The Winged Lion – RAF Memorial, Prague


British Residents Honour Memory of RAF Czech and Slovak Veterans
of World War Two

Britská komunita ctí památku československých veteránů
druhé světové války

(Prague, 11 March 2014) Her Excellency Jan Thompson OBE, HM Ambassador to the Czech Republic, today announced the donation of ‘The Winged Lion’, a memorial to the Czech and Slovak airmen who flew with the RAF, from the British community to the people of the Czech and Slovak Republics. She spoke at a ceremony held at LOM Praha at Kbely Airfield in Prague.

PRAHA, 11. března 2014 – Její Excelence Jan Thompson OBE, Její Veličenstvo Velvyslankyně pro Českou republiku, dnes na slavnostním ceremoniálu na vojenském letišti společnosti LOM Praha ve Kbelích oznámila, že britská komunita daruje Čechům a Slovákům památník Okřídleného lva, který je vyjádřením vděčnosti českým a slovenským letcům sloužícím ve vojenském letectvu britských ozbrojených sil (RAF – Royal Air Force).

The Winged Lion is a two-metre bronze statue by Colin Spofforth. It symbolises the bravery of more than 2,500 Czechoslovak airmen who escaped their Nazi-occupied homeland and joined the RAF, where 493 lost their lives in combat during the Second World War.

Okřídlený lev je dvoumetrová bronzová socha vytvořená sochařem Colinem Spofforthem, která symbolizuje odvahu více než dvou a půl tisíců československých letců, jež opustili nacisty okupovanou rodnou zem a připojili se k RAF. Celkem 493 z nich přišlo v bojích během druhé světové války o život.

The memorial will be unveiled in Prague on the 17th June in a ceremony accompanied by a Spitfire fly-past and Beating Retreat by the Royal Air Force Central Band. The occasion will also be marked by the production of a TV documentary ‘They Flew for Freedom’ and the publication of a book by Nick Watson: ‘Valour in the Clouds.’

Památník bude odhalen 17. června v Praze při slavnostním ceremoniálu doprovázeném přeletem stíhacího letounu Spitfire a promenádou ústřední vojenské kapely RAF. Událost bude také zaznamenána v televizním dokumentárním pořadu nazvaném ‘They Flew for Freedom’ (Let za svobodu) a v knize Nicka Watsona s názvem ‘Valour in the Clouds’ (Srdce v oblacích).

from left: Plk. Jaroslav Hofrichter; Her Excellency Jan Thompson OBE, HM Ambassador to the
Czech Republic; Colonel Andrew Shepherd, British Defence Attaché in the Czech Republic; sculptor, Colin Spofforth

The Ambassador said: ‘The bilateral relationship between the Czech Republic and the United Kingdom today is strong and broad. It spans the spheres of culture, politics, science and technology and, especially, trade and investment. A defining point in the history of our relationship, however, was forged during the Second World War, by Czechoslovaks fighting as part of the British Armed Forces. The part played by the airmen was particularly important at critical stages, not least of which was the Battle of Britain. I am delighted that the thriving British community in the Czech Republic today has recognised this invaluable contribution, and wishes to record its thanks by presenting such a splendid statue to the Czech people. I thank the sponsors who have made it possible, but also the many individuals who have contributed in other ways. It says a great deal about the warmth of our enduring relationship, and I fully support the project.’

Velvyslankyně řekla: „Reciproční vztahy mezi Českou republikou a Velkou Británií jsou silné a velkorysé a zahrnují oblasti kultury, politiky, vědy, technologie a obzvláště obchodu a investic. Stěžejním historickým milníkem pro vybudování našich vztahů byla ovšem druhá světová válka, během níž Čechoslováci bojovali po boku britských ozbrojených sil. Zejména důležitá byla jejich účast v letectvu, stejně jako v bitvě o Británii. Jsem velmi potěšena, že si současná britská komunita v České republice uvědomuje tento neocenitelný přínos a chce své díky vyjádřit touto symbolickou sochou. Velmi děkuji sponzorům, kteří projekt umožnili, a také dalším jedincům, kteří k němu přispěli jiným způsobem. Tento projekt, který vypovídá o našich dlouhodobých vřelých vztazích, plně podporuji.“

The memorial is the brainchild of Mr Euan Edworthy, a public relations consultant who has lived and worked in the Czech Republic for 17 years. He said: ‘As a child brought up in the UK, I was frequently reminded of the heroics by the Czechoslovak airmen who fought in the Second World War by my father, who was also a serving RAF officer. It has always been my ambition since arriving in the Czech Republic in 1994 to create a memorial for these extraordinarily brave men and to leave a fitting landmark for future generations to come. Their contribution to the Allies’ success against the Luftwaffe was out of all proportion to their numbers: they flew with real gallantry, and some ended up as aces. We thought it was high time to commemorate their achievement and their sacrifice.’

Památník je duchovním dítětem pana Euana Edworthyho, poradce v oblasti public relations, který v České republice žije a pracuje již 17 let. Euan řekl: „Jako dítěti vychovávanému ve Velké Británii mi můj otec, který byl sám důstojníkem RAF, často připomínal hrdinství československých letců, kteří bojovali ve druhé světové válce. Už od roku 1994, kdy jsem přijel do České republiky, jsem toužil po tom, vybudovat pro tyto mimořádně statečné muže památník, a zanechat tak památku budoucím generacím. Jejich zásluhy na úspěších Spojenců proti Luftwaffe byly vzhledem k jejich počtu obdivuhodné. Létali s obrovskou statečností, díky níž se někteří stali historickými hrdiny. Byl nejvyšší čas připomenout jejich úspěchy a oběti.“

The chairman of the Winged Lion Memorial Appeal Fund is Colonel Andrew Shepherd, British Defence Attaché in the Czech Republic. He said: ‘We have been delighted by the generous response to the announcement of our appeal for funds. Over 35 corporate and individual sponsors have donated close to £100,000 to turn this idea into reality. We see the Winged Lion not only as a memorial to the courage of those 2,500 airmen but also as a celebration of the friendship between the British, Czech and Slovak peoples.’

Předseda fondu památníku Okřídleného lva, plukovník Andrew Shepherd, vojenský atašé britského velvyslanectví v České republice, řekl: „Jsme poctěni velkorysou reakcí na oznámení o otevření našeho fondu. Více než 35 korporátních a individuálních sponzorů věnovalo na realizaci tohoto nápadu téměř 100 000 liber. Okřídlený lev pro nás není jen uctěním památky a odvahy dvou a půl tisíců letců, ale také oslavou přátelství mezi Brity, Čechy a Slováky.“





Posted in 310 Sqd, 311 Sqd, 312 Sqd, 313 Sqd, 68 Sqd, Forthcoming Events, Information, Memorial | 2 Comments

Miloslav Kratochvil [Bitton] – Remembered



Miloslav Kratochvíl se narodil 14. října 1919 v Rusku v české kolonii Alexandrovka. Byl nejmladším ze šesti potomků českobratrské rodiny, která se pak v roce 1926 přestěhovala do Československa. Po vyučení obchodním příručím začal navštěvovat obchodní akademii a rozpad společného státu v březnu 1939 ho zastihl v Bratislavě. Právě tam se pak zapojil do ilegální činnosti, spočívající v pomoci uprchlíkům z českých zemí, kteří tudy směřovali do zahraničního exilu. Nakonec musel v únoru 1940 za hranice zmizet sám. Utíkal přes Maďarsko do Jugoslávie, ale v Budapešti byl zatčen zdejší policii a držen ve známé věznici Tolonczház. Při deportaci zpátky na Slovensko se mu však podařilo uprchnout, dostal se do Bělehradu a pak přes Řecko a Turecko do Sýrie a Libanonu, kde následně na počátku července 1940 vstoupil do formující se čs. pozemní jednotky.

Miroslav Kratochvíl was born 14 October 1919 in the Czechoslovak settlement at Alexandrovka, Russia. He was the youngest of six children in a Czech Protestant family, which returned to Czechoslovakia in 1926. After finishing his apprenticeship as a shop assistant, he enrolled at a Business Academy. After the division of Czechoslovakia, following the German occupation, in March 1939 he was in Bratislava. Here he participated in the illegal activity of helping Czechoslovaks escaping from their homeland and heading through Slovakia on their way to exile abroad. Finally, in February 1940, he had to escape himself across the border. He escape-route was through Hungary to Yugoslavia, but was apprehended by local police in Budapest and was detained in the notorious prison of Tolonczház. Whilst being deported back to Slovakia, he managed to escape, travelled to Belgrade and from there through Greece and Turkey to Syria and Lebanon, where he subsequently joined the assembling Czechoslovak army in July 1940.

Jako vojín Československého pěšího praporu 11 – Východního, kterému velel tehdejší podplukovník Karel Klapálek (1893-1984), se pak zúčastnil bojů v Sýrii a především epické obrany obklíčeného Tobrúku. Na podzim 1942 se přihlásil jako dobrovolník k čs. letectvu ve Velké Británii, do jehož řad byly tehdy vybrány bezmála dvě stovky někdejších „tobruckých krys“. Lodním transportem, který plul přes Mys Dobré naděje, dorazil do Liverpoolu na Nový rok 1943. Bez úhony prošel celým přísným výběrovým řízením a byl určen k výcviku na stíhacího pilota. Elementární část pilotního výcviku prodělal v Anglii, jeho pokračovací část až v Kanadě a bojový stíhací výcvik pak opět na Britských ostrovech. Završil ho na podzim 1944 úspěšně a s výborným prospěchem.

As a soldier of the 11th Czechoslovak Infantry Regiment – Eastern, which was, by then, commanded by Lt Col Karel Klapálek (1893-1984), he then took part in battles in Syria and also the epic defence of besieged Tobrúk. In the autumn of 1942 he was one of almost 200 Czechoslovak ‘Rats of Tobruk’ who responded to a request for volunteers to join the Czechoslovak Air Force in England. They sailed, via the Cape of Good Hope, arriving at Liverpool on New Years Day 1943. Here he underwent stringent selection tests and was selected for training as a fighter pilot. His elementary pilot training was undertaken in England, then continued in Canada, before returning back to England for aerial combat training. He successfully completed his training in the autumn of 1944 having achieved excellent results.

Miloslav Kratochvíl, Air Crew Receiving Centre, Londýn, Jaro 1943.
Miloslav Kratochvíl, Air Crew Receiving Centre, Londýn, Spring 1943.

Do aktivní bojové činnosti znovu zasáhl v posledním válečném roce. V lednu 1945 byl jako četař (Sergeant) přidělen ke slavné 310. čs. stíhací peruti, které velel štábní kapitán (později generálmajor v.v.) Jiří Hartman (1917-2006). Na jejích Spitfirech IX pak až téměř do konce války doprovázel mohutné svazy bombardovacích letounů, které útočily zejména na průmyslové a komunikační cíle na území nacistického Německa. Vzdušná opozice ze strany kdysi mocné Luftwaffe tehdy již skomírala, německé protiletadlové dělostřelectvo však zůstávalo obávaným a smrtelně nebezpečným protivníkem až do posledních hodin války. Ty však on sám prožíval již na nemocničním lůžku.

He became an operational pilot during the last year of the war. In January 1945, at the rank of Sergeant, he was posted to the famous 310 Sqn, commanded by S/Ldr, (later generálmajor retd), Jiří Hartman (1917-2006). Flying Spitfire IX aircraft, the squadron role was to escort massive formations of bombers attacking industrial and communication targets on Nazi Germany soil. The aerial opposition from the once so powerful Luftwaffe was dwindling by then, but the German anti-aircraft defences remained a dreaded and lethally dangerous opponent until the very last hours of the war. However, he personally was to spend the last hew hours of the war in a hospital bed.

Při poslední akci, která měla proběhnout 2. května 1945, ale byla nakonec zrušena, když již byli čs. stíhači ve vzduchu, se totiž vážně zranil. Při návratu na letiště mu totiž vysadil motor. Pokus o nouzové přistání v obtížném terénu pak skončil těžkou havárií v zalesněných kopcích poblíž Haselmere. Ze Spitfiru zbyly jen trosky, jeho samotného z doutnajícího vraku zachránili angličtí farmáři. Z popálenin a poranění páteře se zotavoval v nemocnicích v Uxbridgi a v Haltonu až do září 1945, kdy se konečně mohl vrátit domů.

During his last operational flight, which was planned to take place on 2 May 1945, but was aborted after the pilots were already airborne, he got seriously injured. His Spitfire engine failed during the return flight to the airbase. His attempt to crash land on difficult terrain ended as a serious accident in the forested hills near Haselmere. Only debris was left from the Spitfire, he himself was saved by local farmers from the smoldering wreckage. He was recovering, until September 1945, from his burns and a injured spine in the hospitals of Uxbridge and Halton, after which he could finally return home.

Miloslav Kratochvíl, Manston, Jaro 1943.
Miloslav Kratochvíl, Manston, Spring 1943.

Do Prahy si přivezl anglickou novomanželku a brzy zde také dodatečně složil maturitní zkoušku. Zůstal sloužit jako důstojník čs. letectva, a to u Leteckého pluku 10 na letišti ve Kbelích, kde dosáhl hodnosti nadporučíka letectva. Po únoru 1948 mu však bylo zřejmé, že jako bývalý „zápaďák“ nemá v Československu žádné vyhlídky. Rozhodl se tedy pro opětovný odchod do exilu. Zatímco jeho manželka a dítě ze země dostala za pomoci britského zastupitelského úřadu, on spolu s několika dalšími zvolil ilegální odchod přes „zelenou hranici“ na Chebsku. Útěk se neobešel bez dramatických situací a střelby pohraničníků. On sám měl štěstí. Vyvázl bez úhony – jako jeden z pouhých dvou uprchlíků, zbylých pět včetně jeho bratra neprošlo…

He returned to Prague with his new English wife and shortly after he successfully completed his graduate exams. He remained serving as officer with the 10th Air Force Regiment of the Czechoslovak Air Force, at Prague-Kbely airbase, where he attained the rank of of 1st Air Force Lieutenant. However, after the Communist take-over in February 1948, it was clear to him that as a former “Westie” he had no future in Czechoslovakia. He decided to go into exile once again. When his wife and child were able to leave the country with the help of the British Embassy, together with several others, he opted for an illegal departure, in the Cheb district, crossing the border into the American Zone of Germany. The escape wasn´t without drama including coming under fire from the Czechoslovak border guards. He was lucky himself. He got through unscathed – as one of the only two escapers; the remaining five, including his brother, didn´t manage to escape.

Ve Velké Británii, kde se nakonec šťastně shledal s rodinou, již do řad RAF znovu nevstoupil, ikdyž mu to nabízeli. Zvolil si civilní kariéru a začal používat příjmení Bitton. Zpočátku pracoval pro jednu cateringovou firmu, později se osamostatnil a stal se majitelem restaurace „Grey Parrot“ (Šedivý papoušek). Ve své druhé vlasti byl velmi aktivním členem krajanské komunity z řad čs. válečných veteránů, žijících ve Velké Británii.

Back in Great Britain, he was happily reunited with his family, he didn´t rejoin the ranks of the RAF, even though this opportunity was offered to him. Instead he opted for a civilian career and changed his surname to Bitton, his wife´s maiden name. Initially he worked for a catering company, later he became independent and the owner of the restaurant “Grey Parrot”. In his second homeland, he was a very active member of the Czechoslovak WW II veterans community living in Great Britain.

V rámci polistopadových rehabilitací mu byla navrácena hodnost a pak byl povýšen na plukovníka ve výslužbě. Nositel dvou Československých válečných křížů 1939, Československé medaile Za chrabrost a mnoha dalších vyznamenání od té doby do České republiky zavítal ještě mnohokrát, především na celou řadu veteránských akcí.

After the ‘Velvet Revolution’ of November 1989 his Czechoslovak rank was re-instated and later he was promoted to the rank of Plukovník (Colonel) in retirement. He was awarded two Czechoslovak Válečných kříž (War Crosses), the Czechoslovak Za chrabrost (Gallantry Medal) and several other medals and he returned to Czechoslovakia, numerous times, to participate in numerous veterans´activities.

Zemřel v úterý 25. února 2014 ve Knutsfordu v hrabství Cheshire, kde trávil podzim svého života.

He died on 25 February 2014 at Knutsford, Cheshire, where he was spending the autumn of his life.

© Jiří Rajlich




Posted in 310 Sqd, No longer with us | Leave a comment

Ladislav Sitensky Photographic Exhibition



Autoportrét Ladislava Sitenského, fotografa RAF ve druhé světové válce a dokumentaristy 312. perutě, zima 1941.
Self portrait by Ladislav Sitenský, WW2 photographer at RAF Penhros with 312 Sqn, winter 1941.





Posted in Events, Exhibitions | 1 Comment

Josef Snajdr – Memorial Plaque


To commemorate the 115th anniversary of the birth of W/Cmdr Josef Šnajdr DFC, a memorial plaque was unveiled in his birth town of Luhačovice, in the Moravia region of the Czech Republic.

Pro připomenutí 115. výročí narození W / Cmdr. Josefa Šnajdra DFC , byla v jeho rodném městě Luhačovice na Moravě, odhalena pamětní deska.

He had served as a navigator and pilot with 311 Sqn and later became one of the squadrons Commanding Officers.

Sloužil jako navigátor a pilot 311. perutě a později se stal jedním z velitelů letek.

The ceremony was held in the entrance hall of the Luhačovice library, where the memorial plaque is located.

Obřad se konal ve vstupní hale knihovny Luhačovice, kde se nachází pamětní deska.

Attending the ceremony was Antonín Zdražil; nephew of Josef Šnajdr, Dr František Hubáček; Mayor of Luhačovice, Ing. Marie Semellová; Deputy-Mayor Luhačovice, Col PhDr Oldřich Rampula; Chairman of Svaz letců (the Airmans Association of the Czech Republic). Czechoslovak RAF veterans Col Alois Dubec and Col Emil Boček also attended on behalf of Svaz letců. The ceremony was well attended by residents of Luhačovice and well-wishers.

Slavnostního odhalení pamětní desky se účastnili Antonín Zdražil , synovec Josef Šnajdr , Dr. František Hubáček ; starosta Luhačovic , Ing . Marie Semellová , náměstek primátora Luhačovice, Plk. PhDr. Oldřich Rampula, předseda Svazu letců ČR, českoslovenští veteráni RAF, plk. Alois Dubec, plk. Emil Boček, rovněž za SL ČR. Slavnostní ceremonie se v hojném počtu účastnili občané města Luhačovice a gratulanti.

From left to right Col PhDr Oldřich Rampula, Col retd Alois Dubec and Col Retd Emil Boček.

Zleva doprava Plk. PhDr. Oldřich Rampula, Plk. Alois Dubec a Plk. Emil Boček.

On behalf of Svaz letců, Col PhDr Oldřich Rampula laid a wreath by the memorial plaque.

Plk. PhDr. Oldřich Rampula, jménem Svazu letců předal děkovní dopis za pamětní desku Dr. Františku Hubáčkovi.

A letter of thanks for the plaque, was then presented to Dr František Hubáček by Col PhDr Oldřich Rampula on behalf of Svaz letců.

Plk. PhDr. Oldřich Rampula, jménem Svazu letců předal děkovní dopis za pamětní desku Dr. Františku Hubáčkovi.

Left to right: Ing. Marie Semellová, Dr František Hubacek, Antonín Zdražil and Col PhDr Oldřich Rampula.

Zleva doprava : Ing . Marie Semellová , Dr. František Hubáček, Antonín Zdražil a Plk. PhDr. Oldřich Rampula.

The memorial plaque was unveiled by Antonín Zdražil, nephew of Josef Šnajdr, and Dr František Hubáček, Mayor of Luhačovice.

Pamětní desku odhalil Antonín Zdražil, synovec Josef Šnajdr a Dr. František Hubáček, starosta města Luhačovice.




Posted in 311 Sqd, Ceremony, Not Forgotton | Leave a comment

Farewell General Miroslav Standera


Plzeň 26 February 2014

This slideshow requires JavaScript.

An obituary is here




Posted in 312 Sqd, No longer with us | Leave a comment

Miloslav Kratochvil [Bitton]


F/Sgt KRATOCHVÍL [Bitton] Miroslav

* 14/10/19, Alexandrovka, Russia.
† 25/02/14, Knutsford, Cheshire, UK.

_______________________________________________________________

With sadness we must advise that

F/Sgt KRATOCHVÍL [Bitton] Miroslav, 788479

WW2 310 Sqn pilot

died

25 February 2014, Knutsford, UK.

_______________________________________________________________

25. 2. 2014. v Knutsford, Anglie.

zemřel

F/Sgt KRATOCHVÍL [Bitton] Miroslav, 788479

pilot 310. perutě RAF

_______________________________________________________________

Rest in Peace

Čest jeho památce

_______________________________________________________________




Posted in 310 Sqd, No longer with us | Leave a comment

The last flight of General Miroslav Standera


Poslední let generála Miroslava Štandery

V životě jsem měl tu čest osobně poznat několik desítek báječných mužů ve slušivých modrých uniformách, kteří vedli před téměř sedmi desítkami let vzdušné souboje proti německé Luftwaffe. Jedním z nejzkušenějších byl pilot, brigádní generál Miroslav Štandera, účastník bojů o Francii, nad Velkou Británií i okupovanou Evropou.

I had the honour to have personally met a few dozen of great men in dashing blue uniforms throughout my life, who almost seven decades ago engaged in aerial battles against the German Luftwaffe. One of the most experienced ones was pilot, Brigadier-General Miroslav Štandera, participant in the Battles for France and Great Britain and also occupied Europe.

Pan generál byl velkou osobností, přesto jeho typickou vlastností vždy byla skromnost. Zemřel ve středu 19. února 2014 ve věku 95 let. Pohřeb se uskuteční ve středu 26. února 2014 od 11 hodin v chrámu sv. Bartoloměje v Plzni.

The General was a great personality, but his typical characteristic was his modesty. He died Wednesday 19th February 2014 aged 95 years. His funeral will take place on Wednesday 26 February 2014 from 11 o´clock in St Bartholomew cathedral in Plzeň, Czech Republic.

I když žil M. Štandera od roku 1994 v Plzni, věřím, že Jindřichův Hradec mu byl druhým domovem. Všem, kteří se o to zasloužili, patří velké díky!

Although Miroslav Štandera spent the last 20 years of his life in Plzeň, I however believe that his second home was Jindřichův Hradec. Many warmest thanks to all the people, who contributed to it!

Tmavomodrý svět Miroslava Štandery
The Dark Blue World of Miroslav Štandera

Narodil se 5. října 1918 v Praze a nejspíše mu již tehdy sudičky daly do kolébky dobrou náladu, houževnatost a píli, především však lásku i úctu ke vzdušným výšinám. Po vyučení typografem se rozhodl pro dráhu vojáka z povolání. Pilotem se stal v roce 1936, kdy byl přijat do Vojenského leteckého učiliště v Prostějově. Po jeho absolvování 1. června 1938 byl přiřazen k 4. leteckému pluku, 47. letce v Pardubicích.

Miroslav Štandera, Prostějov 1936.

Miroslav Štandera was born on 5 October 1918 in Prague and it was probably already then that fate had left in his cradle good mood, resilience and diligence, but above all love and also respect to the aerial heights. After finishing his typographer apprenticeship, he decided to become a professional soldier. He became a pilot in 1936, when he was admitted to the Military Aeronautical Educational Institute at Prostějov. After graduating on 1 June 1938, be was posted to the 47th Squadron of the 4th Air Force Regiment at Pardubice.

Hrozba války mu umožnila poznat nové kraje a především v praxi vyzkoušet pilotáž desítek nejrůznějších strojů. Počátkem června 1939 totiž ilegálně opouští hitlerovci porobenou vlast a přes Polsko se 31. července dostává lodní Castelhollm do Francie. Cesta byla podmíněna podepsáním pětileté služby v Cizinecké legii, k níž však v případě Miroslava Štandery díky rozpoutání II. světové války nedošlo. Absolvoval výcvik v Chartres a stal se jedním z obránců této významné základny nedaleko Paříže.

The threat of war enabled him to get to know new areas and to test-pilot of dozens of different aircraft. At the beginning of June 1939 he illegally left his homeland, now occupied by the Nazis, and via Poland reached France on the ship ‘Castelholm’ on 31 July. His journey was on the condition of signing a five-year service tour with the French Foreign Legion, but thanks to the outbreak of WW II, Miroslav Štandera was not obliged to join. He finished his training in Chartres and became one of the defenders of this significant airbase near Paris.

Do bojů o Francii zasáhl 6. června 1940 v rámci u GC I/6. Ač byl v boji s německým stíhačem zraněn a dokonce také Němci krátce zajat, podařilo se mu uprchnout. Obdobně stovkám dalších československých vojáků ho neodvratná červnová kapitulace země galského kohouta přinutila k opětovnému útěku před hitlerovci, tentokrát na britské ostrovy. Ty jediné skýtaly naději na záchranu před zajetím a vidinu odplaty Němcům za potupný Mnichov roku 1938 i smrt dvaceti sedmi kamarádů letců z období francouzské válečné kampaně.

He joined the fight for France on 6 June 1940, within GC I/6. Even though he was injured in aerial combat with a Luftwaffe fighter and even briefly captured by the Germans, he managed to escape. Similarly like further hundreds of Czechoslovak soldiers, the ineluctable June capitulation of France forced him to flee again before the Nazis, this time to the British Isles. They were the only ones offering hope of rescue from capture with a vision of retaliation against the Germans for the humiliating Munich Agreement of 1938 and also the death of 27 comrades pilots from the period of the French war campaign.

Miroslav Štandera odplul 25. června 1940 z přístavu Séte egyptskou lodí Mohamad Ali-el-Kebir, s níž dosáhl po osmnácti dnech anglického přístavu Liverpool. Po dočasném ubytování v československém vojenském stanovém táboře v Cholmondeley Parku byl odeslán do leteckého střediska v Cosfordu a 5. srpna 1940 přijat do záloh RAF VR (britské Královské letectvo). Výcvik absolvoval u 6. OTU Sutton Bridge, odkud byl v listopadu převelen k 312. čs. stíhací peruti. Po ukončení prvního operačního turnusu v součtu dvou set třiceti hodin byl 8. srpna 1942 přeřazen mezi zalétávací piloty 13. a později 38. MU (servisní jednotka), ale již 18. ledna 1943 se vrátil zpět mezi bojové druhy z „třistadvanáctky“. Od března do počátku srpna 1943 se účastní řady operací nad hrdým Albionem, kanálem La Manche i okupovanou Evropou.

Miroslav Štandera departed from the harbour of Sète on the Egyptian ship ‘Mohammad-el-Kebir’ on 25 June 1940, and reached the British port of Liverpool after 18 days. After the temporary accommodation in the Czechoslovak tent camp in the park of the Cholmodeley Castle, he was sent to the Air Force centre in Cosford and was admitted to the RAF VR on 5 August 1940. He finished his re-training at 6 OTU in Sutton Bridge, from where he was posted to 312 (Czechoslovak) Sqn in November 1940. After the first operational tour amounting to 230 hours, he was posted as a pilot instructor of 13th and later, on 8th August 1942, to 38th MU. But on 18th January 1943 he returned to his fighter comrades at 312 Sqn. He took part in many operations above Britain, the English Channel and also occupied Europe.

Díky svým zkušenostem se rozhodl požádat o přeřazení a během srpna byl 1943 vybrán mezi elitu nočních stíhačů. Tuto službu mohli vykonávat pouze ti nejlepší. M. Štandera nejprve nastupuje do výcvikového střediska v Grantham-Spitelgate, následně k 51. OTU Cranfield. K 1. říjnu je povýšen do britské hodnosti P/O (poručík), zhruba o měsíc později vytváří osádku s radar-operátorem Karlem Bednaříkem. Závěrečný výcvik absolvují od 28. prosince 1943 do počátku února 1944.

Due to his experience, he decided to apply for a posting and was selected to join the elite of the night fighters during August 1943. This duty could be performed only by the best. Miroslav Štandera at first joined the training centre of Grantham-Spitelgate, followed by 51 OTU at Cranfield. He was promoted to the rank of P/O on 1st October 1943, and he forms a crew with radar operator Karel Bednařík about a one month later. They went for their final training from 28th December 1943 till the beginning of February 1944.

Od 8. února 1944 se odvíjí náročná bojová pouť M. Štandery a K. Bednaříka u 68. britské noční stíhací perutě, čs. B letky, která je v letounech typu Beufighter a Mosquito spojuje až do 18. března 1945. Absolvovali spolu řadu cvičných i bojových letů. Nejméně dvakrát přežili svoji smrt. „Obě události se odehrály krátce po sobě. Nejprve 18. a zanedlouho 27. dubna 1944 další. V prvním případě vysadil letounu motor, podruhé při startu prasklo našemu Beufighteru kolo. Ani jednou jsme naštěstí neutrpěli žádné vážnější zranění.“ vzpomínal v Holešově při našem setkání v prosinci 2006 plukovník Karel Bednařík.

From 8th February 1944 M. Štandera and K. Bednařík where posted to 68 (Nightighter) Sqn, Czechoslovak B Flight, where they flew Beaufighter and Mosquito aircraft until 18th March 1945. They underwent many training and combat flights together. At least twice they survived death. “Both events took place shortly one after another. At first on the 18th and not long after that on the 27th April 1944. In the first case, the engine stopped, in the second – our Beaufighter burst one tyre. But fortunately we didn´t suffer any serious injuries in either case“ remembered Karel Bednařík in Holešov during our meeting in 2006.

Miroslav Štandera, 1945.

Miroslav Štandera odlétal celkem 167 nočních operačních hodin, Karel Bednařík ještě o trochu více. Oba se 4. srpna 1945 vrátili domů jako vítězové. Politické události po Únoru 1948 však jejich cesty opět rozdělily. „Zápaďák“ válečný veterán Štandera do té doby sloužil u vojenských jednotek v Praze – Karlíně, Plzni a v Trenčíně. Zatímco Karel Bednařík byl v březnu 1948 vyhozen ze zaměstnání, následně vězněn, dlouhodobě perzekvován a nucen dlouhá léta pracovat jako dělník, měl M. Štandera větší štěstí. Podruhé ilegálně opustil rodnou vlast. Tentokrát ne na šest let jako po dobu války, ale na více než čtyři a půl desetiletí, díky tomu však unikl komunistickému pronásledování.

Miroslav Švandera flew altogether 167 night operational hours, Karel Bednařík some more. They both returned home victorious on 4th August 1945. War veteran Štandera served with military units in Prague-Karlín, Plzeň and Trenčín. However, the political events of 1948 again separated their journeys. Whilst Karel Bednařík was kicked out of his job in March 1948 and consecutively imprisoned, suffered long term persecution and was forced to work as a labourer for many years, M. Štandera had better luck. He left his home country illegally for the second time. Not for six years like during WW II, but for more that 45 years and thanks to this he evaded the Communist persecution.

Do poloviny 50. let 20. století sloužil ve Velké Británii v řadách RAF, později se v Londýně úspěšně věnoval podnikání v oboru zlatotepectví. V roce 1983 se odstěhoval do německého Kaltenbrunnu, kde žil dle vlastních slov „na dohled“ od rodné vlasti. Do Čech se trvale vrátil až díky polistopadovým událostem roku 1989, a to v roce 1994.

He served in the ranks of the RAF, in the UK, until the mid 1950´s, and later he dedicated himself to his successful enterprise as a gold jewellery maker in London. In 1983 he moved into the small town of Kaltenbrunn, Germany, where he lived, according to his own words “within a sight“ of his home country. He returned to Bohemia only thanks to the aftermath of the policial developments of 1989, when he permanently settled down in Plzeň in 1994.

V rámci plné rehabilitace byl postupně povýšen na brigádního generála letectva a dlouhodobě zastával funkci předsedy Sdružení čs. válečných letců 1939 – 1945 v České republice. Byl nositelem řady čs. i spojeneckých vyznamenání, včetně Řádu T. G. Masaryka a francouzského Řádu čestné legie. Stal se čestným občanem Plzně a vždy vítaným a vzácným hostem aviatických akcí na mnoha místech v České republice.

Following full rehabilitation, he was promoted successively to the rank of the Brigadier-General in the Air Force and was for many years Chairman of the Association of the Czechoslovak War Pilots 1939-1945 in the Czech Republic. He had been awarded many Czechoslovak and Allied decorations, including the Order of T.G. Masaryk and the French Legion of Honour. He became an honorary citizen of Plzeň and he was always a very welcome and revered guest at aviation activities at many places both at home and abroad.

Poslední let
The last flight

Středa, 19. únor 2014. Nad krajinou se rozprostřela tmavá noc. Na okraji letištní startovací dráhy stojí stíhací letoun, a ač se jeho vrtule točí naplno, je všude kolem ticho a klid. Miroslav Štandera s pevně sevřeným kniplem ve své ruce, je připraven ke startu. Jen on ví, že po stovkách hodin v civilních i vojenských strojích, bude tento let jeho polední. Rukou zprudka posouvá plynovou páku na plný výkon. Stroj vyletí kupředu jako vystřelený šíp. Po chvíli se od země zvedá ostruhové kolečko a zanedlouho poté se do křídel ukládají obě podvozková kola. To již bájný Cháron hlásí pilotovi do sluchátek určený kurz: letecké nebe. Právě tam na něj čekají kamarádi a bojoví druzi.

Wedneday, 19th February 2014. Dark night spread her wings above the countryside. A war fighterplane stands on the side of the runway, and even though her propellers are in the full swing, it is quiet and peaceful all around. Miroslav Štandera with joystick firmly held in his hand is ready for the take off. Only he knows, that after hundreds of hours spent in the military machines, this will be his last flight. He briskly moves the gas lever to full power. Spitfire flies forwards like an arrow. After a while, the tailwheel lifts off the ground and not long after the two undercarriage wheels fold inside the wings. That´s when the mythological Charon notifies the pilot of the set course: airmen´s heaven. It is there that his combat mates and comrades wait for him.

Pane generále Štandero, vážený příteli, šťastný let!
General Štandera, esteemed friend, happy flight!

Vladislav Burian
Klub historie letectví Jindřichův Hradec
Historical Aviation Club Jindřichův Hradec




Posted in 312 Sqd, 68 Sqd, Biography, No longer with us | 1 Comment

Miroslav Standera


F/O ŠTANDERA Miroslav

* 05/10/18, Prague, Czechoslovakia.
† 19/02/14, Plzeň, Czech Republic.

_______________________________________________________________

With sadness we must advise that

F/O ŠTANDERA Miroslav, 787626

WW2 312 Sqn pilot

died

19 February 2014, Plzeň, Czech Republic.

_______________________________________________________________

19. 2. 2014. v Plzeň, ČR.

zemřel

F/O ŠTANDERA Miroslav, 787626

pilot 312. perutě RAF

_______________________________________________________________

Rest in Peace

Čest jeho památce

_______________________________________________________________




Posted in 312 Sqd, No longer with us | 1 Comment

War Dog – Review





War Dog


The no-man’s-land puppy who took to the skies

by

Damien Lewis








“In the winter of 1939 in the cold snow of no-man’s-land, two survivors met and began an extraordinary journey that would bind them together for the rest of their lives. One was an orphaned puppy, abandoned by his owners as they fled the approaching Nazi forces. The other, a lost soul of a different sort – a Czech airman, flying for the French Air Force but soon to be bound for the RAF and the country that he would call home”.

So begins the third book written about the remarkable story of Robert Bozdech and his Alsatian dog Antis. The earlier works – “One Man and his Dog” by Anthony Richardson, and “Freedom in the Air” by Hamish Ross – were published respectively in 1960 and 2007. All three books describe – in varying detail and emphasis – Bozdech’s journey from his homeland in Czechoslovakia, set amidst the history and politics of Central Europe in the 1930s and 1940s.

Through contact with the son and daughters of Robert Bozdech, the author of this latest work was permitted access to Bozdech’s own manuscript which he had called Antis VC. This unpublished work revealed to Damien Lewis a gripping account of the most celebrated partnership between man and dog of the Second World War, a tale that remains unparalleled to this day. Through this document and other material provided by the family Damien Lewis has, where possible, told the story of Robert Bozdech and Antis in Bozdech’s own words.

The story commences during the winter of 1939-1940 in France where Bozdech was serving as a gunner in the French Air Force, having escaped Czechoslovakia at the time of the Nazi invasion. Shot down with his French pilot, they took cover in an empty farmhouse where Bozdech discovered an abandoned Alsatian puppy. Not having the heart to leave him to a certain death, Bozdech took along the small puppy when they made their escape; over the coming years Bozdech and Antis were to save each other’s lives on numerous occasions.

When France fell Bozdech and his compatriots fled to the south, eventually reaching Gibraltar, where they boarded a ship for England. Antis was hidden on board and, with no money for quarantine, smuggled into England! Bozdech was posted to 312 Czechoslovak Fighter Squadron at Duxford, but soon volunteered for 311 Czechoslovak Bomber Squadron, anxious to get into the war.

In early 1941 Bozdech began flying bombing sorties into Europe. Antis would wait in the dispersal area – until the day that Bozdech was injured and hospitalised. Antis waited for days in the cold and rain beside the runway for his master’s return, refusing to move or to eat. On Bozdech’s first sortie following his recovery, Antis was nowhere to be seen. It was only as the plane approached the bombing target that a touch on Bozdech’s elbow revealed the stowaway. The enlightened Wing Commander turned a blind eye to this breach of regulations, and Antis was fitted with his own oxygen mask; from this time on he would accompany his master in the air until Bozdech completed his tour of duty and was sent to the gunnery school to train a new generation of bomber crews.

A second tour of duty with 311 Squadron followed, in the role of radio and radar operator. Now in Coastal Command with 12 hour patrols – and rigorous enforcement of rules – Antis had to remain behind. He continued, however, to serve as 311 Squadron’s mascot, and his fame as a veteran of countless sorties and injuries at the hands of the enemy continued to spread.

The book concludes at the end of the war, the epilogue describing briefly Bozdech’s homecoming – with Antis at his feet – and his return to England after only three years, when he was again forced to flee Czechoslovakia due to the communist purges. A year later Antis was formally recognised as a War Hero and awarded the Dickin Medal – the “Animal Victoria Cross”. Antis died in August 1953 aged 14 years and is buried in the Animal Cemetery in Ilford.

A truly remarkable story of brave and courageous airmen fighting to avenge their homeland, enriched with the extraordinary tale of the inseparable bond between Bozdech and his war dog hero, Antis.

Publisher: Sphere
Published: 26 September 2013
ISBN: 9780751−552751
Cover: Hardback
Language: English
Pages: 287
Price: £12.99



Posted in 311 Sqd, Books | 1 Comment

Vaclav Jicha – one of the Few



Václav Jícha

– one of the Few

– jeden z “mála

* 10/02/14, Dnešice, Czechoslovakia.

† 01/02/45, Turflaw, Scotland.




Václav Jícha was born on 10 February 1914 in Dnešice, a small village near Prestic, near Plzeň, Czechoslovakia. He was the eldest of the two children of Václav and Kateřina neé Smolové. The following year his sister Blanka was born. His father worked as a porter at a psychiatric hospital at Dobřany.

Václav Jícha se narodil dne 10. února 1914, v malé vesnici Dnešice nedaleko Přeštic u Plzně, Československo. Byl jediným synem Václava a Kateřiny rozené Smolové. Následující rok se narodila jeho sestra Blanka. Otec byl vrátným psychiatrické léčebny v Dobřanech.

In 1920 the Jícha family moved to the Bohnice district in Prague 8, where his father had found work as a male nurse at a psychiatric hospital. His mother also worked there as an auxillary nurse. His was educated was at the local schools but he struggled in many subjects. From an early age he was fascinated by flying, and would spend much of his spare time building model aircraft and later flying model gliders and so developing a mechanical aptitude.

V roce 1920 se Jíchova rodina přestěhovala do Prahy 8, Bohnice, kde otec dostal práci jako ošetřovatel a matka jako pomocná zdravotní sestra v psychiatrické léčebně v Bohnicích. Václav Jícha navštěvoval místní základní školu. Kromě vyučovacích předmětů na škole se zajímal o létání a často si představoval jak létá. Později všechen svůj volný čas věnoval stavbě leteckých modelů a později létajícím modelům větroňů a tak si rozvíjel své vědomosti o létání.

Early interest in flying.
Časný zájem o létání.

On leaving school in 1929, his mechanical talent ensured his acceptance on a three year training course in electro-mechanical engineering at the local technical school. His interest in flying had now extended to visiting the nearby Aeroklub vysokoškolského sportu [AVS] at Prague Letňany airfield, which was only 9km away, so that he could expand his interest . On completing his training course he had the opportunity to join AVS as an aircraft-mechanic, which he readily accepted!

Po ukončení základní školní docházky v roce 1929, byl pro svůj talent v oboru mechaniky doporučen a přijat místní odbornou školou do tříletého kurzu odborné přípravy elektromechanického inženýrství. Při studiu byl jeho zájem o létání rozšířen zapojením do činnosti Aeroklubu vysokoškolského sportu (AVS), na letišti v Praze Letňanech, vzdáleného od jeho bydliště 9 km. Po ukončení svého vzdělávacího kurzu měl možnost pracovat v AVS jako letecký mechanik, které ochotně přijímali.

Whilst working there he aspired to fly and used his wages to pay for flying lessons. In 1933, aged 20, he gained his sports pilots licence and was considered an excellent pilot. He sought to expand his skills and in August went to work as a flying instructor at the Nordböhmischer Flugvereins aero-club at Liberec. Liberec was in the German Sudeten region of north-east Czechoslovakia and thus ironically many of the young men that Václav was training to be pilots would later be flying in the Luftwaffe during WW2.

Při práci v AVS svojí mzdu použil na uhrazení lekcí výcviku v létání. V roce 1933, ve věku dvaceti let, získal licenci sportovního pilota a byl považován za vynikajícího pilota. Pro zdokonalování pilotního umění, v srpnu odešel na letiště Nordböhmischerer Flugvereins aero-klubu v Liberci. Liberec byl v sudetoněmecké oblasti severovýchodního Československa a tak paradoxně mnozí z mladých německých mužů, které Václav učil létat, později za druhé světové války se stali piloty Luftwaffe.

His two year compulsory military service commenced on 1 October 1935, and he was sent to the 64th Squadron of the 3rd Air Regiment ‘General M. R. Štefánik’ at Piešťany airbase in Slovakia. On 28 October 1935 – Czechoslovak National Day – having completed four weeks of basic training along with his fellow recruits, he swore his oath of allegiance and was accepted into the Czechoslovak Air Force as an aircraft mechanic. As an aspiring pilot, to be assigned the role of an aircraft mechanic was a big disappointment, but despite this setback he worked hard at his duties. Between 1 December 1935 and 31 January 1936 he was sent on an aero-mechanic’s course at Nitra airbase in Slovakia, where he excelled, finishing 9th out of a class of 65.

K výkonu dvouleté základní vojenské služby nastoupil dne 1. října 1935, na vojenskou leteckou základnu k 64. peruti, 3. leteckého pluku “Generála Milana Rostislava Štefánika”, v Piešťanech,na Slovensku. Po ukončení čtyř týdenního základního výcviku dne 28. října 1935, na Státní svátek “Den vzniku samostatného československého státu”, spolu se svými kolegy vykonal přísahu a jako začínající pilot, byl přijat do československého letectva v zařazení letecký mechanik. Bylo to pro něho veliké zklamání, ale ještě více se snažil a tvrdě pracoval při plnění svých povinností. V období mezi 1.prosincem1935 až 31.lednem 1936, byl odeslán do kurzu leteckých mechaniků na letecké základně v Nitře na Slovensku, kde vynikal a skončil v hodnocení z 65 ve třídě na 9. místě.

On completion of the course he returned to the 64th Squadron at Piešťany and on 16 February was posted to the 61st Squadron of the 1st Air Regiment ‘T.G. Masaryk’, based at Prague-Kbely airbase. Here he was selected for NCO training at the Military Aviation Academy, at Prostějov. On 30 June 1936, after two months, he graduated from the course with good results, and returned to the 61st Squadron at Prague-Kbely.

Po absolvování kurzu se vrátil k 64. peruti v Piešťanech a dne 16. února byl odeslán na leteckou základnu v Praze Kbelích, k 61. peruti 1. leteckého pluku “T.G. Masaryka”. Zde byl vybrán pro NCO výcvik na letecké základně Vojenského leteckého učiliště v Prostějově. Po dvou měsících dne 30. června 1936, absolvoval kurz s dobrými výsledky a vrátil se k 61. peruti, Praha Kbely.

As a qualified ‘sports’ pilot he strove to be selected for military pilot training; meanwhile the technical knowledge he was gaining as an aircraft mechanic was to become significant later in his aviation career.

Jako kvalifikovaný “sportovní” pilot se snažil, aby byl vybrán do vojenského pilotního výcviku. V té době získával technické znalosti v zařazení leteckého mechanika, což se později stalo významným předpokladem jeho úspěšné letecké kariéry.

A pilot in the Czechoslovak Air Force
Pilotem československého letectva.

Václav Jícha, Prostějov 1937.

Finally Václav was selected for military pilot training and on 1 July 1936 he was sent on the training course to the Military Aviation Academy at Prostějov. He graduated from the course on 31 March 1937, with the rank of svobodník (LAC) and was posted for further training with the 43rd Fighter Squadron of the 1st ‘T.G. Masaryk’ Air Regiment at Prague-Kbely airbase. This training was completed on 1 October 1937 and he was posted as an operational pilot to the 34th Squadron of that Regiment, which was also based at Prague-Kbely and was equipped with Avia B-534 bi-plane fighter aircraft.

Později byl Václav zařazen do vojenského výcviku pilotů a dne 1. července 1936 byl vyslán na školení do Vojenského leteckého učiliště v Prostějově, které ukončil dne 31. března 1937 v hodnosti Svobodník ( LAC ) a byl vyslán k dalšímu leteckému výcviku k 43 stíhací peruti, 1. leteckého pluku T.G. Masaryka na leteckou základnu Praha-Kbely. Po ukončení leteckého výcviku byl 1. října 1937 zařazen jako operační pilot k 34. peruti tohoto pluku, který byl založen na letišti Praha Kbely a vybaven dvouplošníky, stíhacími letouny Avia B -534 československé armády.

On 1 December he was promoted to the rank of desátnik (Cpl). In January 1938 he was posted to the 1st Regiment’s 4th Fighter Squadron, based at Hradec Králové. The squadron was commanded by nadporučík (Lt.) František Novák, the acclaimed ‘King of the Air’, the outstanding Czechoslovak aerobatic pilot of his generation. Novák recognised Václav’s flying skills and became his mentor. For family reasons Novák wanted to return to Prague and arranged to be posted back to Prague-Kbely. He also arranged for Václav to be posted back to the same airbase so that they could continue to work together. On 15 February 1938, Václav was posted to the 44th Fighter Sqn at Prague-Kbely.

Dne 1. prosince byl povýšen do hodnosti Desátník. V lednu 1938 nastoupil k 4. stíhací peruti 1. pluku v Hradci Králové. Velitelem letky byl nadporučík František Novák, uznávaný “Král vzduchu”, vynikající československý akrobatický pilot tehdejší letecké generace. Novák ocenil pilotní umění Václava a stal se jeho učitelem létání. Z rodinných důvodů se chtěl vrátit do Prahy na letiště Praha-Kbely a zařídil Václavovi přemístění na stejnou leteckou základnu, aby mohli nadále spolu létat. Dne 15. února 1938 byl Václav přemístěn na letiště Praha-Kbely k 44. stíhací letce.

On 1 May Václav was again promoted, now to the rank of četař (Sgt). Under Novák’s mentoring, he became a skilled aerobatic pilot, which earned him a place in Novák’s respected 9 aircraft aerobatic display team. With the team he flew Avia Ba-122 bi-plane aircraft at displays in Czechoslovakia.

Dne 1. května byl Václav opět povýšen do hodnosti četař. Podle vyjádření Františka Nováka se stal zkušeným akrobatickým pilotem a byl zařazen do devítičlenné akrobatické skupiny, display týmu. S týmem odletěl na dvojplošníku Avia BA -122 na display v Československu.

During this period, in his free time he was also a flying instructor at Kbely aeroclub, whilst there an 18 year old Belgian girl named Julinka came to the club to learn aerobatics. She was the only the only woman in Belgium to hold a flying license and Václav was amazed by this achievement. With their common interest for flying they quickly formed a strong friendship and six months later they were engaged.

V tomto období ve svém volném čase létal jako instruktor v aeroklubu Kbely. v němž byla osmnáctiletá belgická dívka jménem Julinka a on ji učil létat leteckou akrobacii. Julinka byla jedinou ženou v Belgii, která byla držitelkou pilotní letecké licence. Václav tím byl ohromen. S jejich společného zájmu o létání se rychle vytvořilo silné přátelství a po šesti měsících se zasnoubili.

War threatens.
Nebezpečí války.

The threatening overtures by neighbouring Nazi Germany regarding the Sudeten regions – the German speaking areas – of Czechoslovakia caused the Czechoslovak Government to declare a mobilisation on 23 September 1938. Václav’s squadron was deployed to Cvrčovice near Brandýs nad Labem to counter the anticipated attack from Germany. Following this threat, Chamberlain, Daladier, Hitler and Mussolini met in Munich.. The outcome of this was the Munich Agreement of 30 September 1938 wherein the Sudeten regions were ceded to Germany. Eduard Benes, the Czechoslovak president, was not invited to participate in the discussion concerning the future of his country. He was merely told by Chamberlain and Daladier to either accept the agreement or Czechoslovakia would have to defend itself without any support from Britain and France.

Stálé napětí a hrozby ze strany sousedního nacistického Německa, ohledně pohraničních částí nazvaných Sudety – oblastí s německy mluvícím obyvatelstvem, donutila československou vládu vyhlásit dne 23. září 1938 mobilizaci. Václavova eskadra byla nasazena v Cvrčovicích u Brandýsa nad Labem, kde měla čelit očekávanému útoku ze strany Německa. Po této hrozbě Chamberlain, Daladier, Hitler a Musoliny se setkali v Mnichově. Na závěr jejich jednání byla 30. září 1938, podepsaná Mnichovská dohoda, která přikázala Československé vládě postoupit Sudety s německy mluvícím obyvatelstvem Německu. Prezident Československé republiky Dr. Edvard Beneš k tomuto jednání nebyl přizván. Chamberlain a Daladier jej pouze vyzvali, aby tuto dohodu přijal. Pokud se tak nestane, že se Československo bude muset bránit samo, bez pomoci Velké Británie a Francie.

As a result of that Agreement, Germany occupied the Sudeten; the disgruntled Czechoslovak military were de-mobilised and Václav’s squadron returned to Prague-Kbely airbase. Václav and Julinka were planning to get married but their plans were to be thwarted; the Germans occupied the remainder of Czechoslovakia on 15 March 1939. The Germans quickly disbanded the Czechoslovak Air Force, its Army and all civilian aviation. All personnel were dismissed from service. So far, in Václav’s flying career he had now amassed 2,802 flights totalling 538 flying hours.

Na základě této dohody, Německo obsadilo Sudety. Nespokojená československá armáda byla demobilizovaná a Václavova letka se vrátila na letiště Praha-Kbely. Václav a Julinka chystali svatbu, ale jejich plány byly zmařeny. Dne 15. března 1939 obsadila německá armáda zbytkové území Československa. Vojenské a civilní letectvo v Čechách a na Moravě bylo rozpuštěno a všichni zaměstnanci byli propuštěni ze služby. Václav do této doby provedl 2802, letů v celkové době 538 letových hodin.

Like many of his fellow airmen Václav could not accept the occupation and sought to help in the liberation of his homeland. It was rumoured that Czechoslovak military units were being formed in Poland under Gen. Ludvík Svoboda. Václav decided that he to would go to Poland to join them. Julinka returned to her native Belgium and they planned to marry when Václav returned to a free Czechoslovakia.

Stejně jako mnoho jiných letců v Čechách a na Moravě se nemohl nesmířil s okupací a snažil se pomoci své vlasti. Hovořilo se o tom, že v Polsku pod velením generála Ludvíka Svobody se tvoří československé vojenské jednotky. Václav se rozhodl, že půjde do Polska, kde se k nim připojí. Julinka se vrátila do své rodné vlasti Belgie a plánovali si, že až se Václav vrátí do svobodného Československa, budou mít svatbu.

With the assistance of Svaz letců, the Airman’s Association of Czechoslovakia, Václav travelled down their escape line to Ostrava. On the night of 13/14 May 1939 he escaped to Poland over the Beskydy mountains, south-east of Ostrava, with former Air Force colleagues Jíří Kučera, Josef Adam and Bohumil Votruba. On arrival in Poland, they made their way to Krakow where they reported to the Czechoslovak Consulate. Initially they were billeted at Malé Bronowice, a former Polish army camp outside Krakow that was then used as transit camp for escaped Czechoslovak military. After a few days Václav and fellow escapers were taken to Gydnia, Poland,, from where they boarded the ‘Batory’ and sailed to Cherbourg, France, arriving on 26 May 1939.

S pomocí Svazu letců Československa (SLRČS), Václav odjel do Ostravy a v noci z 13. na 14. května 1939 uprchl s bývalými piloty československého letectva Jiřím Kučerou, Josefem Adamem a Bohumilem Votrubou , jižně Ostravy, přes Beskydy do Polska. Po příchodu do Polska. odcestovali do Krakova, kde se hlásili na československém konzulátu. Z počátku byli ubytováni v Malých Bronowicích, bývalém polském vojenském táboru u Krakova, který byl použit jako tranzitní tábor pro uprchlíky československé armády. Po několika dnech byli převezeni do přístavu Gdynia, (Polsko), kde nastoupili na loď “Batory”, která plula do Cherbourgu ve Francii, kam připlula dne 26. května 1939.

With l’Armée de l’Air in France.
Služba v armádě a letectvu ve Francii.

Sidi-bel-Abbes, Václav Jícha standing 2nd from left.
Sidi-bel-Abbes, Václav Jícha stojící druhý zleva.

On arrival in France the Czechoslovak airmen were required join the French Foreign Legion for a five year period with the agreement that should war be declared they would be transferred to French military units.

Po příjezdu do Francie museli českoslovenští letci souhlasit s pětiletou službou ve francouzské Cizinecké legii. Byli však ujištěni, že v případě války budou přeřazeni do francouzských vojenských jednotek.

Initially they were taken to Place Balard at Paris for enlistment, and arrangements made for their transfer to the French Foreign Legion training camp at Sidi-bel-Abbès, Algeria. Václav enlisted on 14 June 1939, at the rank of soldat (Pvt), its lowest rank, and was then transferred to their base at St Jean, Marseilles before continuing on to Sidi-bel-Abbès where he was assigned to the Legion’s 1st Regiment.

Krátce po příjezdu do Paříže se shromáždili na místě Balard pro zařazení a přijetí opatření k jejich převodu do výcvikového tábora francouzské cizinecké legie v Sidi-bel-Abbes v Alžírsku. Václav narukoval dne 14. června 1939 v hodnosti vojína informačních a komunikačních technologii. V nejnižší hodnosti pak před pokračováním v cestě do Sidi-bel-Abbes, kde byl zařazen do legie 1. pluku, byl krátký čas na základně v St Jean, Marseille.

The day after Poland was invaded by Germany, Václav, with other Czechoslovak airmen were transferred to l’Armée de l’Air at their airbase at Tunis. They were then sent to Algeria for re-training on French equipment firstly, on 9 September, to Centre d’Instruction de Chasse (CIC) at Blida airbase and then on 19 October to Centre d’Instruction de Chasse at Oran airbase, On 2nd XX he was promoted to the rank of Sergeant. Václav completed his training on 13 December and was assigned to GC I/6, an operational unit was based at Oran and equipped with MS-403c fighter aircraft.

Den po napadení Polska Německem, byl Václav s dalšími československými letci převeden k letectvu na rekvalifikaci na letecké základně v Tunisu, V Alžírsku se přeškolovali na francouzskou leteckou techniku. Dne 9. září Václav nastoupil na leteckou základnu v Blida do leteckého tréninkového centra CAC a 19. října nastoupil do leteckého tréninkového centra na letecké základně Oran a 2. října byl povýšen na rotného. Přeškolení na francouzskou leteckou techniku ukončil dne 13. prosince a byl přidělen k GC I/6, k bojové jednotce založené v Oranu, vybavené stíhacími letouny (Morane-Saulnier) MS-403C.

Václav Jícha, l’Armée de l'Air 1940.
Václav Jícha, příslušník letectva 1940..

Two days later GC I/6 was deployed to mainland France and was based initially at Marseille-Marignane airbase. On 8 March they re-deployed to Chissey, on 11 April to Berck-sur-Mer and on 2 May back to Marseille-Marignane. On 10 May the Germans invaded France in a lightening Blitzkrieg action, the speed of which caught the Allies by surprise.In the resultant fighting they were pushed westwards until France capitulated on 22 June 1940.

O dva dny později byla GC I/6, nasazena na francouzské letecké základně ve Francii, v Marseille-Marignane. Dne 8. března byla nasazena na Chissey, kde byla do 11.dubna.Od 11.dubna do 2. května byla nasazena na Berck-ur-Mer a 2. května se vrátila zpět do Marseille-Marignane. Dne 10. května Němci napadli Francii a bleskovými válečnými akcemi. Obklíčili spojence a poté rychle postupovali Francii na západ. Francie kapitulovala dne 22.června 1940.

GC I 6 took part in numerous aerial combats during the Battle of France and achieved modest combat success. During the six week battle, Václav flew 70 operational hours and achieved combat-success, as shown below:

V GC I/6, se Václav společně s francouzskými letci účastnil četných vzdušných bojů v bitvě o Francii. Bylo dosaženo skromných úspěchů. V průběhu šestitýdenních bojů Václav nalétal 70 hodin a jak je níže uvedeno, také měl bojový úspěch ve francouzském letectvu:

Date Time Action
20/05/40 07:30 Me 109 shot down near Corbie.
Me 109 sestřelil nedaleko Corbie.
21/05/40 15:30 Do 17 shot down near Cambrai.
Do 17 sestřelen poblíž Cambrai.
24/05/40 11:00 A shared Do 17z shot down near Montdidier.
Sdílených Do 17Z sestřelen poblíž Montdidier.
05/06/40 Hs 123 shot down near Chaulnes.
Hs 123 sestřelen poblíž Chaulnes.

For these successes he was awarded the Croix de Guerre avec Palmes by France, and by Czechoslovakia, the Válečný kříž 1939.

Za nasazení při plnění úkolů a úspěchy v boji byl vyznamenán ve Francii Croix de Guerre s Palms a čs. Válečným křížem 1939.

However the speed of the German advance forced GC I/6 to keep re-deploying westwards to escape being overrun: on 17 May they were at Lognes-Emmerainville; 10 June at Connantre; 12 June at Germigny-St Florentin; 14 June Vichy-Rue; and by 17 June at Clermont Ferrand and Ussel. Then by 19 June they were at Bergerac airbase, in western France.

Rychlost postupu německé armády na západ, nutila GC 1/6 unikat obsazení a musela měnit místa nasazení: Dne 17. května se nacházela u Lognes-Emmerville, 10. června v Connantre, 12. června v Germigny-St Florentin, od 14. do 17. června na přístupu k Vichy, 17. června v Clermont-Ferrand a Ussel a 19. června se již nacházela na základně Bergerac v západní Francii.

When France capitulated, the Czechoslovak airmen were released from l’Armée de l’Air service. With some others, Václav made his way to Port Vendres where, on 24 June 1940, they boarded the ‘General Chanzy’ which then sailed to Oran, Algeria. From there they travelled for four days by train to Casablanca, Morocco. Here they boarded the ‘Gib-el-Ders’ which took them to Gibraltar where they transferred to the ‘Neuralia’ which took them to Liverpool, arriving on 12 July 1940.

Po kapitulaci Francie, byli českoslovenští letci propuštěni ze služby v letectvu. Václav s několika dalšími kolegy zamířil do Port Vendres, kde 24. června 1940, nastoupili na loď ´Geneál Chanzy´, kterou pluli do Oranu v Alžírsku. Z Oranu 4 dny cestovali vlakem do Casablanky v Maroku, kde nastoupili na loď “Gib-el-Ders” plovoucí do Gibraltru, kde přestoupili na loď “Neuralia” do Liverpoolu, kam připluli dne 12. července 1940.

With the RAF.
V RAF.

Václav Jícha with his dog Jarmilka.
Václav Jícha se svým psem Jarmilka.

On his arrival in England, Václav was accepted into the RAF Volunteer Reserve, at the rank of Sgt, and on 6 August, was posted to 310 (Czechoslovak) Sqn, based at Duxford and equipped with Hurricane Mk I aircraft. Here he was assigned to the squadron’s reserve pool of pilots who were due to do their re-training for Hurricanes with the squadron. When 310 Sqn became operational, on 17 August 1940, it was no longer possible for this re-training to be undertaken within the squadron due to shortages of aircraft and instructors. Instead, the reserve-pool pilots were assigned to 6 OTU at Sutton Bridge, for their re-training.

Po příchodu do Anglie, byl Václav přijat do RAF dobrovolnické rezervy, v hodnosti Sgt. a 8. srpna byl vyslán k 310. (československé peruti) se sídlem v Daxfordu, vybavené stíhacími letouny Harricane Mk I. Zde byl zařazen do rezervního fondu pilotů letky, kteří se přeškolovali na letouny Harricane. Dne 17. srpna 1940 byla 310. Sqn. uznána bojeschopnou a uvedena do provozu. Pro nedostatek instruktorů a letadel nebylo možné pokračovat v přeškolení pilotů rezervního fondu letky a tito byli odeslání do 6. OTU v Suton Bridge, kde pokračovali v přeškolení.

Václav completed his re-training on 10 September and was posted to 1 Sqn at Wittering. During the Battle of Britain he achieved combat success with a shared Ju88a shot down near Ely at 14:30 on 30 October whilst flying a Hurricane Mk I P2618.

Václav dokončil přeškolení 10. září 1940 a byl zařazen do 1. perutě na Wittering. Během bitvy o Británii dosáhl 30. října ve 14.30 hod s letounem Hurricane MKI I P 2618 úspěch, kdy se podílel poblíž Ely na sestřelení Ju88A.

He stayed with 1 Sqn until 17 November 1940 and was then posted to 17 Sqn on 17 November 1940. On 1 March 1941 he was promoted to the rank of F/Sgt. Václav remained with 17 Sqn until 27 May 1941 when he was posted to the newly formed 313 (Czechoslovak) Sqn at Catterick. The squadron was later deployed to Portreath, and Hornchurch, and also formed part of the Czechoslovak Wing at Exeter.

Dne 17. listopadu 1940 byl od 1. Sqn. přemístěn k 17. Sqn.. Dne 1. března 1941 byl povýšen do hodnosti F/Sgt. Dne 27. května 1941 byl přemístěn od 17. Sqn. do nově vytvořené 313. (československé) Sqn. na Cattericu. později byla 313. Sqn. umístěna na Portreath a Hornchurch jako část československého wingu v Exeteru.

Václav Jícha and Prokop Brázda, Hornchurch, Autumn 1941.
Václav Jícha a Prokop Brázda, Hornchurch, podzim 1941.

Václav was commissioned, as P/O, on 29 April 1941. During this period he had achieved four shared victories and 1 damaged. On 24 April 1942 he was on Circus 132, escorting Boston bombers on a raid on Vissingen, Holland. On the return journey, fellow 313 Sqn pilot F/Sgt Prokop Brázda’s Spitfire, BM357, was damaged during an attack by a Fw 190, which was protected by two other Fw 190s. Václav went to his comrade’s defence, chasing away the attackers. About 35 miles from Ostend, Brázda’s Spitfire was attacked by a group of 5 Fw 190s. Václav again went to Brázda’s defence and attacked the Fw 190s, one of which he was claimed as a ‘probable’. Václav then escorted Brázda’s Spitfire back across the Channel towards Martlesham Heath. About two miles from the English coast the engine on Brázda’s Spitfire began to smoke and cut out. Brázda attempted to make a forced landing near Alderton, but was killed in the crash.

Dne 29. dubna 1941, byl Václav povýšen do hodnosti P/O. Během této doby dosáhl čtyři sdílené vítězství a jedno poškození. Dne 24, dubna 1942 se účastnil akce Circus 132, doprovodu bombardérů Boston při náletu na Vissingen v Holandsku. Při návratu provedl kolega z 313. perutě, F/Sgt. Prokop Brázda se Spitfire BM 357, útok na FW 190, který byl chráněn dvěma dalšími FW 190 a jeho Spitfire palbou poškodily. Václav při obraně svého druha napadl útočící FW 190 a ty odletěly. Asi 3 km od Ostende, byl Brázda opět napaden skupinou pěti FW 190s. Václav při obraně Brázdy na ně zaútočil a jednoho FW 190 “pravděpodobně” sestřelil a poté Brázdu doprovázel zpět přes kanál La Manche směrem na Martlesham Heath. Asi 2 míle od anglického pobřeží se z motoru Spitfire Brázdy začalo kouřit a vyšlehl plamen. Brázda se pokoušel o nouzové přistání u Alderton, ale při havárii přišel o život.

Churchstanton 23.10.1942., Václav Jícha standing 1st from left.
Churchstanton 23.10.1942., Václav Jícha stojí první zleva.

For this action Václav was awarded the DFC.

Za tuto aktivní obranu spolubojovníka dostal Václav vyznamenání DFC.

His operational tour was completed on 17 August 1942 and Václav was then posted as a test pilot to 9 Maintenance Unit. He remained here until 3 January 1943.

Stanovený limit operačních letů, Václav splnil 17. srpna 1942 a byl vyslán jako zkušební pilot do 9. údržbářské jednotky, kde setrval až do 3. ledna 1943.

Václav Jícha, Castle Bromwich 1944.

Václav pre-war training as an aero-mechanic had enabled him to develop as a skilled technical pilot as well as a natural mechanic. Because of these skills he was posted to the Vickers Armstrong (Supermarine) factory at Castle Bromwich, near Birmingham, again as a test pilot. Here tested new and prototype aircraft. He remained there until 17 May 1944 during which time he flew a total of 822 hours on a many different aircraft types, including multi-engined, in addition to over 1200 Spitfires. Nine of these flights finished as ‘belly’ landings and a further 15 as emergency landings.

Václavovo předválečné vzdělání leteckého mechanika -mechanika HAD mu umožňovalo rozvíjet a zdokonalovat se v kvalifikovaného leteckého technického pilota, stejně jako leteckého mechanika. Pro využití těchto jeho schopností a dovedností, byl vyslán do leteckého výrobního závodu Vickers Armstrong (Supermarine) v Castle Bromwich, nedaleko Biminnghamu, jako zkušební pilot. Zde až do 17. května 1944 testoval mimo jiné také nový prototyp letadla a nalétal celkem 822 hodin na různých typech letadel s různými druhy motorů, kromě 1200 Spitfiru. Devětkrát musel přistát bez podvozku na břicho a 15x nouzově přistávat.

Despite his outstanding skills as a test pilot, he was transferred from Castle Bromwich when a new regulation was introduced. That precluded foreign nationals from working on secret projects. This decision embittered Václav but, despite his superior’s protest, he was posted on 17 May 1944 to the Czechoslovak Depot at Cosford where he remained until 22 May 1944, when he was posted back to 9 Maintenance Unit at Kinloss, Scotland.

Přes tyto jeho vynikající schopnosti zkušebního pilota, byl na základě nového nařízení, ” které vylučovalo cizince z prací na tajných projektech”, z výrobního závodu Castle Bromwich odvolán. Rozhořčený Václav proti tomuto rozhodnutí protestoval. Jeho nadřízení jej však 17. května 1944 přemístili do československé Depot na Cosfordu, kde zůstal do 22. května 1944, kdy byl odeslán zpět k 9. Maintenace Unitna Kinloss (9. údržbářské jednotky) ve Skotsku.

Fateful Flight.
Osudový let.

Avro Anson.

On 1 February 1945, Václav was aboard a Avro Anson NK945 for a training cross-country flight. The aircraft took off at about 14:15 from RAF Kinloss en route to Berwick on Tweed, south-east of Edinburgh. The aircraft was piloted by F/Lt R.D. Fergusson with Václav as co-pilot and P/O A.S. Davidson, a flight engineer, as passenger. No more was to be heard from the aircraft.

Dne 1. února 1945, byl Vaclav na palubě letounu Avro Anson NK945, aby získal praxi při přeletech. Letadlo vzlétlo okolo 14.15 hod. k provedení přeletu z Kinloss – Berwick na Tweed, jihovýchodně od Edinurghu. Letoun řídil pilot F/ Lt R.D. Fergusson, Václav byl na sedadle druhého pilota a P/O A.S. Davidson, letový inženýr, byl jako cestující. Za letu s letounem bylo přerušeno rádiové spojení a nebylo již obnoveno.

Prior to take-off the pilot did not obtain a weather report for the route. During the flight, the Anson encountered a heavy snow storm. The pilot tried to return but, at about, 15:45, in bad visibility it crashed on Soutra Hill between Hunters Hall and Turflaw, East Lothian, some 30 yards east of the A68 Edinburgh/Lauder road.

Pilot před letem neměl možnost získat zprávu o počasí na trati letu. Při letu po trati Anson vlétl do silné sněhové bouře. Pilot se pokusil o návrat, ale, okolo 15.45 hod., za špatné dohlednosti, letoun narazil do kopce Soutra Lothian, asi 30 yardů na východ od silnice A68 Edinburgh/Lauder.

The crash scene, at Windy Cleugh a glen on Soutra Hill, was found, six days later when at 10:45, David Lees, a shepherd, found the wreckage of the aircraft in deep snow. Parts of the aircraft were strewn over a large area on the side of the hill, with the tail section nearly intact but upside down. It was reported to Sgt William Murdoch at the nearby Lauder Police Station who went to inspect the crash scene but found no sign of life. He return to Lauder and reported the incident to his HQ.

Místo havarie letounu, ve Windy Cleugh v údolí na Soutra Hill bylo objeveno až po šesti dnech, kdy v 10.45 hod., pastýř David Lees našel v hlubokém sněhu vrak letadla. Části letadla se nacházely na veliké ploše kopce. Ocasní čast letadla byla téměř neporušena a ležela obrácena na zádech. Nález letadla byl ohlášen Sgt. Williamu Murdochovi na policejní stanici v nedalekém Lauder, který šel ohledat místo havarie. U letců již nezjistil známky života. Po návratu na policejní stanici v Lauder, ohlásil nehodu letounu svému policejnímu velitelství.

At 14:00 that day, accompanied by a Doctor from RAF Charterhill Dun, and Police Constable Simpson, Sgt Murdoch returned to the crash scene to recover the bodies. They were joined there by a RAF Engineering Officer from RAF Drem, who took command of the recovery operation. Between them, with they managed to remove one body from the aircraft but without specialist equipment were unable to extricate the other two.

V 14.00 hod. téhož dne, konstábl Simpson a Sgt. Murdoch se v doprovodu lékaře z RAF Charterhill Dun, vrátili na místo nehody se snahou vyprostit letce z vraku letadla a obnovit jejich životní funkce. Po celou dobu byli ve spojení s týmem Engineering Officer RAF v Drem, který převzal velení celé operace. Z vraku letadla vyprostili jedno tělo, ale bez speciálního vybavení, nebyli schopni vyprostit další dvě těla.

The following day a RAF recovery squad, with specialist equipment, returned to the crash scene, and recovered the remaining two bodies from the wreckage.

Následující den skupina RAF s technickým odborným vybabavením se vrátila na místo havarie a z vraku letadla vyprostila zbývající dvě těla.

F/Lt Václav Jícha was buried at grave 17, section M of the Haddington Roman Catholic graveyard, Haddington, East Lothian.

F/Lt Václav Jícha byl pohřben do hobu č. 17 v části M, Haddingtonského katolického hřbitova v Hoddingtonu, východně Lothian.

Despite being deported to a German labour camp in 1943, Julinka survived the war and discovered the fate of her fiancée. It was a further ten years before she married, but she still held a strong attachment for Václav. In 1997 she visited his grave at Haddington. It was the first of the numerous visits she made there before she died in January 2010. On one of her visits she attached her own personal tribute to her late fiancée below the headstone.

Julinka byla roce 1943 deportovaná do německého pracovního tábora. Válku přežila a po válce se seznámila s osudem svého snoubence. Až po dlouhých deseti letech se provdala, ale stále měla silnou vazbu na Václava. V roce 1997 se odhodlala navštívit jeho hrob v Haddingtonu. Byla to její první návštěna z následujících mnoha návštěv, než v lednu 2010 zemřela. Na jedné ze svých návštěv připojila osobní hold pod náhrobkem jejího zesnulého snoubence.

Medals:

British / Britská:

Distinguished Flying Cross
Air Force Cross (awarded posthumously 28/11/45)
1939-194545 Star with Battle of Britain clap
Air Crew Europe Star
Defense Medal
War Medal

Czechoslovak /Československá:

Válečný kříž and 2 bars (28. 10. 1940, 5. 5. 1942, 8. 10. 1942)
Za chrabrost před nepřítelem and bar (1. 9. 1941, 2nd in memoriam),
Za zásluhy I. st. (13. 3. 1945)
Pamětní medaile se štítky F–VB (7. 3. 1944)

French / Francouzská:

Médaille Militaire
Croix de Guerre with 4 Palmes and Silver Star and Bronze Star

Václav Jícha is commemorated, along with the other 2936 Battle of Britain pilots, on the Christopher Foxley-Norris Memorial Wall at the National Battle of Britain Memorial at Capel-le-Ferne, Kent:

Václav Jícha je uveden spolu s dalšími 2.936 piloty, Bitvy o Británii na Foxley Christopher Norris na Národního památníku bitvy o Britanii v Capel-le-Ferme, Kent:

He is also commemorated on the London Battle of Britain Memorial.

Václav Jícha je také připomínán na památníku Bitvy o Británii v Londýně.

In the Czech Republic there is a memorial plaque placed on his birth home at Dnešice:

V České republice, na rodném domě v obci Dnešice, je umístěna pamětní deska Václava Jíchy:

and also on memorial plaque placed at his former school at Bohnice, Prague 8:

A pamětní deska je také umístěna na domu jeho bývalé školy v Bohnicích, Praha 8.:

In the Prague 14 District a street, Jíchova, is named after him.

V Praze 14, je po něm pojmenovaná ulice Jíchova.

A simple ceremony to commemorate the 100th Anniversary of his birth was held at his birth house at Dnešice on 10 February 2014.

U příležitosti stých narozenin se dne 10. února 2014, v jeho rodném domě v Dnešicích, konal slavnostní obřad.

This slideshow requires JavaScript.


The assistance of Dr Jiri Rajlich with this article is much appreciated.

Velice si cením a vážím pomoci Dr. Jiřího Rajlicha, při přípravě článku.

Article last updated 19 February 2015




Posted in 310 Sqd, Battle of Britain, Biography | Leave a comment