let nad Biskajským zálivem. Pod vedením prvního pilota Sgt Jana Lence vzlétli v 7:27 jako pátí na Wellingtonu KX-B DV665 a Jaromír byl jako druhý pilot. V 09:15 obdržel kapitán Wellingtonu ´´T´´z 311 perutě F / O František Taiber rádiovou zprávu z Jaromírova Wellingtonu, “Jsme napadeni nepřátelskými letouny”. V té době byla pozice napadeného Wellingtonu KX-B DV665 přibližně 300 km západně od francouzkého Brestu kdy byli ještě na cestě tam během operačního letu nad Biskajem.

On the morning of August 18, 1942, nine of 311 Sqn Wellingtons were dispatched from Talbenny for patrol over the Bay of Biscay. Jaromír was co-pilot of Wellington KX-B, DV665, and F/Sgt Jan Lenc, was pilot. Their Wellington took-off at 07:27 and were number five of those nine Wellingtons that took-off. At 09:15, Wellington ‘T’ of 311 Sqn captained by F/O František Taiber, picked-up a radio message from ‘B’ saying “we are being attacked by enemy aircraft”. At that time Wellington DV665’s position was approximately 300 km west of Brest, France and on the outward journey of its Bay of Biscay patrol.

Později ve 12:34 kdy se už vraceli do Anglie, nyní asi 100 km severně od španělského Ribadea byla přijata další radiová zpráva. Tentokrát zprávu obdržel Wellington ´´F´´ taktéž z 311. perutě a kapitánem letounu byl Sgt Jan Irving. Znovu stejná zpráva “Jsme napadeni nepřátelskými letouny” a pak už jen ticho. Musel to být hrozný pocit beznaděje, strachu a zmatku pohlédnout přímo smrti do očí. Věděli, že nemají šanci, ale určitě bojovali do poslední minuty. A tak se toho osudného dne nad Jaromírem zavřela hladina zálivu a nikdo už o něm nikdy více neslyšel. Spolu s ním zahynuli první pilot Sgt Jan Lenc, navigátor Karel Bečvář DFC – navigátorská hvězda 311. perutě, radiotelegrafista Pavel Tofel a dva střelci Vladimír Sobotka a František Šipula.

Later, at 12:34, with DV655 now about 100 km north of Ribadeo on the Spainish coast and now returning back to England, a second radio message was received from them. This time it was Wellington ‘F’ of 311 Sqn, captained by Sgt Jan Irving, that received the message. It again said “we are being attacked by enemy aircraft … “. Then just silence. It must have been a horrible feeling of hopelessness, fear and chaos to look directly into the eyes of death. Although they only had a slim chance, but they certainly fought until the last minute. And so on that fateful day Jaromir disappeared into the Bay of Biscay never to be heard of again. Killed with him was pilot Jan Lenc; navigator Karel Bečvář DFC – the star navigator of 311 Sqn; wireless operator Pavel Toefl and the two air-gunners Vladimir Sobotka and František Šipula.

Položili svoje mladé životy za naše osvobození daleko od domova. Byl to jejich poslední let, ale tentokrát jim ručička kompasu neukázala směr šťastného návratu. Zůstali tam navždy pohřbeni někde v hlubinách Biskaje. Tito stateční vojáci splnili slova vojenské přísahy do posledního písmene a přinesli na oltář své vlasti oběť nejvyšší. Odvaha a hrdinství našich letců byly zaplaceny bolestnými ztrátami a jakákoli slova, kterými se snažíme popsat tuhle smutnou pravdu, jsou nedostačující a slabá. Přesto bychom měli najít alespoň pár slov díků za celou naši vlast, pro kterou padli. Čas utiší bolest a ponechá jen vzpomínky na ty, jež jsme milovali a ztratili.

They gave their young lives, so far away from home, for the liberation of their homeland. It was their last mission, but this time their compass needle did not show in the direction of a happy return. They are there somewhere forever lost in the depths of the Bay of Biscay. These brave airmen fulfilled the words of their military oath to the last letter and for their country they made the highest sacrifice. The courage and heroism of our airmen was paid for with painful losses; words to try to describe this sad truth are insufficient and weak. However, we should find at least a few words of thanks from our entire country, for which they gave their lives. Time eases the pain and leaves only memories of those we loved and lost.

„My mrtví voláme, nezapomeňte!“

“We fallen airmen , we are calling , remember us! “

I po tak dlouhé době má stále cenu si připomínat naše padlé letce. Určitě jste si všimli, že v Evropě se opět válčí a měli bychom si všichni uvědomit, že svoboda a demokracie nejsou z nebe spadlé a jednou pro vždy dané vymoženosti. A tihle naši piloti nehledě na své mládí si to plně uvědomovali a podle toho taky jednali

Even after such a long time we still need to remember our fallen airmen. Surely you noticed that in parts of Europe there is war again and we should all realise that freedom and democracy are not granted from heaven and for our conveniences. And these, our airmen, despite their youth were fully aware of this and acted accordingly too.

„Čest jejich památce“.

“Honour their memory”.

Vzpomenut / He is remembered:

v České republice / In the Czech Republic :

– hřbitov RAF Praha Olšany /
– on the Memorial to the RAF at Prague’s Olšany cemetery.,

– pomník obětí 2. světové války v Halenkovicích. /
– on the Memorial in Halenkovice to the victims of WW2.

– socha okřídlený lev na Klárově připomíná československé piloty v RAF, 2014 /
– on the Winged Lion memorial to the Czechoslovak RAF airmen at Klárov, Prague 1, 2014.

– pomník zahraničního odboje 2. světové války v Podměstí v Žatci, 2012 /
– on the Memorial to WW2 foreign resistance at Plzeňská Žatec, 2012.

– pomník padlým letcům v roce 1939-1945 Praha 6 náměstí Svobody /
– on the Memorial to the fallen airmen of 1939-1945 at Náměstí Svobody, Prague 6.

– též vzpomenut na pomníku v rodných Vyklicích do doby kdy obec byla zlikvidována. Ložiska uhlí pod obcí se jí stala osudná v roce 1982. /
– on a the memorial in his native Vyklice until the village was destroyed following a coal-mine collapse in 1982.

– památník obětem 2. světové války Zlín v parku Komenského /
– on the memorial to the victims of WW2 at Komenský park, Zlín

– je vzpomenut na pomníku rodinného hrobu v Chabarovicích, Ústí nad Labem. /
– on the family grave at Chabarovice , Ústí nad Labem.

– je vzpomenut i s jeho fotografií letce RAF na pomníku rodinného hrobu v Kunovicích u Uherského Hradiště /
– on the family grave, which includes a photo of him in RAF uniform, at Kunovice, Uherské Hradiště.

Výše uvedený přehled památních míst není asi vyčerpávající.

The above summary of Memorial locations is probably not complete.

Vyznamenání / Medals:

Československé / Czechoslovak:

Za zásluhy II [Medal of Merit grade II], /
Pamětní medailí [commemorative medal, with France and Great Britain bars] in memoriam

Britské / British:

1939-45 Star in memoriam
Air Crew Europe Star in memoriam
Defence Medal

_______________________________________________________________

1.6.1991 povýšen in memoriam do hodnosti plukovníka letectva.

On 1 June 1991 he was promoted, in memoriam, to the rank of Plukovník (Colonel) in the Czechoslovak Air Force.

_______________________________________________________________

© Dana Nedomová & Marie Gajdosiková




Posted in 311 Sqd, Biography, Not Forgotton | 3 Comments

British Prime Minister visits the Winged Lion


On 22 January 2016 during his one-day working visit to Prague, David Cameron, the British Prime Minister, visited the Winged Lion Memorial, at Klárov.

Dne 22. ledna 2016 při jednodenní pracovní návštěvě Prahy, britský premier David Cameron navštívil Památník Okřídlený lev, na Klárově.

This slideshow requires JavaScript.

With Bohuslav Sobotka, the Czech Prime Minister they jointly laid a wreath there to pay tribute to the 2,500 Czechosslovak men and women who served in the RAF during WW2.

Spolu s předsedou vlády České republiky Bohuslavem Sobotkou, vzdali hold 2500 československým mužům a ženám, kteří během druhé světové války sloužili v RAF.




Posted in Ceremony, Not Forgotton | 2 Comments

Chvalčov remembers its RAF airmen


Chvalčov uctil památku letců RAF

Following on from the previous days memorial plaque unveiling and presentation at Kroměříž, on Tuesday, 10th November 2015 a small commemorative gathering was held by the war memorial in the village of Chvalčov near Bystřice pod Hostýnem, where two of the 37 Kroměříž district airmen were born. The names of Evžen Halamásek and Rupert Krupica are engraved on the memorial and the local council marked the occasion by adding the Czechoslovak airmans badge alongside their names. Dipl.Ing. Antonín Stodůlka, Mayor of Chvalčov delivered the opening speech and Mrs Zdenka Trávníčková read a poem dedicated to the airmen. Members of the 213 Training Sqn Šiškova and representatives of 21 Airbase Čáslav laid the flowers. Other squadron members stood the guard of honour.

Pamětní obřad v úterý 10. listopadu 2015, den po odhalení pamětní desky a výstavy v Kroměříži, se uskutečnil u památníku padlým ve Chvalčově u Bystřice pod Hostýnem, kde se narodili dva z 37 letců kroměřížského okresu. Evžen Halamásek a Rupert Krupica jsou na tomto památníku vzpomenuti a obecní úřad nechal u příležitosti této akce vytesat u jejich jmen znak československého letectva. Starosta Chvalčova Ing. Antonín Stodůlka obřad zahájil a paní Zdenka Trávníčková přednesla básen věnovanou letcům. Příšlušníci 213. výcvikové letky Šiškova a zástupci 21. základny Čáslav položili květiny. Příslušníci letky stáli čestnou stráž.

This slideshow requires JavaScript.

_______________________________________________________________

Sgt Evžen Halamásek

A 313 Sqn pilot whose Spitfire was shot down 02/06/42 by a Luftwaffe fighter over France, crashing into the English Channel. His body was never found and he is commemorated on panel 84 at Runnymede.

Pilot 313. perutě. Jeho Spitfire byl zasažen 2.6.42 nad územím Francie německým stihačem a ztrostkotal v Lamanškém průlivu. Jeho tělo se nikdy nenašlo. Je vzpomenut na panelu č. 84 památníku v Runnymede.

_______________________________________________________________

Sgt Rupert Krupica

111 OTU pilot, aircraft went missing during a training flight from Windsor Field, Bahamas 23/11/43. Commemorated on the Ottawa Memorial.

Zařazen do 111. operační cvičné jednotky jako pilot. Letoun se ztratil při cvičném letu za základny Windsor Fields na Bahamských ostrovech 23.11.43. Jeho jméno je na památníku v kanadské Ottawě.

_______________________________________________________________

© Dagmar Johnson-Šišková




Posted in 313 Sqd, Ceremony, Not Forgotton | Leave a comment

Kroměříž remembers its RAF airmen


Město Kroměříž vzpomnělo na své RAF letce

The Moravian town of Kroměříž paid tribute to the 37 Czechoslovak RAF airmen who were born in its district. Five of them, Svatopluk Bachurek, Zdeněk Bachurek, Miloslav Eugen Mikulík, Ladislav Ševčík and Karel Valach were born in the town itself and a plaque commemorating them was officially unveiled at 13.00hrs on Monday, 9th November 2015 under the patronage of General Kubala, chairman of the Czech Airmen’s Union. The event started with a fly past of two JAS-39 Grippen aircraft from the Čáslav airbase. The event was attended by surviving war veterans, relatives, representatives from the Czech Air Force and the town and also many members of the public, amongst them also many young ones. The British Military Attache could not attend, but sent his official address which was delivered by Dagmar Johnson-Šišková MA. Members of 213 Training Squadron „Šiškova“ based in Čáslav and members from the 22nd airbase at Náměšt nad Oslavou provided the guard of honour, flag bearers and wreaths carriers.

Město Kroměříž uctilo památku 37 československých letců RAF, kteří pocházeli z kroměřížského okresu. Pět z nich, bratři Svatopluk a Zdeněk Bachurkovi, Miloslav Eugen Mikulík, Ladislav Ševčík a Karel Valach se narodili v přímo v Kroměříži. Pamětní deska těmto pěti, nad kterou převzal záštitu předseda Svazu letců České republiky gen. Jiří Kubala, byla slavnostně odhalena v pondělí 9. listopadu 2015 v 13.00. Obřad zahájil průlet dvou JAS-39 Grippen 211. taktické letky ze základny v Čáslavi. Odhalení se zůčastnili váleční veteráni, příbuzní, zástupci letectva AČR a města, občané města, mezi kterými byla řada z mladé generace. Zdravici britského vojenského přidělence v České republice v jeho nepřítomnosti přednesla Mgr. Dagmar Johnson – Šišková. Čestnou stráž, vlajkonoše a kladeče věnců poskytli společně příslušníci 213. Výcvikové letky „ŠIŠKOVA“ ze základny v Čáslavi a příslušníci 22. základny Sedlec-Vícenice u Náměště nad Oslavou.

This slideshow requires JavaScript.

The second event of the day was the unveiling of an exhibition about the Czechoslovak airmen from the Kroměříž district entitled „Men in RAF Uniforms“ at the library. It was combined with panels of the travelling exhibiton about the Czechoslovak airmen in the RAF lent by the Otmar Kučera branch of the Czech Airmen’s Union. Also there were exhibition panels about the airmen from Zlín district, lent by Military History Club from ARMY park Slavičín. A talk about the history of the Czechoslovak involvement within the RAF during WW2 and a power point presentation about the life of one of them, the late Alois Šiška, were delivered by Šiška daughter Dagmar Johnson-Šišková MA. This well attended event concluded with another presentation about the KX-B Monument Project in Holland by one of Project team members, Flight Lieutenant Pavel Staněk.

Druhým bodem programu dne bylo odhalení výstavy o československých příslušnících v RAF z kroměřížského okresu pod názvem „Muži v uniformách RAF“ v městské knihovně. Tato výstava byla ozšířena o panely putovní výstavy o československých letcích v RAF, zapůjčené Svazem letců ČR, pobočky Otmara Kučery Brno a výstavní panely Letci Zlínska, které zapůjčil do Kroměříže Klub vojenské historie ARMY park Slavičín. Součástí byla také přednáška o historii československých perutí a jejich příslušníků v RAF a fotografická procházka životem jednoho z nich, pilota 311. bombardovací perutě RAF Aloise Šišky, v podání Šiškovy dcery Mgr. Dagmar Johnson-Šiškové. Program před zaplněným sálem uzavřel naporučík Pavel Staněk, člen realizačního týmu Památník posádce KX-B fotografickou presentací o historii tvorby tohoto památníku v holandském Pettenu.

Information gathered for the exhibition will be part of an annual publication by Kroměříž town archives, and the library is preparing power point presentation.

Podklady, které se podařilo pro tuto výstavu shromáždit, budou zveřejněny v roční publikaci archivu Kroměříž, knihovna připravuje fotografickou prezentaci.

The original idea came from Mrs Zdenka Travnickova, niece of the late Alois Šiška. She was the driving force behind its realisation, together with Šiška’s daughter Dagmar and with the kind help of many others.

Iniciátorkou akce byla byla neteř Aloise Šišky, paní Zdenka Trávníčková, která byla také hybnou sílou v jeho uskutečnění, na kterém pracovala společně se Šiškovou dcerou Dagmar, a za laskavé spolupráce řady dalších.

© Dagmar Johnson-Šišková




Posted in 310 Sqd, 311 Sqd, 312 Sqd, 313 Sqd, 68 Sqd, Ceremony, Memorial, Not Forgotton | 1 Comment

Remembered 2015


France :

Pihen les Guines – Stanislav Fejfar

_______________________________________________________________

Belgium :

Ypres – Karel Pavlík

Dranouter – Karel Pavlík

_______________________________________________________________

Czech Republic :

Bzová – Vítězslav Rosík – Memorial plaque unveiled / Pamětní deska odhalena. .

Častrov – Jan Čekal – Memorial plaque unveiled / PPamětní deska odhalena.

České Budějovice – Milan Malý – Memorial plaque unveiled / PPamětní deska odhalena.

Dolní Břežany – Eduard Prchal – Memorial plaque unveiled / Pamětní deska odhalena.

Chvalčov – Evžen Halamášek, Rupert Krupica

Hovorany – Rostislav Brhel, Vlastimil Hlaváč – Memorial plaque unveiled / Pamětní deska odhalena.

Hřebeč – Josef Horák – Memorial plaque unveiled / Pamětní deska odhalena.

Jasenná – Jiří Řezníček.

Jesenice Josef Řechka

Kroměříž – Svatopluk Bachůrek, Zdeněk Bachůrek, Miloslav Eugen Mikulík, Ladislav Ševčík, Karel Valach – Memorial plaque unveiled / Pamětní deska odhalena.

Laškov – Viktor Popelka – Memorial plaque unveiled / Pamětní desk odhalena.

Louny – Bohuslav Kimlička, Miroslav Vild, Jaroslav Skutil – Memorial plaque unveiled / Pamětní deska odhalena.

Malá Skála – Ladislav Bobek – Memorial plaque unveiled / Pamětní deska odhalena.

Moravec – Bedřich Schäffer [Rohan] – Memorial plaque unveiled.

Otaslavice – Josef František

Pačejov – Zdeněk Hanuš – Memorial plaque unveiled / PPamětní deska odhalena.

Plzeň, Doubravka – Karel Pavlík, Václav Šindelář, Alois Záleský

Prague 1, Klárov Karel Janoušek

Prague 1, St Vitus Cathedral

Prague 1, Winged Lion

July

August

Prague 3, Olšanský

July

November

December

Prague 6 – Dejvice

Prague 6 – Hradčanská

Prague 6 – Ruzyně airport – Memorial unveiled / Památník odhalen.

Prague 6 František Taiber – Memorial plaque unveiled / Pamětní deska odhalena.

Prague 8 Václav Jícha – Memorial plaque unveiled / Pamětní deska odhalena.

Prague 8, Bohnice Václav Jícha

Prague 18 – Letňany – Memorial plaque unveiled / Pamětní deska odhalena.

Rakovník – Memorial plaque unveiled / Pamětní deska odhalena.

Ševětín – Václav Hořejší – Memorial plaque unveiled / Pamětní deska odhalena.

Slavičín – Josef Stehlik.

Strážek – Josef Stehlík

Svatý Kříž – Karel Kuttelwascher

Tabor – Karel Mareš-Toman – Memorial plaque unveiled / Pamětní deska odhalena.

Vítová – Oldřich Dolezal – Memorial plaque unveiled / Pamětní deska odhalena.

Vlkonice – Matěj Pavlovič.

Životice – Václav Brejcha.

_______________________________________________________________

Great Britain :

Brookwood

May

June

November

Bury St Edmunds

July – Československá obec legionářská

Cambridge – Československá obec legionářská

Capel-le-Ferne – Battle of Britain Memorial.

July – Československá obec legionářská

July – Slovak Aviation Association of General Dr. M.R Štefánik – Bratislava branch

July

Carlisle – Československá obec legionářská

Donnington – Československá obec legionářská

Duxford

East Wretham

July – Československá obec legionářská

November

Grangemouth – Československá obec legionářská

Guernsey– Memorial unveiled / Památník odhalen.

Honington – Československá obec legionářská

London – Battle of Britain Memorial

London – Bomber Command Memorial

London – Northwood – Československá obec legionářská

London – Westminster Abbey

Peterborough – Československá obec legionářská

Plymouth Hoe

Tain – Československá obec legionářská

West Bromwich– Československá obec legionářská

WestwellJosef Dygryn – Slovak Aviation Association of General Dr. M.R Štefánik – Bratislava branch

Whittlesford

March

July – Československá obec legionářská

_______________________________________________________________

Slovakia :

Diviaky – Tomáš Motyčka.

_______________________________________________________________

Posted in Not Forgotton | Leave a comment

In memory of Otto Pavlu


Vzpomínka na plukovníka v. v. Otto Pavlů





Otto Pavlů

…………………….* 28. 12. 1915.

…………………….† 28. 4. 1943.








Už jako pětiletý kluk jsem často chodíval a hodně času trávil v kolářské dílně souseda přes silnici, Pilnikářova Franty. Dílna voněla dřevem a bylo na co koukat, když soused opracovával kusy dřeva ručně i na strojích, kterými byla dílna vybavena. A zde jsem se také poprvé seznámil s věcmi, které p. Pavlů – Pilnikářů Franta – uchovával jako vzpomínku na svého mladšího bratra Otu, který padl jako stíhací pilot československého zahraničního letectva ve druhé světové válce 28. dubna 1943. Byla to letecká uniforma se stužkami vyznamenání, etuje s vyznamenáními, kožený kabát a bílá vlněná šála. Možná i nějaké drobnosti navíc. Někdy v r. 1947-48 souseda navštívil pilot – s největší pravděpodobností Jan Skopal – který letěl ve stejný den s 313. perutí na akci jako Ota a viděl jeho sestřelení a pád jeho Spitfire do vod Kanálu La Manche u břehu Bretaně. Seděli jsme v dílně a já poslouchal, aby mi nic neušlo. Z věcí, které zůstaly po Otovi, jsem dostal několik ročníků leteckého časopisu Rozlet. Opatroval jsem dlouho a pak půjčováním a přestěhováním zmizely ze světa.

When I was a five-year-old boy, I used to spend a lot of time in the wheelwright workshop of one of my neighbours – Franta Pilnikářů – who lived just across the road. The workshop always smelled of wood, and whenever I was there, there was something interesting to watch – when my neighbour was working on pieces of wood, manually or using different machines that the workshop was equipped with. And here it was that I first saw the things that Mr Pavlů (nickname Franta Pilnikářů) kept in order to remember his younger brother Otto, a Czechoslovak fighter pilot in World War II, who fell on 28 April 1943. It was a pilot’s uniform with medal ribbons, a leather coat, a white wool scarf, and perhaps a few other small items. Sometime in 1947 or 1948 my neighbour had a visitor – I suppose it was Jan Skopal, one of the pilots flying with the 313 Squadron RAF, who saw how Otto´s Spitfire was shot down into the English Channel near the French coast of Brittany. We were sitting in the workshop and I was listening eagerly to the pilot because I wanted to hear everything. Among Otto´s belongings that were left, there were several entire volumes of Rozlet, a magazine for aviators, which I was given and then kept and treasured them for years. But later people borrowed the magazine and I also moved and so now they are gone.

Určitě tyto události, (věci po Otovi Pavlů, setkání s pilotem u Pavlů doma a po krátké době vyprávění rodičů o tom, že se Ota přišel s nimi rozloučit, když v létě 1939 odcházel do Polska, aby vstoupil do čsl. zahraniční armády) mne nasměrovaly k tomu, abych se o dobu, příběh Oty Pavlů ale i ostatních, kteří se rozhodli bojovat za republiku proti německým okupantům, začal zajímat víc. A stal se z toho zájem a „koníček“ po celý můj dosavadní život.

All of that (Otto´s belongings, meeting the pilot at Pavlů´s place as well as the story my parents told me about Otto – how he came to say goodbye when he was leaving for Poland in the summer of 1939 to join the Czechoslovak Foreign Army) sparked my interest in that part of history, in Otto Pavlů´s personal story as well as in the stories of others who decided to fight for the republic against the invaders. And this interest has grown over years, becoming my life-long “hobby”.

Co vím o Otovi Pavlů? Narodil se 28. 12. 1915 jako nejmladší ze čtyř sourozenců rodičům Bernardu a Miladě Pavlů v Doleních Pasekách. Byl aktivní v Sokole, obecnou školu vychodil ve Světlé pod Ještědem, měšťanku a pokračovací v Českém Dubu, a pak se vyučil krejčím.

What do I know about Otto Pavlů? He was born on 28 December 1915, the youngest child of Bernard and Milada Pavlů. He had three siblings. He was active in the Sokol movement, went to primary school in Světlá pod Ještědem and then to town school in Český Dub where he trained as tailor.

To už ale byla doba motorů – automobilových a leteckých – a Otovi, stejně jako mnoha jiným, učarovala letadla. V té době probíhala akce – 1 000 pilotů republice – a tak se Ota přihlásil a byl přijat do školy leteckého dorostu v Prostějově, kam 1. října 1935 nastoupil. 1. srpna 1937 byl jmenován pilotem – letcem a povýšen do hodnosti svobodníka. 16. srpna 1937 nastoupil službu u 4. leteckého pluku v Hradci Králové. To byla chvíle, kdy se rozešly cesty s jeho dobrým kamarádem Zdeňkem Škarvadou, který nastoupil k 5. leteckému pluku v Pardubicích.

But that was already in the era of motors – automobile as well as aircraft engines – and Otto, like many others, became fascinated with aeroplanes. At that time there was an initiative “1000 Pilots for the Republic”, and so Otto applied to the Cadet School at the Prostějov Military Academy, and was accepted to start there on 1 October 1935. On 1 August 1937, he graduated as a pilot and was promoted to the rank of svobodník (Private First Class). On 16 August 1937, he was posted to the 4th Aviation Regiment at Hradec Králové. His close friend Zdeněk Škarvada, however, was posted to the 5th Aviation Regiment in Pardubice, and so their paths separated.

Po necelých dvou letech byla služba u čsl. letectva ukončena demobilizací 15. března 1939 po německé okupaci Československé republiky. Hodně vojáků, kteří byli donuceni složit zbraně, se rozhodlo opustit okupovanou zemi a v zahraničí se zapojit do boje proti nepřátelům – armádě Velkoněmecké říše.

Less than two years later, their military aviation service ended with demobilisation after Czechoslovakia was occupied by Germans on 15 March 1939. The Czechoslovak military had no choice but to surrender their weapons, but many of them decided to leave their occupied homeland and fight the enemy – Nazi Germany – abroad.

Rozhodl se tak i Otto Pavlů a v květnu 1939 se přijel do rodného Podještědí rozloučit s matkou, sourozenci a přáteli. V červnu 1939 přechází hranice do Polska u Ostravy a je zařazen do čsl. vojenské skupiny v Krakově – Malých Bronovicích. Zde se setkává se Zdeňkem Škarvadou, ale jen nakrátko. Zdeněk zůstává asi s deseti piloty v Polsku a Ota odjíždí z Gdyně do Francie, která byla po diplomatických jednáních ochotna naše vojáky přijmout.

Otto Pavlů made the same decision and went to his home village in May 1939 to say goodbye to his mother, siblings and friends. In June he crossed the border to Poland (near Ostrava) and joined the Czechoslovak Army Group in Krakow – Małe Bronowice. Zdeněk Škarvada was also there at that time, but the reunion of the two friends was short, since Zdeněk remained with about ten other Czechoslovak pilots in Poland, whereas Otto departed from Gdynia, headed for France, which was willing (after diplomatic negotiations) to accept the Czechoslovak military personnel.

Z polské Gdyně bylo vypraveno sedm lodních transportů, v nich odjelo do Francie víc jak 400 letců. Otto Pavlů odjel posledním transportem 17. srpna 1939 lodí Kastelholm (mezi pasažéry byli pouze tři letci – Jiroutek, Slánský, Pavlů) a 21. srpna 1939 přistáli v Calais. Podle smlouvy s čsl. a francouzskou vládou museli naši vojáci vstoupit do cizinecké legie, s dodatkem, že v případě války Francie s Německem budou vojáci závazku zproštěni a zařazeni do útvarů francouzské armády. To se po vyhlášení války a napadení Francie německou armádou stalo a naši letci byli přemístěni do výcvikových středisek francouzského letectva, pozemní armáda pak do střediska v Agde.

There were in total seven ship transports from Gdynia, in which more than 400 airmen left for France. Otto Pavlů was aboard the last one, on 17 August 1939, a ship named Kastelholm (there were only three airmen on this one – Jiroutek, Slánský and Pavlů), arriving in Calais on 21 August 1939. As agreed by the governments of Czechoslovakia and France, the escaped Czechoslovak military had to join the French Foreign Legion, but there was a provision that, in the event of war being declared, the Czechoslovaks would be released from the Legion and transferred to join French military units. When war was declared, Czechoslovak airmen were transferred to l’Armee d’Air training airbases, while land troops were assigned to the Czechoslovak Depot at Agde.

Otto Pavlů, Chartres, březen / March 1940.

10. září 1939 nastupuje Otto Pavlů do Chartres a po ukončení výcviku 8. března 1940 je zařazen ke stíhací jednotce II/3 jako operační pilot. Účastní se bojů s německou přesilou, německé letectvo je silnější a moderněji vyzbrojené. Rovněž pozemní boje jsou ve znamení ústupu a porážky francouzské armády. 16. června 1940 přelétá peruť II/3 do Perpignamu a po několika dnech odlétají přes Středozemní moře do Alžíru – letecká báze Relizane. Zde jsou demobilizováni a zproštěni služby ve francouzském letectvu. 5. července 1940 míří vlakem do Casablanky, odtud lodí Royal Scottman do Gibraltaru a opět lodí David Livingstone 21. července 1940 do Anglie.

On 10 September 1939, Otto Pavlů commenced his re-training at Chartres airbase, and on completion was posted, as a pilot, to GC II/3 fighter squadron on 8 March 1940. He would fight against much superior Luftwaffe units, which also had more modern equipment. Fighting on land was not very successful either and the French Army was retreating. On 16 June 1940, GC II/3 squadron withdrew to Perpignan and few days later flew across the Mediterranean to Relizane airbase, Algeria. There they were demobilised and released from their duty with l’Armee d’Air. On 5 July 1940, the Czechoslovaks went by train to Casablanca, boarded the ‘Royal Scotsman’ and sailed to Gibraltar, from here they boarded the ‘David Livingstone’ and sailed, on 21 July 1940, to England.

5. srpna 1940 vystupují v přístavu Cardiff a přes kemp Cholmondeley do československého depa RAF v Cosfordu. Otto Pavlů byl přijat do RAF – VR (dobrovolnická záloha RAF) a zařazen do 5. O.T.U. (operační výcvikové středisko). 14. září 1940 byl zařazen jako operační pilot a povýšen do britské hodnosti sergeant.

They arrived at Cardiff on 5 August 1940 and after a short stay at the Czechoslovak camp at Cholmondeley, were transferred to the Czechoslovak RAF Depot in Cosford. Otto Pavlů was accepted into the RAF – Volunteer Reserve and was posted to 5 OTU. (Operation Training Unit) for re-training. This he completed on 14 September 1940, becoming an operational pilot and promoted to the British rank of Sergeant.

Otto Pavlů, Cholmondeley, July 1940.

Začátkem července 1940 vzniká 310. čsl. squadrona, jejíž létající i pozemní personál je složen z příslušníků naší armády. Později je vytvořena další 312. čsl. squadrona, opět s čsl. personálem, a ještě později 313. čsl. stíhací peruť. Všechny tři perutě pak létaly v čsl. křídle (wingu). Mnoho našich pilotů bylo zařazeno do britských perutí.

At the beginning of July 1940, 310 Czechoslovak Squadron was formed, with Czechoslovak airmen comprising its pilots and ground crew personnel. Another Czechoslovak Fighter Squadron (312) was established later on, and then 313 Fighter Squadron came to existence as well. All the three squadrons were part of the Czechoslovak Wing. Many Czechoslovak pilots were also deployed in British squadrons.

4. 10. 1940 je početná skupina čsl. pilotů přidělena k 1. peruti RAF (spolu s Otou Jan Plášil, K. Kuttelwascher, Štefan, Příhoda a další). V období od 4. do 31. října 1940 bojovala 1. squadrona (peruť) převážně jako noční stíhací v Bitvě o Británii. Spolu s Janem Prášilem jsou od 19. srpna 1941 do 5. května 1942 zařazeni nejprve k 54., pak k 222., 65. sqr., Otto Pavlů je v tomto období dvakrát povýšen a vyznamenán dvakrát Medailí za chrabrost a jednou Čsl. válečným křížem 1939. 5. května 1942 se Otto Pavlů vrací k 1. sqr. RAF už sám, Jan Plášil odchází do nemocnice a z ní na Inspektorát čsl. letectva v Londýně.

On 4 October 1940, several Czechoslovak pilots was posted to 1 Squadron RAF (Otto, Jan Plášil, Karel Kuttelwascher, Jan Štefan, Josef Příhoda and others). From 4 to 31 October 1940, 1 Squadron was mainly a night fighters unit which participated in the Battle of Britain. Otto and Jan Plášil were posted to 54, then 222 and 65 Sqn. During the period 19 August 1941 to 5 May 1942, Otto Pavlů was promoted twice during that time and awarded two Czechoslovak Za chrabrost (Bravery Medal) and one Czechoslovak Válečný kříž 1939 ( War Cross 1939). On 5 May 1942, Pavlů was reposted back 1 Sqn, but without Jan Plášil who had to go to hospital and then went onto the Czechoslovak Air Force Inspectorate in London.

Po odlétání předepsaných letových hodin je Otto Pavlů přemístěn k No. 1529 Bat Course a pak k A.R.F. No. 1 sqr. RAF v Croydonu.

After he completed the required number of flying hours, Pavlů was posted to No. 1529 BAT 1529 BAT Flight at Wittering, for a Beam Approach course and then to 1 Sqn. ARF – Aircraft Repair Flight in Croydon.

25. srpna 1942 dostává druhý Čsl. válečný kříž 1939. 1. října 1942 je povýšen do hodnosti F/O (Flying/officer). 3. února 1943 nastupuje F/O Otto Pavlů k 310. čsl. peruti RAF v Exeteru. Zde létá společně s Otou Hrubým, Chocholínem a dalšími na operační lety nad francouzské pobřeží jako doprovod bombardérů, hlídkovou činnost nad územím Anglie i Kanálem.

On the 25 August 1942, he was awareded his second Czechoslovak Válečný kříž 1939 ( War Cross 1939). On 1 October 1942, he was promoted to the rank of F/O (Flying Officer). On 3 February 1943, F/O Otto Pavlů was posted to 310 Czechoslovak Sqn at RAF Exeter. He joined Ota Hrubý, Vladislav Chocholín and other pilots during operation flights above the French coast, escorting bombers and patrolling southern England and the English Channel.

28. dubna 1943 – 310. a 313. čsl. peruť doprovází bitevní Whirlwindy od 263. sqr. RAF na konvoj německých lodí poblíž bretaňského pobřeží u ostrovů Les Sept Iles. Piloti 310. perutě zaútočili na silně ozbrojený konvoj 8-10 lodí. Protiletadlová palba z lodí byla velmi silná a účinná, jeden granát zasáhl a explodoval v kabině Spitfire NN-C pilotovaného Otou Pavlů. Pilot byl zřejmě ihned mrtev. Svědkem události byl Ota Hrubý, letící vedle letounu Oty Pavlů a sg. Vavřínek z 313. sqr., zajišťující horní krytí 310. sqr. a Whirlwindů. Ty odbombardovaly a několik lodí bylo zasaženo.

On 28 April 1943, 310 and 313 Czechoslovak Squadrons escorted Whirlwind fighters, from 263 Sqn., to a convoy of German ships near Les Sept Iles on the Brittany coast. The 310 Sqn pilots attacked the well-armed convoy of 8-10 ships. However, the ships had powerful and effective anti-aircraft protection, and one of their shells exploded in the cockpit of Spitfire NN-C, flown by Otto Pavlů. The pilot probably died immediately in the explosion. The incident was witnessed by Otto Hrubý, flying next to Pavlů´s plane, and Sgt. Vavřínek from 313 Sqn., who were assigned to protect 310 Sqn and the Whirlwinds from above. The bombers finished their job, though, and several ships were damaged.

Spitfire NN-C se po zásahu přetočil na záda a spadl do vod Kanálu u bretaňského pobřeží Francie. Tělo pilota nebylo nikdy nalezeno.

Spitfire NN-C turned upside down after the explosion and crashed into the English Channel near the Brittany coast. His body was never found.

Jména letců, kteří nemají hroby na pevnině, jsou vzpomenuta v Památníku letců v Runnymede – Otto Pavlů je na panelu 128.

The names of airmen with no known graves are listed on the Runnymede Memorial – Otto Pavlů is on panel no. 128.

V kostele RAF St. Clements Danes v Londýně je kniha se jmény padlých letců – ochotný kastelán mi okamžitě našel stranu velké knihy se jménem Otto Pavlů a umožnil fotografovat.

In the RAF Church (St. Clements Danes in London), there is a Rembrance book with the names of the pilots who fell: the custodian was very helpful and immediately found a page in a large Remembrance book which had the name of Otto Pavlů on it. He also kindly allowed me to take photographs.

Generál Zdeněk Škarvada žil do roku 2013 v Karviné. Na dobu prožitou v Prostějově, na Otu a jejich cesty na Otově motorce, po mnoha letech vzpomíná s úsměvem a nostalgií. Cesty Oty a Zdeňka se v Krakově rozdělily – Ota odjel do Francie, Zdeněk vstoupil do polského letectva a po porážce Polska byli při ústupu zajati vojáky Rudé armády a po několikaměsíční anabázi po sovětských vězeních a táborech se podařilo celé skupině letců přes Oděsu, Port Said, Bombay, Freetown dostat 27. října 1940 do Liverpoolu v Anglii. Samozřejmě se ihned hlásili v Cosfordu a po absolvování výcviku na britských strojích se zapojili do bojů na válečném nebi.

Otto´s friend General Zdeněk Škarvada lived in Karviná until 2013. With a nostalgic smile on his face he was recalling the days when he had been living in Prostějov and he and Otto would ride Otto´s motorbike. Their paths separated in Krakow – Otto left for France, while Zdeněk joined the Polish Air Force, when Poland was defeated, they were captured by Red Army troops and after several months in a number of Soviet prisons and camps the whole group of airmen were released and managed, via Odessa, Port Said, Bombay and Freetown, to reach Liverpool on 27 October 1940. Of course, they immediately went to Cosford and after they re-trained to fly British aircraft, they also participated in aerial combats.

Když se Ota dozvěděl, že je Zdeněk v Anglii, poslal mu v dopise 5 liber – do začátku, který nebyl určitě lehký. Dodnes Zdeněk lituje, že je Otovi nemohl vrátit – na žádném letišti se nepotkali. 4. února 1942 byl Zdeněk donucen opustit pro poruchu motoru svůj Spitfire padákem nad Kanálem a „koupal se v moři“. Zajali jej Němci a do konce války byl v zajateckých táborech. S Otou se tedy nemohl setkat.

When Otto learned that Zdeněk was in England, he sent him ₤5 in an envelope so that Zdeněk had some initial assistance – Otto could well imagine how difficult the early days could be. Zdeněk really regretted, until his dying day that he have been unable to repay the money back to Otto – they didn´t meet at any airfield. On 4 February 1942, Zdeněk had to bail-out from his Spitfire above the English Channel because of engine failure, and “had a bath in the sea”. He was imprisoned by the Germans and spent the rest of the war in PoW camps. That is why he and Otto never met again.

Jan Plášil v roce 1948 emigroval zpátky do Anglie a do ČR se vrátil v roce 1998, „našel“ jsem ho v nemocnici v Lázních Bohdaneč, zde se léčil po těžké autonehodě. Postavil dům v Práskačce a při každém z mých telefonních hovorů mi slíbil, že až se přestěhuje, rozbalí archiv z války a něco mi najde. Nedošlo k tomu, v roce 2002 zemřel a o dva roky později jeho žena. Noví majitelé domku po Plášilových, s kterými jsem několikrát hovořil, také jen slibují… a nic!

In 1948 Jan Plášil again went into exile to England, and returned to the Czech Republic in 1998. I “found” him in Bohdaneč Spa where he was recovering from a serious car accident. He had built a house in Práskačka and whenever we were talking on the ‘phone, he promised to open his war archive after they move to the house, and try to find something for me. This, however, never happened, as he died in 2002, followed by his wife two years later. I also talked to the new owners of Plášil´s house several times, and they also made promises, but…

Letošní pietní akt při 70. výročí smrti Otto Pavlů, v roce 1991 povýšený in memoriam do hodnosti plukovníka letectva v. v., konaný v roce 2013, byl důstojný a hlavně zasloužený. Domnívám se, že by nemělo být vzpomínáno jen při „kulatém“ výročí. Vždyť lidé jako Otto Pavlů a všichni, kteří ve válce padli a i ti, kteří se vrátili po roce 1945 a ještě žijí nebo už odešli tam do výšek, mezi mraky, kde létali a bojovali, si tu vzpomínku a úctu zaslouží každoročně. A vzpomenout by si měli i mladší. Všichni ti, kteří bojovali ve 2. světové válce na straně spojenců ve vzduchu, na moři, v zákopech i v domácím odboji proti těm, kteří rozpoutali 2. světovou válku, bojovali a umírali i za naši svobodu.

The commemorative ceremony on the occasion of the 70th anniversary of Otto Pavlů´s death, who was promoted, in memoriam in 1991, to the rank of plukovník (Colonel) in the Czech Air Force, was held in 2013 and it was full of dignity but also well-deserved. I believe that it should not be only significant anniversaries on which we remember people like him. I believe that all those men who fell in WWII, including those who came back after 1945 and are still alive or who have already gone up to the clouds where they used to fly and fight, should be remembered every year. And also the younger generation should pay tribute to them. All the men fighting in World War II on the side of the Allies – whether in the air, on the sea, in trenches or who were members of the underground resistance – against those who had started the war, all these men were also fighting and died for our freedom.

Medal / Medals awarded:

Czechoslovakia :

2 Válečný kříž 1939 / War Crosses 1939
2 Za chrabrost před nepřítelem / Gallantry facing the enemy medal
Za zásluhy / Medal of Merit – in memoriam
Vojenská Pamětní medaile československé armadý v zahraničí F-VB / Memorial Medal of Czechoslovak Foreign Army with France and Great Britain bars – in memoriam

France :

Croix de Guere

Britain :

1939-1945 Star (Battle of Britain Clasp) – in memoriam
Air Crew Europe Star – in memoriam
Defence Medal – in memoriam

Otto Pavlů je uveden spolu s dalšími 2.936 piloty, Bitvy o Británii na Foxley Christopher Norris na Národního památníku bitvy o Britanii v Capel-le-Ferme, Kent:

Otto Pavlů is commemorated, along with the other 2936 Battle of Britain pilots, on the Christopher Foxley-Norris Memorial Wall at the National Battle of Britain Memorial at Capel-le-Ferne, Kent:

Otto Pavlů je také připomínán na památníku Bitvy o Británii v Londýně.

He is also commemorated on the London Battle of Britain Memorial.

pomník / Memorial, Světlá pod Ještědem.

P.S. V době, kdy byl připravován článek k tisku, přišla zpráva z Ostravy, že 11. 5. 2013 zemřel ve věku 95 let brig. generál Zdeněk Škarvada. Věnuji proto těch pár stránek o Otovi Pavlů i k uctění památky a vzpomínku na statečného, dobrého člověka a přítele, gen. Zdeňka Škarvadu.

P.S. When this article was ready to be printed, we received a sad message from Ostrava saying that Brig. General Zdeněk Škarvada died on 11 May 2013 (aged 95). Therefore I would like to dedicate this article about Otto Pavlů also to Gen. Zdeněk Škarvada, a brave man and Otto´s good friend.

© Vladislav Bulíř (Bohušu)




Posted in 310 Sqd, Battle of Britain, Biography, Not Forgotton | Leave a comment

Merry Christmas 2015






Image | Posted on by | 5 Comments

East Wretham 5 November 2015


On 5 November 2015, East Wretham, the home of 311 Sqn whilst in RAF Bomber Command held its annual ceremony to remember the airmen who had served at the airfield during WW2.

As usual the ceremony was held at St Ethelbert’s church where eleven of the squadron’s airmen are interred.

This slideshow requires JavaScript.

This assistance of Dee Boneham with this article is much appreciated.




Posted in 311 Sqd, Ceremony, Not Forgotton | Leave a comment