Josef Gruden remembered



At 13:00 22 November 2014 a memorial plaque was unveiled for Josef Gruden at his birth house in the village of Čelina, near Borotice, Czech Republic.

22. listopadu 2014 v 13.00 v České republice, byla v obci Čelina u Borotic, na rodném domě Josefa Grudena, odhalena jeho pamětní deska.

The well attended ceremony included Mrs. Pavlina Miletičová, half-sister Josef Gruden and plk Ing. Oldrich Pelčák and plk v.v. Josef Mihule representing Svaz letcu, the Airmrns Association of the Czech Republic, RAF re-enactors, villagers and well wishers.

Slavnostního aktu se zúčastnila nevlastní sestra Josefa Grudena, paní Pavlína Miletičová, za Svaz letců ČR, vojenského sdružení České republiky plk. ing. Oldřich Pelčák a plk. VV Josef Mihule, zástupci RAF. občané obce a příznivci.

This slideshow requires JavaScript.

The unveiling ceremony commenced with the entrance of standard bearers who stood as guard of honour by the memorial plaque.

Slavnostní obřad byl zahájen příchodem čestné stráže, která pak stála u pamětní desky.

Jiří Libý, Mayor of Borotice, welcomed all attendees

Starosta obce pan Jiří Libý přivítal přítomné účastníky.

The National Anthem was then played, followed by speeches by Jiří Libý and Miroslav Král about the life of Josef Grunden.

Následovala Státní hymna a poté přednesli projevy o životě Josefa Grundena Josef Libý a Miroslav Král.

Miroslav Král then unveiled the plaque which was followed by a short blessing ceremony by the parish priest Josef P. Andrejčák.

Miroslav Král pak odhalil pamětní desku, kterou následně požehnal farář Josef P. Andrejčák.

The days events were concluded by a presentation, at nearby Borotice, about the Czechoslovaks who had served in the RAF which included a slide-show and a display of equipment used.

Slavnostní akce byla zakončena v nedaleké obci Borotice prezentací Čechoslováků, kteří sloužili v RAF pomocí projekčního zařízení.

_______________________________________________________________



Josef Gruden was born 10 December 1914, at the village of Čelina, near Příbram and at that time part of the Austro-Hungarian Empire. He was first child of Josef and Marie, his father was a Slovene national who worked as a miner in the nearby gold mines and his mother Marie was a native of Čelina with her family living in the village. After elementary schooling, Josef attended secondary schooling for three years from 1926, on completion he attended technical school for two years where he trained as a mechanic.

Josef Gruden se narodil 10.12.1914 v Rakousku-Uhersku v obci Čelina u Příbrami. Byl prvorozeným synem Josefa a Marie. Jeho otec byl slovinským státním příslušníkem a pracoval jako horník v nedalekých zlatých horách. Jeho matka pocházela z obce Čelina, kde nyní žili.. Po ukončení základní školní docházky v roce 1926, studoval na střední škole a jejím ukončení, tříletého studia, studoval dva roky na technické škole, kterou ukončil jako mechanik.

In 1935 he commenced his compulsory Military Service and was assigned to the 4th Air Regiment of the new Czechoslovak Air Force who were based at Hradec Králové. The following year he completed the Military Cadet College at Hradec Králové and graduated as a aircraft mechanic. In 1937 he was promoted to the rank of svobodník (Lance-Corporal). In 1938 he was posted the Prague-Kbely airbase and was promoted to the rank of desátník (Corporal).

V roce 1935 nastoupil do vojenské služby a byl zařazen jako mechanik ke 4. leteckému pluku, československého letectva v Hradci Králové. V roce 1937 byl povýšen do hodnosti svobodník. V roce 1938 byl vyslán na leteckou základnu Praha-Kbely, kde byl povýšen na desátníka.

He attended the Czechoslovak Air Force Officer Cadet College at Hradec Králové from where he graduated and also completed a course as an aviation mechanic. He was then posted to Kbely airbase at Prague. His military service was completed on 20 July 1938 and he decided to remain in the Air Force, enlisting for a five year period. He was promoted to the rank of četař (Sgt), however this was to be short-lived as later that month the German occupation of Czechoslovakia, in March 1939, resulted in all Czechoslovak military personnel being discharged from military service; for Josef this was in May 1939.

V Hradci Králové absolvoval školu důstojnických čekatelů a kurs leteckých mechaniků. Poté byl odeslán na leteckou základnu Praha-Kbely. Po ukončení vojenské služby 20. července 1938 se rozhodl zůstat na dobu 5 let v československém letectvu. Byl povýšen do hodnosti četař. Po okupaci Československa v březnu 1939, byla československá armáda rozpuštěna a Josef byl propuštěn z armády v květnu 1939.

On 13 June he was one of the many Czechoslovak airmen who managed to escape over the border to Poland so that they could enlist in Czechoslovak military units being formed there so that they could fight for the liberation of their homeland. With four colleagues he escaped to Poland and reached the Czechoslovak Consul in Krakow on 23 June, only to be advised that the Polish Authorities were very reluctant to have Czechoslovak military units on Polish soil as they did not want to antagonise neighbouring Nazi Germany. Instead the Czechoslovak Consul in Paris negotiated with the French Government that the steady flow of Czechoslovak military escaping to Poland could be brought to France. However as French law did not not permit foreign military units to be on its soil during peacetime they would be required to enlist in the French Foreign Legion, based in North Africa, with guarantee that in the event of war being declared they would be transferred to French military units in mainland France. For the Czechoslovaks who did not agree to these conditions the only alternative was to be sent back to German occupied Czechoslovakia and the certainty of imprisonment and eventual execution.

Dne 13. června 1939 se mu stejně jako mnoha ostatním československým letcům, aby mohli bojovat za osvobození své vlasti v zahraničí, podařilo překročit státní hranici do Polska. Se čtyřmi kolegy v Polsku navštívil 23. června československý konzulát v Krakově, kde jim bylo sděleno, že polské orgány nejsou ochotny na polském území zřizovat československé vojenské jednotky, neboť by to nacistické Německo považovalo za nepřátelský akt. Místo toho československý konzul ve Francii dojednal s francouzskou vládou možnost přepravy bývalých příslušníků československé armády emigrujících do Polska, dále do Francie. Protože Francouzské právo nedovolovalo v době míru žádné zahraniční vojenské jednotky na půdě Francie, museli se Čechoslováci nechat zapsat do francouzské cizinecké legie se zárukou, že v případě války budou na území Francie, převedeny do jednotek francouzské armády. Pro Čechoslováky, kteří nesouhlasili s těmito podmínkami, byla alternativou deportace zpět do Německa na území Protektorátu Čechy a Morava, kde by byli potrestání odnětím svobody.

The former Polish army barracks at Maly Bronowice, near Krakow, was used as a transit camp for the Czechoslovak military prior to them be taken to France. From here, on 25 July a group of about 200, mainly airmen, went by train to the Polish port of Gydnia where they boarded the ‘Kastelholm’ which took them to Calais, France. Part of the voyage down the Baltic Sea was very rough, even to airmen who were used to flying in turbulent conditions, and so the ‘Kastelholm’ stop at the Danish port of Frederikshaven to re-supply was a welcome relief for the Czechoslovaks onboard.

Bývalá polská kasárna Malé Bronovice byla používána jako tranzitní tábor pro emigrující příslušníky československé armády před odjezdem do Francie. Z tohoto tábora 25 července odjela vlakem do polského přístavu Gdynia skupina asi 200 , především letců, kde nastoupili na loď Kastelholm, která plula do Calais ve Francii. Část plavby Baltským mořem byla v turbulentních podmínkách, které byly náročné i pro letce zvyklé v létání v podobných turbulentních podmínkách a tak Kastelholm zakotvila v Dánském přístavu Frederikshaven, což byla vítaná úleva pro Čechoslováky na její palubě.

They arrived in Calais on 31 July from where they boarded a train which took them to Paris from were they were taken to the Foreign Legions recruitment center – a former cigarette factory – where followed medical examinations, completion of their enlistment documentation and French classes. Any free time was usually spent in Paris exploring the sights and practising their newly learnt French with the girls they met. This period was quite short and on 22 August, Josef and his fellow Czechoslovaks were transported to Marseille from where they went by ship to Oran, Algeria, and then onto the Legion’s main training camp at Siddi-bel-Abbes. Here training was harsh and 15 mile marches into the desert in temperatures of 43° C and with 60lb backpacks was quite normal. Despite the impersonalisation of Legion life – where names were replaced five digit numbers – their was good camaraderie amongst the Czechoslovaks.

31. července loď zakotvila v Calais, odkud odjeli vlakem do Paříže, kde byli převezeni do bývalé továrny na cigarety,v té době náborového centra Legie, kde se podrobili lékařskému vyšetření a na základě výsledku v dokumentaci, byli zařazení podle francouzských tříd v cizinecké Legii. Veškerý volný čas strávený v Paříži věnovali prohlídkám památek a učení francouzštiny. často s dívkami s nimiž se seznámili. Toto období bylo krátké a 22. srpna byl Josef a jeho kolegové Čechoslováci, přepraveni do Marseille, dále lodí do Oranu v Alžírsku a potom do hlavního výcvikového tábora legie v Sidi.bel-Abbes. Zde v rámci tvrdého výcviku v pouští při teplotě 43°C s batohy zatíženými 60 librami na zádech, běžně prováděli 15 mílová. pochodová cvičení. Přes tyto tvrdé životní podmínky v Legii, kde jejich jména byla nahrazena pětimístnými čísly, panovalo mezi Čechoslováky dobré kamarádství.

With l’Arme d’Air.

With war being declared on 3 September 1939, the Czechoslovaks were returned to mainland France. Josef arrived on 11 September and was accepted into the l’Armee d’Air, at the rank of soldat and was posted for re-training on French equipment at their training base at Chartres. On 16 January 1940 Josef, at the rank of Caporal, was posted to Groupe de Bombardement at Pau airbase, in south-west France, for air-gunner training.

Po vyhlášení války dne 3. září 1939, byli Čechoslováci vráceni na území kontinentální Francie a Josef byl 11. září přijat do l’Armee d’Air v hodnosti vojín a byl vyslán na přeškolení na francouzskou leteckou základnu v Chartres. Dne 16. ledna 1940 byl Josef v hodnosti Corporal vyslán na výcvik palubního střelce do bombardovací skupiny na letecké základně v Pau v jihozápadní Francii.

The German invaded France of 10 May and their progress was fast and ferocious. On 21 May Josef was assigned to GC II/2 for operational duties.However the unexpected speed of the German advance continually pushed the Allied forces westwards and some l’Arme d’Air units evacuating to Algeria. In Josef’s case, on 13 June, with some fellow Czechoslovak airman they managed to find an old, but still serviceable Potez bomber aircraft which they re-fuel by hand as the airfields fueling facilities were out of operation following Luftwaffe air raids. This refuelling involved filling cans with petrol and then man-handling the cans to the aircraft itself. After a lot of hard effort, and a lot of spilt petrol, this task was completed and they were able to take-off and land in North Africa.

10 května Němci napadli Francii a rychle postupovali do nitra Francie. 21. května byl Josef zařazen do GC II/2 pro operační činnost, Nečekaný rychlý postup německé armády zatlačoval spojenecká vojska na západ a některé jednotky L’Armee d’Air ustoupily do Alžírska. V Josefově případě, 13 června s československými letci nalezli stále provozuschopný bombardovací letoun Potez, , který ručně doplnili palivem z plechovek a po namáhavé práci a hodně rozlitého benzinu nastoupili do letounu a přeletěli s ním do severní Afriky.

France capitulated on 22 June and all Czechoslovak airmen were released from l’Armee d’Air service and by various routes were evacuated to England.

Francie kapitulovala 22. června a všichni českoslovenští letci byli propuštěni ze služby l´Armee d’Air a různmi cestami byli evakuováni do Anglie.

Now in Algeria, Josef and his colleagues were told to report to British Officers who would assist with arrangements to get them by train to Casablanca , Morocco. They joined another group of Czechoslovak airmen who, under the command of škpt. Emil Bušina , had been from Port Vendres, France, on 19th June. The two groups then proceeded by train for the four day journey to Casablanca where, on 29th June, they boarded the ‘Gib-el-Dersa’ to Gibraltar. Here they changed ships to the ’Neuralia’ and sailed on 2nd July for Liverpool, arriving on 12th July.

V Alžírsku Josefovi a jeho kolegům bylo řečeno, aby se řídili pokyny britských důstojníků.. V té době se spojili s další skupinou československých letců pod velením škpt. Emila Bušińy z Port Vendres ve Francii a 19. června obě skupiny se vydaly na čtyřdenní cestu do Casablanky, z níž 29. června odjely lodí Gib-leDersa do Gibraltaru, kde přestoupily na loď Nauralia, která 2. července odplula do Liverpoolu, kde zakotvila 12. července.

Initially the Czechoslovaks were taken by train to a tented transit camp in the grounds of Cholmondeley Castle. Here on 25 July, after vetting and medical examination, Josef was accepted into the RAF Volunteer Reserve, at the rank of AC2, and posted to the Czechoslovak Depot at Cosford, near Wolverhampton for RAF training and elementary English lessons. On 5 September he was posted, as a mechanic to 312 Sqn, the 2nd Czechoslovak Fighter Squadron which had been recently formed at Duxford.

Z počátku byli Čechoslováci přepraveni vlakem do stanového sběrného tábora v areálu hradu Cholmondeley. Zde po prověřování a lékařském vyšetření byl Josef 25. července přijat do dobrovolnické rezervy RAF v hodnosti AC2 a vyslán do československého Depod v Cosfordu u Wolverhampton, do školy RAF a základní lekce angličtiny. Dne 5. září byl vyslán jako mechanik do 312. perutě, což byla nově vzniklá druhá československá stíhací peruť V Duxfordu.

Josef was posted, on 19 October, to the newly formed 311 Sqn, the Czechoslovak Bomber Squadron in the RAF, at that time based at Honington. They were equipped with twin-engined Wellington aircraft which required a crew of six; two pilots and air-gunners and a navigator, radio operator. The squadrons role at that time was night bombing of targets in occupied Europe. On 5 November 1940 he was promoted to the rank of Sgt. As a air gunner, between 30 March 1941 to 7 September 1941, Josef flew 32 bombing missions with 311 Sqn, initially as member of Josef Čapka’ s crew and later in the crew of Josef Šejbl. Targets included raids on the French Channel ports as well as longer raids on German ports including Keil and Wilmshaven. Josef received the first of his medals, the Czechoslovak Za chrabost on 25 April and a further promotion to F/Sgt on 1 September 1941.

19. října byl Josef přemístěn do nově vytvořené 311. československé bombardovací perutě v RAF, v té době se sídlem v Honingtonu, která byla vybavena dvoumotorovými letouny typu Wellington. V letounu Wellington byla šestičlenná osádka: dva piloti, letečtí střelci radiotelegrafista a navigátor. Tyto letouny prováděly noční nálety spojené s bombardováním cílů v okupované Evropě. Od 30. března 1941 do 7. září 1941 se u 311, perutě účastnil 32 bombardovacích misí.. Z počátku jako člen posádky Josefa Čapka a později v posádce Josefa Šejbla. Při náletech bombardovali ve Francii French Channel a při dalších náletech německé přístavy, včetně Kilu a Wilmshavenu. Josef 25. dubna dostal první ze svých medailí československou medaili Za chrabrost a 1. 9. 1941 byl povýšen na F/Sgt.

With 311 Sqn. 1941.

Having completed his operational tour, he was posted back, on 3 November, to the Czechoslovak Depot at Cosford where he volunteered for pilot training. Whilst in England, he had met Pavlina Přzízová, also a Czech, and on 6 January 1942 they were married in London.

Po ukončení svého operačního turné, byl dne 3. listopadu vyslán do československého Depot v Copsfordu na dobrovolný výcvik pilotů. V té době se v Anglii seznámil s Pavlínou Přzízovou, a 6. ledna 1942 v Londýně uzavřeli manželství.

On 9 February 1942 was sent to the Air Crew Receiving Center [A.C.R. C.] at Regents Park, London. He was accepted for pilot training and was posted from the Centre on 7 March 1942 to No 4 ITW [Initial Training Wing], an RAF training school at at Paignton, Devon.

Dne 9. února 1942 byl vyslán do Přijímacího centra Air Crew (ACR C) v Regens Parku v Londýně. Byl přijat pro výcvik pilotů a 7. března 1942 nastoupil do č. 4 Initial Training Wing, což byla Výcviková škola RAF v Paiggnton, Devon.

4 I.T.W. Paignton, May 1942.

This was followed by flight training at No 3 Elementary Flying Training School [EFTS], at Shellingford, near Faringdon in Oxfordshire where he successfully completed his course at the end of June. After returning back to A.C.R.C. for further training, he was posted to No. 31 Service Flying Training School [SFTS] at Moncton, Canada.

Letecký výcvik prováděl v No. 3. základní Flyng Training School (EFTS) na Shellingford u Faringdonu v Oxfodśhire. který úspěšně ukončil koncem června. Po návratu zpět , byl československou armádou vyslán do No. 31 Service Flying Training school (SFTS) Moncton v Kanadě.

On 29 January 1943 he was slighty injured whilst on a training flight in a twin-engined Airspeed Oxford, the aircraft crashed in freezing weather conditions . Despite this incident he succesfully completed his pilot training in March 1943 and was awarded his RAF pilots wings.

Dne 29. ledna 1943 utrpěl zranění při letecké nehodě. Při cvičném letu v mrazivém počasí, došlo u dvoumotorového letounu Oxford k závadě na rychloměru a havaroval. Přesto úspěšně absolvoval pilotní výcvik a v březnu 1943 jako pilot dostal pilotní křídla – odznak .RAF.

Josef returned to England and was posted to No. 18 Pilots Advanced Flying Unit [P) A.F.U.], at Church Lawford, until 28 August. During this period, on 1 August , he was promoted to the rank of W/O.

Po návratu do Anglie byl do 28. srpna vyslán na No 18 Pilots Advanced Flying Unit /(P) AFU/ , v Lawford a 1. srpna byl povýšen do hodnosti W/O RAF.

He was posted back to the Czechoslovak Depot at Cosford on 9 September until 13 October when he was posted to No. 3 (P) A.F.U. at South Cerney, near Cirencester, Glos. On 9 May 1944 Josef received his commission at the rank of P/O.

Po návratu do československého Depa v Cosfordu, byl od 9. září do 13. řijna vyslán do No 3 (P) AFU South Cerney u Cirencester Glos. Dne 9.5.1944 Josef byl povýšen do hodnosti P/O RAF.

He returned to 311 Sqn at the beginning of October 1944 for operational flying duties as a co-pilot. The squadron was now part of Coastal Command and flew four-engined Liberators, manned by eight aircrew, for their operational patrols. Stationed now at Tain in north-east Scotland, the squadrons role was anti-submarine patrols in the North Sea, extending out to the Norwegian Sea down to the entrance to the Baltic Sea searching for submarines departing from or returning to their bases in the Baltic Sea.

Na počátku října 1944 se vrátil k československé 311. peruti,´která byla v té době součástí Coastal Command a létal jako druhý pilot na čtyčmotorových letounech Liberátor v osmíčlené posádce při provozních hlídkách z letiště Tain v severovýchodním Skotsku.. Úkolem letky bylo provádět protiponorkové hlídky v Severním moři a v Norském moři až k Baltickému moři a . Vyhledávání ponorek, které vyjížděly základen a vracely se do základen v Baltském moři.

He flew as co-pilot in F/Lt Jan Hrnčíř ‘s crew with his first operational patrol on 30 October, an uneventful flight of some 13½ hours duration. Unfortunately his flying career was short-lived with his second, and final, operational patrol on on 5 November, again as co-pilot in F/Lt Jan Hrnčíř’s crew was with again another long uneventful patrol r 1944. He had health problems and on 20 January 1945 following a medical examination, the RAF Medical Board restricted him to non-operational daylight duties.

Létal jako druhý pilot v posádce F/Lt Jana Hrnčíře. První operační hlídku provedl 30. října Byl to jednotvárný let po dobu třináct a půl hodiny . Jeho letecká kariéra však byla krátká. Druhou leteckou hlídku provedl opět jako druhý pilot 5. listopadu v posádce F/Lt Hrnčíře Také při této dlouhodobé hlídce měl zdravotní problémy. Z toho důvodu 20. ledna 1945, po lékařském vyšetření RAF Medical Board, mu byla omezena činnost na neprovozní denní povinnosti.

On 9 February he was seconded to RAF St David’s, a Coastal Command airfield at Pembrokshire, Wales. Josef was then seconded to No. 1 Radio School at Cranwell, near Sleaford Lincolnshire for staff pilot duties.

Dne 9. února 1945 byl přidělen do RAF St. David v Coastal Comand letiště v Pembrokshire Wales. Josef byl poté vyslán do No 1. Radio School v Cronwell, poblíž Sleaford Lincolnshire pro personál řízení letového provozu.

On 1 June 1945 he was promoted to the rank of poručík [Lieutenant] in the Czechoslovak Air Force. Josef relinquished his RAF officers rank of P/O, on 18 August 1945 and returned back to Czechoslovakia. On 15 October 1945, he was appointed a Staff Officer at the 1 Air Regiment, stationed at Prague – Kbely airbase.

Dne 1. června 1945 byl povýšen do hodnosti poručík československého letectva. Důstojnické hodnosti P/O, RAF se Josef vzdal 18. srpna 1945 a vrátil se zpět do Československa. Dne 15. října 1945 byl jmenován štábním důstojníkem 1. leteckého pluku na letecké základně Praha-Kbely.

Prague 18 August 1945.

Pavlina, who had been seriously ill towards the end of the war and had to remain in England for convalescence was finally able join him in Czechoslovakia later that year. Their immediate ost-war life follow a settled pattern; he remained in the Czechoslovak Airforce and was stationed at Prague-Kbely airbase where they lived in married quarters. In January 1947, Pavlina gave birth to their daughter.

Pavlína koncem války vážně onemocněla a musela zůstat v Anglii. Po rekonvalescenci se za rok po válce vrátili do Československa. Následoval jejich předválečný východní život, opět byl příslušníkem československého letectva a sloužil na letecké základně Praha-Kbely, kde žili v manželské čtvrti důstojnických domů. V lednu 1947se jim narodila dcera.

He was well regarded by his superior offices with further promotions following. Firstly to nadporučík on 7 March 1946 and then to kapitán on 1 May 1946. On 30 April 1947 he was posted to Letecké vojenské akademi [LVA] the Air Force Academy at Hradec Králové.

Josef byl považován za vynikajícího štábního pracovníka s předpokladem rychlého karierního růstu. Nejprve byl 7. března 1946 povýšen na nadporučíka, 1. května 1946 na kapitána a 30. dubna 1947 byl vyslán do Letecké vojenské Akademie (LVA) v Hradci Králové.

However life was to abruptly change for Josef and his former RAF colleagues: in February 1948, following a putsch, the Communists took control of Czechoslovakia and all those who had fought in the west during the war had now become ‘persona non gratis’ as the Communists considered them a threat to their regime. The majority of former RAF members were dismissed from the Czechoslovak Air Force and placed on dovolenou s čekaným – waiting leave, a tactic used by the Communists to keep the former RAF airmen away from the airbase and also to limit contact between. For Josef , his dismissal came on 1 May.

Jeho život se však stejně jako ostatním bývalým příslušníkům RAF změnil po únorovém převrat 1948, kdy komunisté převzali veškerou kontrolu nad Československem. Všichni příslušníci armády a letectva, kteří bojovali ve druhé světové válce na západě se stali nepohodlnými “persona non gratis”, neboť je komunisté považovali za hrozbu jejich režimu- Většina příslušníků letecké základny, kteří sloužili v RAF,aby byl omezen jejich vzájemný kontakt , byli umístěni na ‘dovolenou s čekaným ‘ a následně propouštěni ze služby československého letectva. Josef měl být propuštěn dne 1. května 1948.

The normal outcome of being placed on ‘waiting leave’ was to be arrested and tried for anti-state activities and to receive a length sentence either in a hard-labour prison or work in the uranium mines.

V době “dovolené s čekaným”, měl být zatčen a souzen za protistátní činnost a odsouzen k dlouhodobému trestu ve vězení nebo k otrocké práci v uranových dolech pod dozorem.

A friend warned Josef that his name was on a list of people to shortly be arrested. Josef deceived to leave the country as quickly as possible. They had a small summer cottage at Šumava, a heavily forested and low mountainous region in west Czechoslovakia, beyond which was the border to the American Zone in Germany. The cottage was 36 miles from that border. However Josef’s 2nd exile was to be more hazardous than his first exile in June 1939 to Poland; then it was summer and he only had responsibility for himself, now it was winter and he had a wife and 13 month old daughter as well.

Přítel Josefa varoval. že jeho jméno je na seznamu lidí, kteří mají být brzy zatčeni. Josef se proto rozhodl podle možností, co nejrychleji opustit Československo. Měli malou chalupu-chatu v hustě zalesněné pahorkatině na Šumavě, která se nachází v západní části Československa. Za hranicemi již byla americká zóna v Západním Německu. Nicméně pro Josefa byl druhý exil do západního Německa nebezpečnější, než prvý exil v roce 1939 do Polska, neboť tehdy to bylo v létě a měl odpovědnost jenom sám za sebe. Nyní utíkali manželkou a třináctiměsíční dcerou tři a na Šumavě byl ještě sníh.

With the aid of a trusted guide who had been recommend to them, Josef, his family and a few trusted others began their escape. Josef and his family travelled to their cottage and had arranged to meet the others in a forest about a mile from the cottage the following morning. Their guide led them on their 36 mile journey to freedom. The snow was often 4-5 feet deep and progress was slow, at one point it took them 3 hours to travel just 1.5 miles, and so the journey was to take them some two days and nights, resting in deserted huts in the Kašperské Mountains. To compound these hazardous conditions, there was the added danger of border guards and patrols looking out for escapers. Mindful of this they took the precaution of sedating their daughter for most of that journey.

S pomocí důvěryhodného průvodce, který jim byl doporučen, Josef, jeho rodina a několik jiných důvěryhodných lidí zahájili útěk. Josef a jeho rodina cestovala do svého domku a domluvil se s ostatními, že se následujícího rána setkají asi kilometr od jejich domku. Jejich průvodce je vedl na své 36 mílové cestě ke svobodě. Sníh byl často 4-5 stop hluboký a rychlost pochodu byla velmi malá. Na jednom místě jim cesta na úseku dlouhém 1,5 km trvala tři hodiny. Cesta přes hranici jim trvala dva dny a dvě noci. Odpočívali v opuštěných chatkách v Kašperských horách. K těmto obtížným podmínkám, ještě hrozilo nebezpečí pohraniční stráže a proti útěkových hlídek a s vědomím toho, že museli po celou dobu útěku přes hranici podávat dceři sedativa.

They safely reached the American Zone of Germany, where after security vetting, to ensure that they were not Communist agents trying to infiltrate to the west, Josef and his family were initially at a displaced persons camp until June 1948. Their documentation was granted for travel to England where Josef hoped to be able to re-join the RAF like some of his colleagues. However this was not be and instead they managed to acquire a smallholding near Abingdon, Berkshire.

Přes všechny tyto strasti a nebezpečenství se šťastně dostali do americké zóny v Německu, kde byli podrobeni bezpečnostní prověrce, aby se zajistilo, že nejde o komunistické agenty se snahou o proniknutí na západ..Josef a jeho rodina byli původně v táboře pro vysídlené osoby až do června 1948, kdy jim byla vydána dokumentace pro cestování do Anglie. Josef doufal, že v Anglii opět vstoupí do RAF, jako jeho mnozí kamarádi. Nebyl však přijat a místo toho se jim podařilo žít na malé farmě poblíž Abingdonu, Berkshire.

With the smallholding life was difficult and in 1959 the family emigrated to Canada and went to live at Ridgetown, near Chatham-Kent, in Ontario. Initailly he was employed as a lecturer at the Ridgetown Agricultural College. In 1973, at the age of nearly 60, he retired from the College and bought a small farm near Thessalon about 100 km southeast of the city of Sault Ste Maria, Ontario.

Na malé farmě byly velmi obtížné životní podmínky a v roce 1959 rodina emigrovala do Kanady, kde žili v Ridgetown u Chatman-Kent, v Ontariu. Z počátku byl zaměstnán jako odborný asistent na Ridgetownské zemědělské akademii Ve věku nedožitých 60 let, v roce 1973 odešel z vysoké školy a koupil si malou farmu poblíž Thessalon asi 100 km jihovýchodně od města Sault Ste Marie, Ontario.

He died on 30 April 1997 at Edmonton in Alberta, Canada.

Zemřel dne 30. dubna 1997, v Edmontonu, Alberta, Kanada.

For his wartime services in the RAF he had been awarded the following decorations:

Za své válečné služby v RAF mu byla udělena následující vyznamenání

Czechoslovak:

3 x Čs. válečný kříž [Czechoslovak War Cross]
2 x Za chrabrost před nepřítelem [Gallantry facing the enemy medal]
Za zásluhy I. stupně [Merits medal 1st Grade]
Pamětní medaile československé armadý v zahraničí F a VB [Memorial Medal of Czechoslovak Foreign Army with France and Great Britain Bars]

British:

1939-1945 Star with Atlantic clasp
Air Crew Europe Star
War Medal 1939–1945
Defence Medal

This assistance of Miroslav Král with this article is much appreciated.

Velice si při přípravě tohoto článku ceníme pomoci pana Miroslava Krále.




Posted in 311 Sqd, Ceremony, Not Forgotton, Victim of Communism | Leave a comment

Viktor Popelka


P/O Viktor Popelka, North Weald 1944

The story of Viktor Popelka DFC follows conventional paths with some unconventional detours, such that his life history is unusual, if not unique. His life was abruptly changed as a young man of 22 working towards a career, to be propelled into action upon the occupation of his country by the Nazis. He lived the majority of his relatively short life away from his home country. He eventually joined the RAF as a Czech Squadron fighter pilot until repatriation to Czechoslovakia in August 1945. His life on return to his home country was tormented by the rise and then occupation by the communist regime in 1948. He chose to escape to the West by participating in the infamous triple airliner hijacking known as the ‘Flight to Erding’. Following a short period in West Germany, undertaking covert flying activities for the CIA, he returned to England and re-enlisted in the RAF. His second tour of duty finished in 1957. He was never able to return to Czechoslovakia and it is possible that he was concerned about Czech agents in England and back home, presenting a threat to him and his family.

Životní příběh Viktora Popelky DFC byl zdánlivě obyčejný, avšak díky několika neobyčejným zvratům se stal neobvyklým a jedinečným. Ve 22 letech byl jeho život nečekaně změněn obsazením Československa nacisty. V touze aktivně reagovat na vzniklou situaci prožil většinu svého relativně krátkého života daleko od vlasti. V. Popelka vstoupil do britského vojenského letectva RAF jako stíhací pilot československé perutě a působil zde až do srpna roku 1945. Po svém návratu do vlasti mu život ztrpčoval vzestup a nadvláda komunismu, který se k moci dostal v roce 1948. Viktor Popelka se proto rozhodl odejít na Západ a zapojil se do akce, která později vešla ve známost pod názvem „Útěk do Erdingu“ a při níž byla unesena tři letadla ČSA. Po krátkém období prožitém v západním Německu, kdy podnikal různé nebezpečné lety, se vrátil do Anglie a znovu narukoval do RAF. Druhé období služby v RAF skončilo v roce 1957, avšak do Československa se už nikdy nemohl vrátit. Z dokumentů vyplývá, že se obával o osud svůj i své rodiny, pro niž představovali hrozbu českoslovenští agenti v Anglii i doma v Československu.

Early Years
Začátky

Viktor Popelka was born on 7th June 1918, in Laškov, a village within the district of the city of Prostějov, in the Olomouc region of southern Czechoslovakia. Those were hard times and his family situation from birth reflected this. When he was aged four his mother, Marie Anna Popelkova, married Josef Janhuba and three years later his half sister, Anna Marie Janhubova, was born. The family stayed within Laškov where they were confronted with daily challenges from the threat of poverty. With diligence and aptitude, however, the family progressed well, sufficient to provide Viktor with a good education. Following his 4 years in Upper School, he trained for 2 years in Business School. In 1938 he was working in a department store and had reached the position of Supervisor. By this time Viktor had already been gaining some flying experience attending a local flying club in the Olomouc region.

Viktor with other flying trainees at the Hanácké Olomouc Aero Club (HAO) in 1938.
Viktor zachycen s dalšími účastníky leteckého kurzu, který probíhal v Hanáckém aeroklubu Olomouc (HAO) v roce 1938.

Viktor Popelka se narodil dne 7. června 1918 v Laškově na Prostějovsku, Olomoucký kraj, Československo. Tehdy se nežilo lehce, což odrážely poměry v rodině Popelkových už při Viktorově narození. Když mu byly čtyři roky, jeho matka, Marie Anna Popelková, se provdala za Josefa Janhubu. O tři roky později se jim narodila dcera, Anna Marie Janhubová, Viktorova nevlastní sestra. Rodina zůstala v Laškově, kde se potýkala s každodenními problémy a snažila se odvrátit chudobu. Díky píli a schopnostem jejích členů se rodině začalo dařit tak, že si mohla dovolit poslat Viktora na studia. Po 4 letech studia na gymnáziu, studoval ještě 2 roky na obchodní akademii. V roce 1938 pracoval v obchodním domě jako obchodní zástupce. V té době měl již Viktor za sebou několik hodin letových hodin, které absolvoval v aeroklubu Olomouckého kraje.

Impending War
Hrozba války

Viktor Popelka, 1938.

During 1938 the political situation in Germany was becoming increasingly worrying for neighbouring countries, with Czechoslovakia at the forefront of Hitler’s strategic plans for enlarging his Eastern boundary. During the same year Viktor was conscripted into the Czechoslovak Air Force for training. Following the infamous Munich Agreement of 30th September 1938, the Sudeten regions bordering Germany, comprising largely ethnic German speaking peoples, were absorbed into the Third Reich. Slovakia seceded from Czechoslovakia on 14th March 1939 to become a separate pro-Nazi state and German annexation of the rest of Czechoslovakia was completed the following day. In less than 6 months, without war being declared, Czechoslovakia had become part of the Third Reich.

Politická situace v Německu v roce 1938 byla stále více znepokojující pro sousední země, především Československo, které bylo na prvém místě Hitlerových strategických plánu na rozšíření Německé hranice na východ.. V průběhu téhož roku byl Viktor Popelka odveden do československého letectva, k zdokonalovacímu tréningu. Po neslavné Mnichovské dohodě 30. září 1938 o odstoupení pohraničního území, Sudet, kde velká část obyvatelstva hovořila německy Třetí říši, Slovensko vystoupilo z Československa a 14. března 1938 vyhlásilo samostatný pronacistický stát. Zbytek Československa, Čechy a Moravu Německo anektovalo následující den. Za méně než 6 měsíců od deklarace Mnichovské smlouvy, bez války se Československo stalo součástí Třetí říše.

Escape to Fight
Útěkem k boji

Sometime during June 1939 Viktor escaped from Czechoslovakia via Poland to France, arriving in France on 1st July 1939. At that time Poland had no wish to provoke neighbouring Germany and would not permit escaping Czechoslovak personnel to form military units on its territory. Prompt negotiations between the French authorities and exiled Czechoslovak authorities in France resulted in an agreement where the escaped Czechoslovaks would be permitted to travel to France. They would, however, have to enlist in the French Foreign Legion for a five year term, as French law did not permit foreign military units on its soil in times of peace. The Czechoslovaks were assured that should war be declared, they would be released from their Foreign Legion service and transferred into French military units. Non-acceptance of these terms would mean being deported back to Czechoslovakia and certain execution!

Někdy v průběhu června 1939 Viktor utekl z Československa přes Polsko do Francie, přišel do Francie 1. července 1939. V té době Polsko, aby nevyvolalo záminku nepřátelství s Německem nedovolilo, aby na jeho území emigranti z Československa vytvářeli vojenské jednotky. Urychlené jednání československých úřadů s francouzskými orgány, umožnilo vycestování československých emigrantů z Polska do Francie, kde však museli narukovat na dobu pěti roků. do francouzské cizinecké legie. Francouzské právo nedovolovalo v době míru vytváření vojenských jednotek na území Francie. Čechoslováci byli ujištěni, že v případě vyhlášení války, budou převedeni ze služby v cizinecké legii do francouzských vojenských jednotek. Nepřijetí těchto podmínek by znamenalo deportaci z Francie zpět do Československa ‘ Protektorátu Čechy a Moravaˇ.

Istres Bombing school, 1940

On reaching France, Viktor and his fellow Czechoslovak escapers were transferred to Place Ballard, the French Foreign Legion’s transit barracks at Paris, for enlistment. Whilst arrangements were being made for their transfer to the Legions training depot at Sidi bel Abbes in Algeria, war was declared. Consequently, Viktor and his colleagues were transferred into the l’Armeé de l’Air. His Czech Military Service Record states that he undertook pilot training at La Rochelle between 7th October 1939 and 18th January 1940. This was followed by bomber school training at Istres airbase on the French Mediterranean coast and at the French airbase of Tafaraoui, about 30km from Oran, Algeria. His flight and bomber training results were both at distinction level. After the ‘Fall of France’ in June 1940, Viktor, with other Czechoslovak airmen were released from l’Arme d’Air service and instructed to proceed to Oran. Here they were to join another group of Czechoslovak airmen, under the command of škpt. Emil Bušina who had evacuated from Port Vendres, France, on 19th June. The two groups then proceeded by train for the four day journey to Casablanca where, on 29th June, they boarded the ‘Gib-el-Dersa’ to Gibraltar. Here they changed ships to the ’Neuralia’ and sailed on 2nd July for Liverpool, arriving on 12th July. On 26th July Viktor was accepted into the RAF for pilot training.

Po příchodu do Francie Viktor a jeho kolegové, českoslovenští emigranti, byli umístěni do tranzitních kasáren cizinecké legie Place Ballard v Paříži, kde nastoupili vojenskou službu. Zatímco byl připravován jejich převod do výcvikového tábora legii v Sidi Bel Abbes v Alžírsku, byla vyhlášena válka. V důsledku toho Viktor a jeho kolegové byli převedeni do l’Armée de l’Air. V jeho českém vojenském Záznamu je uvedeno, že době od 7.10. 1939 do 18.1.1940 absolvoval pilotní výcvik v La Rochelle. Poté byl zařazen do Škol pro letecký výcvik, kde prováděl výcvik na letecké základně Istres, na francouzském pobřeží Středozemního moře a na francouzské letecké základně Tafaraoui, asi 30 km od Oranu v Alžírsku, na bombardovacím letadle. Letecký výcvik, i na bombardovacím letadle zvládl dobře. Po “pádu Francie” v červnu 1940, Viktor a další českoslovenští letci byli propuštěni ze služby l’Armée d’Air a bylo jim nařízeno odejít do Oranu, kde se k nim připojila další skupina československých letců pod velením škpt. Emila Bušiny, kteří byli 19. června evakuováni z Port Vendres ve Francii. Obě skupiny letců pak pokračovaly čtyři dny vlakem do Casab lanky, kde letci 29. června nastoupili na loď “Gib-el-Dersa” ,která plula do Gibraltaru, kde přestoupili na loď “Neuralia” která 12. července připlula do Liverpoolu. Dne 26. července byl přijat pro výcvik pilotů do RAF.

Royal Air Force WW2 Service
Ve službě u RAF za druhé světové války

Receiving Za chrabost medal from President Beneš, RAF Exeter, 19th July 1942.
19. července 1942 mu president Dr. Edvard Beneš udělil medaili Za chrabrost.

Viktor completed the required training stages to a high standard and commenced operational flying with No. 310 Czechoslovak Fighter Squadron on 9th December 1941 with the rank of Sergeant. He was promoted to Flight Sergeant in 1942, finishing his first tour of duty with 310 Squadron in June 1943, with the rank of Warrant Officer. For most of this time 310 Squadron operated in the West Country, starting with its arrival in RAF Perranporth, Cornwall, on Christmas Eve 1941. During this period, 310 Squadron was operating the Spitfire V (variants b and c) and was undertaking defensive operations over the English Channel.

Když Viktor ukončil letecký výcvik s vynikajícími výsledky, začal 9. prosince létat v hodnosti četaře u 310. (československé) perutě RAF. Do hodnosti rotný byl povýšen v roce 1942 a první kolo služby u 310. perutě ukončil v červnu v hodnosti praporčíka. Po celou dobu od svého příchodu o Štědrém dnu 1941 na základnu RAF v Perrrnporthu v hrabství Cornwall, 310. peruť operovala v jihozápadní Anglii. Tehdy piloti 310. perutě v rámci obranných operacím létali nad kanálem La Manche se Spitfiry (Verse B a C).

Viktor took part in Operation Jubilee, the ill fated Raid on Dieppe on 19th August 1942. His official battle score flying a Spitfire Vb, serial EP 453, is one probable kill against a Dornier 217 and one possible kill against a JU 88. On 29th January 1943, flying a Spitfire Vc, serial AR 520, he achieved a confirmed kill of a FW 190. This was a notable achievement since the Mk 5c Spitfire was generally outclassed by the recently introduced FW 190. He served in 310 Squadron for the majority of the war, except for a non front line period between June 1943 and January 1944 and also between February and July 1944 when he was temporarily posted to 312 Czechoslovak Fighter Squadron.

Appledram 1944

Dne 19 srpna se Viktor zúčastnil v rámci operace Jubilee neúspěšného nájezdu na Dippe. Dle oficiálních záznamů s Spitfirem Vb (EP 453), pravděpodobně sestřelil letouny Dornier 217 a Ju 88. Dne 29. ledna 1943 sestřelil s Spitfirem Vc (AR520), stíhací letoun FW 190. To byl pozoruhodný úspěch, neboť FW 190 byl v té době horkou novinkou a ve výkonech a výzbroji převyšoval o třídu MK 5c Spitfire. Větší část války, kromě období od června 1943 do ledna 1944, kdy nebyl v přední linii a od února do července, kdy byl dočasně odvelen k 312. (československé) stíhací peruti RAF, sloužil u 310. perutě.

Viktor served in Operation Overlord, commencing with the D-Day invasion on 6th June 1944. He gained his commission of Flying Officer on 3rd December 1944 and was awarded the DFC at RAF Manston on 14th February 1945.

Viktor se v rámci operace Overlord účastnil od prvního dne 6. června 1944 bojů při vylodění spojenců v Normandii.. Do hodnosti poručík byl povýšen 3. prosince 1944 a Záslužný letecký kříž RAF (DFC), mu byl udělen v lednu 1945 na základně Manston v hrabství Kent.

The hazards of flying, especially military operations but also training, are an ever present challenge. For Viktor this was demonstrated by the event of 15th June 1945. He was making a combat training flight out of RAF Manston in a Spitfire F Mk IXc, serial MH 330. His aircraft collided with another Spitfire Mk IX, serial MH 323 over the English Channel nearby Potter Bridge, South Cove, near Southwold, Suffolk. The two aircraft had been practicing dog fights against USAAF Mustangs over the sea. Viktor bailed out over the sea and his aircraft crashed onto (probably) land and was written off (total wreck, burnt salvage, Cat E). He sustained an injury from the incident but was recovered safely by sailors from the trawler HMS Florio. The other Spitfire flown by W/O Jindřich Landsmann crashed into the sea and his body was never found.

Létání je nebezpečné nejen při vojenských operacích, ale i při výcviku. Pro Viktora se málem stal osudným 15. červen 1945. Při cvičném bojovém letu na Spitfire F Mk IXc (MH 330). Po vhzletu ze základny RAF, Manston se jeho letadlo nad kanálem La Manche poblíž mostu Petter Bridge u vesnice South Cove, nacházející se v hrabství Suffolk, srazilo s dalším Spitirem MK IX (MH 323) Obě letadla nad mořem nacvičovala manévrové vzdušné souboje proti Mustangům USAF. Viktor opustil letoun nad mořem s padákem a zatímco jeho letoun se zřítil na pevninu a byl zcela zničen (vrak, šrot. kat E), Viktor utrpěl zranění a zachránili jej námořníci z rybářské lodi HMS Florio, Druhý Spitfire, řízený praporčíkem Jindřichem Landsmannem, spadl do moře a tělo pilota nebylo nikdy nalezeno.

Viktor relinquished his commission on 13th August 1945, when the Czech fighter squadrons demobilised from the RAF and returned with their aircraft to Czechoslovakia. Upon his return to Czechoslovakia, he learned that his mother and half sister had been imprisoned by the Nazis for 3 years in concentration camps. The Czech fighter squadrons that had returned to Czechoslovakia were disbanded in February 1946. Viktor’s Czech Service Record states that he remained in the Czechoslovak Air Force until he was discharged from active duty on 28th April 1946.

13. srpna 1945 odešel Viktor z armády, neboť československé stíhací letky v RAF se demobilizovaly a vrátily se i s letadly do Československa. Po návratu do vlasti se Viktor dozvěděl, že nacisté 3 roky věznili jeho matku a nevlastní sestru v koncentračních táborech. V únoru 1946 byly stíhací letky, které se vrátily z Velké Británie do Československa rozpuštěny. Podle vojenského archivu, Viktor zůstal v československém letectvu až do svého propuštění z aktivní služby dne 28. dubna 1946.

Service Awards
Vojenská vyznamenání

By the end of the war, Viktor had been awarded a number of Czech military service honours, in addition to his DFC given by the Royal Air Force. His Czechoslovak Service Record acknowledges the following awards:

V průběhu války byla Viktorovi kromě Záslužného leteckého kříže od britského Královského letectva udělena i řada československých vojenských vyznamenání. Podle čs. služebních záznamů to byla tato ocenění:

Date:
Datum:
Service Award:
Vojenská vyznamenání
18.07.1942 I. Cs Medal for Valour
Za chrabrost
05.05.1943 I. Cs War Cross 1939
Válečný kříž 1939
05.05.1943 II. Cs Medal for Valour
Za chrabrost
07.08.1944 Memorial Medal of Czechoslovak Foreign Army with France and Great Britain bars
Pamětní medaile československé armady v zahraničí se štítkem F a VB
15.01.1945 1939-1945 Star
05.02.1945 II. Cs War Cross 1939
Válečný kříž 1939
14.02.1945 D.F.C.
1945 Air Crew Europe Star
1945 France and Germany Star
18.08.1945 III. Cs War Cross 1939
Válečný kříž 1939
06.03.1946 Merits Medal 1st class
Za zásluhy 1. Stupně

Escape to Freedom
Útěk za svobodou

Viktor’s civilian career in post war Czechoslovakia was based on the use of his aircrew skills. He took up a career in commercial aviation with the Czech State Airline (ČSA) and obtained a Commercial Navigator’s Licence in December 1947. Daily life in Czechoslovakia was by then becoming increasingly uncertain, culminating in the Communist putsch in February 1948. Viktor married his wife Alena in Prague on 9th September 1948..

V poválečném Československu zužitkoval Viktor zkušenosti s létáním i v profesním životě. Nastoupil jako zaměstnanec komerčních Československých státních aerolinií (ČSA) a v prosinci roku 1947 získal licenci navigátora pro komerční účely. Nicméně situace v zemi se neustále zhoršovala, až vše vyvrcholilo komunistickým převratem v únoru roku 1948. 9.. září 1948 se Viktor v Praze oženil s dívkou Alenou.

Following the Communist take-over, the loss of personal liberty for many people was overwhelming. Viktor’s country no longer offered the freedom for which he had fought in WW2. He and his compatriots who had served in the West knew that their jobs would soon be replaced by newly trained Communist party members. Under intense secrecy, he joined a group of mostly ex RAF service Czechs in planning a daring escape from their country. In the morning of 24th March 1950, three CSA DC3s bound for Prague, with closely timed departure times from Brno, Ostrava and Bratislava, were each hijacked whilst in flight and forced to divert to the West. They landed at the USAF base at Erding in Western Germany, near to Munich. This was the world’s first triple aircraft hijacking. Viktor’s aircraft was the one flying from Ostrava in the east of the country, a flight route of 275km to the west. It also presented additional risks from heightened security that might be mounted since the passenger list contained a deputation of communist party officials and the manager of the CSA. Viktor and his wife were passengers in the aircraft which flew from Ostrava. He came to Ostrava the night before the flight, under the pretext of visiting his sick father in hospital and his wife Alena flew under her maiden name. Of the three aircraft, their one presented the greatest problem as its co-pilot, radio operator and flight engineer had to be removed from their stations, which Viktor did with the help of the pilot, Cpt Ladislav Světlík (312 Sqn). Světlík was armed with a hand gun which he used to coerce the other aircrew from their seats. He then took control of the aircraft while Viktor aimed the gun at the restrained crew members who were kept together in the crew cabin baggage area.

Ztráta osobní svobody, která následovala po komunistickém puči, byla pro celou řadu lidí zdrcující. Svobodu, za kterou Viktor bojoval ve 2. světové válce, mu jeho vlast už nabídnout nemohla. Spolu s dalšími krajany, kteří bojovali na Západě, si Viktor dobře uvědomoval, že v práci je brzy nahradí čerstvě vyškolení členové komunistické strany. V naprostém utajení se proto připojil ke skupině složené převážně z bývalých československých letců RAF, která plánovala odvážný útěk ze země. Dne 24. března 1950 v dopoledních hodinách byly tři letouny ČSA typu DC3, letící na vnitrostátních linkách s odletem těsně po sobě z Brna, Ostravy a Bratislavy do Prahy uneseny a během letu přinuceny odklonit směr letu na západ. Letouny přistály na letecké základně Spojených Států v Erdingu v západním Německu, nedaleko Mnichova. Jednalo se o vůbec první únos tří letadel najednou na světě. Protože Viktorovo letadlo startovalo z Ostravy, mělo to na západ nejdál. Dalším rizikovým faktorem byla zvýšená bezpečnostní opatření, která byla zavedena pravděpodobně proto, že na seznamu cestujících figurovala delegace úředníků komunistické strany i manažer ČSA. Viktor s manželkou seděli mezi cestujícími v letadle, které letělo z Ostravy. Do Ostravy přijel noc před odletem (pod záminkou návštěvy nemocného otce v nemocnici), zatímco jeho žena Alena letěla pod svým dívčím jménem. Ze všech tří letadel to jejich představovalo největší nebezpečí, protože bylo třeba odstranit druhého pilota, radistu i palubního inženýra, což se ale Viktorovi povedlo za pomoci hlavního pilota, kapitána Ladislava Světlíka (312. peruť). Světlík měl s sebou pistoli, kterou namířil na členy posádky a donutil je tak vstát. Pak převzal řízení, zatímco Viktor mířil pistolí na členy posádky a střežil je umístěné v prostoru pro zavazadla posádky letadla.

The hijack outraged the Czechoslovak communist regime and triggered an International dispute with the West. Viktor’s part in the escape earned him the death penalty, in absentia, at the High Court in Prague, along with others who had planned and executed the escape. The Communists made determined efforts to hold Viktor’s mother and half sister accountable in some way, for his escape. They were, however, saved by their possession of a certificate, awarded to them by the State at the end of the war, in recognition of their sufferance under Nazi imprisonment.

Únos pobouřil československou komunistickou vládu a vyvolal mezinárodní spor se Západem. Za roli, kterou Viktor sehrál při útěku, byl v nepřítomnosti odsouzen Vrchním soudem v Praze k trestu smrti, stejně jako všichni ostatní, kteří se podíleli na plánech a realizaci únosu. Komunisté se sice snažili za Viktorův útěk brát k odpovědnosti jeho matku a nevlastní sestru, ale ženy zachránil dokument, který jim vláda vydala na konci války jako projev uznání těm, kteří byli vězněni nacisty.

Covert flights for the CIA
Tajné lety z Německa

Viktor’s life in the year following the Erding escape is not formally recorded but in 2011 his name was amongst those released to the media for their part in CIA covert airborne operations from West Germany. During the early Cold War period, very long range flights using DC3 Dakotas were made, to drop agents into the Baltic States of Lithuania, Latvia & Estonia then part of the Soviet Union. Such were the risks of these ventures that crews were issued with cyanide phials for immediate suicide in the event of capture.

Přestože neexistují záznamy o tom, jak Viktor prožil rok následující po útěku do Erdingu, jeho jméno se objevilo na seznamu, jenž byl v roce 2011 uveřejněn v médiích s výčtem osob, které se účastnily tajných výsadkových operací řízených CIA ze západního Německa. V prvních letech studené války při dálkových letech na DC3 Dakotách, vysazovaly agenty v Litvě, Lotyšska a Estonska která tehdy byla součástí Sovětského svazu. Protože lety představovaly vysoké riziko, každá posádka obdržela ampule kyanidu, aby mohla v případě zajetí okamžitě spáchat sebevraždu.

Return to England
Návrat do Anglie.

In August 1951 Viktor left Germany with a single journey visa to England and he subsequently rejoined the RAF as a pilot on 26th March 1952. He was given the rank of Flight Sergeant, which he retained until he left the Service in March 1957. He served in both the Cyprus and Suez campaigns. His flight duties were stated as serving as the second pilot on four engine Handley Page Hastings aircraft or as the pilot on single engine aircraft. After leaving the RAF he became the Chief Cashier at Douglas House, a hotel for enlisted Servicemen in London. He was naturalised as a British Subject on 30th January 1958 under the name of ‘Viktor Rohacek (known as Viktor Popelka)’ but he never used the Rohacek surname. Viktor became divorced from his wife Alena in 1963. In August 1965 he formally changed his surname from Popelka to Alexander, keeping his given name of Viktor. He had one child; a son from his British wartime sweetheart whom he first met when his Squadron was based at RAF Perranporth.

V srpnu 1951 Viktor odjel z Německa na jednosměrné vízum do Anglie. Dne 26. března 1952 opět narukoval jako pilot RAF. Tentokrát povýšil na rotného, tuto hodnost si udržel až do odchodu ze služby v březnu roku 1957. Zúčastnil se bojů na Kypru i na Suezu. Podle služebních záznamů létal jako druhý pilot na čtyři motoru letounu Handley Page Hastings a jako pilot jednomotorových letadel. Po odchodu z RAF získal zaměstnání jako hlavní pokladní v hotelu pro poddůstojníky Douglas House v Londýně. Britské občanství získal dne 30. ledna 1958 jako Viktor Roháček, avšak toto příjmení nikdy skutečně nepoužíval. S manželkou Alenou se Viktor rozvedl v roce 1963. V srpnu 1965 si oficiálně změnil příjmení z Popelky na Alexandra; jeho křestní jméno zůstalo beze změny. Byl otcem jednoho dítěte, syna, kterého měl s Britkou, se kterou se seznámil během druhé světové války, v době, kdy jeho stíhací peruť létala ze základny RAF v Perranporthu.

Viktor Popelka 1969

In the mid sixties Viktor changed employer to the Cumberland Hotel in London, where he worked until his untimely death from a heart attack on 5th March 1971. A funeral service was held at St. Edward the Confessor Church in Golders Green, London, followed by a cremation at the Golders Green Crematorium. He has no grave; his ashes were scattered in the Garden of Rest at the Crematorium. There is no memorial stone or plaque recording his life and departure.

V polovině šedesátých let Viktor začal pracovat pro hotel Cumberland v Londýně, kde působil, dokud jeho život předčasně neukončil infarkt. zemřel 5. března 1971. Pohřební obřad se konal v kostele Sv. Eduarda III. Vyznavače v londýnské čtvrti Golders Green a po něm následovala kremace v místním krematoriu. Jeho popel byl rozptýlen na vsypové loučce v krematoriu, kde však dnes nenajdeme ani jeho pomník, ani pamětní desku..

© Victor Karel Leslie Marshall
21st November 2014

Posted in 310 Sqd, 312 Sqd, Biography, Into exile, Victim of Communism | Leave a comment

Spitfire over Prague



Stephen Stead’s Spitfire, in the livery of Otto Smík DU-N,
when it flew over Prague
at the conclusion of the Winged Lion unveiling ceremony
on 17 June 2014.

A limited edition drawing, by noted Czech aviation artist Vladimir Urbanek, is now available.

More details here.




Posted in Events, Information | Leave a comment

Men of the Battle


MEN OF THE BATTLE OF BRITAIN

A new edition of Men of the Battle of Britain by Kenneth G Wynn is to appear on June 30 2015. This third edition will be published by Frontline Books in association with the Battle of Britain Memorial Trust. The Trust acquired all rights to the work in 2010, as a result of an anonymous donation and since then it has made many additions and amendments, as well as adding new photographs.

Men of the Battle of Britain was first published in 1989 and is acknowledged worldwide as the standard work of reference giving career details of the Allied airmen who qualified for the “immediate” award of the 1939-1945 Star with Battle of Britain Clasp. The Battle of Britain Memorial Trust is the custodian of the National Memorial to The Few at Capel-le-Ferne, Kent.

Richard Hunting, CBE, Chairman of the Trust commented, “We regard it as vital to the study and commemoration of the Battle that ‘Wynn’ should appear again. Ken Wynn did great work to produce the new edition and, with the resources available to the Trust, we have been able to supplement his efforts. Those who study the Battle can look forward to much new information.”

Martin Mace, Publisher of Frontline Books, declared, “A new edition of ‘Wynn’, only the third in over a quarter of a century, will be one of the major aviation publishing events of 2015, the year of the 75th anniversary of the Battle of Britain.”

Further details will be announced in due course. Anyone who would like to be placed on a mailing list for more information should email Jules Gomez at julesgomez.bobmt@gmail.com.




Posted in 310 Sqd, 312 Sqd, Battle of Britain, Books | Leave a comment

Frantisek Binder Memorial Plaque



On 27 October 2014, the day before Czech National Day, a memorial plaque was unveiled at the small village of Hojna Voda, near České Budějovice in the South Bohemia region of the Czech Republic, the birthplace of František Binder. He had served as an air-gunner with 311 Sqn in the RAF until he was killed on 4 March 1942 when his Wellington bomber was attacked by a Luftwaffe night-fighter whilst returning from a bombing raid on Emden.

27. října 2014, den před státním svátkem vzniku samostatného československého státu, byla odhalena plaketa pplk i.m., Sgt. RAF Františku Binderovi. Jako střelec bombardéru sloužil u britského RAF, v 311té jednotce. Při náletu, na německý přístav Emden, byl jejich letoun Wellington několikrát napaden nočním stíhačem Luftwaffe. František Binder byl při útoku velmi vážně poraněn a ještě na palubě, zemřel. Stalo se tak 4. března 1942, sedm minut po půlnoci. Památník s plaketou byl odhalen v jeho rodišti, jihočeské Hojné Vodě.

The ceremony coincided with the 100th anniversary of his birth. Attending the ceremony was his daughter, niece and grandson, Mrs. Pavla Bartova representing the South Bohemia government, Vaclav Kucera, the Mayor of Horni Stropnice and well wishers. A Guard of Honour was provided by the local Scout group and also the local military club 'Budweiser' who were dressed in the uniforms of soldiers of the First Czechoslovak Republic. Local media also attended to provide newspaper and TV coverage. Music was provided by local musicians.

Tento obřad byl uskutečněn u příležitosti nedožitých stých narozenin letce. Z rodiny přijali pozvání dcera, neteř i vnuk. Za Jihočeský kraj, pak paní Pavla Bártová a za pořádající správní obec, starosta Horní Stropnice, pan Václav Kučera. Čestná stráž byla složena z členů místního skautského oddílu a členů českobudějovického klubu vojenské historie v dobových prvorepublikových uniformách. O hudbu se zasloužila místní jazzová kapela. Regionální media se pak následně postarala o zpravodajství.

With background music provided the musicians, wreaths and floral tributes were laid by Vaclav Kucera, and the members of František Binder's family. The National Anthem of the Czech Republic was played followed by a speechs by Vaclav Kucera and Pavla Bartova, after which the memorial plaque was unveiled.

This slideshow requires JavaScript.

Věnce, spolu s květinami byly položeny za pořádající obec, Václavem Kučerou a za rodinu, vnukem letce. Československá Státní hymna doprovodila odhalení desky a následovala krátká řeč představitelů státní správy. Václava Kučery a Pavli Bártové.

The ceremony was then concluded by the musicians playing some period British songs.

Melodie dobových britských písní provázeli celým tímto obřadem.

The days events were then continued at the Hojna Voda hotel were a presentation of the life of František Binder was given. The event was then concluded by Martin Lamač, dressed in a RAF uniform who gave a presentation and demonstration on equipment used by the RAF in WW2.

Po slavnostním odhalení pamětní desky následovala v místním hotelu beseda, kde byla představena biografie Františka Bindera. Martin Lamač, v dobové uniform RAF ukončil tuto besedu prezentací jednotek a výstroje britského královského letectva, z období druhé světové války.

The memorial is located alongside the village war memorial as his birth house had been confiscated by the Commmunists in 1949 and demolished a year later. A biography on František Binder is here.

Do sousedství pomníku padlých, z první světové vojny, byl tento pomník umístěn záměrně. V roce 1949 byl tehdy komunisty rodný dům Františka Bindera zkonfiskován a následující rok zbořen. Se životem Františka Bindera se můžete seznámit zde.




Posted in 311 Sqd, Ceremony, Memorial | Leave a comment

Congratulations to Miroslav Liskutin


On 21 October 2014

Colonel (Ret´d) Miroslav Antonín Liškutín, DFC, AFC

was awarded the decoration

Cross of Merit of the Minister of Defence of the Czech Republic – 1st Grade

Miroslav Liškutín, René Klapáč and Miroslav’s son Milos

The medal was presented to him on 20 November 2014 by Lt/Col René Klapáč, Military Attaché at the Defence Office of the Embassy of the Czech Republic, London and kápitan Pavel Jáger Commander of the Czech detachment within the European Union Naval Force.

Pavel Jáger, Miroslav Liškutín and René Klapáč.

A worthy recipient of this high decoration.

_______________________________________________________________

Since 1997, citizens of the Czech Republic and foreign nationals can be awarded not only Czech state orders and medals, but they can also receive Defence distinctions in recognition of meritorious deeds and activities of a military nature in the areas of security, humanitarian activities, and other projects of international or domestic scope that have been performed in support of democracy and peace.

Defence distinctions are awarded to recipients by the Minister of Defence of the Czech Republic, who presents them on the national holidays of 8 May and 28 October, though in justified cases distinctions can be awarded by the Minister on other occasions.

The highest Defence award is the Cross of Merit of the Minister of Defence of the Czech Republic. This Cross is awarded to active soldiers and civilian employees of the military in recognition of their heroism, for successful leadership during battle, and for meritorious service in combat activities. The Cross is, moreover, awarded for outstanding performance in the command of troops during peacetime, for meritorious performance of service or work duties, for excellent representation of the Armed Forces of the Czech Republic, and for other significant acts of merit performed in support of the Defence department.

The Minister can award the Cross to any citizen of the Czech Republic as well as to foreign nationals for significant cooperation with the Defence department, for efforts in supporting the war-fighting capacity and readiness of the Czech military, and for the accomplishment of tasks performed in support of the Armed Forces of the Czech Republic.

The Cross of Merit has three grades: the highest, Grade I, is made of metal gold in colour; Grade II is made of metal silver in colour; and Grade III is made of metal bronze in colour. Ribbons for the miniatures of the Cross of Merit differ in accordance with the grade awarded, as well as the specific colour of the metal itself.

The decoration may be presented to soldiers of the Armed Forces of the Czech Republic as well as civilian employees. The cross is presented to recognize heroism, leadership during combat, and for noteworthy service in combat activities. The cross may also awarded for commanding troops during peacetime, exceptionally performing service or assigned duties, serving as a meritorious example of the Armed Forces of the Czech Republic, and for other notable acts of merit performed supporting the Defence department.

Source: http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=6412

_______________________________________________________________

Posted in 312 Sqd, Congratulations, Information | 2 Comments

Winged Lion ceremony 17/11/14



The 17 November 2014 was the 25th anniversary of the ‘Velvet Revolution’ when Czechoslovakia was liberated from its Communist regime after 41 years. However, this date now also has another significance as well, as on this day, at 18:30 the first Czech ceremony at the Winged Lion Monument at Klárov, Prague was held.

17. listopadu 2014, bylo 25. výročí “sametové revoluce” kdy po 41 letech došlo k osvobození Československa od komunistického režimu. Toto datum má také další význam, neboť se v tento den v 18.30 hod. konalo slavnostní vzpomínkové shromáždění u Okřídleného Lva v Praze na Klárově.

The Winged Lion Monument was the result of a British initiative which secured generous donations from the British ex-pat community in the Czech Republic who wished to say ‘Thank-you’ to the Czechoslovak airmen and women who who escaped from their homeland and came to Britain’s aid during WW2. The Winged Lion is the only Monument in the world where all these 2,500 Czechoslovak men and women who served in the RAF are remembered. On completion, the Monument was donated to Prague 1 District by the Winged Lion Project team.

Památník Okřídleného Lva byl výsledkem britské iniciativy a štědrých darů od britské ex-pat komunity v České republice. která tím chtěla vyjádřit “Díky” všem československým letcům a ženám, kteří za druhé světové války uprchli ze své vlasti, zúčastnili se bitvy o Británii a pomáhali v boji proti nacismu. Okřídlený lev je jedinou památkou na světě, která připomíná 25000 československých mužů a žen, kteří sloužili v RAF. Po dokončení stavby byl památník Okřídlený Lev, projektanty věnován OÚ Praha 1.

Mayor Oldřich Lomecký, Prague 1 District.

The evenings modest ceremony was organised by Prague 1 City Hall, where Klárov is located, and hosted by its Mayor Oldřich Lomecký. Despite the rain, the ceremony was well attended by several descendants of Czechoslovak RAF airmen, and well wishers some of whom had travelled for the ceremony from various parts of the Czech Republic. Col Andrew Shepherd, Chairman of the Winged Lion Project & Euan Edworthy, who initiated the project attended the ceremony in an unofficial capacity.

Skromný obřad organizovaný radnicí Praha 1 se uskutečnil ve večerních hodinách na Klárově u památníku, kde přítomné přivítal starosta Oldřich Lomecký. Navzdory dešti se obřadu zúčastnilo několik potomků československých letců RAF a příznivců, kteří přicestovali z různých Částí České republiky. Slavnostního obřadu se neoficiálně účastnil Plk. Andrew Shepherd, předseda Lion Project & amp Winged, Euan Edworthy.

Brigádní generál Ing. Bohuslav Dvořák, 1st left

Mayor Oldřich Lomecký opened the ceremony with a speech in Czech. Further Czech speeches by Brigádní generál Ing. Bohuslav Dvořák, adviser of the Minister of Defence and speeches, Jiři Stanislav emphasised the importance of the Winged Lion Memorial to the Czech nation and highlighted the significance of its rightful place at Klárov. This theme was continued in the concluding Czech speech was delivered by Joe Voychan of the Spitfire Club, who said ‘we are not just a few, but many! May the patriotic heart and common sense win and this monument remain forever. Jiři Stanislav then gave a small speech in English for the benefit of the English and Americans attending.

Slavnostní obřad zahájil svým projevem v češtině starosta Oldřich Lomecký. Další projevy v češtině pronesli Brigádní generál Ing. Bohuslav Dvořák, poradce ministra obrany a Jiří Stanislav, který zdůraznil význam Památníku okřídleného lva umístěného na Klárově. Na stejné téma pokračoval ve svém projevu Joe Voychan ze Sitfire Clubu, který řekl : Není nás málo, ale je nás mnoho!. Je to výhra všech těch , kteří mají vlastenecká srdce a zdravý rozum, tato památka zde zůstane navždy. Jiří Stanislav pak přednesl krátký projev v angličtině pro zúčastněné Angličany a Američany.

This slideshow requires JavaScript.

The ceremony then continued with a bilingual war poem recital by Markéta Sisaková, and Klára Vosecká, students from the English College in Prague, at Vysočany, Prague 9, one reading an English English followed by her colleague who read a Czech poem.

Obřad pokračoval dvojjazyčným, recitálem válečné básně studentkami z English Colege v Praze 9, Vysočanech, Markéty Šišákové v anglickém a Kláry Vosecké, českém jazyce.

Wreaths were then laid which supplemented the candles, flower bouquets and Royal British Legion crosses already placed at the monument.

Následně byly položeny věnce, které doplnilo zapálení svíček, květinové kytice a na pomník byly umístěn kříž Royal British Legion.

The event was concluded by inaugural switching-on the two spotlights, mounted in the monuments base, which will illuminate the Winged Lion monument.

Akce byla ukončena zapnutím obou reflektorů, které od základů osvětlují památník Okřídleného Lva.

Video film courtesy of Jan Šinágl / video film s laskavým svolením Jana Šinágla.





…….

Posted in Ceremony, Events, Memorial, Not Forgotton | 1 Comment

Josef Gruden – Memorial Plaque unveiling



An invitation


to attend the memorial plaque unveiling ceremony


for F/O Josef Gruden, 311 Sqn pilot


at his birth house at Čelina, Borotice, Czech Republic


at 13:00 on 22 November 2014


followed at 14:30


by a presentation and discussion about 311 Sqn.




Posted in 311 Sqd, Ceremony, Forthcoming Events | Leave a comment

Invitation – Klarov 17 November 2014



An invitation


to attend a ceremony to commemorate the


25th Anniversary of the Velvet Revolution


being held at the Winged Lion Memorial, Klárov


at 18:30 on 17 November 2014.




Posted in Ceremony, Forthcoming Events | 1 Comment

In Remembrance


Věnovano
Jaromíru Drmelkovi, zabil 18.08.42.
a všem padlým československým letcům během 2. světové války.

In remembrance of
Sgt Jaromír Drmelka, killed 18/08/42
and all the fallen Czechoslovak Airmen in World War 2.

_______________________________________________________________


Ta tmavá noc, ty černé vlny,

ta nekonečná dálka.

A tam jsme my letci,

sami a opuštěni….

Tak krutá a mrazivá je válka.


The dark night, the black waves,

the infinite distance.

And there we are Airmen,

alone and quiet….

So cruel and chilling is war.


I když jsme pro vás hrdinové,

věřte nám my máme starch.

Ale víra za svobodu nám dává zas a zas,

tu odvahu vzlétnout nad hluboké a studené moře,

to které se stalo naše posledni lože.


Even though we are for you heroes,

trust as we have fear.

But the belief in freedom gives us again and again,

the courage to take off over the deep and cold sea,

that which was our last bed.


Nezapomeňte na nás,

my všichni jsme stále s vámi.

A všechen starch, bolest i útrapy

jsou tam v hlubinách

pohřbeny s námi.


Do not forget us,

we are all still with you.

And all the fear, pain and suffering

are there in the depths buried with us.

© Dana Nedomová 2014




Posted in 310 Sqd, 311 Sqd, 312 Sqd, 313 Sqd, 68 Sqd, Not Forgotton | Leave a comment