The last flight of General Miroslav Standera


Poslední let generála Miroslava Štandery

V životě jsem měl tu čest osobně poznat několik desítek báječných mužů ve slušivých modrých uniformách, kteří vedli před téměř sedmi desítkami let vzdušné souboje proti německé Luftwaffe. Jedním z nejzkušenějších byl pilot, brigádní generál Miroslav Štandera, účastník bojů o Francii, nad Velkou Británií i okupovanou Evropou.

I had the honour to have personally met a few dozen of great men in dashing blue uniforms throughout my life, who almost seven decades ago engaged in aerial battles against the German Luftwaffe. One of the most experienced ones was pilot, Brigadier-General Miroslav Štandera, participant in the Battles for France and Great Britain and also occupied Europe.

Pan generál byl velkou osobností, přesto jeho typickou vlastností vždy byla skromnost. Zemřel ve středu 19. února 2014 ve věku 95 let. Pohřeb se uskuteční ve středu 26. února 2014 od 11 hodin v chrámu sv. Bartoloměje v Plzni.

The General was a great personality, but his typical characteristic was his modesty. He died Wednesday 19th February 2014 aged 95 years. His funeral will take place on Wednesday 26 February 2014 from 11 o´clock in St Bartholomew cathedral in Plzeň, Czech Republic.

I když žil M. Štandera od roku 1994 v Plzni, věřím, že Jindřichův Hradec mu byl druhým domovem. Všem, kteří se o to zasloužili, patří velké díky!

Although Miroslav Štandera spent the last 20 years of his life in Plzeň, I however believe that his second home was Jindřichův Hradec. Many warmest thanks to all the people, who contributed to it!

Tmavomodrý svět Miroslava Štandery
The Dark Blue World of Miroslav Štandera

Narodil se 5. října 1918 v Praze a nejspíše mu již tehdy sudičky daly do kolébky dobrou náladu, houževnatost a píli, především však lásku i úctu ke vzdušným výšinám. Po vyučení typografem se rozhodl pro dráhu vojáka z povolání. Pilotem se stal v roce 1936, kdy byl přijat do Vojenského leteckého učiliště v Prostějově. Po jeho absolvování 1. června 1938 byl přiřazen k 4. leteckému pluku, 47. letce v Pardubicích.

Miroslav Štandera, Prostějov 1936.

Miroslav Štandera was born on 5 October 1918 in Prague and it was probably already then that fate had left in his cradle good mood, resilience and diligence, but above all love and also respect to the aerial heights. After finishing his typographer apprenticeship, he decided to become a professional soldier. He became a pilot in 1936, when he was admitted to the Military Aeronautical Educational Institute at Prostějov. After graduating on 1 June 1938, be was posted to the 47th Squadron of the 4th Air Force Regiment at Pardubice.

Hrozba války mu umožnila poznat nové kraje a především v praxi vyzkoušet pilotáž desítek nejrůznějších strojů. Počátkem června 1939 totiž ilegálně opouští hitlerovci porobenou vlast a přes Polsko se 31. července dostává lodní Castelhollm do Francie. Cesta byla podmíněna podepsáním pětileté služby v Cizinecké legii, k níž však v případě Miroslava Štandery díky rozpoutání II. světové války nedošlo. Absolvoval výcvik v Chartres a stal se jedním z obránců této významné základny nedaleko Paříže.

The threat of war enabled him to get to know new areas and to test-pilot of dozens of different aircraft. At the beginning of June 1939 he illegally left his homeland, now occupied by the Nazis, and via Poland reached France on the ship ‘Castelholm’ on 31 July. His journey was on the condition of signing a five-year service tour with the French Foreign Legion, but thanks to the outbreak of WW II, Miroslav Štandera was not obliged to join. He finished his training in Chartres and became one of the defenders of this significant airbase near Paris.

Do bojů o Francii zasáhl 6. června 1940 v rámci u GC I/6. Ač byl v boji s německým stíhačem zraněn a dokonce také Němci krátce zajat, podařilo se mu uprchnout. Obdobně stovkám dalších československých vojáků ho neodvratná červnová kapitulace země galského kohouta přinutila k opětovnému útěku před hitlerovci, tentokrát na britské ostrovy. Ty jediné skýtaly naději na záchranu před zajetím a vidinu odplaty Němcům za potupný Mnichov roku 1938 i smrt dvaceti sedmi kamarádů letců z období francouzské válečné kampaně.

He joined the fight for France on 6 June 1940, within GC I/6. Even though he was injured in aerial combat with a Luftwaffe fighter and even briefly captured by the Germans, he managed to escape. Similarly like further hundreds of Czechoslovak soldiers, the ineluctable June capitulation of France forced him to flee again before the Nazis, this time to the British Isles. They were the only ones offering hope of rescue from capture with a vision of retaliation against the Germans for the humiliating Munich Agreement of 1938 and also the death of 27 comrades pilots from the period of the French war campaign.

Miroslav Štandera odplul 25. června 1940 z přístavu Séte egyptskou lodí Mohamad Ali-el-Kebir, s níž dosáhl po osmnácti dnech anglického přístavu Liverpool. Po dočasném ubytování v československém vojenském stanovém táboře v Cholmondeley Parku byl odeslán do leteckého střediska v Cosfordu a 5. srpna 1940 přijat do záloh RAF VR (britské Královské letectvo). Výcvik absolvoval u 6. OTU Sutton Bridge, odkud byl v listopadu převelen k 312. čs. stíhací peruti. Po ukončení prvního operačního turnusu v součtu dvou set třiceti hodin byl 8. srpna 1942 přeřazen mezi zalétávací piloty 13. a později 38. MU (servisní jednotka), ale již 18. ledna 1943 se vrátil zpět mezi bojové druhy z „třistadvanáctky“. Od března do počátku srpna 1943 se účastní řady operací nad hrdým Albionem, kanálem La Manche i okupovanou Evropou.

Miroslav Štandera departed from the harbour of Sète on the Egyptian ship ‘Mohammad-el-Kebir’ on 25 June 1940, and reached the British port of Liverpool after 18 days. After the temporary accommodation in the Czechoslovak tent camp in the park of the Cholmodeley Castle, he was sent to the Air Force centre in Cosford and was admitted to the RAF VR on 5 August 1940. He finished his re-training at 6 OTU in Sutton Bridge, from where he was posted to 312 (Czechoslovak) Sqn in November 1940. After the first operational tour amounting to 230 hours, he was posted as a pilot instructor of 13th and later, on 8th August 1942, to 38th MU. But on 18th January 1943 he returned to his fighter comrades at 312 Sqn. He took part in many operations above Britain, the English Channel and also occupied Europe.

Díky svým zkušenostem se rozhodl požádat o přeřazení a během srpna byl 1943 vybrán mezi elitu nočních stíhačů. Tuto službu mohli vykonávat pouze ti nejlepší. M. Štandera nejprve nastupuje do výcvikového střediska v Grantham-Spitelgate, následně k 51. OTU Cranfield. K 1. říjnu je povýšen do britské hodnosti P/O (poručík), zhruba o měsíc později vytváří osádku s radar-operátorem Karlem Bednaříkem. Závěrečný výcvik absolvují od 28. prosince 1943 do počátku února 1944.

Due to his experience, he decided to apply for a posting and was selected to join the elite of the night fighters during August 1943. This duty could be performed only by the best. Miroslav Štandera at first joined the training centre of Grantham-Spitelgate, followed by 51 OTU at Cranfield. He was promoted to the rank of P/O on 1st October 1943, and he forms a crew with radar operator Karel Bednařík about a one month later. They went for their final training from 28th December 1943 till the beginning of February 1944.

Od 8. února 1944 se odvíjí náročná bojová pouť M. Štandery a K. Bednaříka u 68. britské noční stíhací perutě, čs. B letky, která je v letounech typu Beufighter a Mosquito spojuje až do 18. března 1945. Absolvovali spolu řadu cvičných i bojových letů. Nejméně dvakrát přežili svoji smrt. „Obě události se odehrály krátce po sobě. Nejprve 18. a zanedlouho 27. dubna 1944 další. V prvním případě vysadil letounu motor, podruhé při startu prasklo našemu Beufighteru kolo. Ani jednou jsme naštěstí neutrpěli žádné vážnější zranění.“ vzpomínal v Holešově při našem setkání v prosinci 2006 plukovník Karel Bednařík.

From 8th February 1944 M. Štandera and K. Bednařík where posted to 68 (Nightighter) Sqn, Czechoslovak B Flight, where they flew Beaufighter and Mosquito aircraft until 18th March 1945. They underwent many training and combat flights together. At least twice they survived death. “Both events took place shortly one after another. At first on the 18th and not long after that on the 27th April 1944. In the first case, the engine stopped, in the second – our Beaufighter burst one tyre. But fortunately we didn´t suffer any serious injuries in either case“ remembered Karel Bednařík in Holešov during our meeting in 2006.

Miroslav Štandera, 1945.

Miroslav Štandera odlétal celkem 167 nočních operačních hodin, Karel Bednařík ještě o trochu více. Oba se 4. srpna 1945 vrátili domů jako vítězové. Politické události po Únoru 1948 však jejich cesty opět rozdělily. „Zápaďák“ válečný veterán Štandera do té doby sloužil u vojenských jednotek v Praze – Karlíně, Plzni a v Trenčíně. Zatímco Karel Bednařík byl v březnu 1948 vyhozen ze zaměstnání, následně vězněn, dlouhodobě perzekvován a nucen dlouhá léta pracovat jako dělník, měl M. Štandera větší štěstí. Podruhé ilegálně opustil rodnou vlast. Tentokrát ne na šest let jako po dobu války, ale na více než čtyři a půl desetiletí, díky tomu však unikl komunistickému pronásledování.

Miroslav Švandera flew altogether 167 night operational hours, Karel Bednařík some more. They both returned home victorious on 4th August 1945. War veteran Štandera served with military units in Prague-Karlín, Plzeň and Trenčín. However, the political events of 1948 again separated their journeys. Whilst Karel Bednařík was kicked out of his job in March 1948 and consecutively imprisoned, suffered long term persecution and was forced to work as a labourer for many years, M. Štandera had better luck. He left his home country illegally for the second time. Not for six years like during WW II, but for more that 45 years and thanks to this he evaded the Communist persecution.

Do poloviny 50. let 20. století sloužil ve Velké Británii v řadách RAF, později se v Londýně úspěšně věnoval podnikání v oboru zlatotepectví. V roce 1983 se odstěhoval do německého Kaltenbrunnu, kde žil dle vlastních slov „na dohled“ od rodné vlasti. Do Čech se trvale vrátil až díky polistopadovým událostem roku 1989, a to v roce 1994.

He served in the ranks of the RAF, in the UK, until the mid 1950´s, and later he dedicated himself to his successful enterprise as a gold jewellery maker in London. In 1983 he moved into the small town of Kaltenbrunn, Germany, where he lived, according to his own words “within a sight“ of his home country. He returned to Bohemia only thanks to the aftermath of the policial developments of 1989, when he permanently settled down in Plzeň in 1994.

V rámci plné rehabilitace byl postupně povýšen na brigádního generála letectva a dlouhodobě zastával funkci předsedy Sdružení čs. válečných letců 1939 – 1945 v České republice. Byl nositelem řady čs. i spojeneckých vyznamenání, včetně Řádu T. G. Masaryka a francouzského Řádu čestné legie. Stal se čestným občanem Plzně a vždy vítaným a vzácným hostem aviatických akcí na mnoha místech v České republice.

Following full rehabilitation, he was promoted successively to the rank of the Brigadier-General in the Air Force and was for many years Chairman of the Association of the Czechoslovak War Pilots 1939-1945 in the Czech Republic. He had been awarded many Czechoslovak and Allied decorations, including the Order of T.G. Masaryk and the French Legion of Honour. He became an honorary citizen of Plzeň and he was always a very welcome and revered guest at aviation activities at many places both at home and abroad.

Poslední let
The last flight

Středa, 19. únor 2014. Nad krajinou se rozprostřela tmavá noc. Na okraji letištní startovací dráhy stojí stíhací letoun, a ač se jeho vrtule točí naplno, je všude kolem ticho a klid. Miroslav Štandera s pevně sevřeným kniplem ve své ruce, je připraven ke startu. Jen on ví, že po stovkách hodin v civilních i vojenských strojích, bude tento let jeho polední. Rukou zprudka posouvá plynovou páku na plný výkon. Stroj vyletí kupředu jako vystřelený šíp. Po chvíli se od země zvedá ostruhové kolečko a zanedlouho poté se do křídel ukládají obě podvozková kola. To již bájný Cháron hlásí pilotovi do sluchátek určený kurz: letecké nebe. Právě tam na něj čekají kamarádi a bojoví druzi.

Wedneday, 19th February 2014. Dark night spread her wings above the countryside. A war fighterplane stands on the side of the runway, and even though her propellers are in the full swing, it is quiet and peaceful all around. Miroslav Štandera with joystick firmly held in his hand is ready for the take off. Only he knows, that after hundreds of hours spent in the military machines, this will be his last flight. He briskly moves the gas lever to full power. Spitfire flies forwards like an arrow. After a while, the tailwheel lifts off the ground and not long after the two undercarriage wheels fold inside the wings. That´s when the mythological Charon notifies the pilot of the set course: airmen´s heaven. It is there that his combat mates and comrades wait for him.

Pane generále Štandero, vážený příteli, šťastný let!
General Štandera, esteemed friend, happy flight!

Vladislav Burian
Klub historie letectví Jindřichův Hradec
Historical Aviation Club Jindřichův Hradec




Posted in 312 Sqd, 68 Sqd, Biography, No longer with us | 1 Comment

Miroslav Standera


F/O ŠTANDERA Miroslav

* 05/10/18, Prague, Czechoslovakia.
† 19/02/14, Plzeň, Czech Republic.

_______________________________________________________________

With sadness we must advise that

F/O ŠTANDERA Miroslav, 787626

WW2 312 Sqn pilot

died

19 February 2014, Plzeň, Czech Republic.

_______________________________________________________________

19. 2. 2014. v Plzeň, ČR.

zemřel

F/O ŠTANDERA Miroslav, 787626

pilot 312. perutě RAF

_______________________________________________________________

Rest in Peace

Čest jeho památce

_______________________________________________________________




Posted in 312 Sqd, No longer with us | 1 Comment

War Dog – Review





War Dog


The no-man’s-land puppy who took to the skies

by

Damien Lewis








“In the winter of 1939 in the cold snow of no-man’s-land, two survivors met and began an extraordinary journey that would bind them together for the rest of their lives. One was an orphaned puppy, abandoned by his owners as they fled the approaching Nazi forces. The other, a lost soul of a different sort – a Czech airman, flying for the French Air Force but soon to be bound for the RAF and the country that he would call home”.

So begins the third book written about the remarkable story of Robert Bozdech and his Alsatian dog Antis. The earlier works – “One Man and his Dog” by Anthony Richardson, and “Freedom in the Air” by Hamish Ross – were published respectively in 1960 and 2007. All three books describe – in varying detail and emphasis – Bozdech’s journey from his homeland in Czechoslovakia, set amidst the history and politics of Central Europe in the 1930s and 1940s.

Through contact with the son and daughters of Robert Bozdech, the author of this latest work was permitted access to Bozdech’s own manuscript which he had called Antis VC. This unpublished work revealed to Damien Lewis a gripping account of the most celebrated partnership between man and dog of the Second World War, a tale that remains unparalleled to this day. Through this document and other material provided by the family Damien Lewis has, where possible, told the story of Robert Bozdech and Antis in Bozdech’s own words.

The story commences during the winter of 1939-1940 in France where Bozdech was serving as a gunner in the French Air Force, having escaped Czechoslovakia at the time of the Nazi invasion. Shot down with his French pilot, they took cover in an empty farmhouse where Bozdech discovered an abandoned Alsatian puppy. Not having the heart to leave him to a certain death, Bozdech took along the small puppy when they made their escape; over the coming years Bozdech and Antis were to save each other’s lives on numerous occasions.

When France fell Bozdech and his compatriots fled to the south, eventually reaching Gibraltar, where they boarded a ship for England. Antis was hidden on board and, with no money for quarantine, smuggled into England! Bozdech was posted to 312 Czechoslovak Fighter Squadron at Duxford, but soon volunteered for 311 Czechoslovak Bomber Squadron, anxious to get into the war.

In early 1941 Bozdech began flying bombing sorties into Europe. Antis would wait in the dispersal area – until the day that Bozdech was injured and hospitalised. Antis waited for days in the cold and rain beside the runway for his master’s return, refusing to move or to eat. On Bozdech’s first sortie following his recovery, Antis was nowhere to be seen. It was only as the plane approached the bombing target that a touch on Bozdech’s elbow revealed the stowaway. The enlightened Wing Commander turned a blind eye to this breach of regulations, and Antis was fitted with his own oxygen mask; from this time on he would accompany his master in the air until Bozdech completed his tour of duty and was sent to the gunnery school to train a new generation of bomber crews.

A second tour of duty with 311 Squadron followed, in the role of radio and radar operator. Now in Coastal Command with 12 hour patrols – and rigorous enforcement of rules – Antis had to remain behind. He continued, however, to serve as 311 Squadron’s mascot, and his fame as a veteran of countless sorties and injuries at the hands of the enemy continued to spread.

The book concludes at the end of the war, the epilogue describing briefly Bozdech’s homecoming – with Antis at his feet – and his return to England after only three years, when he was again forced to flee Czechoslovakia due to the communist purges. A year later Antis was formally recognised as a War Hero and awarded the Dickin Medal – the “Animal Victoria Cross”. Antis died in August 1953 aged 14 years and is buried in the Animal Cemetery in Ilford.

A truly remarkable story of brave and courageous airmen fighting to avenge their homeland, enriched with the extraordinary tale of the inseparable bond between Bozdech and his war dog hero, Antis.

Publisher: Sphere
Published: 26 September 2013
ISBN: 9780751−552751
Cover: Hardback
Language: English
Pages: 287
Price: £12.99



Posted in 311 Sqd, Books | 1 Comment

Vaclav Jicha – one of the Few



Václav Jícha

– one of the Few

– jeden z “mála

* 10/02/14, Dnešice, Czechoslovakia.

† 01/02/45, Turflaw, Scotland.




Václav Jícha was born on 10 February 1914 in Dnešice, a small village near Prestic, near Plzeň, Czechoslovakia. He was the eldest of the two children of Václav and Kateřina neé Smolové. The following year his sister Blanka was born. His father worked as a porter at a psychiatric hospital at Dobřany.

Václav Jícha se narodil dne 10. února 1914, v malé vesnici Dnešice nedaleko Přeštic u Plzně, Československo. Byl jediným synem Václava a Kateřiny rozené Smolové. Následující rok se narodila jeho sestra Blanka. Otec byl vrátným psychiatrické léčebny v Dobřanech.

In 1920 the Jícha family moved to the Bohnice district in Prague 8, where his father had found work as a male nurse at a psychiatric hospital. His mother also worked there as an auxillary nurse. His was educated was at the local schools but he struggled in many subjects. From an early age he was fascinated by flying, and would spend much of his spare time building model aircraft and later flying model gliders and so developing a mechanical aptitude.

V roce 1920 se Jíchova rodina přestěhovala do Prahy 8, Bohnice, kde otec dostal práci jako ošetřovatel a matka jako pomocná zdravotní sestra v psychiatrické léčebně v Bohnicích. Václav Jícha navštěvoval místní základní školu. Kromě vyučovacích předmětů na škole se zajímal o létání a často si představoval jak létá. Později všechen svůj volný čas věnoval stavbě leteckých modelů a později létajícím modelům větroňů a tak si rozvíjel své vědomosti o létání.

Early interest in flying.
Časný zájem o létání.

On leaving school in 1929, his mechanical talent ensured his acceptance on a three year training course in electro-mechanical engineering at the local technical school. His interest in flying had now extended to visiting the nearby Aeroklub vysokoškolského sportu [AVS] at Prague Letňany airfield, which was only 9km away, so that he could expand his interest . On completing his training course he had the opportunity to join AVS as an aircraft-mechanic, which he readily accepted!

Po ukončení základní školní docházky v roce 1929, byl pro svůj talent v oboru mechaniky doporučen a přijat místní odbornou školou do tříletého kurzu odborné přípravy elektromechanického inženýrství. Při studiu byl jeho zájem o létání rozšířen zapojením do činnosti Aeroklubu vysokoškolského sportu (AVS), na letišti v Praze Letňanech, vzdáleného od jeho bydliště 9 km. Po ukončení svého vzdělávacího kurzu měl možnost pracovat v AVS jako letecký mechanik, které ochotně přijímali.

Whilst working there he aspired to fly and used his wages to pay for flying lessons. In 1933, aged 20, he gained his sports pilots licence and was considered an excellent pilot. He sought to expand his skills and in August went to work as a flying instructor at the Nordböhmischer Flugvereins aero-club at Liberec. Liberec was in the German Sudeten region of north-east Czechoslovakia and thus ironically many of the young men that Václav was training to be pilots would later be flying in the Luftwaffe during WW2.

Při práci v AVS svojí mzdu použil na uhrazení lekcí výcviku v létání. V roce 1933, ve věku dvaceti let, získal licenci sportovního pilota a byl považován za vynikajícího pilota. Pro zdokonalování pilotního umění, v srpnu odešel na letiště Nordböhmischerer Flugvereins aero-klubu v Liberci. Liberec byl v sudetoněmecké oblasti severovýchodního Československa a tak paradoxně mnozí z mladých německých mužů, které Václav učil létat, později za druhé světové války se stali piloty Luftwaffe.

His two year compulsory military service commenced on 1 October 1935, and he was sent to the 64th Squadron of the 3rd Air Regiment ‘General M. R. Štefánik’ at Piešťany airbase in Slovakia. On 28 October 1935 – Czechoslovak National Day – having completed four weeks of basic training along with his fellow recruits, he swore his oath of allegiance and was accepted into the Czechoslovak Air Force as an aircraft mechanic. As an aspiring pilot, to be assigned the role of an aircraft mechanic was a big disappointment, but despite this setback he worked hard at his duties. Between 1 December 1935 and 31 January 1936 he was sent on an aero-mechanic’s course at Nitra airbase in Slovakia, where he excelled, finishing 9th out of a class of 65.

K výkonu dvouleté základní vojenské služby nastoupil dne 1. října 1935, na vojenskou leteckou základnu k 64. peruti, 3. leteckého pluku “Generála Milana Rostislava Štefánika”, v Piešťanech,na Slovensku. Po ukončení čtyř týdenního základního výcviku dne 28. října 1935, na Státní svátek “Den vzniku samostatného československého státu”, spolu se svými kolegy vykonal přísahu a jako začínající pilot, byl přijat do československého letectva v zařazení letecký mechanik. Bylo to pro něho veliké zklamání, ale ještě více se snažil a tvrdě pracoval při plnění svých povinností. V období mezi 1.prosincem1935 až 31.lednem 1936, byl odeslán do kurzu leteckých mechaniků na letecké základně v Nitře na Slovensku, kde vynikal a skončil v hodnocení z 65 ve třídě na 9. místě.

On completion of the course he returned to the 64th Squadron at Piešťany and on 16 February was posted to the 61st Squadron of the 1st Air Regiment ‘T.G. Masaryk’, based at Prague-Kbely airbase. Here he was selected for NCO training at the Military Aviation Academy, at Prostějov. On 30 June 1936, after two months, he graduated from the course with good results, and returned to the 61st Squadron at Prague-Kbely.

Po absolvování kurzu se vrátil k 64. peruti v Piešťanech a dne 16. února byl odeslán na leteckou základnu v Praze Kbelích, k 61. peruti 1. leteckého pluku “T.G. Masaryka”. Zde byl vybrán pro NCO výcvik na letecké základně Vojenského leteckého učiliště v Prostějově. Po dvou měsících dne 30. června 1936, absolvoval kurz s dobrými výsledky a vrátil se k 61. peruti, Praha Kbely.

As a qualified ‘sports’ pilot he strove to be selected for military pilot training; meanwhile the technical knowledge he was gaining as an aircraft mechanic was to become significant later in his aviation career.

Jako kvalifikovaný “sportovní” pilot se snažil, aby byl vybrán do vojenského pilotního výcviku. V té době získával technické znalosti v zařazení leteckého mechanika, což se později stalo významným předpokladem jeho úspěšné letecké kariéry.

A pilot in the Czechoslovak Air Force
Pilotem československého letectva.

Václav Jícha, Prostějov 1937.

Finally Václav was selected for military pilot training and on 1 July 1936 he was sent on the training course to the Military Aviation Academy at Prostějov. He graduated from the course on 31 March 1937, with the rank of svobodník (LAC) and was posted for further training with the 43rd Fighter Squadron of the 1st ‘T.G. Masaryk’ Air Regiment at Prague-Kbely airbase. This training was completed on 1 October 1937 and he was posted as an operational pilot to the 34th Squadron of that Regiment, which was also based at Prague-Kbely and was equipped with Avia B-534 bi-plane fighter aircraft.

Později byl Václav zařazen do vojenského výcviku pilotů a dne 1. července 1936 byl vyslán na školení do Vojenského leteckého učiliště v Prostějově, které ukončil dne 31. března 1937 v hodnosti Svobodník ( LAC ) a byl vyslán k dalšímu leteckému výcviku k 43 stíhací peruti, 1. leteckého pluku T.G. Masaryka na leteckou základnu Praha-Kbely. Po ukončení leteckého výcviku byl 1. října 1937 zařazen jako operační pilot k 34. peruti tohoto pluku, který byl založen na letišti Praha Kbely a vybaven dvouplošníky, stíhacími letouny Avia B -534 československé armády.

On 1 December he was promoted to the rank of desátnik (Cpl). In January 1938 he was posted to the 1st Regiment’s 4th Fighter Squadron, based at Hradec Králové. The squadron was commanded by nadporučík (Lt.) František Novák, the acclaimed ‘King of the Air’, the outstanding Czechoslovak aerobatic pilot of his generation. Novák recognised Václav’s flying skills and became his mentor. For family reasons Novák wanted to return to Prague and arranged to be posted back to Prague-Kbely. He also arranged for Václav to be posted back to the same airbase so that they could continue to work together. On 15 February 1938, Václav was posted to the 44th Fighter Sqn at Prague-Kbely.

Dne 1. prosince byl povýšen do hodnosti Desátník. V lednu 1938 nastoupil k 4. stíhací peruti 1. pluku v Hradci Králové. Velitelem letky byl nadporučík František Novák, uznávaný “Král vzduchu”, vynikající československý akrobatický pilot tehdejší letecké generace. Novák ocenil pilotní umění Václava a stal se jeho učitelem létání. Z rodinných důvodů se chtěl vrátit do Prahy na letiště Praha-Kbely a zařídil Václavovi přemístění na stejnou leteckou základnu, aby mohli nadále spolu létat. Dne 15. února 1938 byl Václav přemístěn na letiště Praha-Kbely k 44. stíhací letce.

On 1 May Václav was again promoted, now to the rank of četař (Sgt). Under Novák’s mentoring, he became a skilled aerobatic pilot, which earned him a place in Novák’s respected 9 aircraft aerobatic display team. With the team he flew Avia Ba-122 bi-plane aircraft at displays in Czechoslovakia.

Dne 1. května byl Václav opět povýšen do hodnosti četař. Podle vyjádření Františka Nováka se stal zkušeným akrobatickým pilotem a byl zařazen do devítičlenné akrobatické skupiny, display týmu. S týmem odletěl na dvojplošníku Avia BA -122 na display v Československu.

During this period, in his free time he was also a flying instructor at Kbely aeroclub, whilst there an 18 year old Belgian girl named Julinka came to the club to learn aerobatics. She was the only the only woman in Belgium to hold a flying license and Václav was amazed by this achievement. With their common interest for flying they quickly formed a strong friendship and six months later they were engaged.

V tomto období ve svém volném čase létal jako instruktor v aeroklubu Kbely. v němž byla osmnáctiletá belgická dívka jménem Julinka a on ji učil létat leteckou akrobacii. Julinka byla jedinou ženou v Belgii, která byla držitelkou pilotní letecké licence. Václav tím byl ohromen. S jejich společného zájmu o létání se rychle vytvořilo silné přátelství a po šesti měsících se zasnoubili.

War threatens.
Nebezpečí války.

The threatening overtures by neighbouring Nazi Germany regarding the Sudeten regions – the German speaking areas – of Czechoslovakia caused the Czechoslovak Government to declare a mobilisation on 23 September 1938. Václav’s squadron was deployed to Cvrčovice near Brandýs nad Labem to counter the anticipated attack from Germany. Following this threat, Chamberlain, Daladier, Hitler and Mussolini met in Munich.. The outcome of this was the Munich Agreement of 30 September 1938 wherein the Sudeten regions were ceded to Germany. Eduard Benes, the Czechoslovak president, was not invited to participate in the discussion concerning the future of his country. He was merely told by Chamberlain and Daladier to either accept the agreement or Czechoslovakia would have to defend itself without any support from Britain and France.

Stálé napětí a hrozby ze strany sousedního nacistického Německa, ohledně pohraničních částí nazvaných Sudety – oblastí s německy mluvícím obyvatelstvem, donutila československou vládu vyhlásit dne 23. září 1938 mobilizaci. Václavova eskadra byla nasazena v Cvrčovicích u Brandýsa nad Labem, kde měla čelit očekávanému útoku ze strany Německa. Po této hrozbě Chamberlain, Daladier, Hitler a Musoliny se setkali v Mnichově. Na závěr jejich jednání byla 30. září 1938, podepsaná Mnichovská dohoda, která přikázala Československé vládě postoupit Sudety s německy mluvícím obyvatelstvem Německu. Prezident Československé republiky Dr. Edvard Beneš k tomuto jednání nebyl přizván. Chamberlain a Daladier jej pouze vyzvali, aby tuto dohodu přijal. Pokud se tak nestane, že se Československo bude muset bránit samo, bez pomoci Velké Británie a Francie.

As a result of that Agreement, Germany occupied the Sudeten; the disgruntled Czechoslovak military were de-mobilised and Václav’s squadron returned to Prague-Kbely airbase. Václav and Julinka were planning to get married but their plans were to be thwarted; the Germans occupied the remainder of Czechoslovakia on 15 March 1939. The Germans quickly disbanded the Czechoslovak Air Force, its Army and all civilian aviation. All personnel were dismissed from service. So far, in Václav’s flying career he had now amassed 2,802 flights totalling 538 flying hours.

Na základě této dohody, Německo obsadilo Sudety. Nespokojená československá armáda byla demobilizovaná a Václavova letka se vrátila na letiště Praha-Kbely. Václav a Julinka chystali svatbu, ale jejich plány byly zmařeny. Dne 15. března 1939 obsadila německá armáda zbytkové území Československa. Vojenské a civilní letectvo v Čechách a na Moravě bylo rozpuštěno a všichni zaměstnanci byli propuštěni ze služby. Václav do této doby provedl 2802, letů v celkové době 538 letových hodin.

Like many of his fellow airmen Václav could not accept the occupation and sought to help in the liberation of his homeland. It was rumoured that Czechoslovak military units were being formed in Poland under Gen. Ludvík Svoboda. Václav decided that he to would go to Poland to join them. Julinka returned to her native Belgium and they planned to marry when Václav returned to a free Czechoslovakia.

Stejně jako mnoho jiných letců v Čechách a na Moravě se nemohl nesmířil s okupací a snažil se pomoci své vlasti. Hovořilo se o tom, že v Polsku pod velením generála Ludvíka Svobody se tvoří československé vojenské jednotky. Václav se rozhodl, že půjde do Polska, kde se k nim připojí. Julinka se vrátila do své rodné vlasti Belgie a plánovali si, že až se Václav vrátí do svobodného Československa, budou mít svatbu.

With the assistance of Svaz letců, the Airman’s Association of Czechoslovakia, Václav travelled down their escape line to Ostrava. On the night of 13/14 May 1939 he escaped to Poland over the Beskydy mountains, south-east of Ostrava, with former Air Force colleagues Jíří Kučera, Josef Adam and Bohumil Votruba. On arrival in Poland, they made their way to Krakow where they reported to the Czechoslovak Consulate. Initially they were billeted at Malé Bronowice, a former Polish army camp outside Krakow that was then used as transit camp for escaped Czechoslovak military. After a few days Václav and fellow escapers were taken to Gydnia, Poland,, from where they boarded the ‘Batory’ and sailed to Cherbourg, France, arriving on 26 May 1939.

S pomocí Svazu letců Československa (SLRČS), Václav odjel do Ostravy a v noci z 13. na 14. května 1939 uprchl s bývalými piloty československého letectva Jiřím Kučerou, Josefem Adamem a Bohumilem Votrubou , jižně Ostravy, přes Beskydy do Polska. Po příchodu do Polska. odcestovali do Krakova, kde se hlásili na československém konzulátu. Z počátku byli ubytováni v Malých Bronowicích, bývalém polském vojenském táboru u Krakova, který byl použit jako tranzitní tábor pro uprchlíky československé armády. Po několika dnech byli převezeni do přístavu Gdynia, (Polsko), kde nastoupili na loď “Batory”, která plula do Cherbourgu ve Francii, kam připlula dne 26. května 1939.

With l’Armée de l’Air in France.
Služba v armádě a letectvu ve Francii.

Sidi-bel-Abbes, Václav Jícha standing 2nd from left.
Sidi-bel-Abbes, Václav Jícha stojící druhý zleva.

On arrival in France the Czechoslovak airmen were required join the French Foreign Legion for a five year period with the agreement that should war be declared they would be transferred to French military units.

Po příjezdu do Francie museli českoslovenští letci souhlasit s pětiletou službou ve francouzské Cizinecké legii. Byli však ujištěni, že v případě války budou přeřazeni do francouzských vojenských jednotek.

Initially they were taken to Place Balard at Paris for enlistment, and arrangements made for their transfer to the French Foreign Legion training camp at Sidi-bel-Abbès, Algeria. Václav enlisted on 14 June 1939, at the rank of soldat (Pvt), its lowest rank, and was then transferred to their base at St Jean, Marseilles before continuing on to Sidi-bel-Abbès where he was assigned to the Legion’s 1st Regiment.

Krátce po příjezdu do Paříže se shromáždili na místě Balard pro zařazení a přijetí opatření k jejich převodu do výcvikového tábora francouzské cizinecké legie v Sidi-bel-Abbes v Alžírsku. Václav narukoval dne 14. června 1939 v hodnosti vojína informačních a komunikačních technologii. V nejnižší hodnosti pak před pokračováním v cestě do Sidi-bel-Abbes, kde byl zařazen do legie 1. pluku, byl krátký čas na základně v St Jean, Marseille.

The day after Poland was invaded by Germany, Václav, with other Czechoslovak airmen were transferred to l’Armée de l’Air at their airbase at Tunis. They were then sent to Algeria for re-training on French equipment firstly, on 9 September, to Centre d’Instruction de Chasse (CIC) at Blida airbase and then on 19 October to Centre d’Instruction de Chasse at Oran airbase, On 2nd XX he was promoted to the rank of Sergeant. Václav completed his training on 13 December and was assigned to GC I/6, an operational unit was based at Oran and equipped with MS-403c fighter aircraft.

Den po napadení Polska Německem, byl Václav s dalšími československými letci převeden k letectvu na rekvalifikaci na letecké základně v Tunisu, V Alžírsku se přeškolovali na francouzskou leteckou techniku. Dne 9. září Václav nastoupil na leteckou základnu v Blida do leteckého tréninkového centra CAC a 19. října nastoupil do leteckého tréninkového centra na letecké základně Oran a 2. října byl povýšen na rotného. Přeškolení na francouzskou leteckou techniku ukončil dne 13. prosince a byl přidělen k GC I/6, k bojové jednotce založené v Oranu, vybavené stíhacími letouny (Morane-Saulnier) MS-403C.

Václav Jícha, l’Armée de l'Air 1940.
Václav Jícha, příslušník letectva 1940..

Two days later GC I/6 was deployed to mainland France and was based initially at Marseille-Marignane airbase. On 8 March they re-deployed to Chissey, on 11 April to Berck-sur-Mer and on 2 May back to Marseille-Marignane. On 10 May the Germans invaded France in a lightening Blitzkrieg action, the speed of which caught the Allies by surprise.In the resultant fighting they were pushed westwards until France capitulated on 22 June 1940.

O dva dny později byla GC I/6, nasazena na francouzské letecké základně ve Francii, v Marseille-Marignane. Dne 8. března byla nasazena na Chissey, kde byla do 11.dubna.Od 11.dubna do 2. května byla nasazena na Berck-ur-Mer a 2. května se vrátila zpět do Marseille-Marignane. Dne 10. května Němci napadli Francii a bleskovými válečnými akcemi. Obklíčili spojence a poté rychle postupovali Francii na západ. Francie kapitulovala dne 22.června 1940.

GC I 6 took part in numerous aerial combats during the Battle of France and achieved modest combat success. During the six week battle, Václav flew 70 operational hours and achieved combat-success, as shown below:

V GC I/6, se Václav společně s francouzskými letci účastnil četných vzdušných bojů v bitvě o Francii. Bylo dosaženo skromných úspěchů. V průběhu šestitýdenních bojů Václav nalétal 70 hodin a jak je níže uvedeno, také měl bojový úspěch ve francouzském letectvu:

Date Time Action
20/05/40 07:30 Me 109 shot down near Corbie.
Me 109 sestřelil nedaleko Corbie.
21/05/40 15:30 Do 17 shot down near Cambrai.
Do 17 sestřelen poblíž Cambrai.
24/05/40 11:00 A shared Do 17z shot down near Montdidier.
Sdílených Do 17Z sestřelen poblíž Montdidier.
05/06/40 Hs 123 shot down near Chaulnes.
Hs 123 sestřelen poblíž Chaulnes.

For these successes he was awarded the Croix de Guerre avec Palmes by France, and by Czechoslovakia, the Válečný kříž 1939.

Za nasazení při plnění úkolů a úspěchy v boji byl vyznamenán ve Francii Croix de Guerre s Palms a čs. Válečným křížem 1939.

However the speed of the German advance forced GC I/6 to keep re-deploying westwards to escape being overrun: on 17 May they were at Lognes-Emmerainville; 10 June at Connantre; 12 June at Germigny-St Florentin; 14 June Vichy-Rue; and by 17 June at Clermont Ferrand and Ussel. Then by 19 June they were at Bergerac airbase, in western France.

Rychlost postupu německé armády na západ, nutila GC 1/6 unikat obsazení a musela měnit místa nasazení: Dne 17. května se nacházela u Lognes-Emmerville, 10. června v Connantre, 12. června v Germigny-St Florentin, od 14. do 17. června na přístupu k Vichy, 17. června v Clermont-Ferrand a Ussel a 19. června se již nacházela na základně Bergerac v západní Francii.

When France capitulated, the Czechoslovak airmen were released from l’Armée de l’Air service. With some others, Václav made his way to Port Vendres where, on 24 June 1940, they boarded the ‘General Chanzy’ which then sailed to Oran, Algeria. From there they travelled for four days by train to Casablanca, Morocco. Here they boarded the ‘Gib-el-Ders’ which took them to Gibraltar where they transferred to the ‘Neuralia’ which took them to Liverpool, arriving on 12 July 1940.

Po kapitulaci Francie, byli českoslovenští letci propuštěni ze služby v letectvu. Václav s několika dalšími kolegy zamířil do Port Vendres, kde 24. června 1940, nastoupili na loď ´Geneál Chanzy´, kterou pluli do Oranu v Alžírsku. Z Oranu 4 dny cestovali vlakem do Casablanky v Maroku, kde nastoupili na loď “Gib-el-Ders” plovoucí do Gibraltru, kde přestoupili na loď “Neuralia” do Liverpoolu, kam připluli dne 12. července 1940.

With the RAF.
V RAF.

Václav Jícha with his dog Jarmilka.
Václav Jícha se svým psem Jarmilka.

On his arrival in England, Václav was accepted into the RAF Volunteer Reserve, at the rank of Sgt, and on 6 August, was posted to 310 (Czechoslovak) Sqn, based at Duxford and equipped with Hurricane Mk I aircraft. Here he was assigned to the squadron’s reserve pool of pilots who were due to do their re-training for Hurricanes with the squadron. When 310 Sqn became operational, on 17 August 1940, it was no longer possible for this re-training to be undertaken within the squadron due to shortages of aircraft and instructors. Instead, the reserve-pool pilots were assigned to 6 OTU at Sutton Bridge, for their re-training.

Po příchodu do Anglie, byl Václav přijat do RAF dobrovolnické rezervy, v hodnosti Sgt. a 8. srpna byl vyslán k 310. (československé peruti) se sídlem v Daxfordu, vybavené stíhacími letouny Harricane Mk I. Zde byl zařazen do rezervního fondu pilotů letky, kteří se přeškolovali na letouny Harricane. Dne 17. srpna 1940 byla 310. Sqn. uznána bojeschopnou a uvedena do provozu. Pro nedostatek instruktorů a letadel nebylo možné pokračovat v přeškolení pilotů rezervního fondu letky a tito byli odeslání do 6. OTU v Suton Bridge, kde pokračovali v přeškolení.

Václav completed his re-training on 10 September and was posted to 1 Sqn at Wittering. During the Battle of Britain he achieved combat success with a shared Ju88a shot down near Ely at 14:30 on 30 October whilst flying a Hurricane Mk I P2618.

Václav dokončil přeškolení 10. září 1940 a byl zařazen do 1. perutě na Wittering. Během bitvy o Británii dosáhl 30. října ve 14.30 hod s letounem Hurricane MKI I P 2618 úspěch, kdy se podílel poblíž Ely na sestřelení Ju88A.

He stayed with 1 Sqn until 17 November 1940 and was then posted to 17 Sqn on 17 November 1940. On 1 March 1941 he was promoted to the rank of F/Sgt. Václav remained with 17 Sqn until 27 May 1941 when he was posted to the newly formed 313 (Czechoslovak) Sqn at Catterick. The squadron was later deployed to Portreath, and Hornchurch, and also formed part of the Czechoslovak Wing at Exeter.

Dne 17. listopadu 1940 byl od 1. Sqn. přemístěn k 17. Sqn.. Dne 1. března 1941 byl povýšen do hodnosti F/Sgt. Dne 27. května 1941 byl přemístěn od 17. Sqn. do nově vytvořené 313. (československé) Sqn. na Cattericu. později byla 313. Sqn. umístěna na Portreath a Hornchurch jako část československého wingu v Exeteru.

Václav Jícha and Prokop Brázda, Hornchurch, Autumn 1941.
Václav Jícha a Prokop Brázda, Hornchurch, podzim 1941.

Václav was commissioned, as P/O, on 29 April 1941. During this period he had achieved four shared victories and 1 damaged. On 24 April 1942 he was on Circus 132, escorting Boston bombers on a raid on Vissingen, Holland. On the return journey, fellow 313 Sqn pilot F/Sgt Prokop Brázda’s Spitfire, BM357, was damaged during an attack by a Fw 190, which was protected by two other Fw 190s. Václav went to his comrade’s defence, chasing away the attackers. About 35 miles from Ostend, Brázda’s Spitfire was attacked by a group of 5 Fw 190s. Václav again went to Brázda’s defence and attacked the Fw 190s, one of which he was claimed as a ‘probable’. Václav then escorted Brázda’s Spitfire back across the Channel towards Martlesham Heath. About two miles from the English coast the engine on Brázda’s Spitfire began to smoke and cut out. Brázda attempted to make a forced landing near Alderton, but was killed in the crash.

Dne 29. dubna 1941, byl Václav povýšen do hodnosti P/O. Během této doby dosáhl čtyři sdílené vítězství a jedno poškození. Dne 24, dubna 1942 se účastnil akce Circus 132, doprovodu bombardérů Boston při náletu na Vissingen v Holandsku. Při návratu provedl kolega z 313. perutě, F/Sgt. Prokop Brázda se Spitfire BM 357, útok na FW 190, který byl chráněn dvěma dalšími FW 190 a jeho Spitfire palbou poškodily. Václav při obraně svého druha napadl útočící FW 190 a ty odletěly. Asi 3 km od Ostende, byl Brázda opět napaden skupinou pěti FW 190s. Václav při obraně Brázdy na ně zaútočil a jednoho FW 190 “pravděpodobně” sestřelil a poté Brázdu doprovázel zpět přes kanál La Manche směrem na Martlesham Heath. Asi 2 míle od anglického pobřeží se z motoru Spitfire Brázdy začalo kouřit a vyšlehl plamen. Brázda se pokoušel o nouzové přistání u Alderton, ale při havárii přišel o život.

Churchstanton 23.10.1942., Václav Jícha standing 1st from left.
Churchstanton 23.10.1942., Václav Jícha stojí první zleva.

For this action Václav was awarded the DFC.

Za tuto aktivní obranu spolubojovníka dostal Václav vyznamenání DFC.

His operational tour was completed on 17 August 1942 and Václav was then posted as a test pilot to 9 Maintenance Unit. He remained here until 3 January 1943.

Stanovený limit operačních letů, Václav splnil 17. srpna 1942 a byl vyslán jako zkušební pilot do 9. údržbářské jednotky, kde setrval až do 3. ledna 1943.

Václav Jícha, Castle Bromwich 1944.

Václav pre-war training as an aero-mechanic had enabled him to develop as a skilled technical pilot as well as a natural mechanic. Because of these skills he was posted to the Vickers Armstrong (Supermarine) factory at Castle Bromwich, near Birmingham, again as a test pilot. Here tested new and prototype aircraft. He remained there until 17 May 1944 during which time he flew a total of 822 hours on a many different aircraft types, including multi-engined, in addition to over 1200 Spitfires. Nine of these flights finished as ‘belly’ landings and a further 15 as emergency landings.

Václavovo předválečné vzdělání leteckého mechanika -mechanika HAD mu umožňovalo rozvíjet a zdokonalovat se v kvalifikovaného leteckého technického pilota, stejně jako leteckého mechanika. Pro využití těchto jeho schopností a dovedností, byl vyslán do leteckého výrobního závodu Vickers Armstrong (Supermarine) v Castle Bromwich, nedaleko Biminnghamu, jako zkušební pilot. Zde až do 17. května 1944 testoval mimo jiné také nový prototyp letadla a nalétal celkem 822 hodin na různých typech letadel s různými druhy motorů, kromě 1200 Spitfiru. Devětkrát musel přistát bez podvozku na břicho a 15x nouzově přistávat.

Despite his outstanding skills as a test pilot, he was transferred from Castle Bromwich when a new regulation was introduced. That precluded foreign nationals from working on secret projects. This decision embittered Václav but, despite his superior’s protest, he was posted on 17 May 1944 to the Czechoslovak Depot at Cosford where he remained until 22 May 1944, when he was posted back to 9 Maintenance Unit at Kinloss, Scotland.

Přes tyto jeho vynikající schopnosti zkušebního pilota, byl na základě nového nařízení, ” které vylučovalo cizince z prací na tajných projektech”, z výrobního závodu Castle Bromwich odvolán. Rozhořčený Václav proti tomuto rozhodnutí protestoval. Jeho nadřízení jej však 17. května 1944 přemístili do československé Depot na Cosfordu, kde zůstal do 22. května 1944, kdy byl odeslán zpět k 9. Maintenace Unitna Kinloss (9. údržbářské jednotky) ve Skotsku.

Fateful Flight.
Osudový let.

Avro Anson.

On 1 February 1945, Václav was aboard a Avro Anson NK945 for a training cross-country flight. The aircraft took off at about 14:15 from RAF Kinloss en route to Berwick on Tweed, south-east of Edinburgh. The aircraft was piloted by F/Lt R.D. Fergusson with Václav as co-pilot and P/O A.S. Davidson, a flight engineer, as passenger. No more was to be heard from the aircraft.

Dne 1. února 1945, byl Vaclav na palubě letounu Avro Anson NK945, aby získal praxi při přeletech. Letadlo vzlétlo okolo 14.15 hod. k provedení přeletu z Kinloss – Berwick na Tweed, jihovýchodně od Edinurghu. Letoun řídil pilot F/ Lt R.D. Fergusson, Václav byl na sedadle druhého pilota a P/O A.S. Davidson, letový inženýr, byl jako cestující. Za letu s letounem bylo přerušeno rádiové spojení a nebylo již obnoveno.

Prior to take-off the pilot did not obtain a weather report for the route. During the flight, the Anson encountered a heavy snow storm. The pilot tried to return but, at about, 15:45, in bad visibility it crashed on Soutra Hill between Hunters Hall and Turflaw, East Lothian, some 30 yards east of the A68 Edinburgh/Lauder road.

Pilot před letem neměl možnost získat zprávu o počasí na trati letu. Při letu po trati Anson vlétl do silné sněhové bouře. Pilot se pokusil o návrat, ale, okolo 15.45 hod., za špatné dohlednosti, letoun narazil do kopce Soutra Lothian, asi 30 yardů na východ od silnice A68 Edinburgh/Lauder.

The crash scene, at Windy Cleugh a glen on Soutra Hill, was found, six days later when at 10:45, David Lees, a shepherd, found the wreckage of the aircraft in deep snow. Parts of the aircraft were strewn over a large area on the side of the hill, with the tail section nearly intact but upside down. It was reported to Sgt William Murdoch at the nearby Lauder Police Station who went to inspect the crash scene but found no sign of life. He return to Lauder and reported the incident to his HQ.

Místo havarie letounu, ve Windy Cleugh v údolí na Soutra Hill bylo objeveno až po šesti dnech, kdy v 10.45 hod., pastýř David Lees našel v hlubokém sněhu vrak letadla. Části letadla se nacházely na veliké ploše kopce. Ocasní čast letadla byla téměř neporušena a ležela obrácena na zádech. Nález letadla byl ohlášen Sgt. Williamu Murdochovi na policejní stanici v nedalekém Lauder, který šel ohledat místo havarie. U letců již nezjistil známky života. Po návratu na policejní stanici v Lauder, ohlásil nehodu letounu svému policejnímu velitelství.

At 14:00 that day, accompanied by a Doctor from RAF Charterhill Dun, and Police Constable Simpson, Sgt Murdoch returned to the crash scene to recover the bodies. They were joined there by a RAF Engineering Officer from RAF Drem, who took command of the recovery operation. Between them, with they managed to remove one body from the aircraft but without specialist equipment were unable to extricate the other two.

V 14.00 hod. téhož dne, konstábl Simpson a Sgt. Murdoch se v doprovodu lékaře z RAF Charterhill Dun, vrátili na místo nehody se snahou vyprostit letce z vraku letadla a obnovit jejich životní funkce. Po celou dobu byli ve spojení s týmem Engineering Officer RAF v Drem, který převzal velení celé operace. Z vraku letadla vyprostili jedno tělo, ale bez speciálního vybavení, nebyli schopni vyprostit další dvě těla.

The following day a RAF recovery squad, with specialist equipment, returned to the crash scene, and recovered the remaining two bodies from the wreckage.

Následující den skupina RAF s technickým odborným vybabavením se vrátila na místo havarie a z vraku letadla vyprostila zbývající dvě těla.

F/Lt Václav Jícha was buried at grave 17, section M of the Haddington Roman Catholic graveyard, Haddington, East Lothian.

F/Lt Václav Jícha byl pohřben do hobu č. 17 v části M, Haddingtonského katolického hřbitova v Hoddingtonu, východně Lothian.

Despite being deported to a German labour camp in 1943, Julinka survived the war and discovered the fate of her fiancée. It was a further ten years before she married, but she still held a strong attachment for Václav. In 1997 she visited his grave at Haddington. It was the first of the numerous visits she made there before she died in January 2010. On one of her visits she attached her own personal tribute to her late fiancée below the headstone.

Julinka byla roce 1943 deportovaná do německého pracovního tábora. Válku přežila a po válce se seznámila s osudem svého snoubence. Až po dlouhých deseti letech se provdala, ale stále měla silnou vazbu na Václava. V roce 1997 se odhodlala navštívit jeho hrob v Haddingtonu. Byla to její první návštěna z následujících mnoha návštěv, než v lednu 2010 zemřela. Na jedné ze svých návštěv připojila osobní hold pod náhrobkem jejího zesnulého snoubence.

Medals:

British / Britská:

Distinguished Flying Cross
Air Force Cross (awarded posthumously 28/11/45)
1939-194545 Star with Battle of Britain clap
Air Crew Europe Star
Defense Medal
War Medal

Czechoslovak /Československá:

Válečný kříž and 2 bars (28. 10. 1940, 5. 5. 1942, 8. 10. 1942)
Za chrabrost před nepřítelem and bar (1. 9. 1941, 2nd in memoriam),
Za zásluhy I. st. (13. 3. 1945)
Pamětní medaile se štítky F–VB (7. 3. 1944)

French / Francouzská:

Médaille Militaire
Croix de Guerre with 4 Palmes and Silver Star and Bronze Star

Václav Jícha is commemorated, along with the other 2936 Battle of Britain pilots, on the Christopher Foxley-Norris Memorial Wall at the National Battle of Britain Memorial at Capel-le-Ferne, Kent:

Václav Jícha je uveden spolu s dalšími 2.936 piloty, Bitvy o Británii na Foxley Christopher Norris na Národního památníku bitvy o Britanii v Capel-le-Ferme, Kent:

He is also commemorated on the London Battle of Britain Memorial.

Václav Jícha je také připomínán na památníku Bitvy o Británii v Londýně.

In the Czech Republic there is a memorial plaque placed on his birth home at Dnešice:

V České republice, na rodném domě v obci Dnešice, je umístěna pamětní deska Václava Jíchy:

and also on memorial plaque placed at his former school at Bohnice, Prague 8:

A pamětní deska je také umístěna na domu jeho bývalé školy v Bohnicích, Praha 8.:

In the Prague 14 District a street, Jíchova, is named after him.

V Praze 14, je po něm pojmenovaná ulice Jíchova.

A simple ceremony to commemorate the 100th Anniversary of his birth was held at his birth house at Dnešice on 10 February 2014.

U příležitosti stých narozenin se dne 10. února 2014, v jeho rodném domě v Dnešicích, konal slavnostní obřad.

This slideshow requires JavaScript.


The assistance of Dr Jiri Rajlich with this article is much appreciated.

Velice si cením a vážím pomoci Dr. Jiřího Rajlicha, při přípravě článku.

Article last updated 19 February 2015




Posted in 310 Sqd, Battle of Britain, Biography | Leave a comment

Josef Balejka – My Early Days


An extract from ‘A Flier of Broomsticks no Longer – the autobiography of Josef Balejka’ where he recalls his training to be a pilot, becoming a pilot in the Czechoslovak Air Force and fighting with the Polish Air Force, in Poland, during September 1939.

As I grew up, as all young men do, I dreamed of my future. When I was thirteen years old, I dreamed of being a pilot. Whilst lying on my back in the fields with a goats halter rope tied to each foot so they would not wander too far while I dreamed, I gazed up at the sky. I saw a plane flying in the clouds and at that moment I knew that my goal in life was to become a pilot. In those days it was very difficult to become a pilot and even harder for a poor farm boy. I wrote to the Czechoslovakian Air Force applying to go to the Airforce College. I was turned down. There were too many applicants and although my education had been good, it was not good enough. I was not beaten. I decided to learn to fly privately. What an ambition !

Jako chlapec jsem stejně jako ostatní chlapci, snil o své budoucnosti. Ve třinácti letech, když jsem pásl kozu, které jsem ohlávkou svázal nohy, aby mi nikam neutekla a lehl si na záda, uviděl jsem na obloze mezi mraky letět letadlo, které se na chvíli ztrácelo za mraky a opět objevilo. V této chvíli jsem si uvědomil, že bych chtěl také tak svobodně létat a rozhodl se, že udělám vše proto, abych se stal pilotem. Bylo to však v době, kdy pro chlapce z chudé zemědělské rodiny bylo zvlášť obtížné absolvovat pilotní výcvik. Proto jsem podal žádost o přijetí do letecké školy Československého letectva. Moje žádost pro velký počet uchazečů a moji zemědělskou odbornost, jakož i nedostatečné vzdělání, byla zamítnuta. Z toho důvodu jsem se rozhodl naučit se létat soukromě. Jaké jsem měl ambice!

I left school when I was fourteen and became an apprentice motor mechanic. I loved to help my uncle who was the Chief Engineer in a factory in Eastern Czechoslovakia in Užhorod where they built big electricity power units for a canal. In any spare time that I had, I loved to watch the steam engines and machines. When I finished my apprenticeship at the age of 17 in 1934, Hitler had started to build a large army and air force. We in Czechoslovakia were surrounded by Germans and wanted to build up our Air Force. Our target was one thousand pilots in the airforce supported by the government. Every private flying school was teaching young men to be pilots. In Eastern Czechoslovakia, in the town of Užhorod my uncle was working as the driver of a small engine in a large hydro electric plant. One of his colleagues was learning to fly in a private school and he wrote to me telling me about it. He also told me to come and see him and he might be able to help me. I decided to leave home. I had had a bicycle from the age of fourteen and had won road races in the mountains. I even won the Championship. My bicycle was very old, with racing bike handlebars and everyone had laughed at me, but I had shown them, I had won. I cycled to my uncles home which took me three days from my own home. I arrived in the evening and saw the planes landing and taking off at the flying school. A few days later, I met the man who had so kindly written offering me help and he advised me to see the director of the flying school to obtain an application form. Two weeks later I received a letter telling me to go to the military hospital for a check up. The hospital was about one hundred miles away and I cycled there and back

Po ukončení základní školní docházky jsem vstoupil do učebního oboru automechanik. Můj strýc byl hlavním inženýrem v továrně ve městě Užhorod, na východní části Československa, kde se budovaly na vodních tocích elektrárny. Při učení jsem si ve volném čase chodíval prohlížet a obdivoval parní stroje a motory. Když jsem v 17 letech dokončil učení, Hitler v roce 1934 začal budovat velkou armádu a letectvo. Československo sousedilo s Německem a pro zajištění bezpečnosti, československá vláda vyhlásila akci vycvičit 1000 pilotů pro republiku. Každá soukromá letecká škola zahájila pilotní výcvik mladých mužů, kteří měli zájem o létání. Můj strýc v té době pracoval v Užhorodě ve velké vodní elektrárně a jeden jeho spolupracovník byl instruktorem létání v soukromé letecké škole. Strýc mi o tom napsal a pozval mě, abych za ním přijel, že mi pomůže dostat se k létání. Rozhodl jsem se odejít z domova. Od čtrnácti let jsem závodil na kole a několikrát vyhrál silniční závody v horách. Moje kolo bylo velmi staré a všichni co měli závodní kola se mi smáli, ale já jsem na něm dokonce vyhrál i šampionát. Na kole jsem jel k mému strýci tři dny. Když jsem k němu přijížděl, viděl jsem vzlétat a přistávat na letišti pilotní školy letadla. Za několik dní jsem se setkal s mužem, který se mnou velmi laskavě jednal a ode mne převzal písemnou žádost o přijetí do letecké školy. Současně mi poradil, abych navštrívil ředitele pilotní školy a získal formulář žádosti. Za dva týdny jsem dostal dopis, že se mám dostavit do vojenské nemocnice na lékařskou prohlídku. Nemocnice byla asi 100 km vzdálená a já jsem tuto cestu tam a zpět vykonal na kole.

Two or three weeks later, I heard I had passed the medical. I had to pass the intelligence test in the aerodrome. I was accepted on the condition that when I had finished training I would go into the AirForce. Would I! I was over the moon. My first flying lesson was early one morning. I was up at 4am cycled the three and a half miles from where I was staying with my uncle to the aerodrome. We all lived in one room, he, I and his wife.

Za dva až tři týdny jsem absolvoval lékařskou prohlídku a na letišti jsem se podrobil testu inteligence. Byl jsem přijat s podmínkou, že po skončení leteckého výcviku musím nastoupit k letectvu. Byl jsem v sedmém nebi. Moje první lekce létání se uskutečnila brzy ráno. Ve čtyři hodiny ráno jsem jel na kole z místa bydliště mého strýce na letiště vzdálené 3,5 míle.U strýce jsme žili v jedné místnosti. Strýc, já a jeho manželka.

There were several of us it the aerodrome, the hangar doors were opened, and we pushed the planes out. We wore old fashioned helmets and goggles. We took off and I watched. the engine in fascination, the valves going up and down with smoke trailing from the exhaust. We had been flying for a few minutes when I was allowed to take over the controls. I began my lessons in navigation the hard way. Where was the aerodrome I was asked. Look for it fly towards it. We were given one hour’s flight and made to do aerobatics to cure us of any air sickness we might have. We flew until 8am, washed the planes, put them away in the hangar and then I cycled to work. My uncle had found me a job because I needed to live and pay for my flying lessons. The job was driving a tractor from 8am to 4pm with only a quarter of an hours break.

Na letišti nás bylo několik. Po otevření vrat hangáru jsme vytlačili ven letadla. Nosili jsme staromódní kukly a brýle.Po spuštění motoru jsem fascinovaně sledoval pohyby nahoru a dolu ventilů a vycházející kouřové zplodiny z výfuku. Po vzletu za několik minut letu mi bylo umožněno převzít řízení letadla. Začala tvrdá lekce z navigace. Instruktor se mne zeptal, kde je letiště. Podívejte se a leťte k němu. Po jedné hodině letu jsme prováděli akrobacii, abychom si vyzkoušeli zda nedostaneme nějakou leteckou nemoc. Létali jsme do osmé hodiny. Po skončení létání jsme umyli letadla a dali je do hangáru. Potom jsem jel na kole do práce. Práci mi našel strýc, protože jsem potřeboval peníze abych měl za co žít a platit lekce za mé létání. V práci jsem jezdil se čtvrthodinovou přestávkou až do šestnácti hodin.

Earth was brought to the site and I had to flatten it with the tractor. It was hard work but I was happy because at 4pm I washed, grabbed a sandwich and went flying again. I returned home at 10pm where I did one hours studying from my books, navigation, Morse code etc.

S traktorem jsem převážel zeminu na místo určení. Byla to těžká práce, ale byl jsem rád, že ji mám. V šestnáct hodin jsem se umyl, snědl sendvič a šel opět létat. Domu jsem se vrátil ve 22 hodin a jednu hodinu jsem se věnoval studiu z knih navigacie,morseovi abecedy atd…

On Sunday there was no flying, so I took my instruments and books into the fields to learn there. It took six months before my first examination. I passed second in a class of six. There were six young cadet pilots. I’ll never forget my first take off, the propellor in front of me and I was going up and down, twisting and turning. It was like being given a divine gift. I learnt fast and was soon ready to go solo. I took off and circled and landed. It was no good, too bumpy. I did the same manoeuvre three times. In my heart I was a pilot.

V neděli se nelétalo a tak jsem si vzal letecké knihy a šel do přírody, kde jsem se učil. Za šest měsíců jsem dělal přezkoušení. Ve třídě bylo šest pilotů a já byl druhý. Nikdy nezapomenu na svůj první vzlet s vrtulí přede mnou a já prováděl stoupání, klesání, zatáčky a vertikální obraty. Připadalo mi to jako dar od bohů. Létal jsem dobře a v krátké době jsem byl připraven na první sólo. Při prvním samostatným letu jsem provedl vzlet, zatáčky a přistání. Vzletová a přistávací dráha byla hrbolata a tak přistání nebyla zrovna ukázková. Provedl jsem tři lety. Po třetím přistání jsem se cítil jako opravdový pilot.

One afternoon I took a plane out for training, wanting to fly over my student girlfriend’s house and also that of my uncle.

Na závěr leteckého výcviku se provádělo vypnutí motoru za letu a přistání bez motoru na bílým terčem označené místo v poli.

On the first of October, we had to report to the Air Force school in Piešťany in Slovakia. When we became pilots we received our diplomas as private pilots.

1. října jsme se hlásili do letecké školy v Piešťanech na Slovensku. Když jsme zvládli předepsaný pilotní výcvik, dostali jsme diplomy soukromých pilotů.

I dived over and over, again and again. I thought I was really great. However, my Chief pilot had other ideas. He took a plane up and brought me back. After landing, he took me into his office and struck me across the face saying angrily, ” I did not train you as a flier in order for you to kill yourself with a silly stunt. I trained you to be a useful pilot for the Czech nation. Until you are in the Airforce, you are only a pilot who can take off and land. Your silliness today is the same sort of silliness that has killed so many young pilots before they can even help their country.”

Opakovaně jsem nalétával a prováděl průlety a přitom jsem si myslel, jaký jsem skvělý pilot. Můj šéf pilot měl však o mne jiné smýšlení a představy. Sedl do letadla, přiletěl za mnou a přivedl mne zpátky na letiště. Po přistání mne vzal do své kanceláře, udeřil do tváře a přitom mi rozlobeně řekl: “Já jsem Vás netrénoval jako pilota, aby jste se pro své hloupé senzační předvádění zabil. Trenoval jsem Vás, aby jste byl užitečným pilotem pro Československou republiku a národ. Dokud jste pilotem Československého letectva můžete vzlétnout a přistát jen na pokyn nadřízeného. Vaše hloupost je stejná, jako hloupost jiných mladých pilotů, kteří při ní přišli o život dříve, než se mohli stát obránci své země.

I remembered those words all my life. I even used the very same words myself to young impetuous pilots when I became an instructor.

Jeho slova jsem měl po celý život stále na paměti. Dokonce jsem stejná slova použil, když jsem se stal instruktorem, při leteckém výcviku mladých pilotů.

Although I had my private pilots licence and the gold wings on my badge, at home they all thought that my dream to be an Airforce pilot was just that a dream. However, in 1935 I went into the third wing of the Czech Airforce. We all arrived feeling full of confidence but we were soon put in our place. Every morning at 5am we were up with rifles and shorts in order to exercise until we steamed. It was a tough life. Our instructors were non pilots and were great disciplinarians. As with all junior menbers of any large group, the senior officers made fun of us, giving us the dirty jobs such as sweeping and cleaning to do. Flying was definitely different here. We were taught aerobatics and I loved it.

Přestože jsem měl pilotní průkaz a zlatá křídla na mém odnaku, doma si všichni mysleli, že můj sen být pilotem letectva byl právě jenom snem. Nicméně, v roce 1935 jsem byl zařazen do třetího křídla Československého letectva. Všichni jsme nastoupili s pocitem plné důvěry na svá přidělená místa. Každé ráno v 5 hodin jsme cvičili s šortkách s puškami, až se z nás kouřilo. Byl to těžký život. Naši instruktoři bývalí piloti od nás vyžadovali přísnou disciplinu. Stejně jako u všech juniorských čísel jakékoliv velké skupiny si vyšší důstojníci z nás dělali legraci a přidělovali nám podřadnou práci, jako zametání a čištění, kterou jsme museli vykonávat. Létali jiní. Učili se akrobacii a já jsem ji tak rád dělal.

On the 28th of October there was a big parade of young recruits, pilots and national servicemen. After the parade we were given our first weekend pass and I rushed home in my airforce uniform. Once again in our village they laughed, at me saying that I only fly broomsticks around the hangar. My confidence and pride were hurt. Most other weekends we guarded the airfield with rifles. In November the real work started, flying, learning about engines and guns. After six months we were sorted out, some being sent to bomber school and some to fighter schools.

Na státní svátek 28. října se konala velká přehlídka mladých rekrutů, pilotů a vojáků základní služby. Po průvodu jsem přijel domu v uniformě letectva. V naší obci se mi opět smáli a říkali mi, že létám jen kolem hangáru s koštětem. Moje sebevědomí a pýcha, byly tak zraňovány. Většinu ostatních víkendů jsem s puškou střežil přistávací plochu. V listopadu jsme zahájili vyučování leteckých motorů, zbraní a začali jsme létat. Po šesti měsících jsme vykonali zkoušky a byli rozděleni na bombardovací a stíhací piloty a odeslány do školy.

It took two hard years of learning and eventually I came second in my class in examinations. My happiest days were the flying exercises when we flew for one and a half hours for navigational training, stayed for one hour’s lunch and then flew back. One day whilst flying I looked at the map and saw the Hostyn mountain. I asked. for permission to fly over the mountain and my home town. Far away I saw the mountain and the copper dome of the church shining in the sunlight. We flew over my hometown and my instructor allowed me to fly closer and then he took over the controls

Na závěr dvouletého školení jsem byl u zkoušek vyhodnocen jako druhý ve třídě. Mými nejšťastnějšími dny bylo, když jsme prováděli navigační lety a při přeletu jsme letěli půl druhé hodiny na jiné letiště. Po přistání jsme měli hodinu na oběd a potom jsme letěli zpátky na vlastní letiště. Jednoho dne při navigačním letu jsem uviděl Hostýn. Viděl jsem hory a měděnou kopuli kostela zářící ve slunečním světle. Trať jsme měli naplánovanou nedaleko mého rodného města a instruktor mi dovolil letět přes město.

I wanted to prove to all those who laughed at me and said that I only flew a broomstick. All the children in the school ran out into the yard to wave to me and my grandmother came out of the house to wave. We circled the village once more and then flew back to base. On Saturday morning I got a pass home. I was welcomed by the whole village. I was not a flier of broomsticks any longer.

Chtěl jsem ukázat všem, kteří se mi posmívali, že nelétám s koštětem kolem hangáru ale, že skutečně létám. Děti ve škole vyběhly na dvůr a mávaly mi a babička vyšla z domu, aby se na mne také podívala. Udělali jsme přes město ještě jeden oblet a letěli jsme na vlastní letiště. V sobotu ráno jsem dostal povolení jet domu. Přivítalo mě celé městečko. A již si nikdo nedovolil mi říci, že létám s koštětem.

Next I was sent to Advanced Fighter Pilot school in Prague. From our airfield, I was the only one sent there and I was extremely proud. Others on the base had been very boastful about their talents but I knew I was good and kept quiet. At the Prague school I did more aerobatics. We were taught by famous pilots who had won aerobatic championships. I can still see in my mind the large white private house over which I practised my aerobatics. Six months later I was sent back to my squadron in Slovakia having learned all I could.

Potom jsem byl odeslán do školy pro pokročilý výcvik pilotů v Praze. Z našeho letiště jsem byl jediný a byl jsem na to pyšný. Ostatní se na letišti vychloubali svým nadáním k létání, já však věděl, že jsem dobrý a mlčel jsem. Ve škole nás učili slavní piloti, kteří vyhrávali v letecké akrobaticii mezinárodní soutěže. V mých vzpomínkách na tuto dobu mi zůstal velký bílý soukromý dům, nad níž jsem cvičil leteckou akrobacii. Za šest měsíců jsem byl odeslán zpět ke své letce na Slovensku, kde jsem mohl při létání provádět vše, co jsem se naučil.

The war begins – 1938
Počátek války – 1938

It was now the end. of 1937 and the beginning of 1938 and Hitler was mobilising. In Slovakia the people were becoming hostile towards us because they were very pro-German. At the time of the Munich crisis, our squadron was ready on the Czech- German border. However although we too were mobilised and ready for any German advance we, the Czech people were betrayed by England, and France and her allies. Slovakia became a ‘free state’ and we were thrown out, leaving our planes behind. Bt 1938 only Moravia and Bohemia were left of the old Czechoslovakia and our squadron was reformed near to my mountain in Hostyn.

V roce 1937 se zhoršila mezinárodní politická situace a v pohraničním území Československa se mezi německým a českým obyvatelstvem zvýšilo napětí. Počátkem roku1938, v důsledku stahování Německé armády k Československým hranicím, byla vyhlášena mobilizace. Na Slovensku jsme ocitli v nepřátelském prostředí vůči nám, protože zde nastalo proněmecké smýšlení. V době Mnichovské krize, byla naše letka na česko-německé hranici , byla vyhlášena mobilizace a chtěli jsme bránit republiku. Naši spojenci, Anglie a Francie nás však Mnichovskou smlouvou zradily. V roce 1939 Slovensko vyhlásilo “samostatný stát” a my jsme museli bez letadel Slovensko opustit. Naše letka byla reorganizovaná a umístěna na Moravě, nedaleko mé milované hory Hostýn.

Dark clouds were gathering and in March 1939 the Germans occupied Moravia and Bohemia. We woke up and there were Germans everywhere. We had been betrayed by the Western powers and now we were even being betrayed. by our own people. We were locked out of our airfield and then finally we were dismissed from the airforce and sent home. I packed my wings and. hung up my uniform. I could not bear to stay and see a German flag hoisted daily in the market.

Nad naší zemí se stahovaly temné mraky a v březnu 1939, Němci obsadili zbytkové území, již dříve okleštěné o pohraniční území, Moravu a Čechy. Ráno jsme se probudili a všude byli Němci. Zradili nás západní spojenci i vlastní lidé. Museli jsme opustit naše letiště, krátce poté jsme byli propuštěni od letectva a navrátili se domů. Sbalil jsem svá křídla a uniformu pověsil do skříně. Nesnášel jsem pohled na stále vyvěšenou německou vlajku na našem trhu.

A few of our pilot group met and did some planning in secret. We knew we had to leave Czechoslovakia until it would be free again. We sat and planned our escape, but where could we go? There was only Poland. Hitler was already making planes in Danzig. I knew I had to go first. When we failed to attend our daily muster, the German army and airforce would search for us. A few weeks later I escaped to Poland. I said goodbye to my friends and family and cycled to the frontier town of Ostrava. My school pal František was working there as a tailor. He showed me around the area, indicating the best places to escape over the border. On Monday morning with nothing in my pockets except my pilot’s log book I walked into the forest, one side of which was in Czechoslovakia and the other side of which was in Poland. I heard someone else walking nearby and panicked in case I had been discovered so soon. However, it was a young woman of about twenty five. We sat and talked. I was cautious in case she was a spy planted by the Gestapo although she spoke Czech with a Moravian accent. She asked if I was going to Poland and I said yes. She said she wanted to go tool but wasn’t sure if I trusted her. I had no choice, so we walked together. She whispered that behind the bend in the road was Po1and. Then we saw two German guards patrolling and we lay down in the long grass, pretending we were lovers. I was terrified, but the guards merely passed by laughing. When they had gone we continued walking. We were in Poland.

Tajně jsem se setkal s některými svými kamarády a plánovali jsme, co budeme dělat dál. Věděli jsme, že pokud je to ještě možné, musíme opustit Protektorát a připravovali jsme útěk. Jako nejvýhodnější jsme vybrali útěk do Polska. Hitler již umístil výrobu letadel do Gdaňska. Věděl jsem, že musím jít první, neboť když se nezúčastníme každodenního nástupu, bude po nás německá armáda a letectvo pátrat. O několik týdnu později jsem utekl do Polska. Rozloučil jsem se s přáteli a rodinou. Poté jsem jel na kole do Ostravy, kde byla hranice s Polskem. Můj kamarád František tam pracoval jako krejčí a ten mi ukázal místa nejvhodnější pro překročení hranice do Polska. V pondělí ráno s prázdnými kapsami, s vyjímkou zápisníku letů jsem šel do lesa, na jehož jedné straně byl Protektorát Čechy a Morava a na druhé straně Polsko. Uslyšel jsem, že někdo jiný se pohybuje na blízku a zpanikařil jsem, neboť jsem měl obavy, že mne objeví a můj útěk tak záhy skončí . Byla to však mladá žena ve věku kolem 25 let. Seděli jsme a povídali si. Byl jsem opatrný, neboť byla zde možnost, že může být napojena na gestapo, mluvila však česky s moravským přízvukem . Zeptala se, jestli se chystám jít do Polska a já odpověděl, že ano. Ona mi řekla, jestli ji důvěřuji, abych šel s ní. Neměl jsem na vybranou a tak jsme šli spolu. Náhle mi zašeptala, že za zatáčkou je Polsko. Potom jsme viděli německé vojáky z pohraniční stráže, dívka mne strhla do trávy a zašeptala, abychom předstírali milence. Měl jsem veliké obavy jak to dopadne, ale stráže přešli kolem nás se smíchem. Potom jsme pokračovali v chůzi a překročili hranice do Polska.

We walked to the nearest village, which had originally been in Czechoslovakia, but at Munich Poland took it from us. The woman told me to register at the police station as a refugee and she would wait for me but when I came out she was gone and I never saw her again.

Šli jsme do nejbližší vesnice, která byla původně v Československu, ale po Mnichovské dohodě se nacházela v Polsku. Dívka mi řekla, že se musím přihlásit na policejní stanici jako uprchlík, že na mne počká. Když jsem se vrátil z policejní stanice byla pryč a již jsem se s ní nikdy nesetkal.

Perhaps she was as suspicious of me as I was of her. To my disappointment the police told me to go back to Czechoslovakia as there was no Czech Legion in Poland to fight for Czech freedom. I stayed in jail overnight and was escorted to the frontier. I walked towards a house and then I saw two German guards coming out of it. I rushed to them waving my arms. Luckily for me they were Sudetan citizens who had become German when Germany had taken the Sudetan land. Therefore they spoke Czech and I explained that I’d walked and got lost over the new frontier finding myself in Poland. Of course I assured them that when I found out my mistake I rushed back to Czech soil. They believed me and we talked, smoking cigarettes. I left them a while later and made my way back to František. I was back in Czechoslovakia. It had been a close call.

Je možné, že když jsem s ní byl, zdál jsem se ji podezřelým. K mému zklamání mi na polici sdělili, že v Polsku není žádná česká legie k boji za svobodu Československa, abych se vrátil domu. Přes noc jsem zůstal ve vězení a ráno jsem byl eskortován za hranice. Šel jsem směrem k nedalekému domu a pak jsem viděl vycházet dva německé vojáky. Spěchal jsem k nim a mával rukama. Naštěstí pro mě, to byli sudetští Němci, do Mnichovské dohody občané Československa. Proto jsem s nimi mluvil česky a vysvětlil jim, že jsem se omylem přes nově vytýčené hranice dostal do Polska a když jsem zjistil svůj omyl, tak jsem se rychle vrátil zpět do Protektorátu. Uvěřili mi a setrval jsem s nimi při cigaretě v hovoru. Po chvíli jsem se s nimi rozloučil a vydal na cestu zpět k Františkovi. Byl jsem opět v Protektorátě a bylo to o fous.

František and I discussed fighting but we were two alone and so I cycled home again. Whilst there I visited other pilots and two months later I heard that a Czech legion had ben formed in Cracow. There was a possibility that they might make their way to France to fight. I decided to take Oldřioh Hlobil my friend who was also a pilot. I managed to find the way back to the frontier town again. We waited for the patrol to pass and then once again I set foot on Polish soil with Oldřioh.

Františka jsem tajně seznámil s tím, co mi bylo sděleno v Polsku, že se tam žádna česká legie nebuduje a že jsem byl jen sám a jel jsem na kole domu. Navštívil jsem další kamarády a za dva měsíce jsem se dozvěděl, že česká legie v Polsku byla založena. Tím nastala možnost, dostat se do Francie a příležitost bojovat zam osvobození vlasti. S Oldřiohem Hlobilem, také pilotem a kamarádem se nám podařilo najít opět cestu do pohraničního města, kde jsme počkali, až přešla německá hlídka a opět jsme překročili hranice do Polska.

I had little money, approximately fifteen shillings, my log book, a toothbrush, toothpaste and a mackintosh. We want to register at the police station. Of course they remembered me and said I must love my country. The next day they sent us to a woman who looked after Czech refugees. At her house we met two other friends from the Fighter School in Prague. There were ten of is staying in the house, sleeping everywhere, mostly on the floor. I helped. in the kitchen, serving the others. After a week, the police put us on a train for Cracow where there was a meeting of pilots and mechanics. We reported to the Czech Consul who put us in Malý Bronowice, a centre for refugees from all the armed forces. There I met many old friends from the squadron and fighter school. I also met my old instructor.

Měl jsem málo peněz, přibližně 15 šilinků, můj zápisník letů, kartáček na zuby, zubní pastu a plášť. Při registraci na policejní stanici v Polsku si mě policista pamatoval a řekl mi, že musím milovat svou vlast. Další den nás poslali k ženě u níž byli čeští uprchlíci. U jejího domu jsme potkali další dva kamarády ze stíhací školy v Praze. V domě bylo deset uprchlíků, spalo se všude, většinou na podlaze. Já jsem pomáhal v kuchyni a sloužil ostatním. Po týdnu, nás policie poslala na vlak a jeli jsme do Krakova, kde jsme se setkali s dalšími piloty a mechaniky. Český konzul nás informoval, že jsme postaveni do centra pro uprchlíky ze všech ozbrojených sil v Malé Bronovice. Tam jsem se setkal s mnoha starými přáteli z letky a stíhací školy, Setkal jsem se také se svým starým instruktorem.

Czechoslovak military escapers, Malý Bronowice, August 1939.
Letiště Deblin po náletu na 2.9.1939.

Time passed quickly in Cracow but soon we had to leave. Gynia wept at the station as I left. It was the 25th of July 1939. We arrived at the port of Gdynia where we were to board a ship for France. All the pilots reported to a large warehouse where two pilots from the Polish Air Force in Warsaw asked us if any of us would volunteer to join the Polish Air Force. No-one wanted to because we all, believed that Czech freedom fighters must go to France to continue the fight there. However the Poles said that if they didn’t get at least ten volunteers, no-one would be allowed to leave. Our Commanding Officer told us to volunteer to stay in Poland. I did. Maybe it was because of the Polish girl Gynia or maybe it was because I thought that Poland would be first in the war with Germany before France. Only thirteen of us, out of hundreds of Czech’s volunteered, most of them from my squadron. We decided to stick together. All the others boarded the ships and sailed for France. As they left the band played the Czech and Polish national anthems. I wondered how many of us would survive to hear the anthem again.

V Krakově nám čas rychle ubíhal a nadešel doba odchodu. Když jsem odcházel Gynia na nádraží plakala. Bylo to 25. července 1939. Přijeli jsme do přístavu Gdyně, kde jsme měli nastoupit na loď plující do Francie. Všichni piloti se hlásili ve velkém skladu, kde dva piloti z polského letectva ve Varšavě nám položili otázku, jestli by z nás nechtěl někdo dobrovolně vstoupit do polského letectva. Nikdo se nepřihlásil, protože jsme všichni věřili, že čeští bojovníci, aby mohli pokračovat v boji za svobodu, musí odejít do Francie. Nicméně polští letci řekli, že pokud se nepřihlásí alespoň deset dobrovolníků, nedovolí nikomu odejít do Francie. Náš velící důstojník řekl, abychom dobrovolně zůstali v Polsku. Já jsem se přihlásil. Udělal jsem to možná proto, že budu nablízku své polské dívky Gynie a také proto, že jsem si myslel, že Polsko bude první ještě před Francii, ve válce s Německem. Ze stovek Čechů se nás dobrovolně přihlásilo třináct. Ostatní se rozhodli nastoupit na loď a plout do Francie. Domluvili jsme se, že budem stále pohromadě. Když Češi nastupovali na loď, zahrála jim kapela české a polské národní hymny. Uvažoval jsem, kolik z nás bude těch šťastných, že přežijí a opět uslyší naší národní hymnu.

Two days later, after a medical in Warsaw we were sent to the Polish Flying School in Dęblin. We were all very happy because we could see and touch planes again. We were in a modern aerodrome with each of us having a separate room. We had to become cadets again and were asked to solo again. The Polish pilots took us as brothers and the Polish people were so kind to us that we forgot we were in a foreign country. Every day we went to the river Vistla where we swam and boated in kayaks and then we flew again until dark. I stayed home in the evenings writing letters to my girlfriend. She came to see me several times and was very proud of me. All the time I was waiting for the time when we could fight for the freedom of Czechoslovakia. There was never any doubt in my mind that the Germans would attack Poland.

O dva dny později, po lékařské prohlídce ve Varšavě jsme byli posláni do polské letecké školy v Deblíně. Všichni jsme byli velice spokojeni, protože jsme mohli vidět a opět se dotknout letadla. Byli jsme na moderním letišti a každý z nás měl samostatnou místnost. Byli jsme opět jako kadeti a museli vykonat opět první sólo let. Polští piloti se k nám chovali jako bratří a Poláci k nám byli laskaví, že nám to ani nepřipadalo, že se nacházíme v cizí zemi. Každý den jsme šli si zaplat k řece Visle a také na lodičky a kajaky. Domu jsme se navraceli až za tmy. Zůstal jsem doma a ve večerních hodinách jsem psal dopisy své přítelkyni. Několikrát za mnou přijela a byla na mně hrdá. Celou dobu jsem čekal na chvíli, abychom mohli bojovat za svobodu Československa. Nikdy jsem nepochyboval o tom, že Němci zaútočí na Polsko.

On the 30th August a bitter blow was dealt to our group. Two of the Polish pilots were killed in a mid air crash. We were deeply upset by their loss, both as fighting man power, but also as friends.

30. srpna naší skupinu postihla krutá rána. Při leteckém neštěstí zahynuli dva polští piloti. Jejich tragickou smrtí jsme byli rozrušeni hluboce se nás všech dotkla.

On the 1st of September 1939 we arrived for flying but it was foggy and we were told to put our planes on the other side of the airfield in case we were attacked. On the 2nd, of September at 9am fifty German Ju 88’s flew over and by 10am they had dropped three hundred bombs. We were near our planes in readiness but the craters made by the bombs in the runway made taking off impossible. Four pilots had been killed and planes and hangars were burning ferociously. I had put my helmet and goggles on at the beginning of the attack, but all I could think of was that it seem so silly to sit there and. be killed by a bomb. I crossed I myself. I didn’t think I’d ever see my mother again. Twenty minutes later and it was all over.

Dęblin airbase after the air raids on 2 September 1939.
Letiště Deblin po náletu na 2.9.1939.

1.9.1939 jsme měli létat. Když jsme přišli na letiště, bylo mlhavo a bylo nám řečeno, že z důvodu možného napadení letiště, máme letadla rozmístěna na druhé straně letiště. V 9.50 Přiletěli nad letiště Ju-88 a v 10 hodin zaútočili na letiště 300 pumami. Byli jsme v pohotovosti u našich letadel, ale krátery vytvořené na rozjezdové dráze znemožnily vzlet letounu. Čtyři piloti byli zabiti, letadla a hangáry byly v plamenech. Na začátku útoku jsem si dal na hlavu přilbu a na oči brýle, ale vše, na co jsem mohl myslet bylo, že zde hloupě sedím a mohu být zabit pumou a jestli znovu uvidím svoji matku. Za dvacet minut bylo po všem.

Dęblin airbase after the air raids on 2 September 1939.
Letiště Deblin po náletu na 2.9.1939.

Houses all around were burning and there were bodies everywhere. The Red Cross came to help but there was little they could do. We got orders to fly to a small emergency airfield at Góra Puławska There we counted our losses four of us had been killed and others had vanished. There were seven of us left. We stayed there one day and then received orders to fly away again. There was one Polish officer with us, a navigator called Osukovski. From day to day we flew to other emergency airfields one step ahead of the Germans. There were were too many German spies around sending signals to German fighters and bombers for us to stay in one place for long. Even the Poles themselves were suspicious of any Polish plane. The German propaganda machine had told the locals that Germans were putting Polish markings on their machines. It told of Germans who spoke no Polish and were pilots. They were obviously out to get us.

Domy na celém letišti byly v plamenech a všude byla lidská těla. Červený kříž přišel na pomoc, ale nebylo toho mnoho, co mohli ještě zachránit. Dostali jsme rozkaz k přeletu na malou nouzovou přistávací plochu Góra Pulavska. Tam jsme vyhodnotili naše ztráty, čtyři byli zabiti a další zmizeli. Bylo nás sedm. Zůstali jsme na místě jeden den a pak jsme dostali rozkaz provést další přelet na jinou přistávací plochu. Byl s námi jeden polský důstojník, navigátor, který se jmenoval Osukovski. Ze dne na den jsme krok před postupujícími Němci prováděli přelety na další přistávací plochy. V celém okolí bylo mnoho německých vyzvědačů, kteří podávali zprávy německým štábům velení, bombardovacím a stíhacím letadlům a proto jsme nemohli zůstat delší dobu na jednom místě. Dokonce i polské obyvatelstvo zpracované německou propagandou a také proto, že některá německá letadla létala s polskými znaky, se chovalo podezíravě, i vůči nám. Němečtí vyzvědači uměli mluvit plynně polsky a to jsme my Češi nedovedli. Což mnohdy bylo příčinou nedorozumění.

One day I had a rather nasty experience. We had gathered other pilots from other squadrons along the way and on this particular day sixteen of us took off. One of our planes had to make an emergency landing and I circled over him to see if he was O.K. He was, but by then I had lost the rest of the squadron and it was getting dark. I flew north hoping to see a railway line. I saw a small station called Grudenka. I made a forced landing between the station and another village. All the villagers surrounded the plane armed with syckles and sticks. When I told them I was a Czech flying with the Polish Air Force, the German propaganda had worked so well that they took me for a German. I climbed. onto the wing of the plane with my gun in my hand. The station master arrived and I told him who I was. I even threw him my identity card. He guaranteed my safety until the police arrived. The people surrounded me and escorted me to the station. There they found our Commanding Officer who had been looking for me. There were real celebrations in the village when they found out that I was really a Czech. A plane arrived next day witb Lt. Osukovski who escorted me to the airfield. Then we moved further eastward.

Jednou jsem měl ošklivý zážitek. Přistáli jsme s ostatními piloty jiných letek nedaleko cesty a letadla jsme měli rozmístěny podél této cesty. V tomto dni nás vzlétlo šestnáct. Jedno naše letadlo bylo nuceno nouzově přistát a já jsem kroužil nad ním, abych zjistil, jestli je pilot v pořádku. Byl, ale přitom jsem ztratil kontakt s letkou a již se stmívalo. Letěl jsem na sever a doufal, že uvidím železniční trať. Uviděl jsem malou stanici a názvem Grudenka. Provedl jsem nouzové přistání mezi stanici a další vesnicí. K letadlu přišli a obklíčili jej místní vesničané vyzbrojení klacky a holemi. Když jsem jim řekl, že jsem český pilot a příslušník polského letectva, v důsledku německé propagandy, mne považovali za Němce. Vylezl jsem na křídlo letadla s pistolí v ruce až přišel vedoucí stanice, kterému jsem řekl kdo jsem. Dokonce jsem mu hodil dolu svůj průkaz totožnosti a tak jsem si zajistil bezpečnost do příchodu policie. Vesničané mne potom doprovodili na nádraží. kam přišel náš velící důstojník, který mne hledal. Když zjistili, že jsem skutečně Čech, nastaly v obci oslavy. Další den přiletěl Lt. Osukovski, který mne doprovodil na letiště. Pak jsme letěli dále na východ.

One evening as we were putting our planes in the forest to camouflage them, a man, on horseback who had been working in the fields nearby, rode up to tell us he had seen a man with binoculars watching us landing I volunteered to ride the horse to the village to confront the man. I soon found him and took him prisoner with my gun. However, I had left my identity card in my plane and wore only my shirt and trousers without the rest of my uniform. I told the villagers that he was a German spy but to my astonishment he spoke Polish fluently and told them that I was a spy. They took me to a tree yelling “hang him!”. They tied my hands together and hung a rope around my neck. In the confusion the real spy disappeared. One ran asked me if I had any last wish. I asked for confession as I was a Catholic telling them to open my shirt to see the medallion with the words written in Czech not German – ‘Ave Maria please pray for us’ They sent for the priest who took one look at the words on the medallion and untied me. Then a policeman on a bicycle rode up after having seen my Commanding Officer. Once again they found out that I was Czech and they all kissed me and we celebrated all the other pilots came and we sang and drank until 3am. The next afternoon the Germans strafed our planes. There were only six of us left. I had been lucky. My plane had been on the other side of the two square mile forest.

Jednou večer jsme ukrývali a maskovali letadla na kraji lesa. Nedaleko lesa pracoval muž na poli a přijel za námi na koni a upozornil nás, že viděl muže, který nás při přistání pozoroval a nyní také pozoruje dalekohledem. Protože jsem jezdil na koni, nabídl jsem se, že na koni tohoto muže vyhledám a odvedu do vesnice k zjištění jeho totožnosti. Našel jsem jej a jako vězně pod mou pistolí jsem jej odvedl do vesnice. Zapomněl jsem však svůj průkaz totožnosti ve svém letadlea, neboť na sobě jsem měl jenom košili a kalhoty bez ostatních částí uniformy. Vesničanům jsem řekl, že je to asi německý špion. K mému údivu však mluvil plynně polsky a řekl jim, že špionem jsem já. Vesničané mě postavili ke stromu a křičeli, “pověsit!” Svázali mi ruce a provaz kolem krku. V tomto zmatku skutečný špion zmizel. Jeden z vesničanů se mne zeptal, jaké mám poslední přání. Odpověděl jsem, že jsem katolik a žádám kněze ke zpovědi. Přitom jsem si rozhrnul košili u krku na němž jsem měl medailon s českým, ne německým, psaným -“AVe Maria Prosím, modlete se za nás”. Poslali pro kněze, kterému stačil jedinný pohled na medailonek a přikázal, aby mě rozvázali. Pak přijel policista na kole a přišel můj velící důstojník. Když vesničané zjistili, že jsem Čech, začali mě oslavovat a líbat. Do vesnice přišli i ostatní piloti a oslava při zpěvu a pití pokračovala až do 3 hodin ráno. Druhý den odpoledne, Němci bombardovali naše letadla a šest jich zničili. Moje letadlo bylo ukryto na druhé straně, asi dvě čtverečné míle lesa. Byl jsem šťastný, že nebylo zasaženo.

We then flew further eastward. When we landed there were only four of us plus an officer. The others had made forced landings. We all still believed that France and England would, help us, but we were wrong.

Potom jsme letěli dál na východ. Když jsme přistáli, tak jsme byli jen čtyři a důstojník. Ostatní museli během letu provést vynucené přistání. Všichni jsme věřili, že nám Anglie a Francie pomůže v boji proti Němcům, ale mýlili jsme se.

The next day we saw Polish soldiers and landed near them. They were from General Kulesza’s brigade near the Ukraine border at Łuck.

Druhý den jsme uviděli polské vojáky a přistáli v jejich blízkosti. Byli z brigády generála Kulesza, naštěstí nedaleko hranic Ukrajiny.

Lt. Osuchowski reported to him and the General took us over. We were to be reconnaissance planes but we had no ammunition or guns to defend ourselves. Eventually we were issued with hand grenades which we put in our pockets and in a bucket at our feet. We flew low over the German lines throwing the hand grenades from the planes on the advancing German columns creating panic and destroying ammunition lorries. We managed to destroy seventy lorries

Poručík Osuchowski mu podal hlášení a generál nás přijal do své brigády. Měli jsme letouny vhodné pro průzkum, ale letadla neměla žádnou výzbroj, ani střelivo, abychom se mohli bránit. Ve prospěch brigády jsme prováděli průzkumné lety. Byly nám vydány ruční granáty, které jsme si dali do kapes a kbelíků a při letu v malé výšce nad německým vojsky jsme z letadel házely granáty na vozidla, které v postupujících německých kolonách při zasažení nákladních automobilů s vojáky, palivem a municí, vytvářely paniku. Podařilo se nám tak zničit sedmdesát nákladních vozidel.

I had to make a forced landing thirty miles inside territory occupied. by the Germans. The cause was a cracked propellor and as I had my mechanic with me at the time we tried to repair it. It was a difficult job and at one time I wrote a last letter to my mother as I thought I’d never see my home again. However we fixed it and eventually took off. After destroying the lorries we began to run out of fuel but found a train going from Brody with a tanker attached. I landed. near the station and told the stationmaster that the tanker must be detached and left for us as we needed petrol. This was done, but the problem was that there was plenty of petrol but nothing to put it in.

Pro poškození vrtule jsem musel provést nouzové přistání třicet mil v území obsazeném Němci. Příčinou byla poškozená vrtule, kterou jsme se snažili opravit. Byla to velmi těžká práce a v této bezvýchodné situaci jsem napsal poslední dopis své matce, neboť jsem si myslel, že již nikdy svůj domov neuvidím.Vrtuli se nám podařilo opravit a vzlétnout. Podařilo se nám zničit ještě nákladní automobily, ale docházely nám pohonné hmoty. Našli jsme však vlakovou soupravu jedoucí od Brodyho v níž byla cisterna. Přistáli jsme v její blízkosti a s přednostou stanice jsem se domluvil, že potřebujeme benzin, aby byla odpojena, což se stalo, ale problém byl jak benzin z cisterny přepravit na naše letiště.

I flew back to my friend Pavlovič and all three of us flew to fill our planes full. Then we requisitioned twelve beer barrels, gave the beer to the villagers who carried it home in buckets. We filled the beer barrels with petrol, transporting them to the airfield in the farmer’s lorries and then returning for our planes which were still near the railway station.

Letěl jsem zpátky pro svého přítele Pavloviče a všichni tři jsme letěli k cisterně doplnit svá letadla benzinem. Ve vesnici jsme pak sehnali pivní sudy, které jsme s pomocí vesničanů vyprázdnili a ty s jejich pomocí automilem dopravili k cisterně a naplnili benzinem. Potom jsem odletěli na své letiště. Automobilem a povozy byly sudy přepraveny na letiště.

On the 18th of September 1939 we were told that the Russians had invaded Poland. Three Russian fighters circled around my plane but to my relief they did not fire on me. I reported this to the General who directed his army to move to Warsaw which was fighting hard to repel the invaders. On my return flight to the General, I spied German lorries and tanks unable to move because of an agreement being discussed between the Russians and the Germans as to the division of Poland. The General decided we should use this situation to our advantage. We tied five hand grenades together with wire, put them in a bucket, taking out the safety pins. We had twenty five in each bucket and at 4am we took off flying low over the estate containing the lorries and tanks. We threw the hand grenades in the direction of the lorries. As they hit the ground, the wires burst and the grenades rolled under the vehicles. They exploded in huge balls of flames.

Dne 18. září 1939, nám bylo sděleno, že Rusové napadli Polsko. Tři ruská bojová letadla kroužila v mé rovině, ale k mé úlevě na mne střelbou nezaútočili. Nahlásil jsem to generálovi, který dal příkaz k přesunu j armády do Varšavy a tvrdým bojem chtěl odrazit útočníky. Při mém zpatečním letu z generálního velitelství jsem viděl německé nákladní automobily a tanky, které se na základě dohody mezi Němci a Rusy o rozdělení Polska zastavily. Velení polské armády rozhodlo, využít této situace v náš prospěch. Svázovali jsme pět ručních granátů drátem k sobě a dali je do kbelíku. V každém segemntu jsme jich měli dvacet pět. Ve ctyři hodiny ráno, jsme v nízkém letu nad shromaždištěm nákladních automobilů a tanků ve směru nákladních automobilů vyhodily drátem svázané granáty na vozidla. Svazky granátů po dopadu explodovaly a vytvářely obrovské koule plamenů.

For this deed General Kulesza congratulated us and decorated us with the Polish Krzyż Walecznych [Cross of Valour]. Included in this ceremony were the four mechanics who had volunteered to hold the buckets containing the grenades between their knees. It was an act of extreme bravery. In times of war there is often a fine line between bravery and madness. There was both.

Za tento čin generál Kolesza nám vyslovil blahopřání a dekoroval každého z nás vyznamenáním, polským válečným křížem za chrabrobrost. Součástí tohoto aktu byli také čtyři mechanici, kteří si v letounu dali dobrovolně kbelíky s granáty mezi kolena. Byl to extrémní akt statečnosti. V době války je často elmi tenká hranice mezi odvahou a šílenstvím. Tam jsme se tak zachovali.

It was sad to see Poland dying, cut off by the Russians in the East and the Germans in the West. There were a few braves Poles left fighting. On September 22nd, we saw Russian troops near us. General Kulesza gave us written orders to fly to Romania. He didn’t want us to be captured by the Russians or the Germans. We were very sad to leave Poland which we had come to regard as our second home. We made arrangements to fly South. Lt Osuchowski and Sgt Kosarz would lead us. When they landed and switched off their engines it would mean we were over the border and could land in Romania.

Bylo smutné vidět umírající Polsko, které si mezi sebe rozdělili Rusi a Němci. Část Polska na východě zabrali Rusové a ostatní část na západě bojovými akcemi obsadili Němci. Bylo tam mnoho statečných Poláků, kteří bojovali. 22. září jsme viděli ruská vojska u nás. Generál Kolesza nám dal písemné rozkazy pro odlet do Rumunska. Nechtěl, abychom byli zajati Rusy a Němci. Smutně jsme opouštěli Polsko, za které jsme přišli bojovat a které jsme považovali za náš druhý domov. Udělali jsme opatření pro let na jih . Lt. Osuchowski a Sgt. Kosarz budou vedoucími skupiny. V případě vysazení motoru a nouzového přistání, bychom je vzali do letounu a přistáli s nimi v Rumunsku.

We flew South and saw thousands of Cossack horsemen riding through the fields. Once more Russian fighter planes circled us but then waved us on with their wings. We approached the Carpathian Mountains which were very high. we were immediately aware of the intense cold up there. We were frozen. We crossed the mountains and at 17:35 we landed in Romania.

Letěli jsme na jih a viděli tisíce kozáckých jezdců na koních jedoucích přes pole. Ještě jednou se k nám přiblížily ruské stíhačky, kroužily kolem nás a pak zamávaly na nás svými křídly. Letěli jsme přes Karpaty, které byly velmi vysoké. O tom jsme byli okamžitě informováni intenzivní zimou. Byli jsme zmrzlí. Po přeletu horského masivu, v 17.35 jsme přistáli v Rumunsku.


This extract from ‘A Flier of Broomsticks no Longer – the autobiography of Josef Balejka’ courtesy of Anne Balejka-Hutton, daughter of Josef Balejka.




Posted in 311 Sqd, Autobiography, Poland | Leave a comment

311 Squadron – review



311 (Czechoslovak) Squadron RAF


by

Pavel Vančata






The long awaited English language history of 311 (Czechoslovak) Bomber Squadron by Pavel Vancata was published at the end of last year. The book is described as being the only source for comprehensive details of 311 Squadron in the English language, and as essential reading for all aviation enthusiasts, aviation historians and scale aero-modellers. Brought alive by the considerable number of beautifully reproduced black and white photographs of men and machines, as well as by colour illustrations of aircraft camouflage and markings, the book begins with the foundation of 311 (Czechoslovak) Bomber Squadron as the second Czechoslovak combat squadron within the Royal Air Force on 2nd August 1940 at Honington, with a squadron strength of 269 airmen.

After just one month’s training the order for the initial sortie came on 10th September 1940, and the first loss was suffered before the end of the month. The book continues to describe in detail the operational activity of the Squadron, and its losses, during 1940 and 1941 – the latter described as the Year of the Biggest Combat Effort and Losses – and the last months from January to April 1942. At this time the Squadron nearly ceased to exist as only four operational crews remained. On 18th April five new crews arrived to take part in “freshman” raids bombing Le Havre and Dunkirk, which were to be the final raids as part of Bomber Command. On 28th April the main part of 311 Squadron left for Aldegrove in Northern Ireland where they joined Coastal Command due to their unsustainable losses. Of 53 operational crews composed of 318 pilots and aircrew, 128 had been lost on operations (94 killed and 34 captured), making a loss rate of 40.25%.

The second part of the book illustrates the role of the Squadron in its anti-submarine patrol activity in the Bay of Biscay; from the first operational sortie on 22nd May 1942, through the change from Wellington to Liberator aircraft, until transfer on 25th June 1945 to Transport Command following the end of the war in Europe. A chapter of the book – “The Greatest Success” – covers the period from December 1943 until the end of 1944. This period began with the sinking of the German blockade runner, the Alsterufer on 28th December 1943. Liberator V BZ796/H attacked in the face of heavy flak; five RPs penetrated the hull above the waterline, and a 500lb bomb hit the vessel aft of the funnel. The Liberator – with the outer starboard engine losing power as a result of flak damage – left the burning vessel to its fate, which later sank. For this action P/O Dolezal and F/L Hanus were awarded the DFC, and the rest of the crew – Sgt. Prochazka, F/S Hahn, F/S Ludikar, F/S Schwarz, Sgt. Veitl, and W/O Kosek – the Czechoslovak Military Cross of 1939. After involvement in the support of the Normandy landings, the Squadron moved in August 1944 to Tain in Scotland and its new area of anti-submarine patrol in the North Sea.

The final section of the book deals with the peacetime service with Transport Command, and its role of transporting personnel and material back to Czechoslovakia. This commenced on 30th July 1945 from Manston in Kent with the transport of military personnel and material, followed by the repatriation of Czechoslovak civilians from airports closer to London. Even after the cessation of hostilities, the Squadron continued to suffer tragic losses including the crash on 5th October 1945 of Liberator V1 KG867/PP-N in which the five crew members and seventeen passengers, including five children and a stowaway – WAAF member LACW Edith Sedlakova, the wife of crew member F/S Sedlak – were all killed.

The book includes personal histories of 6 airmen – W/O Ladislav Kadlec, W/C Josef Ocelka, W/C Vladimir Nedved, F/O Jan Roman Irving, W/C Jan Kostohryz DSO, and F/L Bohumil Vaverka, and eleven appendices with facts and figures about the Squadron – including bases, sorties, operations and losses, aircraft and aircrews, and training. Appendix 10 – Faces of 311 Squadron – contains sixty eight portraits of 311(Czechoslovak) Bomber Squadron flying personnel members, representing the wide-scale group of men who flew with the unit, as well as illustrating the different kinds of uniforms, insignia and flying suits worn during the war.

Altogether a fascinating insight into the history of 311 (Czechoslovak) Bomber Squadron and its personnel. This work has to be a very welcome addition to the bookshelves for those researching, or interested in, 311 (Czechoslovak) Bomber Squadron where detailed information has previously been limited for those with little or no command of the Czech-Slovak languages.

Publisher: Mushroom Model Publications
Published: re-scheduled to late 2013
ISBN: 9788361421436
Format: Softback, 128p with illustrations, colour artwork plus B & W photos
Language: English
Price: £13.99




Posted in 311 Sqd, Books | 2 Comments

Miroslav Kredba – 100th Anniversary remembered



This slideshow requires JavaScript.

To commemorate the 100th anniversary of the birth of F/Lt Miroslav Kredba, members of Československá obec legionářská Jednota Mladá Boleslav attended his symbolic grave at the family plot in Sýčina to lay a wreath.


F/Lt Miroslav Kredba was born 29 January 1914 at Libichov, near Mladá Boleslav.

He served in the pre-WW2 Czechoslovak Air Force as a fighter pilot with the 4th Air Regiment who were based at Pardubice. Following the German occupation of Czechoslovakia in March 1939, he escaped through Slovakia, Romania and Yugoslavia. Here, with other escaped Czechoslovak military he boarded a ship which took them to Istanbul, Beurit and onto Marseille, France.

In France he was transferred to the Czechoslovak Depot at Agde. Before he was accepted into l’Armée de l’Air, Germany invaded France and their rapid advance forced the French forces to constantly retreat westwards during the Battle of France. With the French capitulation imminent, the Czechoslovak airmen were released from French military service so that they could be evacuated. With other Czechoslovak airmen, he managed to reach the Mérignac airbase at Bordeaux. On 17 June 1940, with a group of 38 Czechoslovak airmen, led by kpt.let. Ferdinand Secký, he boarded the last BOAC flight, a four-engined Armstrong Whitworth aircraft, G-ADSV, AV1160, to leave the bomb damaged airbase. After a flight lasting 5½ hours, at an altitude of 150 to 200 mtrs, they landed at 21:30 at Hendon, England.

310 Sqn, Duxford July 1940, Miroslav Kredba, in l’Armée de l'Air uniform, standing 2nd from left.

He was accepted into the RAF Volunteer Reserve, at the rank of P/O, on 12 July 1940 and posted to the newly formed 310 Sqn (Czechoslovak) at Duxford where he re-trained on Hurricane Mk I aircraft and began to learn English. He was one of the 88 Czechoslovak pilots who flew in the Battle of Britain, his first operational flight for 310 Sqn was the morning of 20 August, flying Hurricane Mk I P3148.

During the Battle of Britain he did not achieve combat success but was shot down twice. First in a dog-fight over the Thames Estuary, at 13:30 on 31 August, when his Hurricane ‘P8814’ was shot down by a Me 109 but he managed to bail-out and land safely near Hornchurch. The second time was on 5 September at 15:40 on 5 September, by a Me 109 whilst flying a patrol in Hurricane Mk I, NN-N ‘P2148’. He managed to make a forced landing near Epping sustaining only light injuries.

After the Battle of Britain he continued his operational tour with 310 Sqn but achieved no combat success. On 29 May 1941 he was appointed Flight Commander of the squadron’s ‘B’ Flight.

310 Sqn, Duxford 1941, Miroslav Kredba standing 2nd from right.

He was killed on 14 February 1942 at Perranporth airfield. At 6:20, at the start of a training flight, he was taking-off in poor visibility , with two other Spitfires, to practise night take-off’s and landings. In taking-off, his Spitfire NN-X AD414, for an unknown reason his aircraft veered 40 degrees to the left. On leaving the ground he failed to make enough height and his starboard undercarriage leg hitting the top of a aircraft dispersal pen.

F/Lt Miroslav Kredba was buried on 18 February 1942 in grave 12, row 1 at St. Illogan Cemetery in Camborne Redruth, Cornwall.

He is commemorated, along with the other 2936 Battle of Britain pilots, on the Christopher Foxley-Norris Memorial Wall at the National Battle of Britain Memorial at Capel-le-Ferne, Kent:

He is also commemorated on the London Battle of Britain Memorial.

At his birth village of Libichov he is remembered on the war memorial .




Posted in 310 Sqd, Battle of Britain, Biography, Not Forgotton | Leave a comment

Remembering their 100th – 2014


Czechoslovak RAF pilots who would celebrate their 100th birthday in 2014

Českoslovenští zahraniční letci ve druhé světové válce bojující v řadách RAF.

January

6th DOUBRAVA Josef F/Lt 311 Sqn pilot




* 06/01/14, Troubelice, Olomouc.

† ??/??/??, ??



22nd TOBYŠKA Bohuslav, AFC S/Ldr 311 Sqn pilot




* 22/01/14, Česká Třebová, Ústí nad Orlicí.

† 07/07/87, Javea, Spain



23rd POSNER Jan, JUDr W/O 311 Sqn pilot




* 23/01/14, Česká Třebová, Ústí nad Orlicí.

† ??/??/??, ??



25th VAVŘÍNEK František F/O 313 Sqn pilot




* 25/01/14, Vsetín.

† 04/08/78, ??



29th KREDBA Miroslav F/Lt 310 Sqn pilot




* 29/01/14, Libichov, Mladá Boleslav.

† 14/02/42, Perranporth, UK



February

7th VOTRUBA Bohumil F/Sgt 312 Sqn pilot




* 07/02/14, Skalica, Banská Bystrica.

† 06/05/41, Targs Crag, Loweswater, UK.



10th JÍCHA Václav F/Lt 313 Sqn pilot




* 10/02/14, Dnešice, Plzeň.

† 01/02/45, Haddington, Scotland, UK.



11th HORSKÝ Vladimír Sgt 238 Sqn pilot




* 11/02/14, Břuchotín, Olomouc.

† 26/09/40, English Channel, off Isle of White, UK.



17th PALIČKA Vladimír F/Sgt 313 Sqn pilot




* 17/02/14, Vysoké Veselí, Jičín.

† 02/01/06, New York, USA.



March

6th HÉŽA Bohuslav F/O 311 Sqn pilot




* 06/03/14, Ludéřov, Olomouc.

† ??/06/83, Valašské Klobouky



6th JIROUDEK Miroslav F/Lt 310 Sqn pilot




* 06/03/14, Zibohlavy, Kolín.

† 25/03/95, Prague.



8th GRIČ Jozef W/O 58 OTU pilot




* 08/03/14, Nitrianská Streda, Topoľčany.

† 12/09/41, Sea of off Grangemouth, UK.



10th NÝČ Jaroslav W/O 311 Sqn pilot




* 10/03/14, Český Dub, Liberec.

† 23/01/78, ??



15th SLEPICA Jaroslav F/O 313 Sqn pilot




* 15/03/14, Lošov, Olomouc.

† 20/07/49, ??



15th BLATNÝ Benedikt F/Lt 32 SFTS pilot




* 21/03/14, Lovčice, Hodonín.

† 08/07/43, Moose Jaw, Canada.



21st ŘÍDKOŠIL Václav F/Lt 310 Sqn pilot




* 21/03/14, Prague.

† 27/02/43, English Channel off Brest, France.



April

4th NAGY Michal P/O 310 Sqn pilot




* 04/04/14, Gary, Indiana, USA.

† ??/??/??, ??



9th HOLEČEK [Holden] Rudolf F/Lt 310 Sqn pilot




* 09/04/14, Cerekvice nad Bystřicí, Jičín.

† 05/12/85, New Zealand.



16th FRIEDL Jaroslav F/O 311 Sqn pilot




* 16/04/14, Bezděčí, Svitavy.

† 09/10/92, Písek.



21st ŠTEFAN Jan P/O 313 Sqn pilot




* 21/04/14, Záluží, Beroun.

† 03/10/90, Orillia, Ontario, Canada.



24th SIMET Josef F/Lt 311 Sqn pilot




* 24/04/14, Boříkovy, Klatovy.

† 10/04/45, Tain, Scotland.



25th HORSKÝ Jindřich Sgt 310 Sqn pilot




* 25/04/14, Rájec, Šumperk.

† 18/06/54, ??



May

9th MEIER Augustin F/Sgt 310 Sqn pilot




* 09/05/14, Žďár, Náchod.

† 21/05/44, English Channel, off France.



10th ŠÁLA Jaroslav W/O 310 Sqn pilot




* 10/05/14, Slavičín, Zlín.

† 29/01/43, English Channel, off Morlaix, France.



15th ŠIŠKA Alois W/O 311 Sqn pilot




* 15/05/14, Lutopecny, Kroměříž.

† 09/09/03, Prague.



17th KNAIFL Karel P/O 311 Sqn pilot




* 17/05/14, Hořice v Podkrkonoší, Jičín.

† 24/07/88, Pardubice.



21st FRÖHLICH Bedřich F/O 310 Sqn pilot




* 21/05/14, Cairo, Egypt.

† ??/01/05, UK.



24th RYBA Václav F/O 311 Sqn pilot




* 24/05/14, Březnice u Bechyně, Tábor.

† 06/05/72, UK.



26th HALA Jaroslav P/O 311 Sqn pilot




* 26/05/14, Vizovice, Zlín.

† 03/10/44, off Norwegian coast.



31st SOUKUP Vilém Sgt 311 Sqn pilot




* 31/05/14, Plzeň.

† 15/09/41, Andervenne, Germany.



June

10th STYBLÍK Miroslav W/O 111 OTU Sqn pilot




* 10/06/14, Rožďalovice, Nymburk.

† 23/11/43, New Providence, Bahamas.



26th KURKA Jan Sgt 6 OTU Sqn pilot




* 26/06/14, Písková Lhota, Nymburk.

† 30/09/40, Manholm, UK.



27th KUČERA Jiří V. F/Lt 313 Sqn pilot




* 27/06/14, Roudnice nad Labem, Litoměřice.

† 24/01/80, Plzeň.



27th STŘIHAVKA [Scott] Jaromír [Peter] F/Lt 310 Sqn pilot




* 27/06/14, Lipnice, Trutnov.

† 09/07/94, Cambridge, UK.



July

1st HORÁČEK Josef F/O 311 Sqn pilot




* 01/07/14, Prague.

† 18/03/92, Blackheath, Australia.



4th STIESS Jan F/O 311 Sqn pilot




* 04/07/14, Prague.

† 12/01/43, Prague.



13th KUČERA Otmar, DFC S/Ldr 313 Sqn pilot




* 13/07/14, Brno.

† 06/06/95, Brno.



15th SLÁMA Karel Petr F/Lt 313 Sqn pilot




* 15/07/14, Prague.

† 10/03/98, ??.



23rd BERNARD František F/Lt 310 Sqn pilot




* 23/07/14, Staré Křečany, Děčín.

† 17/06/80, New Zealand.



August

3rd PŘÍHODA Bohuslav F/Sgt 34 SFTS pilot




* 03/08/14, Svratka, Žďár nad Sázavou.

† 12/12/43, Medicine Hat, Canada.



3rd UHER Ladislav Sgt 257 Sqn pilot




* 03/08/14, Mlékojedy, Mělník.

† 30/06/41, Happisburgh, UK.



5th POSLUŽNÝ Ondřej F/Lt 32 Sqn pilot




* 05/08/14, Brno.

† 25/06/42, Calais, France.



September

10th ŠEDA Karel F/Lt 68 pilot




* 10/08/14, Újezd, Ústí nad Orlicí.

† 15/06/92, Prague.



11th HLAVÁČ Jaroslav Sgt 56 pilot




* 11/09/14, Petřvald, Karviná.

† 10/10/40, Wareham, UK.



22nd SMOLÍK Vojtěch, DFC F/Lt 312 pilot




* 22/09/14, Besednice, Český Krumlov.

† 07/08/91, Wareham, UK.



23rd KYSELO Vladimír Sgt 32 pilot




* 23/09/14, Podhorní Újezd, Jičín.

† 09/03/41, Ringwood, UK.



29th POŠTA Karel, DFC F/Lt 312 pilot




* 29/09/14, Plzeň.

† 08/01/60, UK.



October

7th FRANTIŠEK Josef, DFM + bar Sgt 303 Sqn pilot




* 07/10/14, Otaslavice, Prostějov.

† 08/10/40, Ewell, UK.



9th PŘÍHODA Josef, DFC F/O 313 Sqn pilot




* 09/10/14, Vlašim, Benešov.

† 06/03/43, St Vierge, France.



10th SCHOŘ Karel F/Lt 311 Sqn pilot




* 10/10/14, Moravské Bránice, Brno.

† 17/03/86, Prague.



11th ŠPAČEK Ondřej F/O 311 Sqn pilot




* 11/10/14, Lažánky, Brno.

† 26/01/87, Wolverhampton, UK.



12th ČÁP Karel F/O 313 Sqn pilot




* 12/10/14, Čtyři Dvory, České Budějovice.

† 13/02/05, Hamilton, New Zealand.



15th MACENAUER Antonín F/Lt 311 Sqn pilot




* 15/10/14, Šlapanice, Brno.

† 01/03/84, Brno.



18th ČERVINKA Miroslav F/Sgt 311 Sqn pilot




* 18/10/14, Boreč, Mladá Boleslav.

† 12/01/43, Bay of Biscay.



20th DOUCHA Jan P/O 310 Sqn pilot




* 20/10/14, Vienna, Austria.

† 07/11/42, sea off South Wales coast ??.



November

4th STRYK Karel F/Sgt 313 Sqn pilot




* 04/11/14, Dubicko, Dubicko.

† 18/07/91, Brno.



10th FANTA František F/Lt 27 OTU pilot




* 10/11/14, Chlum, Kutná Hora.

† 13/10/42, Church Broughton, UK.



12th LAŠKA Jan F/Lt 313 Sqn pilot




* 22/11/14, Německý Brod.

† 26/04/44, Chichester, UK.



13th PLZÁK Stanislav P/O 19 Sqn pilot




* 13/11/14, Plzeň.

† 07/08/41, St Omer, France.



18th ROHÁČEK Rudolf F/Lt 312 Sqn pilot




* 18/11/14, Mariánské Hory, Ostrava.

† 27/04/42, Axbridge, UK.



December

1st HRBÁČEK Hugo, DFC S/Ldr 310 Sqn pilot




* 01/12/14, Trident, Italy.

† 05/10/82, UK



1st STIBOR Karel Sgt 56 OTU pilot




* 01/12/14, Měšetice, Benešov.

† 03/09/40, Kings Lynn, UK



6th MALÝ Svatopluk LAC 32 SFTS pilot trainee




* 06/12/14, Křelov, Křelov.

† 08/07/43, Moose Jaw, Canada.



6th SKIRKA Jindřich F/Lt 310 Sqn pilot




* 06/12/14, Litenčice, Kroměříž.

† 02/07/87, UK.



9th KAŠLÍK Viktor S/Ldr 312 Sqn pilot




* 09/12/14, Duchcov, Teplice.

† 15/04/94, UK.



10th GRUDEN Josef F/O 311 Sqn pilot




* 10/12/14, Čelina, Čelina.

† 30.4.1997, Edmonton, Canada.



10th STRÁNSKÝ Josef DFC S/Ldr 21 Sqn pilot




* 10/12/14, Borová, Borová.

† 21/06/44, St. Valery en Caux, France.



11th TRUHLÁŘ Jan W/O 312 Sqn pilot




* 11/12/14, Stádlec, Tábor.

† 25/10/73, Brno.



12th BLÁHA Josef AFM F/Sgt 313 Sqn pilot




* 12/12/14, Šelešovice, Kroměříž.

† 15/01/43, English Channel, off Cherbourg, France.



21st KUHN Josef F/O 311 Sqn pilot




* 12/12/14, Bílá Třemešná, Bílá Třemešná.

† 04/10/45, Bučovice.





Article courtesy of Joe, Czech Spitfire Club, www.czechspitfireclub.cz



Posted in Not Forgotton | 1 Comment

Hamish Ross – Freedom in the Air


Dne 17. ledna 2014 se příslušníci úřadu přidělence obrany setkali na velvyslanectví České republiky v Londýně se Skotským spisovatelem panem Hamish Ross. Hamish Ross je autorem knihy “Freedom in the Air” vyprávějící o životě československého příslušníka RAF, Václava Roberta Bozděcha a jeho psa Antise, kteří byli příslušníky 311. Československé bombardovací perutě.

Members of the Defence Attaché Office met with Mr. Hamish Ross, a Scottish author, at the Embassy of the Czech Republic in London on 17 Jan 2014. Hamish Ross is the author of the book “Freedom in the Air“, which tells a story of the life of Václav Robert Bozděch, a Czechoslovak airman serving in the RAF and his dog Antis, who were members of 311 (Czechoslovak) Bomber squadron.

Antis and Václav Bozděch.

V osobním příběhu Václava Roberta Bozděcha a jeho druha, psa Antise, nositele PDSA Dickin medaile, lze spatřovat symbol věrnosti nejen mezi letcem a jeho psem, ale i touhu tehdejších příslušníků československé armády přinést svobodu utlačovanému národu. Příběh je trpkým popisem válečného odporu proti nacizmu a pozdější proměny osvobozeného Československa v zemi, jejíž komunistický režim považoval válečné hrdiny ze Západu za zrádce.

In the personal story of Václav Robert Bozděch and his mate, Antis the dog who who was awarded the PDSA Dickin’s Medal – the animals equivalent of the Victoria Cross – one can see the symbol of the loyality not only between the airman and his dog, but also the desire of the members of the Czechoslovak Army of those days to bring freedom to their oppressed homeland. The story is a bitter recollection of wartime resistance against Nazism and the later transformation of liberated Czechoslovakia into a country, whose Communist regime considered the war heroes from the West to be traitors.

Lt/Col René Klapáč,Military Attaché, Elisabeth Ross, Hamish Ross, Col. Roman Siwek, Defence Attaché.

U příležitosti setkání předali přidělenec obrany a vojenský přidělenec panu Rossovi za přítomnosti jeho manželky Elisabeth pamětní medaili ministra obrany ČR u příležitosti vzniku Československé republiky. Pan Hamish Ross svým výjimečným přičiněním přispěl k šíření tradic a dobrého jména československé armády bojující za 2. světové války po boku spojenců ve Velké Británii.

At the occasion of this meeting, the Defence Attaché and the Military Attaché awarded Mr. Ross in the presence of his wife Elisabeth, a commemorative medal awarded by the Minister of Defence of the Czech Republic to commemorate the creation of the Czech Republic. Mr Hamish Ross contributed by his exceptional endeavour in the spreading of the traditions and good name of the Czechoslovak Armed forces fighting during WW II alongside the Allies in Great Britain.

© Úřad přidělence obrany, Velvyslanectví České republiky v Londýně
© Defence Attaché Office, Embassy of the Czech Republic, London




Posted in 311 Sqd, Events | Leave a comment

Not Forgotten – North England

Map key: Cemetery: Town:
1 Cheadle and Gatley Cemetery Cheadle
2 Liverpool (West Derby) Cemetery LIverpool
3 Silloth (Causewayhead) Cemetery Holme Low
4 Carlisle (Dalston Road Cemetery) Carlisle
5 Chevington Cemetery Morpeth
6 Catterick Cemetery Catterick
7 Harrogate [Stonefall] Cemetery Harrogate


Cheshire

1 – Cheadle and Gatley Cemetery, Cheadle.

Historical Information:

The cemetery contains war graves of both world wars. The 1914-1918 burials number 28, and are in various parts of the burial ground. There are 41 Service burials of the 1939-1945 war and they too, are distributed throughout the cemetery.

_______________________________________________________________

ŠKACH Antonín, 27, P/O, 310 Sqn, Pilot.


* 01/12/16, Kročehlavy, Kladno.

† 03/09/44, St Michael, Cornwall.

Crash at start of operational flight.

Grave ref: Sec. 15. Grave 45.

A symbolic urn was returned to Plzeň 1945.

_______________________________________________________________

Location Information:

Address: Cheadle and Gatley Cemetery, Park Road, Cheadle, Greater Manchester SK8 2AN.
GPS Location: +53°23’34.51″, -2°12’19.76″
Map Location: View

_______________________________________________________________

Merseyside

2 – Liverpool (West Derby) Cemetery

Historical Information:

There are 108 Commonwealth burials of the 1914-1918 war and 129 of the 1939-1945 war here. Those whos graves are not marked by headstones are named on 2 denominational Screen Wall memorials. The graves are scattered throughout the cemetery in denominational plots. There are also 2 Foreign National war burials.

_______________________________________________________________

HANZLÍČEK Otto, 29, Sgt, 312 Sqn, Pilot.


* 18/06/11, Ústí nad Labem.

† 10/10/40, Ellesmere Point, Merseyside.

Bailed out during a training flight incident, drowned in the mud of the river Mersey.

Grave ref: Sec. 11. R.C. Coll. grave 392.

A symbolic urn was returned to Ústí nad Labem 1945.


_______________________________________________________________

BARTOŠ Jindřich, 29, F/O, 312 Sqn, Pilot.


* 16/11/11, Lugansk, Ukraine.

† 13/02/41, Talagre, Prestatyn.

Killed during a training flight at Liverpool. His Hurricane Mk I V6885 DM-V at 14:30 for unknown reasons (probably the pilot’s loss of consciousness due to oxygen failure device) crashed at Telegre at Prestatyn.

Grave ref: Sec. 11. R.C. Coll. grave 392.

A symbolic urn was returned to Prague Olšanský 1945.

_______________________________________________________________

Location Information:

Address: Lower House Lane, Liverpool, Merseyside L11 2SH.
GPS Location: +53° 27′ 4.28″, -2° 54′ 56.09″
Map Location: View

_______________________________________________________________

Cumbria

3 – Silloth (Causewayhead) Cemetery, Holme Low.

Historical Information:

During the early months of the 1939-1945 War a section in the south-eastern corner of the cemetery was set aside by the local authorities for the burial of service personnel, which was gradually extended to cover Sections S and R and half of Section P. This is now the War Graves Plot.

Most of the airmen buried here were serving at the Royal Air Force Station at Silloth, where there is a large aerodrome. Many of the bodies were recovered from the sea, and two could not be identified.

During the war a site was selected for the Cross of Sacrifice and reserved by the local authorities. It stands in an imposing position at the entrance to the cemetery, and is approached by a short flight of stone steps up the sloping bank. The raised mound is surrounded by a circular terrace. The Cross, in its central position on the mound, dominates the whole of this beautiful cemetery, including the War Graves Plot in the far left-hand corner.

The cemetery covers about 4 acres.

_______________________________________________________________

VOTRUBA Bohumil, 27, F/Sgt, 312 Sqn, Pilot.


* 07/02/14, Skalica, Banská Bystrica.

† 06/05/41, Targs Crag, Loweswater.

??.

Grave ref: Sec. P. Grave 13.

A symbolic urn was returned to Slovakia 1945.

_______________________________________________________________

Location Information:

Silloth, a seaport town on the Solway Firth, is the port of Carlisle which lies 22 miles inland.

_______________________________________________________________

Address: Silloth (Causewayhead) Cemetery, Holme Low, Wigton, Cumbria CA7 4PQ.
GPS Location: 54°51’59.65″N 03°21’16.15″W
Map Location: View

_______________________________________________________________

4 – Carlisle [Dalston Road] Cemetery, Carlisle.

Historical Information:

The Fusehill War Hospital, with 650 beds, was established in the Poor Law Hospital and two schools at Carlisle.

Of the 134 Commonwealth burials of the 1914-1918 War, 79 are in a plot on the eastern side of Ward XI and the remainder scattered in other parts of the cemetery.

There are 128 Commonwealth burials of the 1939-1945 War, of these, around half of which are situated in the War Graves Plot, which adjoins the 1914-1918 War Plot, some being on the southern side of Ward XI, Section P, and the rest opposite to them on the northern side of Ward XVI, Section O. Another group in the Roman Catholic section contains 14 burials in Ward XIII, Section P. The remainder of the 1939-1945 War burials are dispersed in various parts of the cemetery.

Many of the airmen buried here belonged to the Royal Air Force Operational Training Unit at Crosby-on-Eden.

The Cross of Sacrifice stands near the junction of the 1914-1918 and 1939-1945 War Plots, thus serving as a central memorial for the graves of both wars. This Service Plot is shaded by an avenue of beech trees and sycamores, and is divided into two sections at the far corner by the main pathway.

_______________________________________________________________

ZEMAN Boris, 26, Sgt, 57 OTU, Pilot.


* 16/10/18, Slavuka, Volyň, Russia.

† 03/12/44, Dalston, Cumbria.

??.

Grave ref: Ward 16. Sec. O. Grave 105.

A symbolic urn was returned to Prague Olšanský 1945.

_______________________________________________________________

Location Information:

The cemetery (officially Carlisle Cemetery) lies on the south-western side of the city on the road to Caldbeck at the corner of Dalston Road and Richardson Road. It covers more than 60 acres of ground and belongs to the City Corporation. The main entrance is in Richardson Road on the northern side, from which an avenue leads, over a bridge across Fairy Brook, to the War Graves Plots of both World Wars situated in the southern portion.

Address: Carlisle [Dalston Road] Cemetery, Dalston Road, Carlisle, Cumbria CA2 6AW.
GPS Location: 54°52’38.73″N 02°57′.77″W
Map Location: View

_______________________________________________________________

Northumberland

5 – Chevington Cemetery, Morpeth.

Historical Information:

During the Second World War there was a Royal Air Force Sector Airfield at Acklington and the majority of the war burials from this period at nearby Chevington Cemetery are of airmen. Most of these graves are grouped together in a war graves plot behind the chapel. Elsewhere in the cemetery are six burials of the First World War.

The cemetery also contains three Polish war graves and a separate group of 17 German burials near the war graves plot.

_______________________________________________________________

KOCOUREK Ladislav, 25, Sgt, 57 OTU, Pilot.


* 01/03/188, Brno.

† 17/03/43, Brotherick Farm, Warkworth, Northumberland.

Killed in a flying accident, his Spitfire AR222 collided with Spitfire X4266 during practising crossover turns with Free French pilot P/O J. B. Nemoz.

Grave ref: Sec. H. Grave 194.

A symbolic urn no 2, was returned to Ostrava Hrabyně 1945.

_______________________________________________________________

ŠINDELÁŘ Václav, 24, Sgt, 57 OTU, Pilot.


* 21/09/18, Plzeň.

† 19/04/43, ??

Killed in when his ??? crashed, believed due to a faulty oxygen system, during a training flight, .

Grave ref: Sec. H. Grave 248..

A symbolic urn was returned to Plzeň 1945.

_______________________________________________________________

Location Information:

Address: Chevington Cemetery, B1330, Morpeth, Northumberland.
GPS Location: +55° 17′ 25.08″, -1° 36′ 53.03″
Map Location: View

_______________________________________________________________

Yorkshire

6 – Catterick Cemetery, Catterick.

Historical Information:

Catterick Cemetery belongs to the Parish Council and contains graves of both World Wars.

The majority of the 1939-1945 War graves are grouped together in the Church of England section in Rows M and O. Most of the airmen buried here came from the R.A.F. Aerodrome at Catterick, which was situated on the outskirts of the village (Catterick Military Cemetery at Hipswell was used for the burial of soldiers from the military camp nearby).

_______________________________________________________________

GUTVALD Josef, 29, Sgt, 313 Sqn, Pilot.


* 21/12/11, Třešť, Jihlava.

† 27/05/41, Uckerby, Scorton, Yorkshire.

Killed in a accident during a training flight.

Grave ref: R.C. Sec. Row D.D. Grave 9.

A symbolic urn no 191, was returned to Ostrava Hrabyně 1945.

_______________________________________________________________

Location Information:

Catterick village, in the North Riding, is five miles south-east of Richmond and 240 miles north-east of London on the main road to the North.

Address: Catterick Cemetery, Catterick, Richmond, North Yorkshire DL10 7RT.
GPS Location: 54°22’40.01″N 01°38’7.14″W
Map Location: View

_______________________________________________________________

7 – Harrogate [Stonefall] Cemetery, Harrogate.

Historical Information:

Many airfields were established in Yorkshire during the Second World War, among them R.A.F. station at Harrogate, Linton-on-Ouse, Tockwith, Rufforth and Marston Moor. No. 6 (R.C.A.F.) Bomber Group, had their headquarters at Allerton Park near Knaresborough and all the stations controlled by this group were in the area north of Harrogate, the largest base having its headquarters at Linton-on-Ouse.

Nearly all of the 988 Second World War burials in Harrogate (Stonefall) Cemetery are of airmen, two-thirds of them Canadian. (1 of the burials is an unidentified R.A.F. airman), Many of these men died in the military wing of Harrogate General Hospital. During the early months of the war, a piece of land was set aside for service war burials in Sections 20E and 21E and in July 1943, the Air Forces Section was opened at the north-eastern corner of the cemetery for burials from airfields in Yorkshire and the north-eastern counties. A few of the war graves from this period are scattered elsewhere in the cemetery.

There are also 23 servicemen of the First World War buried or commemorated at Harrogate Stonefall. This total includes six casualties alternativley commemorated by special memorial because their graves in churchyards elsewhere* could no longer be maintained.

* Low Moor (Wesley Place) Methodist Churchyard; Edlington (St Peter) New Churchyard ; Denholme Wesleyan Reform Chapelyard.

_______________________________________________________________

BLEIER Jiří, 28, AC2, 5 AOS, Navigator trainee.


* 08/04/15, Jarošov, Uherské Hradiště.

† 17/05/43, Uckerby, Scorton, Yorkshire.

Killed in a accident during a training flight.

Grave ref: Sec. 20E. Grave 7095.

A symbolic urn no 206, was returned to Prostějov 1945.

_______________________________________________________________

Location Information:

Harrogate (Stonefall) Cemetery is located south-east of Harrogate, on the fringe of the town, just off the A661 on Forest Lane.

Address: Harrogate [Stonefall] Cemetery, Harrogate, North Yorkshire HG2 7TH.
GPS Location: 53°59’15.65″N 01°29’39.15″W
Map Location: View

_______________________________________________________________


The assistance of Ministerstvo obrany České republiky [Ministry of Defence, Czech Republic], the Commonwealth War Graves Commission and The War Graves Photographic Project, with this article, is very much appreciated.




Posted in Cemetries, Not Forgotton | Leave a comment