Hamish Ross – Freedom in the Air


Dne 17. ledna 2014 se příslušníci úřadu přidělence obrany setkali na velvyslanectví České republiky v Londýně se Skotským spisovatelem panem Hamish Ross. Hamish Ross je autorem knihy “Freedom in the Air” vyprávějící o životě československého příslušníka RAF, Václava Roberta Bozděcha a jeho psa Antise, kteří byli příslušníky 311. Československé bombardovací perutě.

Members of the Defence Attaché Office met with Mr. Hamish Ross, a Scottish author, at the Embassy of the Czech Republic in London on 17 Jan 2014. Hamish Ross is the author of the book “Freedom in the Air“, which tells a story of the life of Václav Robert Bozděch, a Czechoslovak airman serving in the RAF and his dog Antis, who were members of 311 (Czechoslovak) Bomber squadron.

Antis and Václav Bozděch.

V osobním příběhu Václava Roberta Bozděcha a jeho druha, psa Antise, nositele PDSA Dickin medaile, lze spatřovat symbol věrnosti nejen mezi letcem a jeho psem, ale i touhu tehdejších příslušníků československé armády přinést svobodu utlačovanému národu. Příběh je trpkým popisem válečného odporu proti nacizmu a pozdější proměny osvobozeného Československa v zemi, jejíž komunistický režim považoval válečné hrdiny ze Západu za zrádce.

In the personal story of Václav Robert Bozděch and his mate, Antis the dog who who was awarded the PDSA Dickin’s Medal – the animals equivalent of the Victoria Cross – one can see the symbol of the loyality not only between the airman and his dog, but also the desire of the members of the Czechoslovak Army of those days to bring freedom to their oppressed homeland. The story is a bitter recollection of wartime resistance against Nazism and the later transformation of liberated Czechoslovakia into a country, whose Communist regime considered the war heroes from the West to be traitors.

Lt/Col René Klapáč,Military Attaché, Elisabeth Ross, Hamish Ross, Col. Roman Siwek, Defence Attaché.

U příležitosti setkání předali přidělenec obrany a vojenský přidělenec panu Rossovi za přítomnosti jeho manželky Elisabeth pamětní medaili ministra obrany ČR u příležitosti vzniku Československé republiky. Pan Hamish Ross svým výjimečným přičiněním přispěl k šíření tradic a dobrého jména československé armády bojující za 2. světové války po boku spojenců ve Velké Británii.

At the occasion of this meeting, the Defence Attaché and the Military Attaché awarded Mr. Ross in the presence of his wife Elisabeth, a commemorative medal awarded by the Minister of Defence of the Czech Republic to commemorate the creation of the Czech Republic. Mr Hamish Ross contributed by his exceptional endeavour in the spreading of the traditions and good name of the Czechoslovak Armed forces fighting during WW II alongside the Allies in Great Britain.

© Úřad přidělence obrany, Velvyslanectví České republiky v Londýně
© Defence Attaché Office, Embassy of the Czech Republic, London




Posted in 311 Sqd, Events | Leave a comment

Not Forgotten – North England

Map key: Cemetery: Town:
1 Cheadle and Gatley Cemetery Cheadle
2 Liverpool (West Derby) Cemetery LIverpool
3 Silloth (Causewayhead) Cemetery Holme Low
4 Carlisle (Dalston Road Cemetery) Carlisle
5 Chevington Cemetery Morpeth
6 Catterick Cemetery Catterick
7 Harrogate [Stonefall] Cemetery Harrogate


Cheshire

1 – Cheadle and Gatley Cemetery, Cheadle.

Historical Information:

The cemetery contains war graves of both world wars. The 1914-1918 burials number 28, and are in various parts of the burial ground. There are 41 Service burials of the 1939-1945 war and they too, are distributed throughout the cemetery.

_______________________________________________________________

ŠKACH Antonín, 27, P/O, 310 Sqn, Pilot.


* 01/12/16, Kročehlavy, Kladno.

† 03/09/44, St Michael, Cornwall.

Crash at start of operational flight.

Grave ref: Sec. 15. Grave 45.

A symbolic urn was returned to Plzeň 1945.

_______________________________________________________________

Location Information:

Address: Cheadle and Gatley Cemetery, Park Road, Cheadle, Greater Manchester SK8 2AN.
GPS Location: +53°23’34.51″, -2°12’19.76″
Map Location: View

_______________________________________________________________

Merseyside

2 – Liverpool (West Derby) Cemetery

Historical Information:

There are 108 Commonwealth burials of the 1914-1918 war and 129 of the 1939-1945 war here. Those whos graves are not marked by headstones are named on 2 denominational Screen Wall memorials. The graves are scattered throughout the cemetery in denominational plots. There are also 2 Foreign National war burials.

_______________________________________________________________

HANZLÍČEK Otto, 29, Sgt, 312 Sqn, Pilot.


* 18/06/11, Ústí nad Labem.

† 10/10/40, Ellesmere Point, Merseyside.

Bailed out during a training flight incident, drowned in the mud of the river Mersey.

Grave ref: Sec. 11. R.C. Coll. grave 392.

A symbolic urn was returned to Ústí nad Labem 1945.


_______________________________________________________________

BARTOŠ Jindřich, 29, F/O, 312 Sqn, Pilot.


* 16/11/11, Lugansk, Ukraine.

† 13/02/41, Talagre, Prestatyn.

Killed during a training flight at Liverpool. His Hurricane Mk I V6885 DM-V at 14:30 for unknown reasons (probably the pilot’s loss of consciousness due to oxygen failure device) crashed at Telegre at Prestatyn.

Grave ref: Sec. 11. R.C. Coll. grave 392.

A symbolic urn was returned to Prague Olšanský 1945.

_______________________________________________________________

Location Information:

Address: Lower House Lane, Liverpool, Merseyside L11 2SH.
GPS Location: +53° 27′ 4.28″, -2° 54′ 56.09″
Map Location: View

_______________________________________________________________

Cumbria

3 – Silloth (Causewayhead) Cemetery, Holme Low.

Historical Information:

During the early months of the 1939-1945 War a section in the south-eastern corner of the cemetery was set aside by the local authorities for the burial of service personnel, which was gradually extended to cover Sections S and R and half of Section P. This is now the War Graves Plot.

Most of the airmen buried here were serving at the Royal Air Force Station at Silloth, where there is a large aerodrome. Many of the bodies were recovered from the sea, and two could not be identified.

During the war a site was selected for the Cross of Sacrifice and reserved by the local authorities. It stands in an imposing position at the entrance to the cemetery, and is approached by a short flight of stone steps up the sloping bank. The raised mound is surrounded by a circular terrace. The Cross, in its central position on the mound, dominates the whole of this beautiful cemetery, including the War Graves Plot in the far left-hand corner.

The cemetery covers about 4 acres.

_______________________________________________________________

VOTRUBA Bohumil, 27, F/Sgt, 312 Sqn, Pilot.


* 07/02/14, Skalica, Banská Bystrica.

† 06/05/41, Targs Crag, Loweswater.

??.

Grave ref: Sec. P. Grave 13.

A symbolic urn was returned to Slovakia 1945.

_______________________________________________________________

Location Information:

Silloth, a seaport town on the Solway Firth, is the port of Carlisle which lies 22 miles inland.

_______________________________________________________________

Address: Silloth (Causewayhead) Cemetery, Holme Low, Wigton, Cumbria CA7 4PQ.
GPS Location: 54°51’59.65″N 03°21’16.15″W
Map Location: View

_______________________________________________________________

4 – Carlisle [Dalston Road] Cemetery, Carlisle.

Historical Information:

The Fusehill War Hospital, with 650 beds, was established in the Poor Law Hospital and two schools at Carlisle.

Of the 134 Commonwealth burials of the 1914-1918 War, 79 are in a plot on the eastern side of Ward XI and the remainder scattered in other parts of the cemetery.

There are 128 Commonwealth burials of the 1939-1945 War, of these, around half of which are situated in the War Graves Plot, which adjoins the 1914-1918 War Plot, some being on the southern side of Ward XI, Section P, and the rest opposite to them on the northern side of Ward XVI, Section O. Another group in the Roman Catholic section contains 14 burials in Ward XIII, Section P. The remainder of the 1939-1945 War burials are dispersed in various parts of the cemetery.

Many of the airmen buried here belonged to the Royal Air Force Operational Training Unit at Crosby-on-Eden.

The Cross of Sacrifice stands near the junction of the 1914-1918 and 1939-1945 War Plots, thus serving as a central memorial for the graves of both wars. This Service Plot is shaded by an avenue of beech trees and sycamores, and is divided into two sections at the far corner by the main pathway.

_______________________________________________________________

ZEMAN Boris, 26, Sgt, 57 OTU, Pilot.


* 16/10/18, Slavuka, Volyň, Russia.

† 03/12/44, Dalston, Cumbria.

??.

Grave ref: Ward 16. Sec. O. Grave 105.

A symbolic urn was returned to Prague Olšanský 1945.

_______________________________________________________________

Location Information:

The cemetery (officially Carlisle Cemetery) lies on the south-western side of the city on the road to Caldbeck at the corner of Dalston Road and Richardson Road. It covers more than 60 acres of ground and belongs to the City Corporation. The main entrance is in Richardson Road on the northern side, from which an avenue leads, over a bridge across Fairy Brook, to the War Graves Plots of both World Wars situated in the southern portion.

Address: Carlisle [Dalston Road] Cemetery, Dalston Road, Carlisle, Cumbria CA2 6AW.
GPS Location: 54°52’38.73″N 02°57′.77″W
Map Location: View

_______________________________________________________________

Northumberland

5 – Chevington Cemetery, Morpeth.

Historical Information:

During the Second World War there was a Royal Air Force Sector Airfield at Acklington and the majority of the war burials from this period at nearby Chevington Cemetery are of airmen. Most of these graves are grouped together in a war graves plot behind the chapel. Elsewhere in the cemetery are six burials of the First World War.

The cemetery also contains three Polish war graves and a separate group of 17 German burials near the war graves plot.

_______________________________________________________________

KOCOUREK Ladislav, 25, Sgt, 57 OTU, Pilot.


* 01/03/188, Brno.

† 17/03/43, Brotherick Farm, Warkworth, Northumberland.

Killed in a flying accident, his Spitfire AR222 collided with Spitfire X4266 during practising crossover turns with Free French pilot P/O J. B. Nemoz.

Grave ref: Sec. H. Grave 194.

A symbolic urn no 2, was returned to Ostrava Hrabyně 1945.

_______________________________________________________________

ŠINDELÁŘ Václav, 24, Sgt, 57 OTU, Pilot.


* 21/09/18, Plzeň.

† 19/04/43, ??

Killed in when his ??? crashed, believed due to a faulty oxygen system, during a training flight, .

Grave ref: Sec. H. Grave 248..

A symbolic urn was returned to Plzeň 1945.

_______________________________________________________________

Location Information:

Address: Chevington Cemetery, B1330, Morpeth, Northumberland.
GPS Location: +55° 17′ 25.08″, -1° 36′ 53.03″
Map Location: View

_______________________________________________________________

Yorkshire

6 – Catterick Cemetery, Catterick.

Historical Information:

Catterick Cemetery belongs to the Parish Council and contains graves of both World Wars.

The majority of the 1939-1945 War graves are grouped together in the Church of England section in Rows M and O. Most of the airmen buried here came from the R.A.F. Aerodrome at Catterick, which was situated on the outskirts of the village (Catterick Military Cemetery at Hipswell was used for the burial of soldiers from the military camp nearby).

_______________________________________________________________

GUTVALD Josef, 29, Sgt, 313 Sqn, Pilot.


* 21/12/11, Třešť, Jihlava.

† 27/05/41, Uckerby, Scorton, Yorkshire.

Killed in a accident during a training flight.

Grave ref: R.C. Sec. Row D.D. Grave 9.

A symbolic urn no 191, was returned to Ostrava Hrabyně 1945.

_______________________________________________________________

Location Information:

Catterick village, in the North Riding, is five miles south-east of Richmond and 240 miles north-east of London on the main road to the North.

Address: Catterick Cemetery, Catterick, Richmond, North Yorkshire DL10 7RT.
GPS Location: 54°22’40.01″N 01°38’7.14″W
Map Location: View

_______________________________________________________________

7 – Harrogate [Stonefall] Cemetery, Harrogate.

Historical Information:

Many airfields were established in Yorkshire during the Second World War, among them R.A.F. station at Harrogate, Linton-on-Ouse, Tockwith, Rufforth and Marston Moor. No. 6 (R.C.A.F.) Bomber Group, had their headquarters at Allerton Park near Knaresborough and all the stations controlled by this group were in the area north of Harrogate, the largest base having its headquarters at Linton-on-Ouse.

Nearly all of the 988 Second World War burials in Harrogate (Stonefall) Cemetery are of airmen, two-thirds of them Canadian. (1 of the burials is an unidentified R.A.F. airman), Many of these men died in the military wing of Harrogate General Hospital. During the early months of the war, a piece of land was set aside for service war burials in Sections 20E and 21E and in July 1943, the Air Forces Section was opened at the north-eastern corner of the cemetery for burials from airfields in Yorkshire and the north-eastern counties. A few of the war graves from this period are scattered elsewhere in the cemetery.

There are also 23 servicemen of the First World War buried or commemorated at Harrogate Stonefall. This total includes six casualties alternativley commemorated by special memorial because their graves in churchyards elsewhere* could no longer be maintained.

* Low Moor (Wesley Place) Methodist Churchyard; Edlington (St Peter) New Churchyard ; Denholme Wesleyan Reform Chapelyard.

_______________________________________________________________

BLEIER Jiří, 28, AC2, 5 AOS, Navigator trainee.


* 08/04/15, Jarošov, Uherské Hradiště.

† 17/05/43, Uckerby, Scorton, Yorkshire.

Killed in a accident during a training flight.

Grave ref: Sec. 20E. Grave 7095.

A symbolic urn no 206, was returned to Prostějov 1945.

_______________________________________________________________

Location Information:

Harrogate (Stonefall) Cemetery is located south-east of Harrogate, on the fringe of the town, just off the A661 on Forest Lane.

Address: Harrogate [Stonefall] Cemetery, Harrogate, North Yorkshire HG2 7TH.
GPS Location: 53°59’15.65″N 01°29’39.15″W
Map Location: View

_______________________________________________________________


The assistance of Ministerstvo obrany České republiky [Ministry of Defence, Czech Republic], the Commonwealth War Graves Commission and The War Graves Photographic Project, with this article, is very much appreciated.




Posted in Cemetries, Not Forgotton | Leave a comment

Information please – W/Cmdr Tomas Vybiral


We would like to contact relatives of

Rádi bychom kontaktovali příbuzné

W/Cmdr Tomáš Vybíral DSO, DFC, C de G.

If anyone has any current contact information for one of his relatives
could they please contact us.

Pokud má někdo nějaké aktuální kontaktní informace na někoho z jeho příbuzných, kontaktujte nás.

15/01/14 – Contact with relative achieved!
many thanks to readers of this article that made this contact possible.

Kontakt jsme navázali relativně rychle – děkujeme čtenáři tohoto článku, který s námi tak rychle kontakt navázal.




Posted in Information please | Leave a comment

Stefan BROD


F/O BROD Štěpán

* 11/11/23, Prague, Czechoslovakia.
† 07/01/14, England.

_______________________________________________________________

With sadness we must advise that

F/O BROD Štěpán, 170526

WW2 RAF Depot Signals Officer

died

7 January 2014, London, England.

_______________________________________________________________

7. 2. 2014. v Londýně, Anglie

zemřel

F/O BROD Štěpán, 170526

2. světové války RAF ppor. Signals Officer

_______________________________________________________________

Rest in Peace

Čest jeho památce

_______________________________________________________________




Posted in No longer with us | Leave a comment

„Z deníku radiotelegrafisty“ book launch


Křest knihy „Z deníku radiotelegrafisty“

Křest knihy Pavla Vančaty „Z deníku radiotelegrafisty“ zachycující osudy radiotelegrafisty 311. čs. bombardovací perutě RAF Sgt Pavla Tofla proběhl v neděli 18. srpna 2013 v jeho rodné obci, Janovicích-Bystrém v moravskoslezských Beskydech.

The launch of “Z deníku radiotelegrafisty”, a book by Pavel Vančata which covers the story of 311 (Czechoslovak) Bomber Squadron RAF Wireless Operator Sgt Pavel Tofel. was held on Sunday 18th August 2013 in his birthplace, Janovice-Bystré in Beskid Mountains.

Akce byla pojata jako vzpomínka na tohoto významného rodáka, kterou zahájil úvodním slovem místostarosta obce, pan Ladislav Gurecký. Na něj navázal autor knihy přednáškou, ve které v úvodu připomněl službu čs. letců v RAF a u 311. perutě. Poté již byla přednáška věnována životním osudům Pavla Tofla se zaměřením na jeho odchod do zahraničního odboje a jeho následné působení v Polsku, Francii a Velké Británii. Autor knihy se věnoval zejména službě Sgt Tofla v řadách RAF a nezapomněl v závěru zmínit rovněž další dva rodáky bojující ve 2. světové válce a blízké kamarády Pavla Tofla:

The event to commemorative a notable inhabitant was opened by the speech of the Vice-Mayor Mr. Ladislav Gurecký. Then Pavel Vancata, the books author, made his presentation and talked about the service of Czechoslovak airmen in the RAF and within the 311 Squadron. He then continued with the life story of Pavel Tofel concentrating on his activity in Poland, France and United Kingdom. The author talked mostly the period of Sgt Tofel’s service in the RAF and he also mentioned two other Czechoslovaks fighting in the Second World War who were closed friends of Tofel:

Josef Bierský – vycvičen jako parašutista ve Velké Británii a vysazen v Protektorátu v září 1944 jako člen skupiny WOLFRAM, kde byl měsíc později zabit.

Josef Bierský – who was trained as a paratrooper by the SOE in the United Kingdom and parachuted to the Protectorate Bohemia and Moravia as a member of WOLFRAM group in September 1944 being killed a month later.

Eduard Gurecký – příslušník 11. československého pěšího praporu Východního bojující u Tobruku, poté 200. československého lehkého protiletadlového pluku a nakonec Československé samostatné obrněné brigády ve Velké Británii.

Eduard Gurecký – who was soldier with Czechoslovak 11th East Infantry Battalion defending Tobruk, and later with 200th Light Anti-Aircraft East Regiment and finally with Czechoslovak Independent Armoured Brigade in the United Kingdom.

This slideshow requires JavaScript.

Křest knihy „Z deníku radiotelegrafisty“ celou vzpomínkovou akci uzavřel a byl více než symbolický. Nejen, že se konal v den, kdy se Sgt Pavel Tofel před jednasedmdesáti lety nevrátil z protiponorkové hlídky nad Biskajským zálivem, ale proběhl v rodinné restauraci „U Toflů“, kde se Sgt Tofel narodil, a knihu pokřtili vodou z tamního potoka Bystrého jeho synovci, Otakar a Pavel Toflovi.

At the end of the book launch, the tradition; Czech custom habit of a symbolic christening of the book was undertaken. The event was held, not only on the 71st anniversary when Sgt Pavel Tofel became went missing on a anti-submarine patrol over Bay of Biscay, but also took place in the family restaurant “U Toflů” where Sgt Tofel was born. The act of “christening” by the water from the local stream Bystré was done by his nephews, Otakar and Pavel Tofel.

Na závěr dodejme, že Pavel Tofel a Josef Bierský jsou vzpomenuti na pomníku obětem obou světových válek před tamní (nyní již bývalou) školou na Bystrém.

It should be also mentioned that both Pavel Tofel and Josef Bierský are commemorated on the memorial dedicated to the victims of both world wars placed in front of the former local school building in Bystré.

More information here

Více informací zde




Posted in 311 Sqd, Books, Events | Leave a comment

70th Anniversary of the Alsterufer sinking


70. výročí potopení Alsterufer

In May 1943, 311 Sqn had been re-deployed to Beaulieu airfield, in Hampshire and during that Summer had converted from twin-engined Wellington’s to four-engined Liberator aircraft. The squadron was now part of Coastal Command and its activity was anti-submarine patrols and shipping strikes in the Bay of Biscay.

V květnu 1943 byla 311. perut’ opět umístěna na letiště Beaulieu v Hampshire a během tohoto léta byla přeškolena z dvoumotorových Welingtonů na čtyřmotorové Liberátory. Letka se stala součástí Coastal Comand a její činností byly protiponorkové hlídky a vyhledávání námořních cílů v Biskajském zálivu.

Beaulieu, Christmas 1943.

On 24 December 1943, when 311 Squadron personnel commenced their Christmas festivities – their 5th Christmas away from their homeland – they were unaware that the most successful action for the squadron in WW2 was only a few hours away.

Dne 24. prosince 1943, kdy příslušníci 311. perutě začali oslavovat vánoční svátky – jejich páté Vánoce daleko od vlasti si všichni uvědomovali, že jejich nejúspěšnější činností ve druhé světové válce byly bojové akce v rozsahu několika letových hodin.

Beaulieu, Christmas 1943.

The ‘Alsterufer’

SS Alsterufer.

On 27 December 1943, six of 311 Sqn Liberators were assigned to patrol the southern area of the Bay of Biscay to search for a armed Kriegsmarine blockade-runner. It was the ‘Alsterufer’, a German fast 2,729 tonne ‘Blockade Runner’ ship, returning from Japan with a valuable cargo including 344 tons of wolfram – raw tungsten – bound for Germany. This cargo was vital for the German war effort: tungsten was used in the manufacture of ball-bearings used in tanks, vehicles, heavy artillery, aircraft and ships and was a scarce material in wartime Germany. This cargo would fulfill the German war effort’s needs for about a year.

Dne 27. prosince 1943 šest Liberátorů z 311. perutě byly zařazeny do hlídky v jižní oblasti Biskajského zálivu k vyhledání a blokádě ozbrojené Kriegmarine, pronikající lodi z Japonska do Německa. Byla to “Alsterufer”, rychlá německá loď, s výtlakem 2729 tun. Která se snažila proniknout “blokádou Runner”, při návratu z Japonska s cenným nákladem 344 tun Wolframu – syrového wolframu. Byl to náklad důležitý pro válečnou výrobu kuličkových ložisek, cisteren, vozidel, těžkého dělostřelectva, letadel a lodí. Tento vzácný materiál splňoval požadavky německého válečného průmyslu asi po dobu jednoho roku.

The German’s used ‘Enigma’, a machine that encrypted messages between the German command and its military forces. The German Navy used a more sophisticated version of this machine that used four code-wheels instead of the usual three and they believed their messages would be safe from the Allies. However, unknown to the Germans, the Allied code-breakers at Bletchley Park, England, had managed to break the German Naval enigma code some months before. This allowed the Allies to track the Alsterufer’ once it had sailed from Kobe, Japan, on its homeward voyage.

Němci používali tajný záhadný přístroj, pro předávání šifrovaných zpráv mezi německým velením a jeho ozbrojenými silami. Německé námořnictvo používalo sofistikovanější verzi tohoto přístroje, který používal čtyři kódová kola místo obvyklých tří a byli přesvědčeni, že jejich šifrované zprávy jsou před spojenci v bezpečí. Nebylo jim však známo, že Allied kód jističe Bletchey Park v Anglii se podařilo několik měsíců před tím odhalit kódování stroje. To dovolilo Allies sledovat Asterufer od samého počátku jejího vyplutí z Japonského přístavu Kobe a po celou dobu plavby na zpáteční cestě.

The last physical sighting of the Alsterufer had been from intelligence operatives as the ship had sailed past Terra del Fuego on the southern tip of South America as she entered the South Atlantic. Aircraft of 19 Group RAF Coastal Command were placed on standby for several days before 27 December in anticipation of her expected arrival into the Bay of Biscay. The first sighting of the Alsterufer on the 27 December had been by a Sunderland, ‘T’ of 201 Sqn, N.E of the Azores. The Sunderland had been shadowing the ship for four hours in overcast conditions, before attacking. The Alsterufer was about 850 miles out in the Atlantic, west of Cape Finisterre, Spain, approaching the Bay of Biscay heading towards the safety of the French Port of Brest. This was beyond the range of protection from patrolling Luftwaffe Ju 88 aircraft.

Podle zpravodajských agentů, byla loď Asterufer naposledy spatřena když se plavila podél Terra del Fuego na jižním cípu Jižní Ameriky, při vstupu do Jižního Atlantiku. Letadla 19. skupiny RAF Coastal Command byly umístěny v pohotovosti několik dní před jejím očekavým připlutí do Biskajského zálivu. První spatřila loď osádka letounu Sunderland “T” z 201. Sqdn., dne 27. prosince a udala její polohu: NE z 850 mil v Atlantiku, západně od mysu Finistere, Španělsko. Loď se blíží k Biskajskému zálivu a směřuje do bezpečnostního pásma francouzského přístavu Brest. To bylo ještě mimo dosah ochrany před hlídkujícími letouny Luftwaffe Ju 88.

The Sunderland attacked at 09:45 from 3,000 feet with two 500 lb bombs and two 250 lb depth charges. At 11:35, another Sunderland, “Q” of 422 Sqn, mounted an attack from 1,500 feet using machine guns and two 500 lb bombs. This was followed by a 3rd Sunderland, ‘U’ of 201 Sqn, which dropped a 500lb bomb from 4,000 feet. All these attacks had met with stiff flak from the Alsterufer. The master of the Alsterufer broke radio silence to contact German High Command and request an escort. He was assured that German naval ships and Luftwaffe aircraft would be sent to protect him and he was instructed divert to the closer French port of Bordeaux.

Sunderland na loď zaútočil v 09.45 hod. z výšky 3000 metrů dvěma 500 lb bombami a dvěma 250lb hlubinnými pumami. V 11.35 hod., další Sunderland, “O” z 422. Sqdn., zahájil útok s výšky 1500 metrů pomocí kulometů a dvěma 500 lb pumami. Po nich zaútočil v pořadí již třetí Sundrland “U” z 201. Sqdn. který odhodil 500 lb pumu s výšky 4000 metrů. Všechny útoky se setkaly s tuhým odporem flaku. Velitel Alsterufer porušil rádiový klid a kontaktoval německé vrchní velitelství se žádostí o doprovod. Byl ujištěn, že německé válečné lodě a letadla Luftwaffe k jeho ochraně byly vyslány a dostal pokyn, aby změnil směr plavby k bližšímu francouzskému přístavu Bordeux.

311 Sqn searches for the Alsterufer.
311. Zapojení 311. Sqdn. při hledání Alsterufer

Liberator GR V, BZ796 'H': Wing span: 110 feet 0 inches, Length: 66 feet, 4 inches, weights: Unladen: 32,605 lbs, Max laden: 55,000 lbs, Max. takeoff weight: 64,000 lbs, Maximum speed: 303 mph at 25,000 feet, Ceiling height: 32,000 feet, Range: 1,900 miles at 4,000 feet with full main and auxillary wing tanks.

The six Liberator Mk V aircraft, of 311 Sqn, were ‘R’, G’, ‘H’ ‘J’. ‘K’, and ‘F’, They took off at 08:01, 09:06, 10:16, 10:59 16:43, and 16:49 respectively. P/O Oldřich Doležal, was pilot of ‘H’ BZ796, he had already completed 53 operational flights during which he had accumulated 482 flying hours. His crew was Sgt. Robert Prochazka- co-pilot; F/O. Zdeněk Hanuš – Navigator/Bombardier, W/O. Josef Kosek – Air Gunner, F/Sgt. Jindřich Hahn – Radar Operator/Air Gunner, F/Sgt. Marcel Ludikar – Wireless Operator/Air Gunner, F/Sgt. Ivan Schwarz – Wireless Operator/Air Gunner and Sgt. František Veitl – Flight Engineer, took off at 10:16.

Do hlídkek bylo určeno šest osádek Liberátorů Mk V. 311. Sqdn. (perutě) označených “R”, “G”, “H”, “J”, “K” a “F”, které vzlétli v 08.01, 09.06, 10.16, 10.59,16.43 a 16.49 hodin. Oldřichu Doležal Liberátor byl označen “H” BZ796, jehož posádku dále tvořilii Sgt. Robert Procházka -co- pilot, F/O Zdeněk Hanuš – navigátor/bombometčík, W/O Josef Kosek – palubní střelec, F/Sgt. Jindřich Hahn – radarový operátor/palubní střelec, F/Sgt. Marcel Ludikar – radista/palubní střelec, F/Sgt. Ivan Schwarz – radista/palubní střelec a Sgt. František Veitl – palubní inženýr, vzlétl v 10.16 hod.s výzbrojí pro denní hlídku.

Prior to ‘H’ being armed and fuelled-up for the patrol, Dolezal made a a special request that he be allowed to choose his own weapons for the patrol. This was approved and ‘H’ was armed with 8 60lb rocket projectiles. a 500 lb M.C. [Medium Capacity] bomb and a 250 lb G. P. [General Purpose] bomb.

Při přípravě “H” k letu doplňování výzbroje a paliva pro hlídku, Doležal požádal, aby mu bylo dovoleno vybrat si vlastní výzbroj. To mu bylo schváleno a “H” letoun byl vyzbrojen 8 60lb raketovými střelami, pumou 500 librovou 500 M.C. (Medium Capacity) a 250 librovou GP (General Purpose) bombou.

Alsterufer Detected
Nalezení Asterufer

Alsterufer, dimensions: 95.83 mtrs x 15.33 mtrs x 7.1 mtrs, speed 16 knotsweight 2,729 tonne.

At 15:35, flying at an altitude of 3,000 feet and a speed of 200 knots, Hahn, who was on radar operator duty, had picked up an ‘echo’, about 60 miles away, on his ASV5 radar. At their pre-flight briefing they had been informed that there were no other ships in that area, therefore the ‘echo’ must be the Alsterufer. As Doležal homed the Liberator onto the ‘echo’ he steadily reduced altitude to 1,000 feet so they were flying just above a thick layer of cloud, whose ceiling was between 600 to 800 feet. The sea was calm and visibility was about 10 miles. It was now 16:00. Through a gap in the clouds the ship was sighted about half a mile off the port side of the Liberator. The aircraft, still above the clouds, was approaching it from behind, travelling in an easterly direction. The Liberator approached the ship to make a positive identification and get photographs with their mirror camera, but before they was able to make the identification, the ship commenced firing its guns and machine-guns at the Liberator and tried to change its course by 180° in an attempt to evade the aircraft. With the ship giving its identity away, Doležal immediately prepared for his attack. He flew ahead of the ship, and then to starboard, in a banking turn, so that he could circle and attack the Alsterufer amidships.

V 15.35 hod. v nadmořské výšce 3000 m a při rychlosti 200 uzlů, Hahn, který sledoval obrazovku radaru ASV5 zvýšil pozornost, když zjistil ‘echo’ cíl ve vzdálenosti 60 kilometrů. Při předletové přípravě byli informováni, že v této oblasti nejsou žádná jiná plavidla a proto ‘echo’ musí být cíl Alsterufer. Kapitán letounu zamířil směrem k cíli a snižoval výšku tak, aby letěli 1000 m těsně nad silnou vrstvou oblačnosti, jejichž výška byla 600 až 800 metrů. Moře bylo klidné a viditelnost asi 10 kilometrů. Bylo 16.00 hod., když přes mezeru v mracích asi půl míle od Liberátoru spatřili loď. Letěli stále nad oblaky a blížili se k ní ze zadu východním směrem. Kapitán Liberátoru Doležal se blížil k lodi, aby bylo možné provést její pozitivní identifikaci a pořídit fotografie zrcadlovým fotoaparátem. Ale ještě než mohl provést identifikaci a pořídit fotografie, posádka lodě zahájila dělostřeleckou a kulometnou palbu na letadlo a ve snaze vyhnout se přímému útoku letadla měnila směr plavby o 180°. Doležal hledal nejvhodnější způsob útoku, nalétával na přední část lodi, potom z pravoboku v pořadí tak, aby měl možnost manévrem, zaútočit a zamířit na střed lodě Asterufer.

The Attack
Útok

Attack about to commence, Alsterufer doing a U turn.
Aby Alsterufe znemožnil útok, provádí obrat o 180°.

Still banking, Doležal took the Liberator into a steep dive of 30° through the clouds and came in low with its bomb doors open on the starboard side of the Alsterufer. As the Liberator emerged through the clouds the Alsterufer started to fire heavy and light flak combined with machine-guns, and also rocket projectiles, which had cables with parachutes attached, at the Liberator. Ludikar, manning the aircraft’s radio, broke radio silence and transmitted an operational immediate’ message. At 16:07, still in its banked turn, at an altitude of 800 feet, the Liberator started to fire, in pairs, the first of its 8 RPs to neutralise the ship’s defences. Doležal then levelled the aircraft and continued firing pairs of RPs, the last being fired at an altitude of 600 feet. Hanuš, as bomb aimer, was in the nose of the fuselage. He released their bombload, of one 250lb and one 500lb bomb, from an altitude of 600 feet and at a range of between 400 yards to 600 yards. The Liberator ended its dive, at an altitude of only 300 feet, by flying over the mast and the funnel and being rocked by the blast of the exploding bomb as it started to climb away. During the dive and the attack all the Liberator’s machine guns, except the front gun, were firing at the ship. A total of 300 rounds of 0.303” was used. Schwarz, in the upper gun turret, fired 100 rounds of 0.5” at the ship”s bridge and communication mast. He was to later lament, that if Doležal had kept the aircraft banked instead of levelling out, as he could have raked more of the ship with his heavy machine guns.

F/Sgt. Ivan Schwarz, Air-Gunner.

Navzdory hrozícímu nebezpečí, Doležal převedl letoun přes mraky do strmého 30° klesání do malé výšky a po vylétnutí z mraků dveřmi po pravé straně uviděli Alsterufer. Jakmile osádka na lodi Alsterufer spatřila Liberátor pod mraky, okamžitě spolu velkorážnými kulomety na něho zahájily palbu s těžkým i lehkým flakem a také raketové střely, s lany na padácích ohrožovaly Liberátor. Ludikar porušil rádiový klid, zapnul rádiový vysílač a předával zprávu o současné situaci ‘v 16.07, stále v zatáčce, v nadmořské výšce 800 metrů’. Útočící letoun zahájil palbu, ve dvojicích, první z jeho osmi RPS ochromila obranu lodi. Doležal pak srovnal letoun a pokračoval v palbě párů RPS . V 600 metrech nad mořem Doležal srovnal letoun do horizonálního letu a dále pokračovala střelba párů RPS na loď. Bombometčík Hanuš byl v přední části trupu a odhodil po jedné 250 liberní a 500 liberní pumě z výšky 600 m v rozsahu mezi 400 až 600 yardů. Letoun ukončil útok ve výšce pouhých 300 metrů přelétl stožár na lodi a byl rozhoupán výbuchem explodující bomby. Osádka letounu ostřelovala při potápění loď všemi palubními zbraněmi, kromě předních zbraní. Z bočních střeleckých věží vypálila 300 střel kal. 0.303.. Schwarz vypálil ze střelecké věže v horní části letounu 100 střel 0,5 na lodˇ, most a komunikační stěžeň. Později litoval, že kdyby Doležal místo vyrovnání letounu jej udržoval v náklonu, mohl by na lodi svými těžkými kulomety způsobit větší škodu.

Alsterufer under attack by Liberator BZ796 ‘H’ of 311 Sqn. :
Liberátor BZ796 “H” z 311. perutě při útoku na Alsterufer. :

Bomb exploding as in 1st photo taken as ‘H’ climbs away after the attack.
První fotografie pořízena při útoku “H”. Exploze pumy.

Climbing away, 2nd photo taken.
Druhá fotografie pořízena při odletu po útoku.

Climbing away after the attack – 3rd photo taken.
Odlet po provedení útoku – 3. foto.

The attack, lasting only 30 seconds, had devastating results with five of the RPs striking the Alsterufers’ stern above its waterline, penetrating the hull. The 250 lb bomb fell 50 yards short of target but the 500 lb bomb had hit the stern deck, aft of the funnel, smashing through the hatch over No. 4 hold and exploding inside the ship.

Útok na Alsterufer, trvající jen 30 sekund s pěti RPS měl zničující výsledky na zádi lodi nad čarou ponoru, kde pronikly do trupu. 250 librová bomba byla krátká a dopadla 50 yardů od cíle. 500 librová puma dopadla na poklop č. 4 zadní paluby, který prorazila a explodovala uvnitř lodi..

The Liberator’s crew were uninjured. But with the plane being at the limit of its operational range, and with power loss in the outer starboard engine caused by flak damage, Doležal decided not to linger and headed back to Beaulieu. At 16:15 Ludikar again broke radio-silence and sent a signal reporting that they had attacked and were returning to base because of engine trouble.

Nikdo z posádky Liberátoru nebyl zraněn. Na pravé straně flak způsobil poškození vnějšího motoru. Po zvážení situace se Doležal rozhodl pro návrat zpět na letiště vzletu Beaulieu. V 16.15 hodin Ludikar opět porušil rádiový klid a odeslal hlášení, že provedli útok a pro poškození motoru se musí vrátit na základnu.

W/O Josef Kosek, Air Gunner.

During the attack Kosek, had been virtually hanging out of the beam gun position with a camera and had managed to take a set of 16 dramatic photographs of the attack. Veitl had been holding him around his legs to prevent him falling out of the aircraft. Such was the ferocity of the defending fire from the Alsterufer that it was only when the photographs were developed did the crew realise that parachute mines had been used against them and considered themselves very lucky not to have been brought down by them.

Během útoku Kosek v otvoru trupu, doslova visel, vykloněn z letadla na lafetě kanonu a podařilo se mu pořídit soubor 16 dramatických fotografii útoku a Veitl ho držel za nohy, aby nevypadl z letadla. Snímky dokumentovaly urputnost branné střelby Alsterufer. Teprve po vyvolání negativů, při prohlídce fotografií si uvědomili, že na padacích byly podvěšeny miny, které byly proti nim použity a považovali za veliké štěstí, že je podletěli.

Later that afternoon two further attacks by Allied aircraft took place to sink the stricken ship, but it was not hit. This lack of further hits, are good reasons to admire Hanus’s achievement even more as when he dropped the Liberator’s two bombs, his aircraft was flying into heavy flak from the ‘Alsterufer’. Despite these deadly distractions, his resolve and determination was not swayed. Later, a Halifax arrived at the scene and reported that the ship was lying stationary with a heavy list to port and down by the stern. At intervals further explosions were seen from the sinking blockade-runner, which was emitting clouds of thick black smoke and was enveloped in flames mast high. The crew had abandoned ship and were in four lifeboats about a mile away.

Později odpoledne, s cílem potopit loď následovaly další dva útoky. Loď však nebyla zasažena. S neschopností, zasáhnout již opuštěnou loď posádkou se nabízí obdiv k úspěchu Hanuše a posádky Liberátoru, že při úporné smrtící palbě všech zbraní, včetně flaku, proti útočícímu letounu, se nedali odradit. Po přesném zamíření Alsterufer, jedna ze dvou odhozených pum loď zasáhla. Když později přiletěl k lodi Halifax oznámil, že jsou viditelné těžké zásahy, hlavně na zádi a loď je nakloněna na bok. V potápějící se lodi v pravidelných intervalech vznikají další detonace. Na lodi jsou plameny ohně do výše stožáru a loď je zahalena černým hustým kouřem. Posádka opustila loď ve čtyřech člunech, které se nacházejí ve vzdálenosti asi jeden kilometr od lodi.

Alsterufer abandoned.
Opuštěný Alsterufer.

About an hour after the attack, Ludikar intercepted a radio message from an aircraft that the Alsterufer’s crew had abandoned ship and were in four lifeboats. News of the successful attack was also received by 311 Sqn at Beaulieu and celebrations immediately commenced.

Asi hodinu po útoku, Ludikar zachytil zprávu z letadla, které hlásilo, že posádka opustila loď ve čtyřech záchranných člunech. Zpráva o úspěšné útoku byla také přijatá 311. Sqdn. v Beaulie a okamžitě byly zahájeny přípravy k oslavě.

The Alsterufer attack.
Zakreslení situace útoku na Alsterufer.

The survivors of the ‘Alsterufer’ crew gave their account of the attack the following day after being rescued by corvettes from the Canadian Navy:

Námořníci, kteří z osádky Alsterufer přežili a byli vzati na palubu korvetou kanadského námořnictva, den poté vydali svědectví o útoku.

F/O. Zdeněk Hanuš - Navigator/Bombardier.

The ‘Alsterufer’ had already been subjected to three separate attacks by Allied Sunderland aircraft earlier that day. The ship’s Master, Captain Piatek, a Yugoslav, had broken radio silence and signaled on their enigma machine the German Operations Directorate giving the ships position and requesting support. The Operations Directorate replied that support was being sent. During the morning the situation on the ship’s bridge and its wireless office was tense but the crews hopes had risen when they learnt that Kriegsmarine destroyers, in an operation codenamed Bernau, were on their way to escort them to Bordeaux but would arrive by the following morning. The Luftwaffe had also dispatched aircraft to give protection to the ship. By four p.m. no signal had had been received from the aircraft and it was obvious that the promised aircraft were hours overdue. The Chief Petty Officer Telegraphist said afterwards that he could have wept with rage.

Na Alsterufer byly den před tím podniknuty tři samostatné útoky letadlem Allied Sunderland . Velitel lodi, Jugoslávec kapitán Piatok, porušil rádiový klid a dal na jejich utajené německé ředitelství operace údaje o pozici plavidla se žádostí o podporu. Ředitelství operace odpovědělo, že podpora byla vyslána. Během celého dopoledne byla situace na lodním můstku a kanceláři rádiového spojení napjatá , naděje posádky vzrostla, když se dozvěděla, že torpédoborce Kiegsmarine s provozním označením Bernau, jsou na cestě, aby je doprovodily do Bordeaux a do následujícího rána se s nimi setkají. Současně byla vyslána k ochraně lodi také Luftwaffe. Šestnáct hodin však nebyl přijat žádný signál od letadel a bylo zřejmé, že přislíbené letouny se neobjevily ani po stanovené lhůtě. Šéf oficír telegrafista Petty poté řekl, že by mohl plakat vzteky.

Sgt. Robert Prochazka, co-pilot.

The prisoners said that up to the arrival of the 311 Sqn Liberator, the ship had not been damaged during these previous attacks: not even by the aircraft’s machine-gun fire which had passed well over them. However when the 311 Sqn Liberator made its diving approach, through the cloud, they were disconcerted to see bombs appearing through the low cloud ceiling, and had imagined them to be directed by radar.

Zajatci se vyjádřili, že až do příletu letadla 311. Perutě nebyla loď při předchozích útocích poškozena: dokonce ani kulometnou palbou z letadla, kdy střely proletěly nad nimi. Nicméně když se Liberátor 311. perutě RAF vynořil z nízkých mraků, byli vzrušeni tím, že přes nízké mraky útočí bombami a domnívali se, že bombarduji za použití radaru.

The Captain Piatek and other prisoners said that they had no doubt that both of the bombs had struck the ship. They landed on the hatch over no. 4 hold, in the aft of the ship, smashing through it, exploding on the ratings mess-deck and killing two ratings who were resting and trying to sooth their nerves by playing chess. The men’s kit, bedding, mattresses, grease and oil drums had began to blaze furiously. The bulkhead to the magazine had been damaged and there was imminent danger of a major explosion. The deck fire-hoses had been damaged by the bombs and there was no water for fighting the fires. The ships rear guns were either jammed or had been wrenched from their mountings and were now useless. The ships cook, running forward through dense smoke on the lower deck, fell through a hole and perished in the flames below.

Kapitán Piatek a další zajatci se shodli v tom, že nepochybovali o tom, že obě bomby zasáhly plavidlo. Dopadly na poklop paluby na zádi lodi, který prorazily a vybuchly. Při výbuchu přišli o život dva hráči, při odpočinku, pro uklidnění nervů hráli šachy. Zuřivý požár zachvátil pánské soupravy, lůžkoviny, matrace, tuky a olejové barely. Bezpečnostní přepážka byla poškozena a hrozilo nebezpečí velkého výbuchu. Palubní požární hadice byla poškozena bombami a nebyla k dispozici žádná voda pro hašení ohně. Zadní zbraně byly poškozeny, nebo vytrženy z jejich upevnění a byly nepoužitelné. Lodní kuchař v běhu hustým dýmem na dolní palubě se propadl dírou a po pádu do ohně zahynul v plamenech.

F/Sgt. Marcel Ludikar - Wireless Operator/Air Gunner.

The main fuel supply pipe in the engine room was fractured irreparably and a bolt, sheered off by the concussion, struck the overhead lighting and extinguished it. The Third Engineer lost his nerve and the engine-room crew panicked until they were restrained by the Chief Engineer, who stopped the engines.

Hlavní přívod potrubí paliva ve strojovně byl roztříštěný a zničený šroub odletěl, způsobil otřes mozku a zasáhl stropní osvětlení, které zhaslo. Třetí inženýr ztratil rozvahu a vypnul motor, posádka na pokojích zpanikařila, neboť byli omezeni hlavním inženýrem, který zastavil motory.

One of the assistant engineers then ran on deck to ask the First Mate for permission to set-off the engine-room scuttling charges. The Mate, who was busy loading his personal gear into a lifeboat, merely replied “not yet, not yet”. The Engineer then ran to his own cabin for a blanket. He noticed that the refrigerating plant had been damaged and was giving off ammonia fumes.

Jeden z asistentů inženýrů pak běžel na palubu zeptat se prvního důstojníka pro povolení k opuštění strojovny. První důstojník, který se věnoval ukládáním své osobní výstroje do záchranného člunu jen odpověděl: „Ještě ne, ještě ne“. Inženýr pak běžel do své kabiny pro deku. Všiml si, že chladící zařízení je poškozeno a unikají čpavkové výpary.

The bomb explosion had brought down the aerials and the telegraphist’s were busy trying to make temporary repairs. They subsequently claimed that they had succeeded and that they had managed to get off an emergency signal reporting the ships position and that she had been bombed.

Výbuch bomby shodil dolu anténu a telegrafista se snažil o její dočasnou opravu. Následně tvrdili, že se jim to podařilo a že odeslali hlášení o napadení bombami, poloze plavidla a vysílat nouzový signál.

Sgt František Veitl, Flight-Engineer.

They were waiting for more electricity current to make a fuller report when a Petty Officer Telegraphist smashed gramophone records, doused them with petrol and prematurely set them alight. The floor of the telegraphist office was covered in blazing petrol and the telegraphist’s had to abandon the transmitter to avoid being burned alive. The two senior telegraphists ran onto the ships bridge, shouting to the junior rating that he would be brought before a court-martial. These sentiments where echoed by Capt. Piatek when he learnt that his private attaché-case had also been flung into the flames under the impression that it contained secret documents, when in fact it contained the emergency kit which he had accumulated for just such an occasion as this.

Rádio telegrafisté čekali na zvýšení napětí a proudu v elektrické síti, aby mohli odeslat delší zprávu . Když poddůstojník rádio telegrafista, polil benzinem gramofonové desky a došlo k jejich předčasnému zapálení, rozlitý benzin na podlaze se vzňal a celá podlaha v kabině byla v plamenech. Rádio telegrafista aby neuhořel za živa, musel kabinu s vysílači opustit. Dva rádio telegrafisté běželi na lodní můstek a starší na mladšího křičel, že bude postaven před vojenský soud. Kapitán Piatek byl svědkem těchto psychicky náročných situací, při nichž také jeho soukromý atašé hodil do ohně listiny, o nichž se domníval, že to jsou tajné dokumenty. Byla to však sada pokynů, které připravil pro takové situace v níž se nacházeli.

By now the ‘Alsterufer’ was burning so furiously that Capt. Piatek ordered everyone to immediately abandon ship. No scuttling charges were exploded, but it was obvious that the ship’s hull was holed as she began to settle by the stern. In the haste to abandon ship, the ships carpenter broke his arm in two places.

Když se požár na Alsteruferu rozšířil, kapitán Piatek nařídil, aby všichni okamžitě opustili loď. Žádné následky z útěku nehrozily, bezprostředně ani exploze, ale bylo zřejmé, že trup lodi je zachvácen a požár se rozšiřuje od zádi na celou loď. Ve spěchu opustit loď, lodní tesař si na dvou místech zlomil ruku.

In four lifeboats, the 74 survivors drifted away from their blazing ship. Four hours later the ‘Alsterufer’ finally sunk. Towards the end there were intermittent explosions from the ships magazine, red and green Very lights on the ships bridge and PAC rockets on the ships deck were set-off by the heat of the flames.

Ve čtyřech záchranných člunech se skupina 74 přeživších námořníků, vzdálila od své plovoucí lodi. Později, za 4 hodiny se Alsterufer potopila. Před potopením, se z lodě ozývaly občasné výbuchy. Na lodním můstku velmi zářily červená a zelená světla a PAC raket na palubě lodi, zažehnuté teplem z plamenů.

F/Sgt. Jindřich Hahn - Radar Operator/Air Gunner.

The following day, there was still no sign of the Kreigsmarine destroyers. Unknown to them the eight destroyers had been intercepted and routed, one had been sunk as well as two motor-torpedo boats, by Royal Navy cruisers HMS Glasgow and HMS Enterprise. Capt Piatek order the survivors to set course for Spain but instead they were picked up by corvettes from the Canadian Navy.

Ani následující den tam ještě nebyly zjištěny žádné známky o přítomnosti torpédoborců Kreigsmarine. Neznámých osm torpédoborců bylo zachyceno a napadeno křižníky HMS Glasgow a HMS Enterprise, Royal Navy, které jednoho torpédoborce a dva motorové torpédové čluny potopily. Kapitán Piatek s přeživšími námořníky na záchranných člunech směřovali kurzem do Španělska. Byli však zastaveni a zajati korvetou kanadského námořnictva.

Without exception, the prisoners praised the ‘fair’ manner in which the combat had been conducted by the 311 Sqn aircraft. They were astonished that the aircraft flew unperturbed through the heaviest barrage that they could put up. Capt. Piatek, in his scanty English described the pilot as ‘a cunning old fox for his skilful and determined attack on my ship’

Zajatci bez výjimky chválili „spravedlivý“ způsob boje, vedeným letadlem 311. Perutě. Byli překvapeni, že letadlo při útoku, po dobu nejtěžší palby, pokračovalo klidně v letu a přitom mělo možnost zvýšit výšku letu. Kapitán Piatek, v jeho sporé Angličtině popsal pilota jako „mazaného starého lišáka, za jeho obratný a odhodlaný útok na moji loď.“

P/O Oldřich Doležal, pilot

The weather in the Bay of Biscay was bad and deteriorating during the day resulting in four of the squadrons Liberators being recalled to base. Liberators “R” and “G” were recalled to base after some four hours into their patrol, landing at 16:06 and 18:41 respectively. Similarly ‘K’ and ‘F’ were recalled landing at 21:25 and 21:33 respectively, both their patrols being 10:42 hours duration. For P/O Václav Jílka, pilot of ‘J’, he managed to complete what was an uneventful 12:31 hour patrol, landing at Beaulieu at 23:30.

Počasí v Biskajském zálivu bylo špatné a stále se zhoršovalo. Z toho důvodu byly během dne z hlídky odvolány čtyři letouny letky. Liberátory “R” a “G” byly na základnu odvolány po čtyřech hodinách hlídky a přistály v 16.06 a v 18.01 hodin. Podobně byly odvolány “K” a “F” a přistály v 21.25 a 21.33 hodin. Osádce Liberátoru “J” P/O Václava Jílka, se podařilo hlídku od 12.31 hodin vykonat bez komplikací a na letišti v Beaulieu přistáli v 23.30 hodin.

Back at Beaulieu Oldřich Doležal later described the attack:

Později po návratu zpět na Beaulieu, Oldřich Doležal popsal útok:

In his de-brief with the squadrons Intelligence Officer, Doležal was to say: ‘I guess that at the time we saw the ship it was sailing at about 12 – 15 knots. When we started the attack they started to shoot using all their guns. It was pretty bad. I fired our rockets at the ships decks. My navigator [who was also the bomb-aimer] did a very good job when he dropped our bombs.. We saw how one bomb hit the ship aft of the funnel. Straight away red flames erupted and rose to about 200 metres. At the same moment there was a big explosion which lifted our aircraft about 200 metres.

V jeho de- krátké výpovědi zpravodajskému důstojníkovi Doležal řekl: “Myslím, že v době kdy jsme uviděli loď, pohybovala se rychlostí asi 12 až 15 uzlů. Když jsme zahájili útok a palbu ze všech svých zbraní, bylo to dost zlé. Odpálil jsem své rakety na lodní palubu. Můj navigátor ( bombometčík, letecký zaměřovač),po odhozu odvedl dobrou práci. Viděli jsme jak jedna puma zasáhla zadní část paluby lodi. Ihned vyšlehly červené plameny. Zvýšil jsem výšku na 200 metrů a exploze nadzvedla letadlo asi o 200 metrů.

We were flying around for about 5 minutes and watching how the flames spread along the length of the ship. We couldn’t stay longer to observe the outcome of our work because the right inner-engine, which had been damaged in the attack, started to give trouble and we had just enough fuel to get back to base.

Kolem lodi jsme létali asi 5 minut a sledovali, jak se šíří plameny po celé délce lodi. Delší dobu jsme na místě nemohli zůstat, protože při útoku byl poškozen pravý vnitřní motor a byly s ním problémy. Zbytek paliva byl jen pro návrat na základnu.

As we were turning for home Halifax ‘Q’ of 502 Sqn arrived on the scene.

Když jsme obrátili k domovu, tak se přiblížil Halifax ‘Q’ od 502 Sqn. a zůstal na scéně.

When Ludikar’s message of the successful attacked was received at at Beaulieu, the news quickly spread around Beaulieu airbase and celebrations commenced in the various Mess’s.

V Beaulieu po přijetí Ludikarovi zprávy, že úspěšně zaútočili na Alsterufer se tato zpráva rychle rozšířila po celé letecké základně, a byly v jídelnách zahájeny radostné oslavy.

By 21:50, when ‘H’ landed back at Beaulieu, a reception committee lead by W/Cmdr Vladimír Nedvěd, 311’s Commanding Officer, aircrew colleagues, ground staff and other airbase personnel – all a little drunk – were already waiting to greet them. The patrol had lasted 11.34 hours and had covered 1,800 nautical miles. After a de-brief with the squadrons intelligence officer, Doležal and his crew had a quick meal and then went to their respective Mess’s to join in the celebration.

Když Liberátor “H” v 21.50 hodin, přistál na základně Beaulieu, na osádku u letounu čekal, velitel 311. perutě, W/C Vladimír Nedvěd s kolegy, pozemním a ostatním personálem letecké základny, aby je přivítal. Všichni již byli z oslavy trochu v podnapilém stavu. Hlídka trvala 11,34 hodin v délce trati 1800 námořních mil. Po stručném výslechu zpravodajským důstojníkem letky, Doležal a osádka dostali připravené jídlo, které rychle snědli a šli do jídelny, kde se připojili k oslavě.

By their nature, both Doležal and Hanuš were quiet and modest men and on their arrival to the Officers Mess were quite overwhelmed to be in a placed in the centre of the Mess, have full glasses of drink placed in their hands and having to re-count the attack to their fellow officers who where surrounding around them. All evening, neither Doležal and Hanuš had empty glasses, their colleagues ensured were constantly filled throughout the celebrations. As the progressed Hanuš would be seen beaming from ear to ear, smoking his pipe and nonchalantly declaring the that ‘Alsterufer’ had been ‘burning like a torch’. To the disappointment of the aircrews who were on duty the following day, they had to leave the party around 10 pm. For the others, the celebrations carried on late into the night and enjoyed by all, – even W/Cmdr Vladimír Nedvěd, a confirmed non-smoker, was to be seen puffing-away on a pipe!

Povahově byli Doležal a Hanuš tiší a skromní muži a po jejich příchodu do důstojnické jídelny byli ohromeni radostnou oslavou s plnými sklenicemi nápojů v jejich rukou a nutností odrážet útoky s přípitky svých kolegů důstojníků, kteří byli stále kolem nich. Po celý večer měli Doležal a Hanuš stále plné sklenice, které jim kolegové doplňovali. S postupem času bylo vidět, že Hanuš začal zářit s ústy od ucha k uchu, nenuceně kouřil dýmku a prohlásil, že “Alsterufer” byl jako hořící pochodeň. Ke zklamání osádek, které měli následující den službu, museli v 10 hodin večer opustit jídelnu. Ostatní oslavovali dlouho do noci a všichni z radostí kouřili z dýmky a dokonce i W/C nadporučík Vladimír Nedvěd, přísný nekuřák, měl být viděn, jak vypouští trubicí dým z úst.

Similar celebrations were also taking place in the NCO’s Mess where Prochazka, Hahn, Schwarz, Kozek, Veitl, and Ludikar would be.

Podobné oslavy se také konaly v poddůstojnické jídelně, kde byli Procházka, Hahn, Schwarz, Kozek a Ludikar.

On 28 December, at about 16:00, the listed and blazing Alsterufer finally sank; its position was N 43° 30’, W 18° 50’.

V zápise je uvedeno, že hořící Alsterufer se potopil 28. prosince kolem 16.00 hodiny na pozici N 43°30´ a W 18°50´

The 74 survivors of the Alsterufer, who had been attempting to row to Spain, were picked up by Canadian Naval ships on 29 December. During questioning, the Alsterufer’s crew were amazed that the Czech Liberator had flown ‘unperturbed through the heaviest barrage they could put up’. The Alsterufer’s Yugoslav master, Captain Piatek, said in his broken English, that its pilot was obviously “a cunning old fox for his skilful and determined attack on my ship”.

Potopení lodi Asterufer přežilo 74 námořníků, kteří se pokoušeli veslovat do Španělska. Byli však vzati 29. prosince na paluby kanadských námořních lodí. Během výslechu se osádka lodi Alsterufer divila, že Český letoun “odvážně zaútočil navzdory jejich těžké palby vedené z lodi proti němu”. Majitel jugoslávské lodi Asterufer pan kapitán Piatek se lámanou angličtinou vyjádřil: “Pilot letounu byl zřejmě stará mazaná liška, když provedl tak obratný a rozhodný útok na moji loď”.

Recommendations for awards for the crew were made; Doležal and Hanuš, being awarded an immediate DFC. This was presented at Beaulieu on 7 January 1944, by Air Vice Marshall Sholto-Douglas. A proposal that the other crew members should receive the DFM had been objected to and instead, on 20 January 1944 they were awarded the Czechoslovak válečný kříž 1939 in recognition of their contribution to the attack. These were presented at Beaulieu by the Chief of the Czechoslovak Air Force, Air-Vice-Marshall Karel Janoušek.

Osádka byla navržena k vyznamenání. Oldřichu Doležalovi a Zdeňku Hanušovi byl 7. ledna 1944 udělen DFC -Distinguished Flying Cross (Záslužný letecký kříž), který jim v Beaulieu předal dne 31. ledna 1944 Air Více Marshall A/V/M Sholto-Douglas.Návrh, že ostatním členům posádky by měl být udělen DFM, nebyl přijat a místo toho, dne 20. ledna 1944 jim byli uděleny Československé válečné kříže 1939, jako uznání příspěvku k útoku. Československé válečné kříže 1939 jim předal 20. ledna 1944 v Beaulieu velitel Československého letectva Air Více Marshall Karel Janoušek.

Congratulations:
Gratulujeme:

Some of the messages of congratulations received by the squadron:

Některé zprávy s blahopřáním přijatých letkou:

The following message was received from the A. O. C. [Air Officer Commanding] 19 Group :-

Následující zpráva byla přijata od AOC [ Air velícího důstojníka ] 19 Skupina : –

“As a result of operations during the past few days, one valuable enemy blockade runner was sunk by H/311, and two BNarvik and one Elbing destroyers were sunk, and others damaged by H. M. ships, who suffered only superficial damage and light casualties. This highly successful operation was largely made possible by the consistent accuracy of positions given in sighting reports, and the excellent procedure in shadowing and homing. Well done all aircrew and maintenance personnel.”

“V důsledku operací během několika posledních dnů, jeden cenný blokovaný nepřítel, běžec, byl potopen H/311 a dva torpédoborce BNarvik a jeden Elbingu, byly potopeny. Hm lodě utrpěly pouze povrchní poškození. Tato velmi úspěšná operace byla umožněna conzistentní přesností uváděných zpráv o pozorování nepřítele a vynikajícími postupy při sledování a navádění. Výbornou činností všech leteckých posádek a servisního personálu.”

“My thanks are due for the splendid work of Coastal Command in sinking the inward bound blockade runner on 27th Dec. I shall be grateful if you will offer my particular congratulations to the Captain and Crew of H/311.”

” Mé díky patří za skvělou práci Coastal Command při potopení běžce, snažícího proniknout blokádou, 27. prosince. Budu vděčný, pokud vyjádříte mé osobní blahopřání kapitánu a posádce letounu H/311.

The following message was received from the C. in C, Plymouth :-

Následující zpráva byla přijata z C do C, Plymouth: –

“My thanks are due for the splendid work of Coastal Command in sinking the inward bound blockade runner on 27th Dec. I shall be grateful if you will offer my particular congratulations to the Captain and Crew of H/311.”

“Děkuji za skvělou práci Coastal Command, za potopení běžce snažícího se o proniknutí blokádou 27. prosince. Budu vděčný, pokud vyjádříte mé konkrétní blahopřání kapitánu a posádce z H/311.”

The following message was received from the A.O.C. in C. [Air Officer Commanding-in-Chief] Coastal Command 31/12/43:

Následující zpráva byla přijata od AOC v C. [ Air velící důstojník -in – Chief ] Coastal Command 31/12/43 :

Congratulations on a good year’s work, and in particularly on your great effort in sinking the ‘ALSTERUFER’ which is a real blow to the hun. Best of luck to all ranks in 1944. I think we may look forward with good hope to see you being home in your own country by next New Year’s Day.

Gratulujeme za dobrý rok práce, a to zejména za velké úsilí při potopení “Alstrufer”, což je velkou ranou pro huny. Přeji všem v řadách v roce1944, hodně štěstí. Myslím, že se můžeme v dobré naději těšit, že v příštím Novém roce, uvidíte již vaší vlastní zemi.

Morale boosting:
Posílení morálky.

A few days later Doležal and Hanuš went to BBC Broadcasting House, London where, in a Czech language radio broadcast, they described the attack to Czechoslovaks in their occupied homeland. To prevent reprisals against their own families in their homeland, false names of the crew-members were used.

O několik dní později Doležal a Hanuš pozváni do rozhlasového vysílání BBC v Broadcasting House v Londýně, kde se také hovořilo o pronásledování Čechoslováků v jejich vlasti. Aby se zabránilo odvetnému opatření v jejich vlasti proti vlastním rodinám, byla ve vysílání použita falešná jména členů osádky.

Censored information of this success was allowed to be printed in the British media as a morale booster for the British public. Similar censored information was also published in the Canadian and American media.

Pro zvýšení morálky britské veřejnosti, byla o tomto úspěchu v britských médiích uveřejněna cenzurovaná informace. Podobné cenzurované informace byly uveřejněny v kanadských a amerických médiích.

© Illustrated London News, 8 January 1944.

From one of the air-crew:
Jeden z letové posádky.:

Ivan Schwarz, now the only living member of that Liberator’s crew, and achieved his 90th birthday earlier this month. He was just 20 years old on this patrol and recalls:

Ivan Schwarz je dnes jediný žijící člen posádky tohoto Liberátoru, a na začátku tohoto měsíce se dožil devadesátých narozenin. V té době mu bylo dvacet let a vzpomíná:

Ivan Schwarz.

I was lucky to be able to make that patrol, on a previous patrol I had badly cut two fingers on my right hand while cutting a sandwich for my friend Marcel Ludikar and as a result my hand was bandaged up. This meant I was unable to work as a radio-operator during this patrol, instead I spent the whole flight in the upper gun-turret.

Měl jsem štěstí, že jsem se mohl zúčastnit tohoto letu. Při hlídce na předešlém letu jsem si při řezání sendviče pro mého přítele Ludikara, pořezal dva prsty na pravé ruce. Po ošetření mi uvázali ruku nahoru, takže jsem nebyl schopen pracovat jako rádio operátor. Během této hlídky jsem byl po celou dobu letu v horní střelecké věži jako palubní střelec.

During the patrol we were flying at our economic speed of 180/mph which meant we could fly for about 12 hours. We had been flying for nearly six hours before the action happened.

Během hlídky jsme za letu udržovali ekonomickou rychlost pro největší dobu letu 180/mph, což nám umožňoval setrvat na hlídce asi 12 hodin. Před akcí jsme byli na hlídce téměř šest hodin, když se to stalo.

The sighting of the ‘Alsterufer’ had been done by other ‘planes and we followed up. Hahn was working the radar. We came to the scene mid afternoon and we went to get and accurate identification of the ship. They were nervous and gave themselves away by starting to shooting at us so we knew immediately that it was the ‘Alsterufer’. Marcel was our radio-operator and sent out a message to base that we were going to attack.

Vyhledávání plavidla „Alsterufer“ se zúčastnily i jiná letadla a my jsme na ně navázali. Hahn pracoval na radaru. Na scénu jsme přišli v polovině odpoledních hodin a snažili jsme se o identifikaci lodi. Posádka lodi byla nervózní a zahájila na nás palbu, takže jsme hned věděli, že se jedná o hledanou loď “Alsterufer“. Marcel byl náš rádio-operátor a odeslal zprávu, že jsme šli do útoku.

Olda [Doležal] made a tour around the ship and then we went into a steep dive and attacked. When we were at a height of about 600 feet, and about 800 feet from the ship, Olda fired our eight rockets. Five hit the ship causing damage and fires. From the upper turret I was firing at the ship, silencing the rear guns. Veitl and Kozak were shooting from the beam gun positions. As we started to climb away Hanuš dropped our two bombs, one landed in the sea by the ship, the other hit the rear of the ship going through the deck to below. As we flew over the ship, the force of the explosion rocked our aircraft. The explosion must have caused a oil leak on the ship as there were huge flames coming from it.

Olda [Doležal] provedl let kolem lodi a pak převedl letoun do strmého klesání a zaútočil. Když jsme byli ve výšce asi 600 stop a ve vzdálenosti 800 stop od lodi, Olda vystřelil našich osm raket, z nichž pět zasáhlo a poškodilo loď a způsobily požár. Z horní věže jsem střílel na ld, a umlčel zbraně na zadní části lodi. Veitl a kozák, stříleli z děl. Když jsme minuli loď jedna odhozená puma dopadla do moře a druhá zasáhla zadní část lodi, pronikla palubou a explodovala. Když jsme prováděli průlet nad lodí, našim letadlem otřásla silná exploze, která způsobila únik oleje z lodi, a na lodi se objevily obrovské plameny.

We stayed around for about five minutes and were in awe of what we had just done. It was an amazing sight to see the ship on fire. Previously we had attacked submarines, dropping our depth-charges on them as they dived to escape us, but we never saw any results of our work. Kozek took photographs so that we had evidence in camera what we had done and then came home.

Zůstali jsme na místě asi pět minut a byli v úžasu z toho, co jsme právě udělali. Byl to úžasný pohled vidět loď v plamenech. Dříve jsme napadli ponorky, viděli jsme jak odhozený náklad mizí v hloubce a jak se ponorka potopila, aby unikla. Nikdy jsme neviděli nějaké výsledky naší práce. Kosek pořídil fotografie, takže jsme měli důkazy o tom co jsme udělali zachycené v kameře a pak jsme se vrátili domu.

When we got back it was evident that our squadron had been celebrating for some time. Our C/O W/Cmdr Nedved was there to greet us when we landed and even he was a bit drunk. A bit later we joined the parties that were going on.

Když jsme se vrátili, bylo zřejmé, že naše eskadra již určitou dobu slaví. Po přistání nás očekával, dokonce náš C/O W/Cmdr Nedvěd, aby nás pozdravil a byl také trochu v podnapilém stavu. O něco později jsme se připojili do kolektivu a společně oslavovali.

Appraisal:
Ocenění :

For the Allied war effort, the sinking of the ‘Alsterufer’, was a significant achievement. It proved to Coastal Command and the Admiralty that a single, suitably armed, aircraft, independent of naval support, was quite capable of sinking a merchant ship. They had also caused the loss of three Kreigsmarine surface ships.

Pro spojenecké válečné úsilí bylo potopení “Alsterufer” významným úspěchem. Coastal Command s admiralitou dospěli k poznání, že jediné, letadlo s vhodnou výzbrojí, nezávisle na námořní podpoře, je schopné potopit obchodní loď. Letadla způsobila Kreigsmarine ztrátu tří hladinových lodí.

For the Germans the loss of the wolfram had major consequences. The Kreigsmarine, in their desperate attempt to reach the ‘Alsterufer’ to escort her to Bordeaux had lost three destroyers and others damaged in an action lasting only an hour with Allied ships which had been dispatched to prevent the German flotilla from reaching the ‘Alsterufer’. This action had resulted in numerous Kreigsmarine sailors being killed and a further 168 becoming PoW’s or interned in neutral Ireland.

Ztráta wolframu měla pro Německo značné následky. Kreigsmarie v zoufalé snaze ochránit “Alsterufer”, vyslala k jejímu doprovodu do přístavu Bordeaux torpédoborce a další lodě. Spojenecké loďstvo vyslané, aby zabránilo německé flotile dosažení “Alsterufer”, během jedné hodiny, potopilo tři torpédoborce a další lodě poškodilo. Kreigsmarine měla velké ztráty na životech a dalších 168 námořníků bylo zajato, nebo internováno v Irsku.

The Wermacht, Luftwaffe and Kreigsmarine were all effected, as the loss of the wolfram cargo restricted German production of ball-bearings for about a year, thus hindering the production of tanks, vehicles, heavy artillery, aircraft and submarines.

Ztrátu nákladu wolframu, pocítil Wehrmacht, Luftwaffe a Kreigsmarine v omezení výzbroje. Snížení výroby kuličkových ložisek asi na rok, bylo na překážku výroby tanků, vozidel, těžkého dělostřelectva, letadel, ponorek a lodí.

Respected Czechoslovak RAF historian’s views on this action:
Respektujeme názory historiků na československé perutě v RAF :

Dr. Jiří Rajlich – Czech aviation historian on the Czechoslovak RAF and author of numerous
books on this subject.

Český letecký historik československých perutí RAF a autor mnoha knih na toto téma :

“In my opinion it was biggest single blow planted by the Czechoslovak Air Force to the Nazi war machine”

“Podle mého názoru to byl největší samostatný úder, který československé letectvo uštědřilo nacistické válečné mašinérii.”

Dr. Jiří Rajlich, Military Historical Institute, Prague

Pavel Vančata – Czechoslovak 311 Sqn historian and aviation author whose books include ‘311 Squadron’ :

Letecký historik československé 311. perutě a autor knihy “311 Squadron” :

The sinking of the ‘Alsterufer’ can be viewed these following aspects:

Význam potopení Alsteruferu lze spatřovat hned v několika následujících aspektech:

1.…..Simultaneous usage of unguided rockets and a bomb in a single attack,

Zásah plavidla několika neřízenými raketami a jednou z pum během jediného náletu,

2.…..The only sinking by 311 Sqn of a enemy surface ship of this size,

Jediné potopení nepřátelského hladinového plavidla o takovém výtlaku 311. perutí,

3.…..Good promotion of 311 Squadron and the entire Czechoslovak foreign resistance to the Allies achieved through a series of newspaper articles,

Dobrá propagace 311. perutě a s ní celého československého zahraničního odboje před spojeneckou veřejností díky řadě novinových článků,

4.…..A morale uplift for 311 Squadron.

Pozvednutí bojové morálky 311. perutě.

John P. Rennison – British 311 Sqn historian, co-author of 311 Squadron book ‘The Sky is Our Ocean':

John P. Renninson 311. Sqn Britský historik a spoluautor knihy 311. Squaqdron The Sky is Our Ocean [‘Nebe je naše moře’] :

The sinking of the Alsterufer represented a high point in 311 Squadron’s maritime operations during Wold War Two. In addition it served as a much needed spanner in the works of the much vaunted Nazi war machine. It was perhaps ironic that it was Czechoslovakian airmen that played such a pivotal role in a maritime event, coming as they did from a landlocked nation. The sinking of this ‘blockade runner’ was the last decisive link in a chain of events that began months earlier and which would lead to the abandonment of the use of surface ships as blockade runner by the Axis. These vessels had run the gauntlet of allied naval patrols and blockades for several years carrying essential and scarce war materials (rubber, tungsten and tin etc) to Europe from the Far East.

Potopení Alsterufer je nejvyšším bodem námořní operační činnosti 311. perutě ve druhé světové válce. Kromě toho se stal velmi potřebným klíčem v pracích vychvalujících nacistickou válečnou mašinerii. Bylo to snad ironii osudu, že to byli z vnitrozemského státu, Českoslovenští letci, kteří v této námořní akci hráli klíčovou úlohu. Potopení blokované lodě, běžce, bylo v řetězu událostí, který nastal o mnoho měsíců dříve, posledním rozhodujícím článkem, jenž naznačil, že k blokádě běžců, lze kromě hladinových lodí, použít jiný způsob blokády. Běžci několik roků pronikali uličkou spojeneckých blokád a námořních hlídek a přepravovali základní válečné materiály (pryž, wolfram, cín atd.), důležité pro válečnou výrobu, z Dálného východu do Evropy.

The squadron had first become involved in trying to cut off this vital supply line in April their Wellington bombers, had attacked and damaged the 6,240 ton Italian blockade runner, the Himalaya. Later that year, on Christmas Eve, Sgt Hunacek and his crew were again in action against a blockade runner, together with Pilot Officer Vella and his crew in their Liberator aircraft. They cause severe damage to the 7,000 ton Osorno. Only two days later came the action involving the Alsterufer. Pilot Officer Dolezal attacked her with rockets and bombs leaving the vessel on fire and rocked by explosions. He and his crew flew through a veritable hail of anti-aircraft fire, showing great courage and determination. The Captain of the Alsterufer, Captain Piatek, later commended Dolezal and his crew for their bravery and said that he thought that Dolezal “Was a wily old fox”.

Ve snaze odříznout tuto důležitou zásobovací linku, bylo v dubnu do akce zapojeno letectvo, bombardovací letouny Wellington, které napadly a poškodily Italskou loď, běžce, o výtlaku 6240 tun. Později, ve stejném roce na Štědrý den, kapitán Liberátoru F/Sgt. Huňáček a jeho posádka spolu s kapitánem Liberátoru P/O Velou a jeho posádkou se účastnili blokády a způsobili vážné škody běžci Osorno o výtlaku 7000 tun. Pouze o dva dny později se uskutečnila akce blokády Alsterufer. Kapitán letounu Liberátor, Doležal se svoji osádkou napadl loď raketami a bombami, které způsobily exploze a požár. Jeho letadlo při útoku proletělo opravdovým krupobitím protiletadlové palby, což vyžadovalo velkou odvahu a statečnost kapitána a celé osádky. Tuto skutečnost později potvrdil slovy kapitán lodi Piatok, že Doležal “Byl prohnaný starý lišák”.

The loss of the Alsterufer sounded the death knell for surface blockade runners, forcing the Axis powers to resort to the use of submarines henceforth. The loss of ‘bulk’ access to essential war materials was certainly of great import to Nazi Germany and her allies and was undoubtedly one of the contributing factors in the ultimate Allied Victory

Ztráta Alsterufer předznamenala umíráček povrchové blokády běžců a donutila Německo a jeho spojence k ukončení “volně loženého” základního válečného materiálu na povrchových plavidlech a k jeho přepravě používat ponorky. Což byl nesporně jeden z faktorů, které přispěly ke konečnému vítězství Spojenců.

John P. Rennison January 2014




Posted in 311 Sqd, Anniversary | Leave a comment

Remembered 2013


Czech Republic :

Brno – František Bouda

Otaslavice – Josef František

Nová Paka – Otakar Hruby

Prague – Karel Janousek

Prague – Military Institute

Deblín – Josef Felkl

Kuroslepy – Stanislav Rejthar

Plzeň – Standera Miroslav

Svatý Kříž – Karel Kuttelwascher

Jaroměřice – Jan Parolek

Jičín – Vlastimil Vesely

Plzeň-Doubravka

Jihlava – Horácký letecký den

UK :

Brookwood – June 2013

Brookwood – October 2013

East Wretham, Norfolk – St Ethelbert’s Church

London – Westminster

Capel-le-Ferne, Kent – National Battle of Britain Memorial

Harrobeer, South Devon.

London – Bomber Command Memorial

London, Victoria Embankment – Battle of Britain Memorial

London, Victoria Embankment – RAF Memorial

Westwell, Kent – Josef Dygryn

Belgium :

Dranouter – Karel Pavlík

Holland :

Nijmegen – Jonkerbos CWGC cemetery

Bergen General Cemetery – Josef Mohr

Petten

Haelen

France :

La Targette

Moilins

Bahamas :

Nassau





Posted in Not Forgotton | Leave a comment

Czechoslovak Air Force badges in the RAF during WW2


Československé letecké odznaky ve 2. světové válce

S/Ldr Josef Jaške, Pilot 312 Sqn.

V roce 2013 jsme si připomněli 90. výročí zavedení prvního odznaku československého vojenského letectva. Oficiálně došlo k zavedení leteckých odznaků dne 27. října 1923, tedy v předvečer pátého výročí vzniku samostatného československého státu. Letecké odznaky značily absolvování speciálního výcviku a proto řada našich letců odcházejících po okupaci československé republiky bojovat do zahraničí si tyto odznaky nesla s sebou.

We are remembering the 90th anniversary of the introduction of the first Czechoslovak Air Force´s badge this year. The aviation badges were officialy introduced on October 27, 1923, which was the eve of the 5th anniversary of Czechoslovakia´s independence from the Austro-Hungarian Empire. The aviation badges marked that the successful specialized and complex training had been completed and that´s why many of our airmen leaving occupied Czechoslovakia, in 1939, to fight against the German occupiers took these badges as proof with them.

F/O Karel Balík, Navigator 311 Sqn.

Dne 25. října 1940 byla podepsána mezi československou a britskou vládou smlouva, podle níž českoslovenští letci po dobu války přešli v rámci dobrovolných záloh ke královskému letectvu RAF. Výstroj, hodnosti, požitky a kázeňská pravomoc platily podle britských předpisů. Projednávaná dohoda mezi britskou a československou stranou však ze začátku neobsahovala možnost nosit na stejnokroji československé letecké odznaky.

A Treaty between the British and Czechoslovakian Government in Exile was signed on October 25, 1940, according to which Czechoslovak Airmen were directly part of the Royal Air Force´s Volunteer Reserve for the duration of the war. Equipment, ranks, benefits and disciplinary authority were applied according to British regulations. At the beginning, this mentioned Treaty did not contain the possibility to wear the Czechoslovak Airforce badges on the uniform.

F/O Miroslav Čtrvtlík, Air-gunner 311 Sqn.

Zcela překvapivě byla překážka na československé straně, neboť někteří důstojníci dávali přednost britskému leteckému označení před československým. Naštěstí k dohodě obou stran přeci jen došlo a českoslovenští letci získali právo nosit vedle britského leteckého označení i československé letecké odznaky. Jejich tvar, rozlišení odborností i způsob umístění na stejnokroji se řídily pravidly podle předpisů platných v československém předválečném letectvu.

Quite surprisingly, this obstacle was from the Czechoslovak side, since some officers prefered British aviation insignia to Czechoslovak ones. Fortunately, an agreement was found and the Czechoslovak airmen did have the right to wear both the British and Czechoslovak insignia. Their design, qualification´s differencies and the placement on the uniforms mirrored the regulation stipulations in the pre-war Czechoslovak Air Force.

V RAF byly používány československé letecké odznaky následujících odborností:
The following Czechoslovak aviation badges were used in the RAF:

Polní pilot – letec, který měl přes stříbrný lipový věnec přeložený stříbrný římský meč se zlaceným státním znakem a zlacenými rozepjatými křídly.

Pilot – airman, which had the silver Roman sword with golden state symbol laid on the silver linden wreath and golden spread-out wings.

Pilots badge manufactured by Kremnice.

Pilots badge manufactured by Pistora.

Pilots badge manufactured by Provaznik.

Pilots badge manufactured by Spink.

Polní pozorovatel – letec, který měl přes zlacený lipový věnec přeložený stříbrný římský meč se zlaceným státním znakem a stříbrnými rozepjatými křídly.

Navigator – airman, which had the silver Roman sword with golden state symbol laid on the golden linden wreath and silver spread-out wings:

Navigators badge manufactured by Kremnice.

Navigators badge manufactured by Spink.

Polní letecký střelec – který měl stříbrný římský meč se stříbrným státním znakem a stříbrnými rozepjatými křídly (neměl lipový věnec).

Air Gunner – which had the silver Roman sword with silver state symbol and silver spread-out wings (no linden wreath):

Air Gunner’s badge manufactured by Provaznik.

Air Gunner’s badge manufactured by Spink.

Řada našich letců působících v československém předválečném letectvu si přinesla s sebou do Británie letecké odznaky, které jim byly uděleny ještě ve vlasti, případně odznaky, které jim byly uděleny ve Francii v roce 1940.

Many of the Czechoslovak airmen who had trained in the pre-war Air Force brought with them to England the badges, which had been awarded to them in their homeland, or in France in 1940.

Z předválečných československých výrobců leteckých odznaků to byly odznaky od firmy PROVAZNÍK A SPOL. PRAHA VII a STÁTNÍ MINCOVNY V KREMNICI. Firma PROVAZNÍK A SPOL. PRAHA VII vyráběla letecké odznaky od jejich zavedení v roce 1923 až do roku 1936, kdy Ministerstvo národní obrany zadalo výrobu ve STÁTNÍ MINCOVNĚ V KREMNICI, která razila odznaky až do roku 1939. Všechny předválečné československé letecké odznaky se standardně razily ze stříbra o ryzosti 800/1000.

The pre-war badges were manufactured by the companies PROVAZNÍK A SPOL. PRAHA VII and STÁTNÍ MINCOVNA V KREMNICI. PROVAZNÍK manufactured aviation badges from their introduction in 1923 all the way untill 1936 when the Ministry of Defence assigned the production to STÁTNÍ MINCOVNA V KREMNICI, which produced the badges till 1939. All the pre-war Czechoslovak aviation badges were standartly striked in 800/1000 silver.

Po vypuknutí druhé světové války začala letecké odznaky vyrábět firma V. PIŠTORA PARIS, která v roce 1940 dodala letecké odznaky pro potřeby Velitelství československého letectva sídlícího v Paříži. Tyto odznaky se standardně razily z obecného kovu – tombaku a následně se v případě polního pilota prováděla stříbrem povrchová úprava lipového věnce a římského meče, státní znak a rozepjatá křídla byly zlacené. Na rubu odznaků bylo vyraženo označení výrobce V. PIŠTORA PARIS – 1940, dále značka F (jako Francie) a matriční číslo.

After the outbreak of World War II the company V.PIŠTORA PARIS started to manufacture these badges and supply them to the Headquarters of the Czechoslovak Air Force residing in Paris. These badges were standartly striked from general metal – tombac and then the Roman sword and linden wreath were silver plated and state symbol with spread-out wings gold plated depicting about the airman’s qualification. The mark of the maker ‘V.PIŠTORA PARIS – 1940′ and letter F (for France) with registry number were striked on the back of the reverse.

Pravděpodobně byly vyraženy pouze odznaky polního pilota, které byly v roce 1940 udělovány příslušníkům československého výkonného leteckého personálu ve Francii. Část odznaků z této produkce byla v roce 1941 ve Velké Británii udělena britským příslušníkům RAF jako odznaky čestné a to s původními matričními čísly. Zbylé odznaky byly převezeny do osvobozené vlasti a po roce 1945 byly Velitelstvím letectva RČS opět udělovány spojeneckým letcům jako odznaky čestné.

Most probably just the badges of the airman’s qualification were manufactured, which were awarded to the active members of the Czechoslovak Air Force personnel in France. Some of the badges from this production was also awarded to British RAF personnel as honorary badges with their registry numbers. The rest of them was transported back to liberated Czechoslovakia and again was awarded by the Czechoslovak Air Force Headquarers as honorary badges to the allied airmen after 1945.

Z důvodů potřeby nových leteckých odznaků pověřilo exilové Ministerstvo národní obrany jejich výrobou britskou firmu SPINK & SON Ltd. se sídlem v Londýně. Předlohou pro zhotovení britské raznice byl nepochybně československý odznak vyrobený v roce 1940 ve Francii firmou V. PIŠTORA.

New badges were needed for the growing number of Czechoslovak Air Force personnel and the Ministry of Defence in Exile assigned their manufacture to SPINK & SON Ltd. a well known manufacturer based in London. The pattern for the British die was, without doubt, the badge made by V. PIŠTORA in Paris in 1940.

Raznice firmy SPINK & SON Ltd. byla společná pro všechny tři kategorie odborností udělovaných odznaků. V případě odznaků pro polní piloty a pro polní pozorovatele se prováděla pouze odlišná barevná úprava odznaků a u odznaků pro polní letecké střelce se upravovaly odznaky vyražené z raznice pilot/pozorovatel tím, že jim byl odřezán lipový věnec. Britský výrobce razil všechny odznaky z tzv. sterlingového stříbra o ryzosti 925/1000, kvalita použitého materiálu byla značena na rubu odznaků značkou SILVER.

The die of SPINK & SON Ltd. was universal for all three grades of badge. In the case of the pilot and navigator badges, just the usual colour difference was done, however, the air gunner´s badge was made from the badges coming out of the pilot/navigator die and by cutting off the linden wreath. The British manufacturer striked all the badges in sterling silver 925/1000, the quality of the material was marked on the reverse by the wording SILVER.

V průběhu ražby odznaků firmou SPINK & SON LTD LONDON. bylo použito více raznic. Tyto ražby lze rozdělit do dvou hlavních typů – a to slabý typ a silný typ. Rozdíl mezi oběma typy je dobře patrný v tloušťce čepele meče měřené pod dolním cípem státního znaku. Tloušťka čepele meče činí u slabého typu 2,5 mm a u silného typu 3,6 mm. Z časového hlediska je slabý typ starší, jeho udělení je doloženo již v roce 1942, kdežto silný typ byl ražen až v pozdějších letech (pravděpodobně 1944 – 1945).

More dies were used during the manufacture at SPINK & SON Ltd. This striking can be divided into two main types – that is the thin and thick type. The difference between these two can be seen in the thickness of the blade of the sword measured right underneath the state symbol. The thickness of the blade of the sword, on the thin type, is 2,5 mm, while on the thick type it is 3,6 mm. Timewise the thin type is older, its awarding can be traced back to 1942. The thick type was being striked in later years, most probably 1944-1945.

Po dobu začlenění československých letců do RAF uděloval ministr národní obrany příslušníkům letectva cizích armád tyto letecké odznaky jako odznaky čestné a s jejich udělením zároveň vydával zvláštní průkazy, opravňující jejich majitele k nošení odznaku. Někteří naši vysocí důstojníci měli spolu s odznaky k dispozici i předtištěné, ale nevyplněné průkazy podepsané ministrem národní obrany, do nichž se pouze doplnilo jméno majitele a kategorie leteckého odznaku, tedy zda se jedná o čestný odznak pilotní nebo pozorovatelský. V některých případech byl při udělení čestného odznaku přiložen k průkazu ještě osobní dopis. Čestné odznaky československého letectva byly udělovány britským, ale i ostatním národnostem, působících na různých velitelských funkcích, jako ocenění jejich zásluh o vznik československého letectva v Británii.

Gp/Capt Cecil George Wigglesworth CB AFC, Commanding Officer RAF Beaulieu, being awarded his honorary Czechoslovak Airman’s badge from Gen Sergej Ingr, Beaulieu 4 August 1943.

For the duration of the Cz Airmen being integrated in the RAF Minister of Defense in Exile also awarded these badges to the Allied personnel as honorary and with their being awarded also came a certificate, which authorized the right to wear this badge (at least from the Czechoslovak side). Many of the Czechoslovak high ranking officers had these badges with them together with blank certificates already signed by the Minister of Defense. They just filled in the name of the holder and the qualification, that is if the badge was to honorary pilot or navigator. In some cases a personal letter was also included. These Czechoslovak Air Force honorary badges were awarded to the British and other nationals as merit for their part in the organising and supporting of the Czechoslovak Air Force throughout the war.

September 12, 1944

W/Cmdr F. Doležal DSO, DFC,

Dear friend,

Thank you for your news of 22nd August, the 3rd of the same month. As an attachement I am sending you and Dvorský the documents from the U.S. War Department which had arrived.

I am glad that you have so quickly acclimatized there and that you, as you wrote, are gaining popularity in the school.

To your proposal that I request couple of our aviation badges from London, I can inform you that it is not any complication to do so, however it is more than for sure that they would not arrive here in the requested time. I have got with me a badge I brought from England which is for awarding to the US Army Airforce personnel who meritted for our Thing. (who helped us with our goal / ideals). I have also got the certificates „in bianco“ signed by the Minister general Ingr.

It is however important that you would not be too generous while awarding them, so the final proposal under this point of view I leave up to you to assest this on the place you are yourself. Let me know your proposal then.

I have dispatched Col. Španiel to England 14 days ago succesfully. Lt.Col. Lukas is still not here and I have no information at this moment if he is on the way here.

The overall new are such that cannot be better. I wish you and Dvorský best of luck and success, regards and shake your hand.

Yours sincerely,

W/Cmdr Alexander Hess DFC
Military and Aviation Attaché, Washington.

Letecké odznaky pro příslušníky československého letectva v zahraničí uděloval ministr národní obrany československé exilové vlády. Našim operačním letcům byly československé letecké odznaky poprvé oficiálně uděleny až dne 29. prosince 1943. Jednalo se o letce s ukončeným výcvikem, kteří splnili kriteria pro získání příslušného leteckého odznaku. Udělení leteckých odznaků bylo zveřejněno ve Sborníku důvěrných výnosů a nařízení ministerstva národní obrany. Seznam obsahoval přidělená matriční čísla odznaků, přičemž každé matriční číslo začínalo vždy písmenem A (jako Anglie), dále seznam obsahoval vojenské hodnosti a jména letců.

The aviation badges to Czechoslovak Air Force personnel were awarded by the Minister of Defense in Exile. The first official date of the award of the badges to Cz operational personnel was surprisingly as late as December 29, 1943. It was to the newly trained airmen, who fullfilled all the criteria for the qualification. The list of the names was published in the so called Gazette of the confidential orders and regulations of the Ministry of the National Defence. This list included the registry number of the badge, each such number started with a letter A for Anglie (England), the rank and name of the airmen.

V případě pilotů byla matriční čísla přidělovaná ve vzestupné řadě začínající od čísla A.1, v případě pozorovatelů byla matriční čísla přidělovaná ve vzestupné řadě začínající od čísla A.301 a u leteckých střelců byla matriční čísla přidělovaná ve vzestupné řadě začínající od čísla A.501. Uvedená matriční čísla však na odznacích vyražena nebyla.

The registry numbers to the pilots were assigned in the upward line starting from number A.1, to the navigator starting A.301 and to the air gunners starting from number A.501. However, these registry numbers were not marked on the badge itself.

Udělení všech odznaků pro výkonný letecký personál v roce 1943 proběhlo v jeden den, a to dne 29. prosince 1943. Odznaky byly v každé ze tří výše uvedených kategorií odborností uděleny pode abecedního pořadí příjmení nositelů. Pilotních odznaků bylo uděleno 82, evidovaných pod čísly A.1 až A.82. Pozorovatelských odznaků bylo uděleno 115, evidovaných pod čísly A.301 až A.415. Střeleckých odznaků bylo uděleno 61, evidovaných pod čísly A.501 až A.561.

The awarding of all the qualificational badges to the operational air personnel in 1943 took place on one day – December 29, 1943. The badges were awarded in each of the three categories of qualification according to the alphabetical order of the recepients. There were 82 of the pilot badges on the list under the numbers A.1 to A.82, then 115 of the navigator badges under the numbers A.301 to A. 415 and also 61 of the air gunners badges under the numbers A.501 to A.561.

Udělení odznaků pro výkonný letecký personál proběhlo dále v roce 1944, a to dne 26. června 1944. Odznaky byly udělovány již jiným systémem, tedy už ne podle abecedního pořadí příjmení nositelů. Pilotních odznaků bylo uděleno 19, evidovaných pod čísly A.83 až A.101. Pozorovatelských odznaků bylo uděleno 36, evidovaných pod čísly A.416 až A.451. Střeleckých odznaků bylo uděleno 17, evidovaných pod čísly A.562 až A.578. MNO udělilo v letech 1943 – 1944 oficiálně celkem 330 leteckých odznaků.

The awarding of all the qualificational badges to the operational air personnel then also took place in 1944 and that was on June 26, 1944. However, the badges were awarded already under a different key, not under the alphabetical order of the recepients. There were 19 of the pilot badges on the list under the numbers A.83 to A.101, then 36 of the navigators badges under the numbers A.416 to A. 451 and also 17 of the air gunners badges under the numbers A.562 to A.578.

K udělování odznaků pro výkonný letecký personál je však nutné doplnit, že počet odznaků britské výroby nošených našimi letci nepochybně převyšoval výše uvedený počet 330 kusů, také je skutečností, že někteří naši letci získali tyto letecké odznaky ještě před rokem 1943. Podle získaných informací si příslušníci našeho letectva mohli odznaky sami zakoupit. Z toho lze usuzovat, že naši letci ve Velké Británii získávali odznaky i neoficiální cestou.

The total number of the badges awarded by the Ministry of the National Defence in Exile in the years 1943-1944 was 330. It is, however, important to mention that the number of badges made by the British manufacturer and used by the Czechoslovak airmen surely exceeded the above said 330 pieces by far. It is a clear fact that some of the Czechoslovak airmen gained these badges even before 1943. From research, information has been discovered that Cz airmen were able to freely purchase these badges, so it can be presumed that some Cz airmen in Great Britain acquired these badges by unofficial means.

© Jaromír Djakov




Posted in 310 Sqd, 311 Sqd, 312 Sqd, 313 Sqd, 68 Sqd, Information | 2 Comments

Aviation training in Czechoslovakia 1919 – 1939



Úvod:
Introduction:

29. října 1918 byl v Josefovských kasárnách, dnes kasárnách Jiřího z Poděbrad, na Náměstí republiky, v Praze, ustaven „Letecký sbor československé armády“. Toho dne vznikl také zárodek leteckého průmyslu „Letecký arzenál“.

On 29th October 1918, the “The Air Force Corps of the Czechoslovak Army” was founded in the Joseph´s Army barracks, today the Jiří of Poděbrady barracks, on Náměstí republiky in Prague. That day also marked the birth of the air industry, “Air arsenal”.

V roce 1920 „Letecké dílny“ v roce 1923 „Vojenská továrna na letadla“ a později „Letov“, „Aero“, „ Avie“, „ČKD Praga“, „Tatra“, „Zlínská letecká akciová společnost se sídlem v Otrokovicích“ „Choceňská továrna Beneš – Mráz“. Továrny na letecké motory:„Praga“, „Walter“, Škoda“ „Laurin a Klement“, „Avia“, „Tatra Kopřivnice“ „Letecké motory Orion“.

In 1920 „Aviation Workshops“, in 1923 „Military Factory for production of Aircraft“, and later „Letov“, „Aero“, „ Avie“, „ČKD Praga“, „Tatra“, „Zlin Aviation Society Ltd“ with main office in Otrokovice, the „Chocen factory of Beneš–Mraz“. Factories for the manufacture of aircraft engines: „Praga“, „Walter“, Škoda“ „Laurin and Klement“, „Avia“, „Tatra Kopřivnice“ and „Aircraft Engines Orion“.

Vojenské letectvo se postaralo o vybudování leteckého výzkumnictví.

The Air Force took responsibility for developing aviation research.

V roce 1923 byl položen základ Vojenského leteckého ústavu studijního (VLÚS), který byl v letech 1926 až 1927 přestěhován do nových budov v Letňanech, kde je dosud.

In 1923, the Military Aeronautical Study Institute (VLÚS) was founded, which was moved to new buildings in Letňany in 1926 – 1927, where it is located to this day.

V roce 1928 VLÚS dostal svůj první aerodynamický tunel a později výzkumná a zkušební zařízení.

In 1928, the Military Institute of Aviation Studies received its first aerodynamic tunnel and later research and testing facilities.

Československé letectvo v roce 1919 začínalo s několika desítkami letounů nejrůznějšího původu a za dvacet let již mělo 1582 letadel všech kategorií, z nichž asi 1200 mohlo být použito k plnění bojových úkolů a dalších 300 letounů bylo možno využít pro pomocnou vojenskou službu. Tyto letouny v roce 1939 bez boje získalo nacistické Německo.

The Czechoslovak Air Force started in 1919 with a few dozen aircraft of various types, but 20 years later it already had 1,582 aircraft of all the categories, out of which about 1,200 could be used for combat and a further 300 could be used in auxiliary military service. These aircraft fell into the hands of Nazi Germany without any fight in 1939.

Absolventi pilotního kurzu, VLU Prostějov.
Graduates from the pilot’s training course at Prostějov.

Letecké školství:
Aviation Colleges:

Dne 10. ledna 1919 byla pro nedostatek letadel, zřízena „teoretická část“ Pilotní školy. Teoretická výuka byla zahájena 16. ledna 1919. Praktický výcvik Pilotní školy na Letné byl zahájen 14. května 1919.

Due to the lack of aircraft, “theory section” of the Pilot School was established on 10 January 1919 instead. Theory education was started on 16 January 1919. Practical training of the Pilot School on Letná commenced 14 May 1919.

První poválečné letiště bylo zřízeno v Praze, Strašnice. Nacházelo se asi 400 kroků od vozovny elektrických podniků na poli ohraničeném stromořadím a z druhé strany stodolou, která sloužila jako hangár. Od samého počátku však byly proti tomuto letišti námitky. Z toho důvodu byly u obce Kbely, poblíž cihelny, na úrovni vodovodního majáku dnešního vojenského letiště, zakoupeny ministerstvem národní obrany (MNO)pozemky, na nichž byla v jarních měsících 1919, vybudována vzletová a přistávací dráha, u níž byl postaven celtový hangár.

The first post-war airbase was established at Strašnice, Prague. It was about 400 steps from the tram depot in a field lined up by trees on one side and on the other side a barn, which used to serve as a hangar. From the very beginning, however, there were objections against this airbase and for this reason plots of land were purchased by the Ministry of National Defence (MNO) near the village of Kbely, in the vicinity of a brickworks factory and lighthouse of today‘ s military airfield, on which a runway were constructed in the spring of 1919, and nearby a tarpaulin hangar was built.

První letecká škola v Praze:
The first Aviation College in Prague:

Při Leteckém sboru v Praze, byla zřízena první Letecká škola, která měla 40 pilotních žáků, kde v roce 1920, zahájili letecký výcvik 9 důstojníků a dva rotmistři. Velitelem byl od července, do 6. srpna 1920 ruský legionář Eduard Koudelka. Současně byl zahájen výcvik kurzu pozorovatelů. V srpnu 1920 došlo ke změně názvu „Letecké školy“ na „Ředitelství leteckých škol“ Velitelem byl od 7. srpna 1920 do 3. února major francouzské armády Jean Perssone. Současně byla část dvousedadlové Pilotní školy a náhradní prapor Leteckých škol přemístěny z Prahy na letiště Cheb, kde se konal výcvik pilotů a pozorovatelů. V roce 1920 došlo ke změně názvu Letecké školy na „Ústřední školu pro vzduchoplavectvi“. V roce 1922 se změnil její název na „Vzduchoplavecké učiliště“ a ještě ve stejném roce, na „Letecké učiliště“. Velitelem byl od 4. února 1922 do 19. února 1923 ustanoven škpt. let. Vilém Stanovský.

The first Aviation College was founded within the Aviation Corps at Prague in 1920. It had 40 pilot pupils, who were trained in aviation by 9 officers and 2 sergeants. From July till 6th August 1920, it was commanded by the Russian legionary Eduard Koudelka. At the same time, a course for the training of observes was started. The title of „ the Aviation College“ was changed in August 1920 into the „Directorate of the Aviation Colleges“. Jean Perssone, Major in the French Army, was the commander from 7th August 1920 untill 3rd February 1921. At the same time, a section of the twin-seater Pilot school and a spare battalion of the Aviation schools were moved from Prague to the airfield in Cheb, where there was training of pilots and observers. The name of Aviation School was changed into the „Central school of aeronautics“ in 1920. In 1922, the name was changed into the „Aeronautical Educational Establishment“ and still in the same year to „Aviation Educational Establishment“. Air Force Staff Captain Vilém Stanovský was appointed as its Commander.

V dubnu 1919 odjelo z Československa do stíhací školy ve Francii, 24 mužů na letecký výcvik a exkurzi, 13 mužů do školy dvouplošníků a 11 mužů do elementárního výcviku. Do Francouzských leteckých výrobních závodů byly vyslány 3 důstojníci-technici a s nimi pro doplnění vzdělání 42 mechaniků.

In April 1919, 24 men left Czechoslovakia for the fighter pilot school in France to attend aviation training and an exercises – 13 men to the school of bi-planes and 11 men for basic training. There were 3 officers-technicians, and 42 mechanics who supplemented their training by being sent to French aviation factories.

Velitelství československého letectva:
Command of the Czechoslovak Air Force:

Koncem roku 1920 došlo ke zřízení velitelství Československého letectva, jemuž byly podřízeny tři letecké pluky, každý v oblasti jednoho zemského velitelství. O dva roky později přešla velitelská funkce na tak zvaný „III. Odbor ministerstva národní obrany“, který pracoval až do roku 1939.

Towards the end of 1920, the command of the Czechoslovak Air Force was established, to which three Air Force regiments were subordinate, each in the area of one regional command. Two years later, the command function was passed onto so-called „3rd Section of the Ministry of National Defence“, which worked till 1939.

Listopadové číslo ilustrované revue Letectví 1923, přineslo zprávu vzduchoplaveckého odboru ministerstva národní obrany o nových odznacích pro piloty a pozorovatele československého vojenského letectva a o jejich udělování a nošení. V otištěném výnosu čj. 645300/18 odděl. Let. ze dne 24.října.1923 bylo uvedeno:„ Pro polní piloty letce a pro jiné polní pozorovatele letce, stanoví se zvláštní odznaky. Jsou stejného tvaru a velikosti a liší se toliko vypracováním jednotlivých částí odznaku.

The November 1923 issue ‘Letectví’, the illustrated aviation revue, presented news from aviation section of the Ministry of the National Defence about new badges for the pilots and observers of the Czechoslovak Air Force and about their issuing and wearing. In printed bulletin no. 645300/18 section aero. From 24th Oct 1923 was stated: „ For field pilots aviatics and for other field observers aviatics, special badges are designated. They are of the same form and size and they differ in details of individual parts of the badge only.

Pilotní odznak.
Pilot’s badge.

Pro piloty: Malý znak republiky a křídla – zlacené, lesklé, věnec stříbrný, bez lesku (na způsob starého stříbra), meč stříbrný, lesklý. Pro piloty nočních bombardovacích a nočních stíhacích letek je odznak podložen černým sametem.

For the pilots: small coat of arms of the Republic and wings – gilded, shiny, silver wreath without sheen (reminding of old silver), sword silver, shiny. For pilots of night bomber and night fighter sqns, the badge is underlined with black velvet.

Odznak navigátora.
Navigator’s badge.

Pro pozorovatele: Malý znak republiky – zlacený, lesklý, věnec – zlacený, bez lesku, křídla a čepel meče stříbrné, lesklé, jílec meče – stříbrný, bez lesku (na způsob starého stříbra). Odznak uděluje ministr národní obrany.

For observers: Small coat of arms of the Republic – gilded, shiny, wreath – gilded, without sheen, wings and the blade of the sword silver, shiny, hilt of the sword silver, without sheen (in the manner of old silver). The badge bestowed by the Minister of Defence.

Letecké učiliště v Chebu:
The Aviation Educational Establishment in Cheb:

Od února 1923 do srpna 1928 byl velitelem Leteckého učiliště plk. Bedřich Starý. V roce 1924 došlo k reorganizaci Leteckého učiliště na dva školní oddíly. V I. Školním leteckém oddílu byla Pilotní škola elementární a Pilotní škola pokračovací. V II., byla Škola pro záložní důstojníky, Školní letka, Fotografické oddělení a kurzy. Letecký park tvořily školní dílna a školní sklady.

From February 1923 till August 1928, Col Bedřich Starý was commander of the AEE. In 1924, the AEE was reorganised into two school departments. Elementary pilot school and Intermediatery pilot school were in the 1st School department, the 2nd department included the School for reserve officers, the School’s squadron, Photographic department and courses. The airbase consisted of school workshop and school stores.

Vzhledem k tomu, že se Chebské letiště nacházelo blízko státní hranice s Německem, v roce 1920 uvažovalo o přemístění Letecké školy do Olomouce, ale také se hovořilo o Prostějovu. Z důvodu prestiže, zvýšení příjmů do městské pokladny a dalších výhod, se o zřízení letiště ucházelo několik měst.

At the same time, the school was transferred to Cheb. Because of the close proximity of the airfield in Cheb to the state border with Germany,the transfer of the Aeronautical School to Olomouc was considered in 1920, but Prostějov was spoken of as well. Several towns vied for the establishment of an airfield because of the reasons including prestige, increased income for the town, etc.

Stavba letiště v Prostějově:
Construction of Prostějov air base:

VLU Prostějov 1928.

Dne 31. března 1922 požádalo Městské zastupitelstvo Prostějova, Ministerstvo národní obrany o zřízení vojenského leteckého učiliště v Prostějově. 12. května 1923 byla mezi ministerstvem národní obrany a městem Prostějovem podepsána 14 bodová smlouva o vzájemných závazcích a 1. září 1923 pronajalo město Prostějov vojenské správě pozemky v Brněnském a Olomouckém předměstí města Prostějov na dobu 30 let za roční nájemné 200 Kč za měřici půdy..

On 31st March 1922, the town council of Prostějov requested the Ministry of National Defence to set up a military aviation education establishment in Prostějov. A fourteen point contract about mutual obligations was signed between the Ministry of National Defence and the town of Prostějov on 12th May 1923 and on the 1st September 1923, the town of Prostějov rented the Brno and Olomouc suburbs of Prostějov to the military management for the duration of 30 years, for the annual rent of 200 Kč per ´měřice´ (1 měřice = 1918 m²).

V roce 1922 město Prostějov provádělo výměny a koupě pozemků. V roce 1923 byla odvodněna letištní plocha a upravena pro letový provoz. V listopadu 1923 bylo v rámci I. Etapy výstavby vypsáno výběrové řízení pro stavbu budov učiliště a v. roce 1924 byly dokončeny příjezdové cesty.

During 1922, the town of Prostějov undertook further exchange and purchase of plots of land. In 1923 the airfield’s surface was drained and prepared for flight operations. In November 1923, the tender for the first phase of the construction of the educational establishment was completed and in 1924 the taxi-ways were completed.

Dne 16. září 1925 zahájilo v Prostějově činnost Detašované oddělení učiliště s hospodářskou a technickou správou, pilotní školou elementární a školou pro odborný dorost letectva, v počtu 8 důstojníků, 8 rotmistrů a 110 vojínů. V letech 1925 až 1926 byla u této školy poprvé zřízená četa mechaniků.

On 16th September 1925, separate departments were established at the Prostějov College for economic and technical management, pilot school and elementary school for professional aviation cadets, totaling 8 officers, 8 technical sergeants and 110 men. A mechanics section was established at this school for the first time in 1925 – 1926.

Hangáry a letadla v roce 1928, VLU Prostějov.
Aircraft and hangars at VLU Prostějov 1928.

Pilotní škola, která přišla na letiště Prostějov v září 1925, zahájila letecký výcvik 1 října 1925 a do 1. listopadu 1926 provedla celkem 28.212 letů. Výcvik ukončilo 77 žáků z řad mužstva včetně čety pilotního dorostu a 9 důstojníků. Za celou dobu výcviku byly pouze dvě havárie. Dne 1. Června 1926 se přemístila z Chebu na letiště Prostějov pokračovací škola dvousedadlová, která zahájila činnost 10. června 1926 a do listopadu téhož roku vykonala celkem 8.648 letů bez havárie.

The pilots´ school, which came to Prostějov airfield in September 1925, commenced flight training on 1st October 1925 and had carried out a total of 28,212 flights by 1st November 1926. The training was completed by 77 pupils from the squad of pilot cadets and nine officers. Only two accidents occurred during the entire period of training. On 1st June 1926, “two-seater” follow up school was transferred from Cheb to Prostějov airfield, which started activities on 10th June 1926 and had completed 8,648 flights without any accident by November of that year.

Ve dnech 21. září – 23. září 1927 se definitivně přemístilo celé učiliště do Prostějova. V Chebu zůstal pouze Detachment učiliště pro letectvo a pilotní školu stíhací. Od 15. do 20. září 1928 byl proveden přesun setin detaschmentu učiliště pro letectvo z Chebu do Prostějova a v Chebu zůstala pouze pilotní škola stíhací a dílny.

The entire educational establishment at Cheb was finally moved to Prostějov between 21st – 23rd September 1927. Only the Air Force and fighter pilot school remained in Cheb. The transfer of the pilots school from Cheb to Prostějov took place between 15th and 20th Sept. 1928. Only the fighter pilot school and the workshops remained in Cheb.

Učiliště pro letectvo v Prostějově:
Aviation Educational Establishment in Prostějov

Přesídlené učiliště v Prostějově dostalo název “Učiliště pro letectvo“, které sestávalo:

The transferred educational establishment in Prostějov was named “Educational Establishment for the Air Force” and consisted of:

Z velitelské pomocné letky, technické a hospodářské správy a odbočky povětrnostní stanice.

The auxiliary command squadron, technical and economic management and a detachment of the meteorological station.

1. Leteckého školského oddílu I., který sestával z velitelství, pilotní školy elementární a pilotní školy pokračovací.

Aviation Education Section I, which consisted of a headquarters, pilot elementary school and intermediatery pilot school.

2. Školy pro odborný dorost letectva.

School for youth Air Force cadets.

3. Odbočky hlavních leteckých dílen.

Branch of the main aircraft workshops.

Od 31. srpna 1928 do 7. února 1929 byl velitelem Leteckého učiliště mjr. let. Jindřich Maršálek (zatímní velitel).

Air Force Major Jindřich Maršálek (acting Commander) commanded the Aeronautical Education Establishment between 31st August 1928 until 7th February 1929.

Vojenské letecké učiliště v Prostějově:
Military Aviation School in Prostějov:

Pilot trainees at VLU Prostějov.

V roce 1928 byl změněn název školy na Vojenské letecké učiliště (VLU), v Prostějově. 15. listopadu 1928 bylo ustanoveno jeho velitelství.

In 1928 the name of the school was changed to Military Aviation School (VLU) in Prostějov. On 15th November 1928 headquarters were established there.

Od 8. února 1929 do 14. října 1931 byl velitelem VLU, plk. let. Rudolf Haleka.

Air Force Colonel Rudolf Haleka was the commander of VLU from 8th February 1929 till 14th October 1931.

Zavedení zvláštních odznaků:
Introduction of special badges:

V roce 1931, Věstníkem Ministerstva národní obrany, ročník XIV., číslo 41. ze dne 12. září 1931, byly pro jednotlivé skupiny výkonného leteckého personálu zavedeny zvláštní odznaky pro polní piloty letce, pilotní pozorovatele letce, polní pěchotní, dělostřelecké a jezdecké pozorovatele, polní letecké střelce.

The bulletin of the Ministry of National Defence, Volume XIV, no. 41 dated 12th September 1931 introduced special badges for individual groups of aviation personnel – for field pilot aviators, pilot observer aviators, field infantry, artillery and cavalry observers, field air gunners.

Od 15. října 1931 do 21. ledna 1932 byl velitelem VLU pplk. let. Jaroslav Plass (zástupce velitele VLU).

Air Force Lt/Col Jaroslav Plass (deputy commander VLU) was commander of VLU from 15th October 1931 till 21st January 1932

V roce 1932 bylo ve VLU 39 důstojníků, 51 rotmistrů a 54 délesloužících poddůstojníků. Celkem bylo vykonáno 41 312 letů.

In 1932 there were 39 officers, 51 sergeants and 54 NCO’s in VLU. Altogether 41,312 flights were undertaken.

Od 22. ledna 1932 do 21. února 1932 byl velitelem plk. let. Jiří Dršata (zastupoval plk. let. Rudolfa Haleku).

Air Force Col Jiří Dršata (standing in for Air Force Col. Rudolf Haleka) was commander between 22nd January 1932 to 21st February 1932.

Od 22. února do 2. července 1932 byl velitelem VLU. pplk. let. Vladimír Květoň (zástupce velitele učiliště).

Between 22nd February to 2nd July 1932, Air Force Lt/Col Vladimír Květoň (standing in for the commander of VLU) was commander of VLU.

Od 3. července 1932 do 31. prosince 1933 byl ustanoven velitelem plk. let. Rudolf Haleka.

Air Force Col Rudolf Haleka commanded from 3rd July to 31st December 1932.

Pilotní žáci VLU Prostějov.
Pilot trainees at VLU Prostějov.

V roce 1933 bylo ve VLU 36 důstojníků, 55 rotmistrů a 51 délesloužících poddůstojníků a bylo vykonáno 34 077 letů v letové době 8 877 hodin.

By 1933 there were 36 officers, 55 sergeants and 51 NCOs serving in VLU with 34,077 flights having been undertaken totalling 8,877 hours.

Od 1. ledna 1934 do 31. ledna1934 zastával funkci velitele pplk. let. Jiří Dršata (zástupce velitele učiliště).

Air Force Lt/Col Jiří Dršata (standing in as Commander) commanded from 1st January to 31st January 1934.

Od 1. února 1934 do 10. května 1939 byl velitelem VLU plk. let. Bedřich Starý.

Air Force Col Bedřich Starý commanded VLU from 1st February to 10th May 1934.

V roce 1934 byla z Chebu do Prostějova přemístěna Pilotní škola stíhací.

In 1934 the fighter pilot college at Cheb was transferred to Prostějov.

Dne 1. července 1934, ministerstvo národní obrany provedlo reorganizaci učiliště a pilotní škola stíhací byla sloučena s pilotní školou pokračovací a dosavadní oddíl III. byl zařazen do školního oddílu a jeho název byl změněn na Školu leteckého dorostu.

On 1st July 1934, the Ministry of National Defence reorganized the educational establishment; fighter pilot school merged with the intermediate pilot school and the present Squad III was incorporated into the school squad and its name was changed into School of Aviaton cadets.

Pilot trainees at VLU Prostějov.

Velitelství tvořila hospodářská technická správa a zdravotní služba, pod níž spadala pomocná letka velitelství s povětrnostní službou a školní kabinet.

Command was formed by the economic technical management and health service, under which came the auxiliary squadron command with meteorological service and the school cabinet.

Letecký oddíl I. Podléhal přímo velitelství a dělil se na školu leteckého dorostu, pilotní školu elementární a pokračovací.

Aviation squad I was subject directly to the command and was divided into the school of aviation cadets, elementary pilot school and intermediary pilot school.

Letecký oddíl II. Podléhal přímo velitelství a tvořila jej škola pro důstojníky letectva v záloze, skládající se z oddělení pozorovatelů a techniků, a oddělení vojenské akademie a aplikační školy pro důstojníky letectva.

Aviation squad II was subject directly to the command and was formed from a school for reserve officers, consisting of a section of observers and mechanics, and a section of military academy and application school for Air Force officers.

Letecký oddíl III. byl podřízen velitelství učiliště. Zde probíhal výcvik nováčků, pomocných mechaniků a specialistů z řad mužstva prezenční služby. Oddílu byla přímo podřízena školní letka a školní technická letka, které podléhalo oddělení fotografické, zbrojní a střelecké, spojovací, skladní, dopravní a školní dílny. Do začátku II. Světové války již nedošlo k žádné podstatné reorganizaci.

Aviation squad III was subject to the command of the Education Establishment. Training of recruits, auxilliary mechanics and specialists from the ranks of conscripts took place here. School squad and school technical squad were directly subject to Squad III. Photo section, arsenal and gunnery, communication, logistics, warehouse, transport and school workshops were directly subject to school technical squad. No other substantial reorganisation took place untill the beginning of WW II.

V roce 1934 bylo ve VLU 51 důstojníků, 55 rotmistrů a 57 délesloužících poddůstojníků, 407 osob mužstva a 22 civilních zaměstnanců. Celkem bylo vykonáno 49 405 denních a 267 nočních letů.

In 1934 there were 51 officers, 55 Sgts and 57 NCOs, 407 men and 22 civilian employees. A total of 49,405 daytime flights and 267 night flights were undertaken.

Josef František v VLU Prostějov, 1935.
Josef Frantisek at VLU Prostějov 1935.

Vojenské letecké učiliště úzce spolupracovalo s představiteli města a příznivě působilo na civilní obyvatelstvo pořádáním různých kulturních a společenských akcí. Ve dnech 21. až 22. září 1935 se konala slavnost, kdy okresy Prostějov a Plumlov jako projev úcty a uznání československému letectvu, věnovaly prapor VLU, který v zastoupení prezidenta a ministra obrany, převzal zemský velitel a předal jej Vojenskému leteckému učilišti. Vlastní vojenská slavnost sestávala z obřadu upevnění praporu na žerď, odevzdání praporu Vojenskému leteckému učilišti a připnutí stuh na prapor. Na prostějovském stadionu pak následovaly ukázky brannosti.

VLU was closely co-operating with the representatives of the town and had a positive influence on the civilian population by organising various cultural and social activities. A celebration took place 21st – 22nd Sept 1935, when in order to express their acknowledgement and appreciation of the Czechoslovak Air Force, the communities of Prostějov and Plumlov presented a standard to VLU, which was accepted by the regional commander on behalf of the President and the Minister of Defence, who then passed it onto the VLU. The military celebration proper consisted of the ceremony of fixing the standard onto the flagstaff, handing over of the standard to the VLU and pinning of commemorative ribbons onto the standard. Exhibiton of military ability followed in the Prostějov stadium.

Po uchopení moci Hitlerem v Německu, narůstala jeho expanzivní politika. Německu se podařilo zbavit se mezinárodní kontroly a po rozpadu Versaillského mírového systému, vystoupilo Německo ze Společnosti národů a zbrojilo. Pro malé sousední země se stalo nebezpečím. Tuto skutečnost si uvědomovala vláda Československé republiky. Československá obrana byla založena spojenectví s Francii a Malé Dohodě.

When Hitler seized the power in Germany, his expansive politics started. Germany managed to get rid of the international supervision, left the United Nations after the disintegration of the Treaty of Versailles and started to re-arm. Germany became a danger to its small neighbouring countries. The government of the Czechoslovak Republic understood this reality. The Czechoslovak defence was based on a alliance with France and the Little Entente.

Kadeti VLU Prostějov.
Cadets at VLU Prostějov.

V květnu 1935, byla doplněna Smlouvou o vzájemné pomoci se Sovětským svazem. Československo bylo nuceno posilovat armádu a letectvo. Navyšováním stavu pilotního sestavu bylo zatíženo Vojenské letecké učilišti v Prostějově a již v roce 1935 byla proti roku 1934 ve VLU zvýšena letecká činnost o 25 až 40%. Ve VLU bylo 44 důstojníků, 55 rotmistrů, 66 délesloužících poddůstojníků 369 osob mužstva a 22 civilních zaměstnanců. Celkem bylo vykonáno 57 273 denních a 565 nočních letů.

The Little Entente was supplemented by a Treaty of Mutual Assistance with the Soviet Union in May 1935. Czechoslovakia was forced to strengthen the army and air force. VLU in Prostějov was tasked to augment the pilots´ numbers and already by 1935 the aviation activity was higher by 25 to 40 per cent as compared to the year 1934. There were 44 officers, 55 sgts, 66 NCO’s 369 men and 22 civilian employees at VLU. A total of 57,273 day time flights were undertaken and also 565 night flights.

Úspěchy československého letectva:
Success of Czechoslovak aviation:

V Paříži v červnu 1934 se na mistrovství světa v letecké akrobacii, mezi devíti nejlepšími stíhači světa, František Novák umístil na 4 místě a Ján Ambruš na 8 místě. 15. září 1935 v Lisabonu v Národní soutěži vysoké pilotáže, František Novák získal první cenu, mjr. Ján Ambruš byl druhý a Petr Široký třetí. Nejvýznamnějším a nejpamátnějším vítězstvím československých akrobatů byl úspěch, kterého dosáhli na Olympiádě v Berlíně. Mezi čtrnácti účastníky ze šesti národů se Petr Široký umístil na druhém místě za Němcem Hagensburgem, František Novák na třetím a Ján Ambruš na osmém místě. V roce 1937 celý národ žil pod dojmem tohoto světového úspěchu.

František Novák was placed 4th and Ján Ambruš 8th amongst the nine best fighter pilots in the world at the aerial acrobatics world championship held in Paris in June 1934. František Novák was first and Maj. Ján Ambruš second and Petr Široký third in the National competition of piloting in Lisbon, Portugal, on 15th Sept 1935. The most significant and most memorable victory of the Czechoslovak aerobat pilots was the success, which they achieved at the Olympic Games in Berlin. Among the fourteen participants from six nations Petr Široký won second place behind the German Hagensburg, František Novák was third and Ján Ambruš eighth. In 1937 the whole nation lived under the impression of this worldwide success.

Československý tým byl v roce 1937 na mistrovské soutěži v letecké akrobacii v Curychu velice úspěšný a celkově se v šampionátu umístil na druhém místě za Německem.

At the 1937 Aerobatic championship, held in Zurich, the Czechoslovak team achieved considerable success winning several events and finished 2nd overall to Germany in the championship.

Československá akrobatický tým, Švýcarsko, 1937.
Czechoslovak aerobatic team, Switzerland, 1937.

Masarykova letecká liga (MLL):
Masaryk‘s Aviation League:

K šíření letecké myšlenky v našem národě byla Masarykova Letecká Liga (MLL). Pěstovala především modelářství ve školách i v kursech, pořádala odborné a populární přednášky o letectví, organizovala plachtařský a motorový výcvik. Základ k ní byl položen v roce 1923 založením „Masarykova leteckého fondu“, který byl za tři roky (1926), přejmenován na Masarykovu Leteckou Ligu.

The Masaryk´s Aviation League (MLL) spread the idea of aviation throughout our nation. It encouraged especially airplane modeling at schools and in classes, it arranged technical and popular lectures about aviation, organised glider and motor training. The foundation for it was laid in 1923 by the establishment of the “Masaryk´s Aviation Fund”, which was renamed Masaryk´s Aviation League three years later (1926).

Akce 1000 pilotů republice:
1000 pilots for the Republic:

V rámci vyhlášené akce „1000 pilotů v republice bylo do leteckého výcviku zapojeno sportovní letectví, Aeroklub RČVS v Praze 1, Moravskoslezský aeroklub v Brně, Slovenský aeroklub M.-R. Štefánika. Pilotní průkaz bylo možné získat v Západočeském Aeroklubu v Plzni, Východočeském aeroklubu v Pardubicích, Aeroklubu v Hradci Králové, Aeroklubu, v Českých Budějovicích, Pošumavském aeroklubu Klatovy, Aeroklubu Vysokoškolského sportu v Letňanech, Hanáckém aeroklubu v Olomouci, Ostravském aeroklubu v Moravské Ostravě, Aeroklubu „Baťa“ Zlín, Středoslovenském aeroklubu ve Zvolenu, Povážském aeroklubu MLL v Piešťanech, Aeroklubu MLL v Košicích, Zemském aeroklubu v Užhorodě plk. Josef Balejka), a Ústřední letecká škola Praha, v Baťově Zlínské letecké akciové společnosti,( z této byly v RAF piloti bombardovacích letounů gen. Alois Šiška, gen. Karel Pospíchal, plk. Oldřich Doležal který jako kapitán letounu B-24 Liberátor se svojí osádkou potopil 27.prosince 1943 německou loď Alsterufer) a v dalších aeroklubech.

The famous “1000 pilots for the Republic” had been instigated for pilot training for sport aviation, at the Aero Club RČVS in Prague 1, the Moravian-Silesian Aero Club in Brno, and also the M.-R. Stefanik Aero Club in Slovakia. It was also possible to obtain pilot licences in 17 other Aeroclubs: Aeroclub RČS (Aeroclub of Czechoslovak Republic), Moravian-Silesian Aeroclub in Brno, Slovak Aeroclub of M.R. Štefánik in Bratislava, West Bohemian Aeroclub in Plzeň, East-Bohemian Aeroclub in Pardubice, Aeroclub in Hradec Králové, Aeroclub in České Budějovice, Šumava Aeroclub Klatovy, Aeroclub of University Sports in Letňany, Haná Aeroclub in Olomouc, Ostrava Aeroclub in Moravská Ostrava, Aeroclub „Baťa“ Zlín, Central Slovakia Aeroclub in Zvolen, River Váh Aeroclub Masaryk´s Aviation League in Piešťany, Aeroclub MLL in Košice, Regional Aeroclub in Užhorod (where Col. Josef Balejka obtained his pilots licence) and the Central Aviation School, Prague, at Baťa’s Zlín Aviation Company, (from here came the RAF bomber pilots Gen. Alois Šiška, Gen. Karel Pospíchal, Col. Oldřich Doležal, who was the captain of the B -24 Liberator with its crew sank the German ship ‘Alsterufer’ 27 December 1943) and other aeroclubs.

V rámci akce 1 000 pilotů republice v letech 1936 až 1938, byly doplňovány řady příslušníků letectva tímto způsobem. Přednost při přijetí do pilotního výcviku v aeroklubech měli kovodělníci, zámečníci a absolventi odborných škol kovoprůmyslu. Ze studujících byl přijat pouze omezený počet, a to jen těch, kteří měli nastoupit ve stejném roce do vojenské prezenční služby a požádali o přijetí do školy pro důstojníky letectva v záloze. O přijetí rozhodoval výbor příslušného aeroklubu. Uchazeči, kteří vyhověli stanoveným podmínkám, byli odesláni k lékařským prohlídkám a ti, kteří byli uznáni schopnými, byli povoláni do teoretického kurzu u příslušného aeroklubu. Kteří při zkouškách vyhověli, byli v dubnu povoláni do tříměsíčního praktického pilotního výcviku, který se prováděl v ranních a večerních hodinách. Po ukončení pilotního výcviku a vykonání pilotní zkoušky, do nástupu prezenční služby, piloti prováděli (od července do konce měsíce září), udržovací lety.

In the initiative of the “1000 Pilots for the Republic” scheme, during the years 1936 to 1938, the ranks of airmen were supplemented. Priority for acceptance into pilot training in flying clubs were metal: metalworkers, locksmiths and Technical School graduates. Only a limited number of students were accepted, and then only those, who were conscripted to join the army the same year and who had applied for admission to the school for Air Force officers in reserve. Admission was decided by the committee of the relevant aeroclub. Applicants, who met the requirements, were sent for medical examinations and those, who were selected, were called to attend a theoretical course at the relevant aeroclub. Those, who passed the exams, were called in in April to attend a three-month practical pilot training, which took place during the morning and evening hours. After finishing the pilot training and after passing the pilot exams, the pilots undertook maintenance flights (from July until September), until their military service started.

Několik z absolventů akce letecké branné výchovy ‘1000 nových pilotů’, v Prostějově.
Some pilot graduates from Prostějov for the ‘1000 Pilots for the Republic’ training scheme.

14. září 1936 zemřel T. G. Masaryk. Českoslovenští letci svého nejvyššího velitele a příznivce prezidenta Osvoboditele doprovodili na jeho poslední cestě do Lán. Nad jeho hrobem zakončil prezident Československé republiky smutečné rozloučení slovy “Věrni zůstaneme“. Tento slib se stal pro československé zahraniční letce ve druhé světové válce posvátným.

On 14th Sept 1936 T G Masaryk, the Czechoslovak President died. Czechoslovak pilots accompanied their supreme commander and supporter – President Liberator – on his last journey to his final resting place at Lány. Dr. Eduard Beneš, the new Czechoslovak President, proclaimed above his grave “…We will remain faithful”. This promise became sacrosanct to the Czechoslovak airmen abroad during WW II.

V roce 1936 ve VLU bylo 52 důstojníků, 58 rotmistrů, 59 délesloužících poddůstojníků, 550 osob mužstva a 39 civilních zaměstnanců. Celkem bylo vykonáno 62 621denních a 779 nočních letů.

In 1936, there were 52 officers, 58 sgts, 59 NCO’s, 550 men and 39 civilian employees at VLU. A total of 62,621 day flights and 779 night flights were completed.

Za účelem propagace, Aeroklub Republiky Československé podporován vojenskou správou a Svazem letců RČS počátkem roku 1937, připravily v prostorách pražského výstaviště Národní leteckou výstavu, nad kterou převzal záštitu prezident Československé republiky Dr. Edvard Beneš. Výstavu navštívilo celkem 300 000 osob a pro velký zájem byla prodloužena o 25 dní.

At the beginning of 1937, the Aeroclub of the Czechoslovak Republic supported by the military authorities and Svaz letců RČS (the Association of Pilots in the Czechoslovak Republic) organised a National Aviation Exhibition, at site of the Prague Expo, for the purpose of promotion, under the patronage of the President of the Czechoslovak Republic, Dr. Edvard Beneš. The exhibition was visited by 300,000 visitors altogether, and it was extended for an additional 25 days because of great public interest.

7. dubna 1937 Svaz letců RČS uspořádal ve Smetanově síni Obecního domu v Praze manifestaci „Pro mohutné letectví na obranu státu“, které se účastnili kromě prominentních osobností našeho politického, ekonomického a kulturního života také resortní ministři. Vrcholem programu byl „Slib československých letců“ přednesený zástupcem Svazu a pozdravný list prezidenta republiky letcům tohoto znění:

On 7 April 1937, in the Smetana Hall of the Municipal House in Prague, Svaz letců RČS organised a rally “For a powerful aviation for the defence of the state”. It was attended by the prominent personalities of Czechoslovak political, economic and cultural life as well as various Ministers. The culmination of the program was the “Promise of Czechoslovak Aviators” presented a greeting letter by a representative of Svazletců as follows:

Několik z absolventů akce letecké branné výchovy ‘1000 nových pilotů’, VLU Hradec Králové.
Some pilot graduates from VLU Hradec Králové for the ‘1000 Pilots for the Republic’ training scheme.

Prezident Československé republiky – letcům:
President of the Czechoslovak Republic address to the aviators:

“Vážení pánové, vítám, že Svaz letců republiky československé, manifestuje pro obranu státu a silným letectvem. Letectvo není jen zbraní, nebo sportem. Dnes je součástí jak materiálního, tak i kulturního života národa a státu. Nezůstávat tudíž v letectví za ostatními v Evropě a být dokonce mezi nejlepšími musí být našim letcům zákonem a s nimi i zákonem nám všem. Myslíte-li přitom na sociální zajištění letců, konáte dobrou službu pokroku a pohotovosti našeho letectví. Práce generála letce Štefánika i těch našich letců, kteří přinesli oběť života ve službě letectva, zůstane nám vždy zářným vzorem.”

“Gentlemen, I welcome that Svaz letců republiky československé (the Airmans Association of the Czechoslovak Republic) manifest for national defense and strong aircraft. Aviation is not only a weapon or sport. Nowadays it forms part of both the material as well as cultural life of the nation and the state. Not to lag behind the others in Europe, and be even amongst the best that has to be the law to our aviators and alongside them a law to all of us. If you think of the social securities of the aviators at the same time, you do good service to progress and readiness of our aviation. The work of the aviator General Štefánik and those of our aviators, who have brought the sacrifice of their lives in the service of aviation, will always be a shining example to us.”

31. května 1937 přijal prezident republiky Edvard Beneš delegaci Svazu letců, sestavenou ze zástupců letců všech kategorií. Letci odevzdali prezidentovi slib učiněný na dubnové manifestaci ve Smetanově síni Obecního domu:

On 31st May 1937, President of the Republic Edvard Beneš received a delegation from Svazu letců consisting of representatives of all categories of airmen. The aviators delivered to the President a promise made at the April rally in the Smetana Hall in the Municipal House:

Absolventi pilotního kurzu 1933-1935, VLU Prostějov.
Graduates from the 1933-1935 pilot’s training course at Prostějov.

“Slibujeme, že se nikdy nezpronevěříme úloze, kterou nám ukládá zdar a rozvoj republiky. Budeme vždy věrně plnit povinnosti k národu, z něhož jsme vyšli, i k vládě, kterou si vyvolil.”

“We promise, that we will never betray the role assigned to us for the success and development of the Republic. We will always loyally fulfill the duties to the nation, from which we came, and to the government, which the nation elected.”

“Slibujeme, že povedeme letecký dorost po cestách, po nichž jsme sami neúchylně kráčeli až dosud. Chceme i nadále pracovat pro větší čest a slávu republiky, pro stálý vzrůst vznešené letecké myšlenky, pro niž půl čtvrté stovky mrtvých kamarádů v čele s nezapomenutelným hrdinou generálem letectva M. R. Štefánikem položilo své životy. A jestliže by se stáhly mraky nad naší republikou a nepřítel by chtěl sáhnout na naše nezadatelná práva svobodného národa slibujeme, že vyplníme do posledního muže čestné poslání bojovníků, přijmeme statečně první náraz nepřítele a povedeme své stroje neohroženě vstříc protivníku, jak nám káže mužná čest a slavná tradice československých letců.”

“We promise, that we will lead aviation cadets along the road, along which we ourselves had unswervingly marched so far. We will to work for the greater honour and glory of the Republic, for continuous growth of the noble aviation thoughts, in the name of which three hundred fifty of our dead comrades – lead by the unforgettable hero aviator General M.R.Štefánik – gave their lives. And though they withdrew the clouds above our Republic and the enemy would want to violate our vested rights of a free nation, we promise, that to the last man we will fulfill the honourable mission of the warriors, we will valiantly receive the first strike of the enemy and we will lead our machines dauntlessly to face the enemy, as our manly honour and glorious tradition of the Czechoslovak aviators dictate to us.”

V roce 1937 ve VLU bylo 53 důstojníků 55 rotmistrů, 75 délesloužících poddůstojníků, 362 osob mužstva a 37 civilních zaměstnanců. Celkem bylo vykonáno 88 792 denních a 1 102 letů nočních.

In 1937, the VLU had 55 officers, 53 sergeants, 75 NCO’s, 362 men 37 civilian employees. Altogether 88,792 day flights and 1,102 night fligts were undertaken.

1.ledna 1938 ve VLU nastaly změny v pojmenován jednotek a jejich umístění. Pilotní školy elementární a pokračovací byly přejmenovány na školní letky 1 a 2. Dosavadní školní letka měla název školní letka 3, a jejím úkolem byla součinnost při létání škol a kursů. Organizace učiliště zůstala nezměněna.

On 1st Jan 1938, changes were implemented in the names of the units and their location. Elementary and intermediate pilot schools were renamed School squadrons 1 and 2. The existing school squadron was called School squadron 3 and its task was synergism during the flying schools and classes. The organization of the school remained unchanged.

Absolventi pozorovatelního kudzu z roku 1932 – 1933, Brno.
Graduates from the 1932-1933 observer training course at Brno.

1938 Mobilizace:
1938 Mobilisation:

V noci 22. a dopoledne 23. září 1938 byl proveden přesun I. Leteckého školního oddílu do Otrokovic na distribuční letiště. Do Prostějova se jeho část vrátila 6. října a 9. října 1938 celý oddíl.

During the night of the 22nd September and the morning of the 23rd September 1938, the 1st Aviation School Detachment was deployed to Otrokovice to the distribution airfield. Part of it returned to Prostějov on 6th Oct, and the remaining detachment returned on the 9th Oct 1938.

23. září 1938 odpoledne vyhlásil velitel VLU jednotkám shromážděným na nádvoří kasáren, armádní rozkaz vrchního velitele, který nabádal příslušníky armády ke klidu, rozvaze a pohotovosti v této době. Kolem 21. hodiny bylo oznámeno československým rozhlasem, že prezident republiky nařídil mobilizaci branných sil. Na tuto výzvu se do kasáren dostavili gážisté leteckého učiliště. Učiliště i za mobilizace pokračovalo v leteckém výcviku.

On 23rd Sept 1938 in the morning, the commander of VLU announced an army order of the Commander-in-Chief) to the units assembled in the courtyard of the barracks, which urged the members of the armed forces to remain calm, level-headed and vigilant in these times. Czechoslovak radio announced around 9 pm, that the President of the Republic had ordered the mobilisation of the military forces. Following this appeal, the professionals of the Aviation School arrived to the barracks. The Education School continued its aviation training even during the mobilisation.

25. září 1938 VLU vyslalo strážní oddíly do cukrovaru ve Vrbátkách a Bedihošti, na okolní nádraží a zastávky ke střežení materiálu vojenské správy. Současně odešli z VLU gážisté k leteckým plukům a k vyššímu velitelství na místa válečného určení.

On 25th Sept. 1938, VLU sent guard detachments to the sugar refineries in Vrbátky and Bedihošť, the neighbouring railway stations and to guard the military administration. At the same time, serving personnel left VLU to Air Force regiments and to higher headquarters to determine the war assignment.

28. září 1938 bylo ze školní letky 2 vytvořeno „Bojové stíhací středisko.

On 28th September 1938, the school formed two combat fighter squadrons.

29. září 1938 byla bez účasti české delegace zástupci Itálie, Německa, Francie a Velké Británie podepsali Mnichovskou dohodu o odstoupení části území suverénního státu nacistickému Německu. Spojenci, na které jsme se spoléhali, nás zradili.

On 29th Sept. 1938, representatives of Italy, Germany, France and Great Britain signed the Munich Treaty a consequence of which was the cession of large border areas (the Sudetenland) of sovereign Czechoslovakia to Nazi Germany. The Czechoslovak delegation were not invited to attend. The Allies, on whom we had relied upon, had betrayed us.

30. září 1938 byly vystřídány stráže učiliště v cukrovarech v Bedihošti a Vrbátkách strážním oddílem 3. Pěšího pluku. VLU vyslalo přechodné další stráže na střežení důležitých objektů ve městě. Tento den se na protest proti zabrání našeho území konala demonstrace a demonstranti požadovali vydání zbraní. Po domluvě důstojníků se rozešli.

On 30th Sept 1938, the guard detachments from the VLU stationed at the sugar refineries of Bedihošť and Vrbátky were replaced by a guard detachment of the 3rd Infantry Regiment. VLU sent more guards to guard important installations in the town. That day a demonstration took place protesting against the occupation of our country and the demonstrators requested the issue of weapons. They were dispersed after officers intervened.

1. října 1938 byl na základě výzvy ministerstva národní obrany odsunut nástup nováčků i žáků do školy leteckého dorostu a z armády byli propuštěni vojáci pocházející ze zabraného pohraničního území.

On 1st Oct. 1938, on the basis of an appeal by the Ministry of the National Defence, the enrolment of new recruits and pupils into the school of aviation cadets was postponed and the army discharged soldiers who were from the occupied (Sudenten) border regions.

V roce 1938 bylo ve VLU celkem vykonáno 94 405 denních a 3 481 nočních letů.

In 1938, the total day time flights undertaken at VLU was 94,405 and 3,481 night flights.

Avia S – 328, průzkumný letoun československého letectva.
Avia S – 328, reconnaissance aircraft of the Czechoslovak Air Force.

V té době mělo československé vojenské letectvo plně bojeschopných 900 letounů:

The Czechoslovak military Air Force had 900 aircraft at that time:

U 10 pozorovacích letek, 100 letadel, 21 stíhacích letek 252 letadel, 5 letek dálko zvědných 50 letadel, 7 lehkých bombardovacích letek 70letadel, 4 těžkých bombardovacích letek 24 letadel a 1 noční stíhací letky 10 letadel. Celkem 48 letek s počtem 506 bojových letounů v prvním nasazení.

With 10 observation squadrons, with 100 aircraft, 21 fighter squadrons with 252 aircraft, 5 long-range reconnaissance squadrons, with 50 aircraft, 7 light bomber squadrons, with 70 aircraft, 4 heavy bomber squadrons, with 24 aircraft and 1 night fighter squadron with 10 aircraft. Altogether 48 squadrons with with a total of 506 combat aircraft in the first deployment.

Avia B – 534B, stíhací letoun československého letectva.
Avia B-534b, fighter aircraft of the Czechoslovak Air Force.

V podzimním a zimním období ve VLU byly prováděny cvičné lety a československé letectvo provádělo hlídkové lety nad zbytkovým územím Československa. Důležité bylo, že si piloti při létání udržovali pilotní návyky, což se projevilo možností jejich rychlého bojového nasazení v Polsku, později ve Francii a v bitvě o Velkou Británii.

Training flights were resumed at VLU and the Czechoslovak Air Force conducted combat air patrols above the remaining unoccupied Czechoslovak territory during that autumn and winter periods. It was important, that the pilots kept-up their flying skills whilst flying, which resulted in their rapid combat deployment in Poland, later in France and in the Battle of Britain.

Dne 14. března 1939 Slovensko vyhlásilo samostatnost a 15. března zbytkové území Československé republiky Čechy a Moravu obsazovala Německá armáda. Od rána 15. března 1939, ve VLU očekávali příchod prvních Německých jednotek do Prostějova. První auto s německými vojáky přijelo do VLU kolem 11 hodiny dopoledne. Velitel předvoje německého protiletadlového dělostřelectva se dostavil na velitelství VLU, kde jednal s plukovníkem Starým o postupu předávání a likvidace VLU. Příslušníkům VLU důstojníkům i mužstvu byl zakázán odchod z kasáren a Němcům byly předávány zbraně a střelivo.

On the 14th March 1939, Slovakia proclaimed independence and on the 15th March, the remaining unoccupied territory of Czechoslovakia – Bohemia and Moravia – was being occupied by the German Army. On the morning, the 15th March 1939, the VLU expected arrival of the first German troops to Prostějov. The first vehicle with German soldiers arrived at VLU at around 11 am. The Commander of the German advanced guard of the anti-aircraft artillery showed up at the headquarters of VLU, where he discussed with Col Starý the procedure of the hand-over and dissolution of VLU. Members of VLU, officers as well as men, were forbidden to leave the barracks and the weapons and ammunition were handed over to the Germans.

Na letišti německá stráž u stíhacího letounu Avia B 534 V.
Avia 534V fighter aircraft grounded and under German guard.

16. března 1939 přišly další jednotky německého letectva, kterým byly předány budova s učebnami a část kuchyňské budovy. Důstojníci a mužstvo se soustředili v ubikacích mužstva. Na letišti byl zastaven letecký provoz, letouny zůstaly v hangárech a celý obvod letiště střežili stráže německé armády.

On the 16th March 1939, further units of the German Air Force arrived. The building with study-rooms and section of the kitchen building were handed over to them. The officers and men confined to their quarters. Air traffic at the airbase was stopped, the aircraft remained in the hangars and the entire perimetre of the airbase was guarded by the German Army.

18. března 1939 byli propuštěni domů nováčci, odvedení v roce 1938 a nastoupili vojenskou službu, 1. března a 31. března 1939, propuštěni příslušníci odvodního ročníku 1937.

On 18th March 1939, the recruits drafted in 1938, and those who had started their military service on 1st of March, were discharged and sent home, and on 31st March 1939, the 1937 intake of recruits were also discharged.

19. března 1939 byla rozpuštěna škola leteckého dorostu a žáci byli odesláni domů. Jakmile odešla větší část mužstva, byla do kasáren přemístěna školní letka 2 z letiště Stichovice a veškeré mužstvo se soustředilo do budovy III (budova mužstva). Ostatní objekty převzaly německé jednotky. Ministerstvo národní obrany nařídilo, aby byl veškerý materiál předán německé armádě. 16. května 1939 bylo VLU Prostějov zrušeno.

On 19th March 1939, the School of Aviation cadets was disbanded and the cadets sent home. As soon as the majority of men had left, the School’s 2nd squadron at the airfield in Stichovice were moved to the barracks and all the men were confined to building III (Men´s building). The other buildings were taken over by German units. The Ministry of Defence was ordered to hand over all equipment to the German Army. MAEE Prostejov was closed down on 16th May 1939.

Od 15. března do června 1939, kromě rozpouštění VLU, se rozpouštěly letecké pluky. V květnu 1939 byl v Hradci Králové rozpuštěn letecký pluk č. 1 T. G. Masaryka, jehož posledním velitelem byl Robert Ellner. Ve stejné době byly likvidovány i další čtyři pluky: letecký pluk 2, Dr. Edvarda Beneše Olomouc (velitel plk. let. Vladislav Květoň), letecký pluk 4 Praha (velitel plk. let. Ladislav Syka) letecký pluk 5 Brno (velitel plk. let. Jaroslav Borecký) a letecký pluk 6 Praha (velitel plk. let. Vilém Stanovský).

From 15 March to June 1939, in addition to dissolving the VLU, the Air Force regiments were disbanded. In May 1939 in Hradec Králové the 1st TG Masaryk Air Regiment, whose last Commander was Robert Ellner. At the same time, and another four regiments were disbanded: 2nd Dr. Edvard Benes Olomouc Aviation Regiment, (commander Col. Vladislav Květoň), 4th Aviation Regiment, at Prague, (commander Col Ladislav Syka), 5th Aviation Regiment, at Brno (commander Col. Jaroslav Borecký) and the 6th Aviation Regiment, at Prague (commander Col.Wilhelm Stanovský).

Odchod československých letců do zahraničí:
Departure of Czechoslovak airmen abroad.

Většina letců se nesmířila s okupací země, pokud neměli vážné důvody (rodina nemoc a podobně), aby zůstali v Protektorátu Čechy a Morava, pomýšleli na odchod do zahraničí, kde by mohli za svobodu bojovat se zbraní v ruce proti německým okupantům. Nejpříhodnější zemí pro emigraci bylo Polsko. Na návrh mjr. Hájíčka se praporčík Hradní stráže Ladislav Vosyka ujal v Ostravě závěrečné fáze přechodu státní hranice do Polska.

The majority of airmen could not reconcile themselves with the occupation and provided they did not have serious reason (family, illness and such like) to stay in the Protectorate of Bohemia and Moravia, they considered leaving for abroad, from whence they could fight for freedom with weapon in their hand against the German occupiers. The most convenient country for exile was Poland. Following the proposal of Maj Hájíček, Chief Warrant Officer Ladislav Vosyka in Ostrava took care in organising the final phase of crossing the state border into Poland.

Skupina československých uprchlíků na cestě do Polska , léto 1939.
Group of Czechoslovak escapers on their way to Poland, Summer 1939.

Letci přicházeli do domu č. 37 na Poříčí v Praze, kde sídlil sekretariát SL RČS. Tam složili do rukou kapitána Vladimíra Černého přísahu věrnosti a závazek boje až do úplného vítězství. Poté dostali instrukce k překročení státní hranice. Při cestě na nádraží se zastavili u pomníku Svatého Václava na Václavském náměstí a se slibem „Věrni zůstaneme“ se odebrali na nádraží. Cesty československých letců do zahraničí začínali u učitele Jaroslava Studničky ve Vratimově a ve skladu tabáku Jana Beránka ve Frýdku, s jehož pomocí vytvořil L. Vosyka síť převaděčů údolím Morávky od Ostravy až po Bílý Kříž. V této síti převaděčů byli zapojeni hostinský Žídek (Morávka), trafikant Žižka (Ostrava), vrchní respicient finanční stráže Kotek, bratři Martínkové z Bánské a hutní společnosti, Marie Petrošová (Frýdek Místek), poštmistr Míček, Knihtiskař Novosad (Vyšná Lhota), Martin Bednárek, učitel Filípek, řídící učitel Longa (Čeladná). Tito převáděli týdně 20 až 30 lidí, někdy i několik desetičlenných skupin současně.

The airmen went to the house at 37 Na Poříčí in Prague, the HQ of the Secretariat of Svaz letcú české republiký. There they were passed into the hands of Capt Vladimír Černý and had to declare an oath of loyalty and a pledge to fight until final victory was accomplished. Then they received instructions on how to cross the state borders. On their way to the railway station, they stopped at the memorial of St Václav on Václavské náměstí (Wenceslas square) and with a promise “We will remain faithfull” they continued to the railway station. The journeys to go abroad for the Czechoslovak airmen began with the teacher Jaroslav Studnička in Vratimov and at the tobacco warehouse of Jan Beránek in Frýdek, with whose help Ladislav Vosyka had created a chain of ‘hand-over people, through the Morávka valley to Ostrava and all the way to Bílý kříž. Involved in this chain ‘hand-over’ people was innkeeper Žídek (Morávka), tobacconist Žižka (Ostrava), chief border guard officer Kotek, brothers Martínek from the Mining and Metallurgic Corporation, Marie Petrošová (Frýdek Místek), postmaster Míček, bookbinder Novosad (Vyšná Lhota), Martin Bednárek, teacher Filípek, head teacher Longa (Čeladná). These people passed on between 20 to 30 people each week, sometimes even several groups of 10 people at the same time.

Českoslovenští uprchlíci před československým konzulátem v Krakově, léto 1939.
Czechoslovak escapers outside the Czechoslovak Consulate, Krakow, Summer 1939.

Naši letci pak ve druhé světové válce bojovali za svobodu proti německým okupantům, v Polsku, ve Francii, Velké Británii a v Sovětském Svazu. Českoslovenští zahraniční letci ve druhé světové válce ve Francii sestřelili 82 letadel z nichž 14 sestřelil Alois Vašátko a 13 František Peřina. Českoslovenští stíhači v RAF ve vzdušných bojích sestřelili 365 letadel, palubní střelci bombardovacích letounů sestřelili 7 letadel. Nejúspěšnějším byl v bitvě o Velkou Británii Josef František, který během měsíce sestřelil 17 letounů avšak nejúspěšnějším československým pilotem ve druhé světové válce byl s 18 sestřelenými letouny, Karel Kuttelwascher. 311. bombardovací Peruť napadla 33 ponorek a 6 lodí a provedla 972 náletů na 41 cílů v Německu. 1. Československý stíhací letecký pluk v Sovětském svazu zničili 34 německých letadel.

Our airmen then fought in Poland, France, Great Britain during WW II for freedom against the German occupiers. They shot down 82 aircraft in France, out of which 13 were shot down by František Peřina and 14 by Alois Vašátko. Czechoslovak fighter pilots in the RAF shot down 365 aircraft, air-gunners in bombers shot down 7 aircraft. The most successful in the Battle of Britain was Josef František, who shot down 17 aircraft. The most successful ace was Karel Kuttelwascher with 18 shot down aircraft. 311 bomber squadron attacked 33 submarines and 6 ships and completed 972 air-raids on 41 targets in Germany. The 1st Czechoslovak Fighter Regiment in the Russia destroyed 34 German aircraft.

V druhé světové válce zahynulo 546 československých zahraničních letců. V roce 1945 bylo do Československa přivezeno 302 uren s prstí hrobů československých zahraničních letců. Vzhledem k tomu, že většina československých zahraničních letců absolvovala Vojenského leteckého učiliště Prostějově, byl jim na městském hřbitově v Prostějově postaven památník, v němž je uloženo 156 uren s prstí z hrobů československých zahraničních letců.

In World War II 546 Czechoslovak airmen were killed fighting abroad. In 1945, 302 urns with a symbolic soil sample from the graves of Czechoslovak airmen, were returned to Czechoslovakia. Because the majority of the Czechoslovak airmen abroad had graduated from VLU, a memorial was constructed for them in the municipal cemetery in Prostějov, where 156 urns with symbolic soil samples from their graves are interred.

Památník před Českým národním domem,
západní Hampsted, Londýn, původní se po roce 1989 vrátil do Československa a nyní je v Armádním Muzeu na Žižkově v Praze.
Memorial at Czech National House, West Hampsted, London, the original was returned to Czechoslovakia after 1989 and is now at the Armádní Muzeum, Žižkov, Prague

Památník je umístěn přesně v ose přistávací dráhy letiště Prostějov, po níž letci při leteckém výcviku ve VLU, prováděli přiblížení na přistání a na desce památníku jsou uvedena jmena padlých letců. Odhalení památníku se uskutečnilo 22. června 1998, na výročí, kdy českoslovenští letci po porážce Francie 22. června 1940, vystupovali z lodí na půdu Velké Británie, která je přijala s otevřenou náručí, takže se již v srpnu 1940 zapojili do bitvy o Británii. Odhalení památníku po jeho rekonstrukci v roce 2012 a předání památníku městu Prostějov se konalo na Svatého Václava 28.září 2012, který je vyhlášen jako, Státní svátek „Den české státnosti“.

Památník v Prostějově.
Prostějov Memorial.

The Prostějov Memorial is placed exactly on the axis of the runways at Prostějov airbase, on which the airmen at VLU implemented head-on to the runway on their approach to landing, The names of the airmen are on the commemorative plaque. The unveiling the Memorial took place on 22nd June 1998, the anniversary of the day, when the Czechoslovak airmen after the Fall of France on 22nd June 1940, disembarked from their ships onto the soil of Great Britain, which welcomed them with open arms, and by August 1940 some where able to participate in the Battle of Britain. The Memorial unveiling, after its reconstruction during 2012, took place on 28th September 2012, St Wenceslas Day – a bank holiday, The Day of the Czechoslovak Statehood.

Památník v Prostějově.
Prostějov Memorial.

Článek je napsán podle vyprávění gen. Františka Peřiny, gen. Františka Faitla, gen. Karla Pospíchala, gen. Aloise Šišky, gen. Zdeňka Škarvady, plk. Josefa Balejky, plk. Viléma Kauderse, pplk. Jindřicha Prokopa.

The article was written following interviews with Gen František Peřina, Gen František Fajtl, Gen Karel Pospíchal, Gen Alos Šiška, Gen Zdeněk Škarvada, Col Josef Balejka, Col Vilém Kauders, Lt Col Jindřich Prokop and other Czechoslovak airmen abroad. I also used written notes of Col Jindřich Prokop.

Podklady, o „Historii Prostějovského letiště“, poskytla Mgr. Jana Slezáčková, (Muzeum Prostějov).

Reference literature: Použitá literatura: Mgr. Jana Slezáčková, “Historie Prostějovského letiště”.

Mgr. Boleslav Povolný
SL ČR odbočka 09, Plumlov




Posted in Information | 2 Comments

Jan Parolek Remembrance



On 16 November a ceremony was held at Jaroměřice, Czech Republic, to commemorate F/O Jan Parolek who was born in the town on 9 June 1917.

Dne 16. listopadu se konal v rodné obci F/O Jana Parolka, narozeného 9. června 1917 v Jaroměřicích, Česká republika, slavnostní obřad na uctění jeho památky.

This slideshow requires JavaScript.

He had served in 311 Squadron RAF as a wireless-operator. His Wellington bomber, Z8966, was lost over the Irish Sea on 16 November 1941 after returning from a bombing raid on Keil, Germany. His body was never found and he is commemorated on panel 30 at the Runnymede Memorial, England.

Byl příslušníkem 311. peruti RAF jako radiotelegrafista. Bombardovací letoun Wellington Z 8966, s nímž prováděli nálet na Kiel v Německu se při návratu 16. listopadu 1941, ztratil nad Irským mořem. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Jeho jméno je uvedeno na panelu 30 památníku, Runnymede v Anglii.

A biography of Jan Parolek is here.

Biografie Jan Parolek zde.




Posted in 311 Sqd, Ceremony, Events, Not Forgotton | Leave a comment