Why and How

.

Wing Commander Vladimír Nedvěd MBE, DFC, CMC, TGM, RAF (Ret), Maj. General Czechoslovak Air Force (Ret) was Commanding Officer of 311 Sqn from 21 August 1943 to 3 February 1944.

Pplk RAF v.v. Vladimír Nedvěd – vyznamenání: Člen Britského impéria, Záslužný letecký kříž, Československý válečný kříž, Řád Tomáše Garriqua Masaryka, Generál major Československého letectva ve výslužbě byl velitelem 311. perutě od 21. srpna 1943 do 3. února 1944.

.

In 1996, now 80 years young, he made the following presentation to the Aircrew Association in Australia:

V roce 1996 jako osmdesátiletý pronesl následující řeč k Asociaci leteckých osádek v Austrálii :

WHY and HOW the Czechoslovak aircrews fought and helped to win WW II in Europe.

PROČ a JAK československé osádky bojovaly a pomohly vyhrát druhou světovou válku v Evropě.

Free Czechoslovakia came into being on October 28th. 1918. It was by no means a new, artificial product of the peace conference after WW I. Written records show that in the 9th century all areas of Czechoslovakia were inhabited by Slavonic people from whom Czechoslovaks originated. Charles the IVth was the greatest and most enlightened Czech King. He was also Emperor of the Holy Roman Empire in Europe in the 14th century. He founded Prague University in 1348, one of the oldest in Europe. In 1315 German miners threw 6,000 Czech Husites alive down the silver mines in Kutná Hora in Bohemia. German destroyers of the mining village Lidice in Bohemia, five centuries later, were not untrue to type.

Svobodné Československo vzniklo 28. října 1918. Nebyl to nikterak nový, umělý výtvor mírové konference po první světové válce. Písemné záznamy dokládají, že všechny části Československa byly už v 9. století obydleny Slovay, z nichž pocházejí Čechoslováci. Karel IV byl největším a nejosvícenějším českým králem. Byl take čísařem Svaté říše římské v Evropě ve 14. století. Založil Pražskou univerzitu v roce 1348, jednu z nejstarších v Evropě. V roce 1315 němečtí horníci zaživa naházeli 6 000 českých husitů do stříbrných dolů v Kutné Hoře v Čechách. Němečtí ničitelé hornické vesnice Lidice nebyli o pět století pozdějí nikterak odlišní.

It was the love of their country, not so much the hatred of the Germans, that inspired Czechoslovak aircrews to fight the Germans in WW II, to regain the Freedom and Honour of our homeland.

Byla to láska k jejich vlasti, ne ani tolik zášť k Němcům, jenž inspirovala československé osádky, aby bojovaly proti Němcům v druhé světové válce, aby znovu získaly svobodu a čest pro svou domovinu.

On Sept 27th 1938 the Prime Minister of Great Britain Mr Neville Chamberlain made the following statement on BBC radio: “How Fantastic and incredible it is, that we, the people of Great Britain, should be digging trenches and trying on gas masks – because of a quarrel in a far away country between people of whom we know nothing!”. The country which Mr Chamberlain was refering to was my homeland: Czechoslovakia in the heart of Central Europe.

27. září 1938 Ministerský předseda Velké Británie Neville Chamberlain pronesl v rádiu BBC následující prohlášení : “Jak je to fantastické a neuvěřitelné, že my, lidé Velké Británie bychom měli kopat zákopy a zkoušet si plynové masky – kvůli hádce ve vzdálené zemi mezi lidmi, o nichž nic nevíme!” Země, na kterou pan Chamberlain odkazoval, byla mojí vlastí : Československo v srdci Evropy.

Prime Minister Chamberlain’s chosen adviser Sir Horace Wilson met the German Chancellor-Dictator Adolf Hitler in Berlin on 27th September, 1938. As Sir Horace tried to explain the British official view Hitler shouted: “Shut up! I won’t wait a moment longer. I will tear the Czechoslovaks into little bits! They must be smashed!, smashed!, smashed”! Sir Horace returned to London with the message that unless Hitler got his way by 2pm on September 29th, the German army would at once invade Czechoslovakia.

Ministerským předsedou vybraný poradce Sir Horace Wilson se potkal 27. září 1938 v Berlíně s německým kancléřem diktátorem Adolfem Hitlerem. Když se mu snažil vysvětlit oficiální britské stanovisko, Hitler zařval :”Držte hubu! Nebudu už čekat ani chvilku. Roztrhám Čechoslováky na malé kousky ! Musí být rozdrceni !, rozdrceni !, rozdrceni !”
Sir Horace se vrátil do Londýna se vzkazem, že pokud do 2 hodin odpoledních 29. září nebude Hitlerovu přání vyhověno, německá armáda okamžitě zaútočí na Československo.

Two days later Mr Chamberlain flew to Munich in Germany to confer with the dictator Adolf Hitler. Just after midnight on 30th September Chamberlain – Hitler – Daladier of France and Benito Mussolini of Italy have signed that infamous Munich Agreement, by which they gave Hitler 30,000 square kilometers of Czechoslovak territory – the Sudetenland. That was the result of an appeasement policy, which Chamberlain claimed “would save peace for our time”.

O dva dny později letěl pan Chamberlain do Mnichova v Německu, aby mluvil s diktátorem Adolfem Hitlerem. Hned po půlnoci 30. září Chamberlain – Hitler – Daladier za Francii a Benito Mussolini za Itálii podepsali neslavnou Mnichovskou dohodu, podle níž Hitlerovi dali 30 000 tisíc čverečních kilometrů území Československa – Sudety. To byl výsledek politiky ústupků, kterou Chamberlain oznámil, že “zachrání mír pro tehdejší chvíli”

Winston Churchill spoke more darkly in the House of Commons in London and said: “England, has been offered a choice between war and shame, she has chosen shame and will get war”! On 5th October 1938, Mr Churchill again said in the House of Commons: “We have sustained a total and unmitigated defeat! Do not suppose that this is the end, it is only the beginning”. All, who participated in Munich Agreement, – including Germany – have paid dearly for it! In less them 12 months Great Britain, France and many other countries in the world, including Australia, – were engulfed in that terrible WW II, in which millions of people perished.

Winston Churchil mluvil v Dolní sněmovně v Londýně chmurněji a řekl :” Anglie dostala na vybranou mezi válkou a hanbou a dostane válku !” 5. října řekl Churchill v Dolní sněmovně opět : Utrpěli jsme totální a kolosální porážku ! Nepředpokládám, že to je konec, to je pouze začátek ! Všichni, kdo se zúčastnili Mnichovské dohody – včetně Německa – za to draze zaplatili ! Dříve než do roka Velká Británie, Francie a mnoho dalších zemí včetně Austrálie byly pohlceny strašnou druhou světovou válkou, v níž zahynuly miliony lidí.

The Germans were well aware of the importance of the strategically positioned Czechoslovakia! The great German Chancellor in the last century Otto von Bismark once said: “Whoever controls Bohemia, controls Europe.”

Němci si byli dobře vědomi důležitosti strategicky umístěného Československa ! Velký německý kancléř v minulém století Otto von Bismarck jednou řekl :” Kdokoliv kontroluje Čechy, má kontrolu nad Evropou”

Modern democratic Czechoslovakia had a great significance for Hitler’s war machine. It had a well developed and prosperous heavy and light industry, thriving agriculture, with a population of over 12 million people, who would be forced to work for Nazi Germany.

Moderní demokratické Československo mělo pro Hitlerovu válečnou mašinerii velký význam. Mělo dobře rozvinutý a prosperující těžký I lehký průmysl, vzkvétající zemědělství, vice než dvanáct milionů obyvatel, kteří budou donuceni pracovat pro nacistické Německo.

Germany occupied Czechoslovakia by force on 15th March, 1939.

Německo okupovalo Československo silou 15. března 1939.

At 6 am, on 15th March 1939, while shaving I was listening to Prague radio, which made this startling announcement: “The German Army is marching into Czechoslovakia on a number of points. Please remain calm!” Shortly after 10 am German Luftwaffe aircraft were already landing at our Prostějov air base. At 11 am, we, the Czechoslovak Air Force officers, were lined up on one side of a long row of dinning tables. On the opposite side were lined up the officers of the German Luftwaffe. They kicked their heels and bowed to us. We all stood still, we wouldn’t bow to them!. I thought it was a rather unexpected civilised gesture by the officers of the occupying German army. I knew, there and then, that I will have to escape from my homeland to fight the Germans, as thousands of others did also. It is, however, one thing to decide to escape, but another, more difficult, to actually carry it out. Everybody knew there was going to be a war – except Mr. Neville Chamberlain, who blindly trusted that treacherous Hitler.

V 6 hodin ráno 15. března 1939, zatímco jsem se holil, jsem poslouchal vysílání pražského rádia, které oznamovalo překvapující zprávu :” Německá armada pochoduje do Československa z mnoha mist. Prosím zachovejte klid”. Krátce po desáté ráno už německá letadla už přistávala na našem prostějovském letišti. V jedenáct hodin jsme byli my, českoslovenští důstojníci seřazeni po jedné straně dlouhých jídelních stolů. Na straně protější stáli důstojníci Luftwaffe. Při čekání neměli co dělat a klaněli se nám. Všichni jsme stáli klidní, klanět se jim nebudeme! Myslím, že od důstojníků okupující armády to bylo poněkud neočekávané civilizované gesto. Věděl jsem, tam a potom, že budu muset odejít z mé vlasti, abych bojoval proti Němcům, jak učinily rovněž tisíce jiných. Ačkoliv, jedna věc je rozhodnout se utéci a věc druhá, obtížnější je skutečně to provést. Každý věděl, že válka bude kromě pana Chamberlaina, jenž slepě důvěřoval tamtomu zrádnému Hitlerovi.

Czechoslovak Armed Forces were disbanded by Nazi Germany shortly afterwards. Suddenly, I a Lieutenant in the Czechoslovak Air Force, became a civilian. In September 1939 I enrolled at Brno University to study for a science degree in chemistry, my favoured subject. On November 17th Germans orchestrated some student demonstrations in Prague, which were brutually supressed by them, and all Universities in occupied Czechoslovakia were closed for the duration of the war. Well, that was the end of my studies.

Nacisté rozpustili Československé ozbrojené síly krátce poté. Náhle jsem se já, důstojník Československého letectva, stal civilistou. V září 1939 jsem se zapsal na Universitu Brno k vysokoškolskému studiu chemie, mého oblíbeného předmětu. Na 17. listopad nacisté zinscenovali v Praze studentské demonstrace, které brutálně potlačili a všechny vysoké školy v Československu byly zavřeny, a to až do konce války. Tak to byl konec mých studií.

On 8th December, 1939, I said good bye to my dear mother and began a month long journey to join Czechoslovak Free Forces in France and then in England, crossing frontiers of many countries.

Dne 8. prosince 1939 jsem se rozloučil se svojí drahou maminkou a zahájil jsem měsíc trvající cestu, abych se přidal k Vojenské jednotce Svobodného Československa ve Francii a poté v Anglii, přičemž jsem překročil hranice mnoha zemí.

After the occupation: Hitler used the old principle: ‘Divide and Rule’. He gave Slovakia, the eastern part of Czechoslovakia, independence under the ‘protection’ of Nazi Germany. The historic Bohemia and Moravia became a part of Germany as a Protectorate under the German Governor/Protector von Neurath, in September 1941, Hitler replaced the aging Reich’s Protector von Neurath with a fanatical, 38 years old Nazi Reinhardt Heydrich as Governor.

Po okupaci Hitler použil staré pravidlo :´Rozděl a panuj´ Slovensku, východní části Československa, dal nezávislost pod ´ochranou´ nacistického Německa. Historické země Čechy a Morava se staly součástí Německa jako Protektorát pod německým guvernérem/protektorem von Neurathem. V září 1941 Hitler stárnoucího Říšského protektora Von Neuratha nahradil fanatickým 38 letým nacistou Reinhardem Heydrichem jako vládcem.

Heydrich obeyed no one but Hitler and respected no law whatever His plan was to exterminate the Czech nation, which already had a common frontier with Germany for 1000 years! Heydrich was a tall young man with small, restless eyes, as crafty as an animal’s, and of uncanny power. He was a very ambitious and dangereous Nazi. The President of Czechoslovakia in exile Dr Eduard Beneš decided that Heydrich had to go. He ordered his assassination!

Heydrich neposlouchal nikoho kromě Hitlera a nerespektoval jakékoliv právo. Jeho plánem bylo vyhladit český národ, jenž měl s Německem společnou hranici tisíc let ! Heydrich byl vysoký, mladý, s malýma neklidnýma očima, vychytralýma, jako by byly zvířecí, muž těžko vysvětlitelné síly. Byl to velmi ambiciózní a nebezpečný nacista. Prezident Československa v zahraničí Edvard Beneš rozhodl, že Heydrich musí jít. Rozkázal na něj spáchat atentát !

Jozef Gabčík

This was carried out by two Czechoslovak parachutists, trained in Great Britain, named Kubiš and Gabčík. They were volunteers. President Beneš met them, and explained to them the importance of the task and wished them good luck. After Kubiš and Gabčík left his office, tears were running down President’s cheeks, for he knew that they will never come back alive. As a result of this operation Heydrich was fatally injured in the assasination attack. As his car drove through the streets of suburban Prague, Kubiš threw a bomb into his open car. Heydrich died in a Berlin hospital on June 4th 1942.

To bylo provedeno dvěma československými parašutisty vycvičenými ve Velké Británii Gabčíkem a Kubišem. Byli to dobrovolníci. Prezident se s nimi setkal, vysvětlil jim důležitost jejich úkolu a popřál jim štěstí. Poté, co Gabčík s Kubišem odešli z prezidentovy pracovny, po jeho tvářích tekly slzy, protože věděl, že se ti dva nevrátí živí. Výsledkem této operace bylo Heydrichovo smrtelné zranění při pokusu o atentát. Jak jeho auto jelo předměstím Prahy, Kubiš hodil do jeho otevřeného auta bombu. Hedrich zemřel v berlínské nemocnici 4. června 1942.

Jan Kubiš

Hitler was furious and he ordered a brutal reprisal. Lidice a small township North West of Prague was selected to be literally wiped out from the face of the earth Josef Horák, a Czechoslovak aircrew and a friend of mine who was born in Lidice, joined us all in England in 1940 in 311 Czechoslovak bomber squadron in the R.A.F. The Germans knew that he was in England and they thought that he was one of the parachutists who carried out the assasination attack. That’s why Lidice became the target of Hitler’s Nazi atrocities.

Hitler zuřil a nařídil brutální odvetu. Lidice, vesnice severozápadně od Prahy, byla vybrána, aby byla pro výstrahu vymazána z povrchu zemského. Josef Horák, člen čs. osádky a můj přítel, který se narodil v Lidicích, se k nám všem v 311. peruti RAF přidal v roce 1940. Němci věděli, že je v Anglii a mysleli, že je jedním z parašutistů, který provedl atentát. Proto se Lidice staly cílem Hitlerových nacistických zvěrstev.

Lidice

Hitler ordered all houses in Lidice to be burned and buldozed down. Before this was carried out, all menfolk of the township, 173 of them, were taken to Horák’s farm courtyard. and shot! The weeping wives and children were taken by trucks to concentration camps in Germany. Only few have returned home after the war. Overnight Lidice became a symbol of brutal Nazi atrocities in the whole civilised world.

Hitler poručil všechny domy v Lidicích vypálit a srovnat se zemí. Než bylo tohle vykonáno, všichni muži vesnice – 173, byli odvedeni na dvůr Horákovy farmy a zastřeleni ! Plačící ženy a děti byly odvezeny nákladními auty do koncentračních táborů v Německu. Pouze málo se jich vrátilo po válce domů. Lidice se přes noc staly symbolem brutálních nacistickch zvěrstev na celém civilizovaném světě.

Memorial plaque at sv. Cyrila a Metoděje church, Prague.
Pamětní deska na Kostele sv. Cyrila a Metoděje, Praha

After Heydrich’s assasination Kubiš and Gabčík and five other Czechoslovak parachutists hid in the cellar of St. Cyril and Methodius church in Prague. Regretfully they were betrayed by another Czech parachutist named Curda, who took the ransom of betrayal of 1 million deutchmarks from the Nazis. 700 SS and Gestapo troops surrounded the church, trying to capture the heroic Czechoslovak patriots. When it became clear to them that they will not be able to escape, they took their own lives by swallowing poisonous capsules. Thus the Germans never got them alive! After the war the traitor Curda was publicly hanged by Czechoslovak Freedom fighters on a street lamp-post in Prague.

Po atentátu na Heydricha se Gabčík, Kubiš a šest dalších parašutistů schovali ve sklepě kostela Cyrila a Metoděje v Praze. Bohužel byli zrazeni jiným parašutistou Čurdou, jenž od nacistů za svou zradu přijal odměnu 1 milionu německých marek. 700 esesáků a gestapáků kostel obklíčilo s cílem zmocnit se hrdinných československých vlastenců. Když těm bylo jasné, že neuniknou, vzali si život spolknutím kapsle jedu. Tak je Němci živé nedostali ! Po válce byl Čurda československými bojovníky za svobodu veřejně oběšen na stožáru pouliční lampy v Praze.

All this was one more reason why, we the Czechoslovak aircrews, were fighting the Germans so valiantly in WW II.

Tohle všechno bylo dalším z důvodů, proč jsme my, československé osádky, proti Němcům bojovali ve druhé světové válce tak statečně.

By summer 1940 about half of Western Europe was already occupied by Hitler’s Army. Now Great Britain stood alone! The ineffectual Prime Minister Neville Chamberlain was replaced by that great warrior Winston Churchill. The country, rather hurridly, begun to prepare for the German Invasion – scheduled for the 15th September by Hitler; who knew that he will have to break Great Britain or loose the war. Before he could invade England, however, he had to destroy the Royal Air Force.

Do léta 1940 byla už asi polovina západní Evropy okupována Hitlerovou armádou. Nyní stála Velká Británie sama : Slabý ministerský předseda Neville Chamberlain byl nahrazen velkým válečníkem Winstonem Churchillem. Země se začala poněkud spěšně připravovat na německou invazi, naplánovanou Hitlerem na 15. září – ten věděl, že si musí Velkou Británii podrobit, nebo válku prohraje. Ale předtím, než mohl provést invazi do Anglie, musel zničit Královské letectvo – RAF.

By the end of 1940 there were 1,287 trained Czechoslovak Air Force personnel in Great Britain, who previously escaped from their homeland to fight the Germans.

Koncem roku 1940 bylo ve Velké Británii 1287 vycvičených příslušníků Československého letectva, jenž předtím uporchli ze své domoviny, aby bojovali proti Němcům.

The famous Battle of Britain began on July 10th 1940.

Slavná Bitva o Británii začala 10. července 1940.

The Czechoslovak government in exile, led by President Beneš, was recognised by Great Britain, and so large number of Czechoslovak aircrews were able to form no less than four air squadrons in the R.A.F – three fighter and one bomber, 31l, my own unit. In addition one flight of No 68 Night Fighter Squadron RAF, was manned by Czech pilots. Later three British squadrons. were commanded by Czechoslovak officers, namely: No. 122 by Squadron Leader Fajtl DFC, No. 198 Fighter Squadron by S/L Manák, DFC, and No. 127 by S/L Otto Smík DFC.

Čs. vláda v exilu vedená Prezidentem Benešem byla Velkou Británií uznána a tak velké množství osádek bylo schopno zformovat ne méně, než čtyři perutě RAF- tři stíhací a jednu bombardovací – moji vlastní jednotku. Kromě toho měla jedna letka 68. perutě nočních stíhačů RAF čs. piloty. Později veleli třem britským stíhacím perutím čs. důstojníci, jmenovitě 122. major Fajtl DFC, 198. mjr.Maňák a 127 mjr. Otto Smik DFC.

When we arrived in England in June 1940 from France, very few of us could speak English This was rather quickly overcome with the kind help of our English girlfriends who were very understanding and helpful teachers. I think that is the best way to learn any language!

Když jsme v červnu 1940 do Anglie přijeli, velmi málo z nás umělo anglicky. To bylo poněkud rychle překonáno s milou pomocí našich anglických dívek, které byly velmi sympatické a užitečné učitelky. Myslím si, že to je nejlepší způsob, jak se naučit jakoukoliv řeč !

German softenning up air attacks against forward RAF fighter airfields in Kent began on August 12th, 1940. Far from knocking out the RAF, the day’s fights costed the Luftwaffe 46 aircraft lost against the RAF only 13! Thursday the 15th. brought the heaviest day fighting so far, German aircraft took off from their airfields streching from Bretagne in France to Norway in the far north coast of Europe. The Germans had flown 1800 operational sorties and lost 90 aircraft. The RAF. had flown 1000 sorties and lost only 42 aircraft. The air battle resumed again with equal ferocity next day on Friday 16th August. Prime Minister Winston Churchill spent the afternoon at No. 11 Fighter Group Operations Room at Uxbridge. On that day Mr Churchill uttered those now famous words: “NEVER IN THE FIELD OF HUMAN CONFLICT HAS SO MUCH BEEN OWED BY SO MANY TO SO FEW”.

Německé oslabující útoky proti předsunutým letištím RAF v Kentu byly zahájeny 12. srpna 1940. RAF zdaleka nevyřadily a stály Luftwaffe 46 letadel za cenu pouhých 13 od RAF ! Čtvrtek patnáctého znamenal do té doby nejrušnější den bojů, Německé letouny se vznesly z letišť sahajících od Bretaně ve Francii po Norsko na dalekém severním pobřeží Evropy. Němci provedli 1800 letů a přišli o 90 letadel. RAF podniklo 1000 letů a ztratilo jen 42 letadel. Následujícího dne v pátek 16. srpna bitva pokračovala se stejnou urputností. Ministerský předseda strávil odpoledne v Operační místnosti 11. stíhací skupiny v Uxbridge. Onoho dne Churchill utrousil tamta dnes slavná slova :” NIKDY V DĚJINÁCH LIDSKÝCH KONFLIKTU NEDLUŽILO TOLIK LIDÍ ZA TAK MNOHO TAK MALÉMU POČTU JEDNOTLIVCU”.

As the air battle continued the RAF Fighter Command was running out of pilots, even so some New Zealanders, Canadians, Australians and Czechoslovaks and other nationality pilots have joined in. The aircrews were also getting very tired by now. In order to increase the pressure on the RAF, the Luftwaffe Commander-in-Chief, Field Marshall Göring ordered his aircrews to attack targets all over Britain – Day and Night! The city and docks of London were in flames. The climax came on Sunday 15 September, 1940. RAF pilots, led by that famous legless pilot Douglas Bader DSO, DFC, got ready to meet hundreds of German bomber aircraft gathering over North West France to resume their attacks in the afternoon. Mr.Churchill asked the Air Officer Commanding of No. 1 Fighter Group: “What other reserves have we?” – Air Vice Marshall Park replied: “Sir, there are NONE!” King George VIth called the nation to Prayer -people flocked to churches to Pray. Britain prayed for Deliverance. God answered that Prayer. The Air Battle went on.

Jak letecká bitva pokračovala, Stíhacímu velitelství RAF se začalo nedostávat pilotů, přestože se do RAF přidali i někteří Novozélanďané, Australané, Čechoslováci a piloti jiných národností. Letci byli vice a vice unaveni. Aby zvýšil tlak na RAF, velitel Luftwaffe polní maršál Goering rozkázal svým osádkam útočit na cíle po celé Británii dnem i nocí ! Londýn a jeho doky byly v plamenech. Boje vyvrcholily v neděli 15. září. Piloti RAF vedení slavným beznohým Douglasem Baderem DSO, DFC se připravili utkat se se stovkami německých bombardérů, jenž se shromáždily nad severozápadní Francií, aby odpoledne pokračovaly ve svých útocích. Pan Churchill se zeptal velitele 11. Stíhací skupiny :” Máme nějaké další rezervy” ? Vice Marshall Park odpověděl :” Žádné, pane”. Král Jiří VI oslovil národ, aby se modlil. Lidé se shlukovali do kostelů k modlitbě. Británie se modlila za záchranu. Bůh na jejich motlitbu odpověděl. Letecká bitva pokračovala.

No. 310 Czechoslovak fighter squadron destroyed 40 enemy aircraft. The highest scoring fighter pile was a Czech Sgt. Josef František DFM & Bar. He shot down 17 German aircraft in 28 days, the highest score at that time. On October 8th, 1940 his Hurricane crashed in Surrey killing the courageous pilot.

Československá 310. stíhací peruť zničila 40 nepřátelských letounů. Stíhacím pilotem s nejvyšším počtem sestřelů byl Čech seržant Josef František vyznamenaný opakovaně Záslužnou leteckou medailí. Během 28 dní sestřelil 17 německých letadel, v té době nejvyšší skóre. 8. října 1940 jeho Hurricane havaroval v Surrey a odvážného pilota přitom zabil.

There were other Czech pilots. Flight Lieutenant Karel Kuttelwasher flying with No. 1 Sdn RAF went on to become an established night fighter and intruder pilot, credited with 18 enemy aircraft destroyed and 5 other damaged. He was awarded DFC and Bar by the King of England.

Byli i další čeští piloti. Npor. Karel Kuttelwascher, jenž létal u 1. perutě RAF, pokračoval, aby se stal uznávaným nočním stíhačem a narušitelem. Měl na kontě 18 nepřátelských letounů zničených a dalších 5 poškozených. Králem Anglie mu bylo opakovaně uděleno DFC.

During the Battle of Britain Czechoslovak pilots were credited with 70 aircraft destroyed, plus 14 aircraft probable and 11 aircraft damaged. Total 95 enemy aircraft put out of action. In the course of the war, the Czechoslovak pilots were credited with 186 enemy aircraft destroyed, 56 probable destroyed and 119 aircraft damaged. Total 361 enemy aircraft put out of action. Not a bad score!

Během Bitvy o Británii bylo československých pilotům uznáno 70 letadel sestřelených jistě, 14 pravděpodobně a 11 poškozeno. Celkem bylo vyřazeno z boje 95 nepřátelských letounů. Během války čs. piloti zničili 186 nepřátelských letadel, 56 dalších zničili pravděpodobně a 119 poškodili. Celkem vyřazeno z boje 361 nepřátelských letadel. Skóre ne špatné !

The former British Air Attaché to Prague, W/Cdr Foster, RAF, said: “The Air Battle of Great Britain had been a very close ‘thing’. With the very considerable help of the Czechoslovak pilots we have won the Battle of Britain. The Communist take-over of the government in Czechoslovakia in Feb 1948, branded these brave men as criminals and political undesirables. A large number of those who remained in Communist Czechoslovakia suffered persecution, were imprisoned or sent to forced labour camps. Without the heroism of these people, whose courage and self sacrifice were so cruelly rewarded, we would not enjoy the freedom today.”

Bývalý Britský letecký atašé v Praze pplk. RAF Foster řekl :” Letecká bitva o Británii byla velmi ´blízkou´ záležitostí. S velmi důležitou pomocí čs. pilotů jsme vyhráli Bitvu o Británii. Komunistické převzetí vlády v Československu v únoru 1948 označilo tyto statečné muže za zločince a politicky nežádoucí. Velký počet těch, kteří zůstali v Československu, trpěl perzekucí, byl uvězněn nebo poslán do táborů nucených prací. Bez statečnosti těchto lidí, jejichž odvaha a sebeobětování byly tak krutě odplaceny, bychom si dnes neužívali svobody”.

The Battle of Britain was one of the great battles in human history. The invasion of Great Britain neve took place because of the courage and skill of the RAF pilots. That is the significance of the Battle of Britain The RAF lost 1,047 aircraft and 537 men lost their lives. The aircrews were drawn from many countries, 22 from Australia, 101 from New Zealand, 88 from Czechoslovakia, 2,543 from the United Kingdom, 7 from the USA, 14 from Free France. “This was their finest hour” said Winston Churchill.

Bitva o Británii byla jednou z nějvětších bitev historie lidstva. Invaze Velké Británie se nikdy neuskutečnila díky odvaze a umění pilotů RAF. To je důležitost Bitvy o Británii. RAF ztratila 1047 letadel a 537 pilotů přišlo o život. Piloti byli soustředěni z mnoha zemí, 22 z Austrálie, 101 z Nového Zélandu, 88 z Československa, 7 z USA, 14 ze Svobodné Francie. “Toto byla jejich nejskvělejší hodina” řekl Winston Churchill.

Those who have not personally experience the brutality of Communism can hardly immagine what it was like to live under atheistic, antisocial, simply bestial Communism. When the Communist in Czechoslovakia orchestrated their long prepared take over of the government by force, the same as Hitler did, in February 1948, at that time I was studying at the Joint Services Staff College in Prague, already a Lt Colonel – age 30. Since 1945 when the war in Europe ended and we returned to our homeland Czechoslovakia, we were hoping to re-build the country. It became clear to me however, that WE – ex-RAF were not welcomed and that one day I will have to escape again, a second time! That period of anxiety for me lasted nearly three years. The Communist took over the government of the then still democratic Czechoslovakia by force on 25th February, 1948. I said to myself “THIS IS IT”. Immediately I started to plan our escape. I had already married a lovely Czech girl in London in 1945 and in February 1948 there were now 3 of us including a 15 months old baby boy George. That made things more complicated for the escape.

Ti, kteří neměli osobní zkušenost s brutalitou komunismu si mohou sotva představit, jaké to bylo žít v ateistickém, antisociálním, jednoduše bestiálním komunismu. Když komunisté v Československu v únoru 1948 sehráli své dlouho připravované převzetí moci silou, stejné jako Hitler, studoval jsem v té době Štábní školu kombinovaných služeb v Praze, už podplukovník ve věku 30 let. Od doby, kdy válka skončila, jsme se vrátili do své vlasti Československa a doufali jsme, že naši zemi znovu vybudujeme. Začalo mi být jasné, že MY – bývalí příslušníci RAF – nejsme vítáni a jednoho dne budu muset utéct znovu, a podruhé ! Toto období úzkosti trvalo téměř tři roky. Komunisté převzali moc do té doby stále demokratického Československa silou 25. února 1948. Řekl jsem si :“TO JE ONO”. Okamžitě jsem začal připravovat náš útěk. Už v roce 1945 jsem si v Londýně vzal milovanou českou dívku a v únoru 1948 už jsme byli tři včetně 15 měsíčního malého chlapce Jiřího. To záležitost útěku zkomplikovalo.

I realised that the only way we could get out, being a regular Czechoslovak Air Force officer and being watched all the time, was to get out by air, not using a military aircraft, they were all grounded, locked in the hangars and de-fueled. The way to get out was to use an airliner. Time does not allow me to give you much detail, I booked a seat for my wife and myself two weeks before we were due to go on 6th April 1948, on a Czechoslovak Air Lines [ČSA] ‘plane from Prague to Bratislava – that is an internal flight in the afternoon at 4 pm. At that time we had no idea who will be the pilot of the ČSA, because the crews were detailed only 24 hrs ahead, for security reasons. The Lord helped us, the night before, I learnt the pilot-captain woulld be one of my 311 Sqn RAF ex-pilot Stanislav Huňáček. At 4 pm the aircraft took-off and when we actually left the ground I started to breath, so to speak, freely. After about 15 mins. flying on-course to Bratislava – keeping radio silence – I went forward into the pilots compartment and after a simulated fight over the controls of the aircraft, we hi-jacked the DC3 airliner with 25 passengers and altered course to Munich in Germany, when we landed one hour later at a USAAF base, and declared ourselves as political refugees!. In less than 6 months later I was back in the RAF in the UK- that’s very briefly our escape from the Communist paradise.

Uvědomil jsem si, že jediným způsobem, jak se dostat ven, když jsem jako důstojník Čs. letectva neustále sledován, je vzduchem, ale ne letadlem vojenským, protože ta byla všechna uzemněna, zamčena v hangárech a bez benzínu. Způsob, jak se dostat ven, byl dopravním letadlem. Čas mi nedovolil dát ti mnoho informací, tak jsem zamluvil letenku pro manželku a sebe dva týdny před plánovaným letem Čs. aerolinií 6. dubna 1948 z Prahy do Bratislavy, vnitrostátní let ve 4 hodiny odpoledne. Tehdy jsem nevěděl, kdo bude pilotem ČSA, protože ti byli z bezpečnostních důvodů určováni až 24 hodin před odletem. Bůh nám pomohl, noc předtím jsek se dozvěděl, že pilotem bude jeden z mých bývalých pilotů u 311 Stanislav Huňáček. Poté, co jsme ve 4 hodiny odstartovali, jsem začal dýchat řekněme volně. Asi po 15 minutách letu v kurzu na Bratislavu jsem za udržování radiového klidu vešel do oddělení pilotů, sehrál souboj s pilotem o řízení letounu a dopravní DC-3 s 25 cestujícími na palubě jsme unesli a změnili kurs na Mnichov v Německu. Přistáli jsme na základně amerického letectva o hodinu později a prohlásili jsme se za politické uprchlíky ! Za méně než 6 měsíců jsem byl zpět v RAF v Británii – to byl velmi krátce náš útěk z komunistického ráje.

No.311 Czechoslovak bomber squadron operated from RAF Honington and some time later from its own airfield at RAF East Wretham in Norfolk, East Anglia. Its targets were the invasion ports in France, railway marshalling yards in Bruxelles, Belgium, numerous targets in Germany and occupied Europe. Also attacking German warships: the battleships Sharnhorst and Gneisenau, and the battle cruiser Prinz Eugen anchored in Brest harbour in France. One of our crews: pilot Václav Korda and navigator JUDr Jan Gellner, a solicitor, scored a direct hit on Prinz Eugen and put it out of action for some considerable time. Both were awarded the DFC. by the King of England.

311. bombardovací peruť operovala z Vojenského letiště Honnington a o něco později z vlastního vojenského letiště East Wreatham v oblasti Východní Anglie. Jejími cíli byly invazní přístavy ve Francii, seřazovací nádraží v Bruselu v Belgii a četné cíle v Německu a okupované Evropě. Také útočila na válečné lodě : bitevní lodě Scharnhorst a Gneisenau a bitevní křižník Prinz Eugen zakotvený v Brestu ve Francii. Jedna z našich posádek pilot Václav Korda a navigator JUDr Jan Gellner, právník, loď přímo zasáhli a vyřadili ji z provozu na důležité období. Oběma byl z rukou krále Anglie udělen DFC – Záslužný letecký kříž.

During the war before every operational flight I read the 23rd. Psalm in the Bible: “The Lord is my shepherd, I shall lack nothing. He guides me in the path of righteousness for his name sake. Even though 1 shall walk in the valley of the shadow of death„ I will fear no evil, for You Lord are with me.” Having read those mighty words of promise, all anxiety had left me. I believed, I knew, I was in the hands of Almighty God!

Během války jsem před každým operačním letem četl 23. žalm v Bibli :” Pán je můj pastýř. Nebudu míti nedostatku. Vede mě cestou správnosti v jeho jménu. Dokonce i když budu kráčet údolím stínů smrti, nebudu se bát žádného nebezpečí, pro tebe Pane jsi se mnou” Poté, co jsem přečetl tato mocná slova slibu, všechna úzkost mě opustila. Věřil jsem, věděl jsem, že jsem v rukou Všemocného Boha !

On 16th December 1940 our crew, in which I was a navigator, was detailed to bomb chemical works in Mannheim deep in Germany. Our Wellington G-2577, fully loaded with petrol and High-Explosive bombs, crashed on take-off at night, one mile away from our airfield at East Wreatham. As it hit the ground the port engine caught fire. Uninjured I managed to get out of the burning aircraft by removing the astrodome. When I reached the ground I found the 2nd pilot Sgt Pavelka lying on the ground under the starboard engine. I pulled him away into a trench about 50 yards away and made him comfortable. He was badly injured. Then I returned to the burning aicraft to rescue the rear gunner trapped in his gun-turret. In that short time the huge flames, reaching to the top of the surrounding trees, were getting nearer towards the tail of the plane, where P/O Toul, air-gunner, was trapped! Due to the enormous heat the front machine-guns started to fire and a High-Explosive 500lbs bomb exploded. The thing all aircrews fear most is to be trapped in the aircraft and be burned alive! That looked to be the fate of the rear gunner. I desperately tried to pull him out, but could not. His legs were trapped under his seat and as the aircraft crashed, the whole weight of the Wellington tail plane pinned him down.

16. prosince 1940 dostala naše posádka, jejíž jsem byl navigátor, za úkol bombardovat chemickou továrnu v Mannheimu hluboko v Německu. Náš Wellington G-2577 plně naložený palivem a vysoce výbušnými bombami při startu havaroval asi míli od letiště East Wreatham. Jak narazil do země, levý motor začal hořet. Nezraněn, zvládl jsem dostat se z letadla odstraněním astrodomu. Jak jsem se dostal na zem, našel jsem pod pravým motorem druhého pilota seržanta Pavelku. Odtáhl jsem ho do příkopu asi 50 metrů daleko a pohodlně jsem ho uložil. Byl ošklivě zraněn. Pak jsem se vrátil k hořícímu letadlu, abych zachránil zadního střelce uvězněného v jeho věži. Za tu krátkou dobu se plameny dosahující vrcholky okolních stromů přiblížily k zadní části letadla, kde byl uvězněn střelec poručík Toul. Kvůli obrovskému žáru začaly vybuchovat přední kulomety a vysoce výbušné 500 liberní bomby. Věc, jíž se každá osádka bojí nejvíc – být uvězněn v letadle a uhořet zaživa. Zdálo se, že toto je osud zadního střelce. Zoufale jsem ho táhl, ale nemohl. Jeho nohy byly zaklíněny pod sedadlem a jak letoun havaroval, celá váha ocasu Wellingtonu ho přibila k zemi.

He said to me: “Vlad, please stay with me!” Then I made one of the bravest decisions of my life, I said “I will stay with you”. Two more 500lbs bombs exploded about four yards away from me! By the Grace of God I was still uninjured. While I desperately tried to rescue my fellow crew member, the airfield rescue party arrived and watched this drama from a safe distance. They did not dare to come any closer. Machine-guns bullets were flying around in all directions, guns and bombs exploding due to the enourmous heat of the burning aircraft.

Řekl mi :” Vlaďo, prosím tě zůstaň se mnou”. Poté jsem udělal jedno z mých nejstatečnějších rozhodnutí, řekl jsem :” Zůstanu s tebou”. Dvě další bomby vybuchly asi 4 metry ode mě ! Milostí Boží jsem byl stale naživu. Zatímco jsem se zoufale snažil zachránit kamaráda člena osádky, letištní záchranný tým přijel a pozoroval drama z bezpečné vzdálenosti. Neodvažovali se přijít blíž. Kulky z kulometu létaly kolem všemi směry, kulomety a bomby explodovaly kvůli obrovskému horku hořícího letadla.

Crash site of Wellington G-2577.
Místo havárie Wellingtonu G-2577.

P/O Toul said: “In my overall pocket I have a revolver-gun, please take it out and shoot me” What do I do? “Would I kill a friend whose life I am trying to save?” The last and nearest 500lbs bomb exploded. The blast of the air picked me up like a feather and threw me about 4 metres away, landing on all fours, by an incredible miracle, still uninjured! I realised that I couldn’t do any more for my friend, so I didn’t return to the aircraft. When all the bombs had exploded and machine-guns stopped firing the rescue party approached the aircraft, localised the fire, and about 20 men lifted the tail-plane and pulled Toul out of his gun-turret, fatally injured. He died in the ambulance on the way to hospital. The captain-pilot Jan Krivda and the front gunner Jiři Janoušek have been killed on impact or burned alive. I don’t know.

Poručík Toul řekl :” V kapse kombinézy mám revolver, prosím tě vyndej ho a zastřel mě”. Co dělat ? Mám zabít přítele, jehož život se snažím zachránit ? Vybuchla poslední a nejbližší pětisetlibrová bomba. Proud vzduchu mě nadzvihl jako pírko a odhodil 4 metry stranou, kdy jsem dopadl na všechny čtyři a díky neuvěřitelnému zázraku stále nezraněn ! Uvědomil jsem si, že pro mého přítele nemůžu udělat víc, a tak jsem se k letounu nevrátil. Poté, co všechny bomby explodovaly a kulomety přestaly střílet, záchranná četa se přiblížila k letadlu, požár lokalizovala a okolo 20 mužů nadzvihlo ocas letounu a vyprostili smrtelně zraněného Toula z jeho věže. Zemřel v sanitce cestou do nemocnice. Kapitán letounu pilot Jan Křivda a přední střelec Jiří Janoušek byli zabiti při nárazu, nebo uhořeli zaživa. Nevím.

For this act of bravery, my Commanding Officer and Air Officer Commanding No 3 Group Bomber Command Air-Vice-Marshall John Baldwin recommended that I will be awarded the George Cross. The Section Committee at the Air Ministry regarded the ‘case’ as just falling short for the George Cross and have instead approved the George Medal. It was pointed out that the Member of the British Empire [MBE] comes next to the George Cross. That’s how I got my MBE.

Za takto projevenou statečnost doporučil můj velitel a důstojník velící 3. Skupině Bombardovacího velitelství Letecký zastupující maršál Alex Baldwin, abych byl vyznamenán Křížem Jiřího. Sekční komise Ministerstva letectva považovala ´případ´ za nedostatečný pro Kříž Jiřího a místo toho schválila Medali Jiřího. Bylo zdůrazněno, že Kříž Jiřího přijde na řadu teprve po udělení vyznamenání Člen Britského impéria MBE. Tak jsem dostal svůj MBE.

When I recovered from the shock of the air crash – a month later – I continued my operationa bombing missions over Germany. Having completed my Bomber Command tour, at my request, I was posted to a Pilot’s Training Course, after which one year later, I returned back to 311 Bomber squadron, and took part in the first 1000 bombers air raids on Cologne and Essen in Germany, as pilot and Captain of my aircrew, on the night of 30/31 May 1942.

Když jsem se probral ze šoku havárie – o měsíc později – pokračoval jsem v náletech nad Německo. Po dokončení operačního cyklu u Bombardovacího velitelství jsem byl na vlastní žádost poslán do pilotního kurzu, odkud jsem se po roce k 311. peruti vrátil a v noci z 30. na 31.května 1942 se zúčastnil jako pilot a kapitán vlastní osádky prvních náletů tisíce bombardérů na Kolín a Essen v Německu.

311 Czechoslovak Bomber Squadron carried out a total of 3,160 operational missions against the enemy, flew 27,000 operational hours and dropped 1.25 million kgs of High Explosives on enemy targets.

Československá 311. bombardovací peruť provedla proti nepříteli celkem 3 160 náletů, odlétala 27 tisíc operačních hodin a na nepřátelské cíle svrhla jeden a čtvrt milionu kg vysoce zápalných pum – HE.

While operating in Coastal Command, 311 Sqn was credited with 4 enemy aircraft destroyed and 3 probable plus 35 attacks on U boats and on 4 surface vessels. In addition, its aircrews flew thousands of monotonous hours over the vast waters of the eastern Atlantic ocean at only 500 feet above sea level at night – without seeing anything at all! A very tiring up to 12 hrs lasting missions. The presence of the aircrafts over the ocean, however, kept the German U-boats submerged, travelling at lower speeds.

Za působení u Pobřežního velitelství bylo 311. peruti uznáno zničení 4 nepřátelských letounů jistě a tří pravděpodobně a zaútočila 35 krát na německé ponorky a 4 krát na hladinová plavidla. Kromě toho, její osádky strávily tisíce monotónních hodin létáním nad obrovskými prostorami východního Atlantiku ve výšce pouhých 160 metrů, kdy v noci neviděli vůbec nic ! Až dvanáctihodinové lety byly velmi únavné. Ale přítomnost letadel nad oceánem donutila německé ponorky plout pod hladinou, a to nižší rychlostí.

311 Sqn was recognised as one of the best in Bomber and Coastal Commands, however, it suffered greatly – up to 50% losses. One in two did NOT return from the operations against the enemy!

311. peruť byla označena jako jedna z nejlepších Jak u Bombardovacího, tak Pobřežního velitelství, i když těžce utrpěla – ztráty až 50 %. Každý druhý se NEVRÁTIL z operačních letů proti nepříteli !

My second, personal and direct encounter with the German Luftwaffe took place on 29th September, 1942 over the eastern Atlantic Ocean, in the hundreds of miles wide Bay of Biscay, I was flying a Wellington aircraft at about 3,000 feet when my rear gunner reported seeing three aircraft flying at sea level and fast closing in on us. As they came closer there were identified as German Ju88 Fighter/bomber aircraft.

Moje druhé, osobní a přímé střetnutí s německou Luftwaffe se uskutečnilo 29. září 1942 ve východním Atlantiku, v Biskajském zálivu širokém stovky mil. Pilotoval jsem Wellington ve výšce asi 1000 metrů, když zadní střelec hlásil tři letouny těsně nad hladinou, které se rychle přibližovaly. Jakmile byly blíž, identifikovali jsme je jako německé Ju 88 – používané jednak jako stíhací, tak bombardovací.

Immediately I dropped all the bombs to lighten the aircraft, warned the crew to get ready for the fight, and on full climbing power tried to get closer to the clouds at about 5,000 feet. In the meantime the Junkers ‘framed’ us nicely in. This life and death fight lasted a full 40 minutes! I closely watched a Ju88 at position 2 o’clock as it started to turn toward us in a dive. I was estimating the distance which still separated us from Ju88. Just before I sharply turned the Wellington into a diving turn starboard, my front gunner Franěk gave the Jerry a long, full blast from his two machine-guns. The Junkers was hit and it dived into the sea! I was ‘corkscrewing’ the aircraft up and down. The second Ju88 attacked from position 10 o’clock. Again both my gunners, front and rear, gave him full blasts. Smoke started coming from his starboard engine as he was heading towards the French coast. There was now one more left. I was getting closer towards a large cumulus cloud and flew into it in a South West direction. Inside the cloud, at full throttle and in a spiral climbing turn, I flew out on in a North West direction. I warned the crew, to keep a sharp look out for the German fighter plane! It was nowhere to be seen, so I closed the throttles, turned West, flying out into the Atlantic Ocean hoping that the Jerry will not follow us, and dived to sea level. The Wireless operator sent a message to home base in England that we have been attacked by three Ju88’s; have shot down two Ju 88 aircraft, and unharmed we were returning to base.Praise the Lord God for that!

Okamžitě jsem odhodil všechny bomby, abych letadlu odlehčil, varoval jsem osádku, aby se připravila k boji a při maximální stoupavosti jsem se snažil dostat blíže mrakům ve výšce 1 600 metrů. Mezitím nás Junkers krásně ´zarámoval´. Tento boj na život a na smrt trval celých 40 minut !! Pečlivě jsem pozoroval Ju 88 na dvou hodinách, když se otočil a střemhlav letěl směrem k nám. Odhadoval jsem vzdálenost, jenž nás stále dělila od Junkerse. Těsně před tím jsem Wellington otočil vpravo do letu střemhlav a přední střelec Franěk dal ´Jerrymu´ dlouhou dávku ze svých dvou kulometů. Junkers byl zasažen a střemhlav se zřítil do moře !! Točil jsem s letadlem nahoru a dolů. Druhý Ju 88 zaútočil z pozice deseti hodin. Oba střelci, přední i zadní střelec mu dali pořádnou dávku. Z jeho pravého motoru vycházel kouř, když otáčel k francouzskému pobřeží. Ještě zbýval jeden. Přiblížil jsem se k velkému mraku cumulus a vletěl do něj v jihozápadním směru. Uvnitř mraku, stoupajícící na plné otáčky jsem otočil na severozápad. Varoval jsem osádku, aby velmi dávala pozor na německou stíhačku. Ta nebyla nikde vidět, tak jsem snížil otáčky a otočil na západ do Atlantiku. Doufal jsem, že ´Jerry ´nás nebude pronásledovat a střemhlav jsem sestoupil k hladině moře. Radista odeslal na domovskou základnu zprávu, že nás napadly tři Ju 88. Dva že jsme sestřelili a vracíme se na základnu nezraněni !!. Díky Bohu za to !!

In May 1943 our 311 Squadron was equipped with B-24 Liberators, four engined American bombers, with a crew of eight men. I was commanding ‘A’ Flight. On 21st August we started again operational missions. Three aircraft were despatched. Our Commanding Officer, Wing Commander Breicetl DFC, and his crew of eight young men did not return! They were shot down by German long range fighters, as we have learned after the war.

V květnu 1943 byla 311. peruť vybavena B-24 Liberátor, čtyřmotorovými americkými bombardéry s osmičlennou osádkou. Velel jsem letce ´A´. 21. srpna jsme opět začali operačně létat. Byla vyslána tři letadla. Náš velitel perutě Major Breitcetl DFC a jeho osádka osmi mladých mužů se nevrátila ! Byli sestřeleni německými dálkovými stíhačkami, jak jsme se dozvěděli po válce.

Next day I was appointed Commanding Officer No 311 Squadron, as a Wing Commander, age 26 years. 311 Squadron was a large unit. It had 50 officers, mostly aircrew and 350 other ranks, aircrew and ground staff. All aircrew were Czechoslovaks, but we also had some British ground personnel. As Commanding Officer, I been given a great responsibility to lead all those people – 400 of them – as one by a good personal example.

Příštího dne jsem byl jmenován velitelem 311. perutě, jako major, ve věku 26 let. 311. peruť byla velká jednotka. Měla 50 důstojníků, většinou pilotů a 350 dalších jiných hodností, osádky a pozemní personál ! Všichni letci byli Čechoslováci, ale někteří příslušníci pozemního personal byli Britové. Jako velící důstojník jsem velkou zodpovědnost, abych všechny tyto lidi – 400 – vedl jako jednoho muže dobrým osobním příkladem.

During the second week of my Command the Commander-in-Chief of Coastal Command, Air Marshall Sir John Slessor arrived to inspect the Squadron and to pin the DFC, next to the MBE, which I have already been awarded.

Během druhého týdne mého velení přijel na inspekci vrchní velitel Pobřežního velitelství, Letecký maršál Sir John Slessor a připnul mi Záslužný letecký kříž vedle MBE, který mi už byl udělen.

Towards the end of December 1943, a German blockade runner ship ‘Alsterufer’, sailing all the way from Japan with a special cargo, was reported entering Bay of Biscay. The Royal Navy sent a number of ships to intercept it and Coastal Command sent a number of aircraft, including 311 aircraft. The order was short and clear: FIND THE SHIP, INTERCEPT and SINK IT!

Koncem prosince 1943 bylo hlášeno, že německá loď prorážející blokádu ˇAlsterufer´ plující z Japonska se zvláštním nákladem vplula do Biskajského zálivu. Královské námořnictvo vyslalo množství lodí, aby ji zachytily a Pobřežní velitelství poslalo mnoho letounů, včetně těch 311. perutě. Rozkaz byl krátký a jasný : LOĎ NAJDĚTE, NAPADNĚTE a POTOPTE !

One of my 311 aircrews in the area picked up a blip of the ship on its radar screen. While still in the clouds, the Captain-pilot ordered all his crew of eight to Action Stations. He continued to home-in onto the ship with radar, still flying in the clouds. With bomb doors open, the navigator at his bombsite, gunners ready with their machine-guns and the flight engineer ready with a large RAF photo camera. When the pilot broke the clouds in a shallow dive at a low hight above sea level, the ship was right in front of them. The navigator dropped all the bombs in a row and one of them scored a direct hit into the funnel of the ship. As it exploded, the ‘Alsterufer’ started to sink below the ocean waves – still giving the flight engineer a chance to take good documentary photos. Simply a perfect job, well done!

Jedna z mých osádek 311 zachytila na obrazovce radaru echo lodi. Zatímco byli v mracích, pilot-kapitán bombardéru poručil osmi členům osádky zaujmout svá bojová postavení. Stále v mracích, pokračovali k lodi naváděni radarem. Pumovnice otevřená, navigator za zaměřovačem, střelci za kulomety a palubní inženýr měl nachystaný velký letecký fotoaparát. Jakmile pilot vyletěl z mraků v mírném letu střemhlav, loď byla přímo před nimi. Navigátor shodil v řadě všechny bomby a jedna z nich loď přímo zasáhla do komína. Jak vybuchla, ´Alsterufer´se začal potápět, stále ještě dávájící palubnímu inženýrovi možnost pořídit dobré dokumentární fotografie. Jednoduše perfektní práce, skvěle provedeno !

Both the pilot Doležal and the navigator Hanuš were awared DFC’s by the King.The next day London’s Daily Express carried a big headlines: “CZECHS SUNK ALSTERUFER”. That was a fine New Years gift to our President Dr.Beneš. It happened on 27th December, 1943.

Jak pilotu Doležalovi, tak navigátorovi Hanušovi byl králem udělen Záslužný letecký kříž. Příštího dne přinesl londýnský Daily Express velké titulky: ”ČEŠI POTOPILI ALSTERUFER”. To byl pěkný novoroční dárek našemu prezidentovi Benešovi. Stalo se 27. prosince 1943.

Today, I can still see clearly our individual aircraft and their aircrews taking-off night by night and day by day on their operational missions. Many, MANY did not return! Their graves are now under the turf of many countries in Europe and under the waves of the Atlantic Ocean.

Dnes stále ještě vidím naše jednotlivá letadla a jejich osádky startujících ve dne v noci k jejich operačním letům. Mnoho, MNOHO se jich nevrátilo ! Jejich hroby jsou pod trávníkem mnoha zemí v Evropě a pod vlnami Atlantiku.

In 1939 the Czechoslovaks were betrayed by their Allies, namely by France. By the Munich Agreement we were not allowed to defend our own home country and the freedom of its people. Our borders against Germany were heavily fortified against the forthcoming attack and would have been a hard nut for the German Wehrmacht Army to crack, as some of the leading German Generals admitted later on.

V roce 1939 byly Čechoslováci zrazeni svými spojenci, jmenovitě Francií. Mnichovskou dohodou nám nebylo dovoleno bránit svoji domovinu a svobodu svých lidí. Naše hranice s Německem byly silně opevněny proti očekávanému útoku a pro německý Wehrmacht měly být tvrdým oříškem, jak později připustili někteří z vedoucích německých generálů.

Fifty one aircrew were taken prisoners of war and when some of them tried to escape from German captivity, they were cowardly shot dead by German guards. Such was and still IS the high price of LIBERTY.

Padesát jedna letců bylo za války zajato a když se někteří z nich snažili ze zajetí uniknout, byli německými strážemi zbaběle zastřeleni. Taková byla a stále ještě JE vysoká cena SVOBODY.

To our British friends, I like to say this from my heart: it was our privilege to fight Hitler’s war machine side by side with you. Fighting the Battle of Britain, fighting the Battle of Atlantic was also fighting the Battle of Czechoslovakia. Your wonderful country offered us a new home in war-time. It was a great honour and joy to be a part of the best Air Force in the world – the Royal Air Force.

Našim britským přátelům, rád říkám od srdce : bojovat proti Hitlerovu válečnému stroji jeden vedle druhého byla naše pocta. Jak bojování v Bitvě o Británii, i Bitva o Atlantik byly Bitvou o Československo. Vaše nádherná země nám nabídla za války nový domov. Bylo velkou poctou a radostí být součástí nejlepšího letectva na světě – RAF.

“It has been a long and wearing war for these gallant Czechs”, said one of the English writers,“We British, from the little Somerset town of Axbridge to the utmost reaches of the British Isles, WE SHALL REMEMBER THEM WITH GRATITUDE, HONOUR and AFFECTION”.

“Je to dlouhá a únavná válka pro tyto statečné osádky”, řekl jeden z anglických spisovatelů, ”My Britové, od malého města Axbridge v Somersetu až k nejvzdálenějším dálavám Britských ostrovů, BYCHOM NA MĚ MĚLI PAMATOVAT S VDĚČNOSTÍ, CTÍ A LASKAVOSTÍ”.

Such was the contribution by my fellow Czechoslovak aircrews to the final Victory in Europe in WW II.

Bylo přispěním mých společných osádek ke konečnému vítězství v Evropě v druhé světové válce.

© 1996 Wing Commander Vladimír Nedvěd MBE, DFC, CMC, TGM, RAF (Ret), Maj. General Czechoslovak Air Force (Ret)

© 1996 Wing Commander Vladimír Nedvěd MBE, DFC, CVK, TGM, RAF / v.v./, Generálmajor Československého letectva /v.v./