Josef Balejka

Josef Balejka

…………….* 04.03.1914, Valašské Klobouky.

…………….† 07.07.2004, Valašské Klobouky.

Raná léta:
The Early Years:

Josef Alois Balejka se narodil 4. března 1917 na Moravě v městečku Valašské Klobouky, ležícím v údolí Bílých Karpat na moravsko-slovenském pomezí. Jeho rodiče byli nemajetní, kteří stejně jako většina ostatních obyvatel městečka v létě pracovali na malých kamenitých polích a v zimě se živili šitím teplých zimních bot z plsti a soukenictvím.

Josef Alois Balejka was born on 4 March 1917 at Valašské Klobouky, a Moravian town in the Bílých Karpat area near the Moravian Slovak border. It was a rural area with most of the inhabitants working on the small rocky fields in Summer whilst in the Winter they sewed warm winter boots from felt and cloth.

Po ukončení pětileté docházky na základní a tříletého studia na střední škole, odešel Josef Balejka do Kladna nacházejícího se nedaleko Prahy, kde se dva roky učil mechanikem. Již jako dítě viděl na obloze letadlo a od té doby usiloval o to aby se stál pilotem.

On completion of five years primary and three years secondary schooling, Josef went to Kladno, near Prague, where he started a two year apprenticeship to train as a mechanic. But as a child, he had one day seen an aircraft in the sky and he aspired to become a pilot.

V roce 1936 v době, kdy narůstala agresivita politiky nacistického Německa a bylo jen otázkou času, kdy svoji hlavní pozornost zaměří na Československou republiku, zahájila vláda ČSR přípravy na obranu země. Kromě budování obranných zařízení podél hranic sousedících s Německem, vyhlásila náborovou akci, aby získala tisíc nových pilotů.

In 1936, with apprehension about the growing aggressiveness of the Nazi’s in neighbouring Germany, the Czechoslovak government made plans to defend its country against a possible German attack. In addition to building defences along its borders with Germany, it announced a recruitment campaign for one thousand new pilots. Josef Balejka, who had now completed his apprenticeship, decided to join this recruitment.

Po vyučení si podal přihlášku na leteckou školu v Prostějově, do níž však nebyl přijat. Jeho strýc pracoval v Masarykově letecké lize a pomohl mu, aby byl přijat a zahájil pilotní výcvik v letecké škole v Užhorodě. Tato část Československé republiky byla po druhé světové válce připojena k Sovětskému svazu a v současné době je součástí Ukrajiny.

He first applied to the flying school at Prostějov but was not accepted. With the assistance of an uncle who worked at the Masaryk Air League, a pilot training school at Užhorod in Eastern Czechoslovakia, he joined that school. After WW2 this region became part of the Soviet Union and is now part of the Ukraine.

Vojenská služba:
Military Service:

Před zahájením leteckého výcviku Josef Balejka podepsal závazek na čtyřletou službu u československého vojenského letectva. Letecký výcvik na sportovních letounech, především na typu Zlín trval půl roku a po jeho ukončení získal v roce 1936 diplom sportovního pilota.

Josef enlisted for a four year period with the Czechoslovak Air Force and commenced pilot training. He mainly trained on Zlín light aircraft, completing his training in six months to receive his pilots diploma in 1936.

Po leteckém výcviku byl Josef Balejka zařazen k 3. leteckému pluku do Piešťan, kde absolvoval základní vojenský výcvik a poté byl zařazen do pilotní školy s leteckým výcvikem na školních vojenských letadlech.

Having completed his flight training course, he was transferred to the 3rd Air Regiment, based at Piešťany, in the Slovakian region of the country. Here he completed his basic military training and joined the Military Aviation training school.

Počátkem roku 1938 v hodnosti svobodník, byl odeslán na leteckou základnu Praha-Kbely, kde po dobu šesti měsíců sloužil u 4. leteckého pluku, u l plukovníka Berounského a kapitána Veselého. Nejprve absolvoval výcvik v letecké akrobacii na letounech Avia 33 a Avia 122 a potom prováděl letecký výcvik na moderním bojovém letounu Avia 534.

In early 1938, now with the rank of Lance Corporal, he was sent to Kbely airbase, Prague for six months to join the 4th Aviation Regiment commanded by Lt.Col. Beroun and Capt. Veselý. Initially he undertook aerobatic training in Avia 33 and Avia 122 aircraft before moving onto the modern Avia B534 fighter aircraft.

Po ukončení výcviku nastoupil k 37. leteckému pluku, stíhací peruti v Piešťanech na Slovensku.

On completion of this training he was posted to 37th Air Regiment, a fighter Squadron based at Piešťany, Slovakia.

Německá okupace:
German Occupation:

Odtržení Slovenska od jednotného Československa jej zastihlo 14. března 1939 v Piešťanech. Všichni Češi museli ihned odejít ze Slovenska a čeští piloti od 3. pluku byli převeleni na letiště Prostějov na střední Moravě. 15. března 1939 bylo zbytkové území Československa obsazeno německou armádou a vyhlášen Protektorát Böhmen und Mähren (Čechy a Morava), Josef Balejka byl krátce nato, jako mnozí jiní, propuštěn z armády.

The Slovakian region of the country was granted independence following the German occupation of Czechoslovakia on 14 March 1939. All Czechs had to immediately leave the new state of Slovakia, and Czech pilots in the 3rd Air Regiment were transferred to the airbase in Prostejov, in the Moravian region of Czechoslovakia. The following day the regions of Bohemia and Moravia were declared, by the German occupiers, to be a Reich Protectorate and under the jurisdiction of Germany. Shortly after this, Josef, like the majority of his fellow airmen, was discharged from the Air Force.

Po propuštění z armády se vrátil ke své matce do Valašských Klobouku, kde dostal zaměstnání pomocného pracovníka v čistírnách odpadních vod.

After his discharge from the army he returned to Valašských Klobouk and stayed with his mother. He found employment as an assistant at a sewage treatment plant.

Do Polska:
To Poland:

Život v okupované vlasti se stal pro něho neúnosným. Nebyl schopen dál snášet roztahovačnost německých vojáků a neustálé zatýkání vlastenecky smýšlejících českých občanů a proto se rozhodl opustit svou vlast a odejít za hranice do Polska. Předpokládal, že to bude jedna z prvních zemí, která bude čelit útoku německé armády. A tohoto boje se chtěl zúčastnit. Jeho matka před odchodem do Polska mu za talisman pro štěstí dala medailonek Panny Marie Svatohostýnské.

He found life in his occupied homeland had become intolerable. He was unable to endure the German soldiers, their domination and the constant arrest of Czech patriots. He decided to leave his homeland and go to neighbouring Poland, which he assumed would be one of the first countries to be attacked by the German army. This was a fight he wanted to participate in. His mother gave him a St Mary the Virgin locket as a‚ good luck talisman, and he left.

V Radvancích v obci u Slezské Ostravy, která se nacházela u polsko-českých hranic, pracoval jako krejčovský pomocník jeho spolužák František Sucháček. Vždy to byl jeho nejlepší kamarád, kterému mohl plně důvěřovat a proto jej požádal o pomoc při přechodu hranic do Polska.

In Radvanice, a village near Ostrava by the Polish-Czech border, František Sucháček, a former classmate, worked as a tailor’s assistant. He had always been his best friend who he could completely trust and so he asked him for help crossing the border into Poland.

Ještě téhož dne v pátek, mu kamrád František poradil kde a jakým způsobem je možné nejsnadněji přejít do Polska. U Františka Sucháčka zůstal až do nedělního rána a odpoledne se pokusil o přechod státní hranice. Při cestě ke státnmí hranici se k němu připojila asi dvacetiletá dívka a zeptala se jej, jestli chce také překročit státní hranici jako ona. Z počátku se obával, že je agentkou gestapa a uklidnil se až když mu řekla, že pracuje jako zdravotní sestra a chce se dostat ke své rodině do Orlové, která již v té době náležela Polsku.

He visited František on Friday and his friend advised him the same day where the easiest place to cross the border into Poland. He stayed with František until Sunday morning and then departed to try and get to Poland. On his journey to the border, he met a 20-year-old girl who asked him if he was also wanting to cross the border. Josef was apprehensive as he suspected that she may have been a Gestapo agent but calmed down when she explained that she worked as a nurse and wanted to get to her family who lived in Orlové, a town in the Teschen region which had, following the Munich Agreement of 1938, been annexed by Poland from Czechoslovakia.

Josef Balejka ji řekl, že byl pilot a jde do Polska. Náhle jej dívka uchopila za ruku a strhla jej na sebe se slovy:”Prohoha, milujte mě”. Josef pak uviděl blížící se pohraniční stráž. Němci se na cestě zastavili a jeden z nich vyslovil na jejich adresu hrubé poznámky a odešli. Několik minut poté držíce se za ruce přeběhli hranici do Polska. Dívka jej dovedla do vesnice Szumbarku a řekla mu, aby se šel přihlásit na policii, že na něho počká. Po příchodu na stanici byl zadržen a s dívkou se již nikdy nesetkal. Josef Balejka tuto příhodu popsal jako jediný “romantický útěk z Československa”.

Josef told her that he was a pilot and going to Poland. She suddenly grabbed him by the hand and pulled him towards her saying ‘Oh love me’, Josef then noticed the approaching border guards. The guards passed the ‘courting’ couple, one made some rude remarks and then they continued with their patrol. A few minutes later they ran, hand in hand, across the border into Poland. The girl led them to a village named Szumbark, there she told Josef to go to the Police station and wait for her there. He went to the Police station and was arrested and never saw the girl again. Josef would later describe this as the only ‘romantic escape from Czechoslovakia’

Následoval výslech, při němž Josef Balejka uvedl důvody útěku z Protektorátu a požádal, aby byl převezen k některé z československých legií. Polští četníci mu řekli, že taková legie v Polsku neexistuje a že se musí vrátit na Moravu. Chovali se však k němu slušně, dostal najíst a nechali jej přespat v otevřené cele. Ráno jej však zavedli na hranice. Po překročení hranic a návratu na Moravu potkal dva německé vojáky, naštěstí to byli sudetští Němci, s nimž se dal do řeči a společně si zapálili cigaretu. Němcům pak poděkoval a vrátil se do Radvanic.

During questioning, Josef stated his reasons for escaping from the Protectorate and asked to be transferred to one of the Czechoslovak Legions. The Polish police told him that no such Legions existed in Poland and that they would have to return him to Moravia. They treated him decently, fed him and let him sleep in an unlocked cell, but in the morning they returned him to the border. After he had crossed the border back into Moravia he met two German soldiers, fortunately, they were Sudeten Germans and they had a chat and smoked a cigarette together. He then thanked the Germans and returned to Radvanic.

2. června 1939 se pokusil o druhý přechod do Polska, tentokrát s Oldřichem Hlobilem z Valašského Meziříčí, s nímž sloužil u leteckého pluku v Piešťanech. Hranice do Polska překročili v 18:10. Nedaleko hranice potkali polského příslušníka finanční stráže, který je odvedl opět do Szumbarku. Během noci se k nim přidali ještě další dva známi letci z Piešťan Kotera a Pípa. V Szumbarku strávili 9 dní a 20. června celá skupina odjela autobusem do Českého Těšína a poté vlakem do Krakova, kde se druhý den hlásili na československém konzulátu.

On 2 June 1939, he made his attempt to escape to Poland, this time with Oldřich Hlobil with whom he had served in the Air Regiment at Piešťany. They crossed the border into Poland at 18:10 and a little later they met a Polish border guard who led them back to Szumbark. During the night another two airmen, Kotera and Pípa who they had known at Piešťany arrived. This group spent 9 days at Szumbark, departing on 20 June, by bus to Český Těšín and then by train to Krakow, were on their second day reported to the Czechoslovak Consulate.

Dne 10.července 1939 byl Josef ubytován ve starých kasárnách v Bronovicích, v nichž byl velitelem podplukovník Ludvík Svoboda. Zde 17. července 1939 Josef Balejka souhlasil se vstupem do francouzské cizinecké legie. Za týden ráno odjel ve skupině 190 československých zahraničních letců z Krakova do Gdyně, kde v přístavu měli nastoupit na malou švédskou loď. Když nastupovali na loď Kostelholm, která měla 26. července 1939 odplout do francouzského přístavu Calais, přijeli z Varšavy dva významní polští důstojníci a žádali, aby českoslovenští letci nedojížděli do Francie a přihlásili se do polského vojenského letectva. Nabídli okamžité přijetí do polského letectva ve stejném pořadí a odpracovaných let jako měli v Československu. Českoslovenští letci však žádný zájem neprojevili a to především proto, že když přišli do Polska a nabídli své služby Polákům, byli odmítnuti. Dalším důvodem bylo zjištění zaostalosti polského letectva proti moderním letounům v Československu. Polští důstojníci na tyto námitky reagovali hrozbou, že pokud nikdo z československých letců nezůstane v Polsku, nedovolí žádnému z nich nastoupit na loď.

On 10 July 1939 they were moved to nearby former military barracks at Malý Bronovice which was commanded by Lieutenant Colonel Ludvík Svoboda. Here Josef agreed to join the French Foreign legion. From here 190 Czechoslovak airmen went by train from Krakow to Gdynia where, on 27 July 1939, they were due to board ‘Kastelholm’, a small Swedish ship, to France. Whilst they were waiting to board the ship, two Senior Polish Officers, from Warsaw, arrived and demanded that the Czechoslovak airmen remain in Poland and enlist in the Polish Air Force. They offered immediate acceptance into the Polish Air Force at the same rank and seniority they had held in the Czechoslovak Air Force. No interest was shown by the Czechoslovak airmen, mainly because when they had first escaped to Poland they had offered their services to the Poles but had been rejected. Another reason was that they had found that the aircraft of the Polish Air Force was obsolete when compared to those they had used in Czechoslovak Air Force. The Polish officers responded to this rebuff by threatening that if nobody agreed to stay, they would not let any of the Czechoslovak airmen onto the ship.

Podplukovník Ludvík Svoboda v důvěře, že bude utvořena exilová československá armáda v Polsku, apeloval na československé letce, aby někteří z nich dobrovolně zůstali v Polsku. Josef Balejka, Josef Flekal, Jan Mokrejš, Vilém Murcek, Karel Richter, Václav Smrčka, Jaroslav Dobrovolný, Oldřich Kestler, Josef František, Tomáš Motyčka, Zdeněk skarvada, Jaroslav Vyhnis a MatějPavlovič se domnívali, že právě Polsko bude první zemí kterou Němci napadnou a oni jako první budou moci bojovat proti fašistům. Dohodli se, že hodí mincí a ta rozhodne. Výsledek hodu mince rozhodl, že zůstali v Polsku.

Lt. Col. Ludvík Svoboda, in charge of the exiled Czechoslovak military personnel in Poland, appealed to his men for some to volunteer to remain. Josef Balejka, Josef Flekal, Jan Mokrejš, Vilém Murcek, Karel Richter, Václav Smrčka, Jaroslav Dobrovolný, Oldřich Kestler, Josef František, Tomáš Motyčka, Zdeněk Škarvada, Jaroslav Vyhnis and Matěj Pavlovič had a short discussion between themselves. They concluded their discussion with a coin being tossed, and the result was that they decided to remain in Poland.

S polským letectvem:
With the Polish Air Force:

Tito letci byli 27. července 1939 převezeni na vojenskou leteckou základnu Deblin, asi 90 km jihozápadně od Varšavy, kde byli zařazeni jako civilní letečtí instruktoři. Oficiálně klasifikováni jako civilisté, neboť polské úřady nechtěli provokovat nacistické Německo. Zde se přeškolili na polské PWS-26, RWD-8, RWD-14 a ostatní typy letadel, z nichž všechny byly ve srovnání s československými letadly zastaralé.

The airmen were taken to the military airbase at Dęblin, about 90 km South West of Warsaw, where they were employed as flying instuctors. Here they were ‘officially; classed as civilians as the Polish authorities did not want to provoke Nazi Germany. They retrained on Polish PWS-26,RWD-8, RWD-14 and other aircraft, all of which were obsolete, when compared to Czechoslovak aircraft.

Jejich instruktory byli piloti polského letectva rotný Józef Zwierzynski, rotný Boleslav Hochman a četař Wilhem Kosarz, který se narodil dne 20. června 1908 v Radvanicích u Ostravy. V roce 1926 odešel za prací do Polska, kde již zůstal. Kromě těchto československých letců zůstalo v Polsku dalších 170 čs.letců a z těchto bylo do polského letectva přijato 72 čs. letců, kteří přišli do Deblinu 31. srpna 1939.
V Malých Bronovicích nedaleko Krakowa čekalo na schválení k přijetí do polského letectva dalších 97 čs. letců.

Their instructors were Staff Sgt Józef Zwierzynski, Staff Sgt Boleslav Hofman and Sgt Wilhelm Kosarz, a Czech who was born on 20 June 1908 at Radvanice near Ostrava. In 1926 he went to work in Poland, where he stayed. In addition to these Czechoslovak airmen, 170 other Czechoslovak airmen had also remained in Poland of which 72 airmen had been accepted into the Polish Air Force and had arrived at Dęblin by 31 August 1939. At Bronowice Małe, a deserted former army near Krakow, a further 97 were awaiting acceptance.

Dne 1. září 1939 v 4.45hod. bez vyhlášení války napadlo Německo Polsko a tím byla rozpoutána druhá světová válka. Na letišti v Deblínu byl klid. Před polednem se ozývaly masivní exploze ve směru od řeky Visly. Německá letadla bombardovala západní břeh Visly a jeden letoun shodil pumy na blízkou vesnici, v níž došlo k usmrcení několika obyvatel.

At 04:45 on 1 September 1939, Germany, without declaration of war, invaded Poland and thus World War 2 was started. At Dęblin airbase it was quiet. Before midday, massive explosions were heard in the direction of the Wisla river. German aircraft were bombing the Western bank of the Wisla and had dropped bombs, killing several people, at a nearby village.

2. září 1939 vydal kapitán Jan Hryniewicz rozkaz, aby spolu s polskými letci přeletěli s cvičnými letouny na polní letiště v Górze Pulawske, Balejka, Škarvada, František, Dobrovolný, Lazar, Kestler, Hrala, Gablech Muček a další. Při jejich odletu, bylo letiště napadeno německými svazy bombardovacích letounů Dornier, které doprovázely stihací letouny Me-109

On 2 September 1939, Captan Jan Hryniewicz ordered that the training aircraft be evacuated to Góra Puławska airfield at Puławy, in Eastern Poland. Amongst the pilots flying the aircrafts were Balejka, Škarvada, František, Dobrovolný, Lazar, Kestler, Hrala, Gablech and Muček. As they were departing Dęblin, the airbase was attacked by German Dornier aircraft escorted by Me 109 fighters.

Letiště Deblin po náletu na 2.9.1939.
Dęblin airbase after the air raids on 2 September 1939.

Hroby československých letců, kteří přišli o život při náletu na Deblin.
Graves of the six Czechoslovak airmen killed in the air raid on Dęblin

4. září 1939 se na polním letišti Góra Pulowska u Pulaw začala formovat československá letecká jednotka, které velel kapitán Bohumil Liška. V této jednotce bylo 60 Čechoslováků, a to jak piloti, tak příslušníci technické obsluhy a dalšího technického personálu. Ostatní českoslovenští letci a technici byli zařazeni v polských jednotkách. Čechoslováci během války v Polsku provedli více než 400 letů v celkové letové době 1 500 hodin. Přitom nejméně čtyři zahynuli a šest ich bylo zraněno.

On 4 September 1939, the Czechoslovak Aviation unit, was formed at Puławy Gora airfield and commanded by Captain Bohumil Liška. The unit had 60 Czechoslovaks consisting of pilots, maintenance, and technical personnel. Other Czechoslovak pilots and technicians were also serving in other Polish units. Czechoslovaks, in the Polish campaign, flew more than 400 sorties amounting to a total of 1,500 flying hours. At least four were killed and six were wounded.

Staré polské letouny se nemohly rovnat moderním německým bombardovacím a stíhacím letounům a naši piloti s nimi mohli provádět pouze pozorování a nanejvýš shazovaní ručních granátů na německé kolony. Čeští piloti mohli létat pouze v přízemní výšce a vyhýbat se německým stíhačům, kterými byli vyhledáváni. Letoun pilotovaný Františkem Josefem s polským pozorovatelem byl zasažen a musel nouzově přistát na pole. Před blížícími se Němci je ostřelováním okolí zachránili seržant Zwierzynski s četařem Kosarzem, kteří posléze Františka Josefa a polského pozorovatele vzali do svých letadel.

The obsolete Polish aircraft were no match for the modern German bomber and fighter aircraft and the Czechoslovak pilots were only able to use them for observation roles or dropping of hand grenades onto German columns. The Czech pilots could only fly at low altitudes to avoid interception by German fighters. An aircraft flown by Josef František, with a Polish observer, was hit and had to make a forced landing in a field in an area under artillery fire by the advancing Germans. Sergeants Zwierzynski and Kosarz landed in their aircraft, took them on board the wings and took-off.

10. září u Sosnowce se skupina československých letců rozdělila na menší skupiny. Balejkovu skupinu, v níž létali až do porážky Polska, tvořili čtyři Češi a jeden Polák.

On 10 September, the Czechoslovak airmen, now at Sosnowiec airfield, in Southern Poland, broke up into smaller groups. In Balejka’s group, which flew up to the defeat of Poland, there were four Czechs and one Pole.

Dne 17. září 1939 začala Rudá armáda Sovětského svazu zabírat území ve východním Polsku.. Také v tomto prostoru bylo mnoho německých vyzvědačů působících na polském území. Dne 16. září letecká skupina s Josefem Balejkou přistála lesa u vesnice nedaleko Trojanówa ve východním Polsku. Velitel skupiny poručík Zbigniew Osuchowski vydal rozkaz k zamaskování letadel na okraji lesa větvemi. Balejka si svlékl vojenskou bundu, košili a začal zakrývat větvemi letadlo. Najednou přijel na koni starý farmář, který předtím nedaleko oral a poručíku Osuchovkému řekl, že se nedaleko v trávě ukrývá mladý muž, který je pozoruje dalekohledem a zapisuje si poznámky.

On 17 September, the Soviet army started to occupy Eastern Poland. There were also many German spies operating on Polish territory. On 16 September Josef Balejka and his group landed their aircraft near a small village close to Trojanów, in eastern Poland. Lt. Zbigniew Osuchowski, the group’s commanding officer, ordered them to quickly cut down some branches and conceal the aircraft. Balejka removed his military jacket and shirt and started to cut down some branches. Whilst he was doing this an old farmer arrived on horseback and told Lt Osuchowski that a young man was hiding nearby in the grass and was watching them with binoculars and writing notes.

Poručík Zbigniew Osuchovski se letců zeptal, ‘kdo umí jezdit na koni’ Josef Balejka se dobrovolně přihlásil, oblékl si košili a vzal si revolver a dostal rozkaz na koni farmáře zadržet podezřelého muže. Na označeném místě mladého muže našel, namířil na něho zbraň a řekl mu “ruce vzhůru”. Muž se vzdal bez odporu, Josef jej prohledal našel dalekohled a v rukávu kabátu měl ukryté mapy, náčrtky, poznámky a německou zbraň.

Lt. Zbigniew Osuchowski asked his group of airmen who could ride a horse, Josef volunteered and, grabbing his shirt and revolver, was dispatched on the farmers’ horse to capture the suspicious man. He soon caught him, pointed his revolver at him and told him ‚Hands up“. The man surrendered without resisting,. Josef searched him and found the binoculars and concealed in his coat sleeve were maps, sketches, notes and a German gun.

Zvěd se mu bez odporu vzdal a byl Balejkou zaveden do vesnice, kde jej chtěl předat vesničanům. Když jim však Balejka zkomolenou česko-polštinou řekl, že chytil německého špeha, poznali všichni, že není Polák. Této situace okamžitě využil špeh, který začal hovořit plynně polsky, načež byl Balejka Poláky odzbrojen, označen za „švába“ a měl být pověšen jako vyzvědač. Zajatý německý špeh využil situace a zmizel.

Balejka then took the man to a nearby village. There he tried to tell the villagers that he had captured a German spy and spoke in a mixture of Czech and imperfect Polish. From this, the villagers realised that he was not Polish. The spy took advantage of this situation and spoke in fluent Polish claiming that Balejka was actually a spy and not himself as he was speaking perfect Polish. This villagers grabbed Balejka, disarmed him and called him ‘švába’ [a Polish, and Czech, derogatory name for a German] and demanded that he should be hanged as a spy. During this period, the captured German spy took his opportunity and vanished.

Balejku přivedli k nedalekému stromu, přehodili provaz přes větev, a navlékli mu jej přes hlavu kolem krku. Rychle uvažoval a protože věděl, že Poláci jsou věřící lidé, požádal o kněze, aby se mohl vyzpovídat a dostat poslední pomazání. Doufal, že kněz je inteligentní člověk a pozná, že mluví s Čechem a ne s Němcem.

Balejka was taken to a nearby tree, a rope was thrown over a branch and a nnose made which they placed around his neck. Thinking quickly ,and knowing that the Poles were religious people, he asked for a priest so that he could take final confession. Balejka hoped that the priest, being an intelligent man, would realise that he was Czech and not German.

Příchozí kněz také nevěřil, že Balejka je český pilot v polském letectvu a že se snaží zachránit si život.tímto způsobem. Když mu Balejka ukázal na krku medailon s nápisem ” Panno Marie oroduj za nás” v českém jazyce, kněz mu uvěřil.

The priest arrived and also did not believe that Balejka was a Czech pilot in the Polish Air Force and was only saying this in an effort to try and save his life. Only when Balejka showed him the Virgin Mary medallion around his neck, which had the inscription ‘Virgin Mary, pray for us’ written in Czech did the priest believe him.

V této chvíli přijel na koni policista, který vesničanům vysvětlil, že viděl přistávat letadla por. Osuchowského a Balejka není špion ale pilot polského vojenského letectva. Balejku okamžitě rozvázali, omlouvali se za předchozí jednání líbali jej a oslavovali. Večer vesničanmé uspořádali velký svátek a Balejka byl na něj pozván jako čestný host.

The village policeman had now arrived on horseback and explained to villagers that Balejka was not a spy, he had seen the aircraft land and had been the village by Lt. Osuchowski. Balejka was then immediately untied and celebrated his release with huggs and kisses from his former captors. That evening, the villagers had a big feast with Balejka as guest of honour.

Druhý den Josef Balejka s celou skupinou odletěli a přistáli v prostoru, kde operovala brigáda generála Kulezy, na jehož rozkaz v následujících dnech opět prováděli výzvědné lety a bombardování německých kolon granáty. 19. září 1939 vyznamenal generál Kužela Josefa Balejku, Josefa Františka a Matěje Pavloviče Polským válečným křížem.

The next day, Josef Balejka and the whole group of airmen flew off and landed in an area commanded by Brigade General Kulezy. There, under his orders, for the next few days they flew reconnaissance flights and bombed the advancing German columns with hand grenades. On 19 September 1939, Josef Balejka, Josef František and Matěje Pavlovič were awarded the Polish War Cross by General Kulezy.

22. září 1939 startovali na polském letišti v Kamionce Strumilowej naposledy. V letadle Josefa Balejky byl poručík Osuchovski, v Košařově letadle byl general Strzeminski, v letadle Josefa Františka pobočník generála Strzeminského a s Pavlovičem letěl mechanik. Po vzletu udržovala letadla kurz do Rumunska. Jednalo se o jejich poslední úkol v polské válce.

On 22 September 1939 they had to evacuate their base at Kamionka Strumilowa airfield and fly to Romania. In Josef Balejka’s aircraft was Lt. Osuchovski, on Vilém Košař’s aircraft was General Strzemiński, Josef František had General Strzemiński ‘s Adjutant on board while Matěj Pavlovič’s aircraft had a mechanic on board. After take-off they set course for Romania. This was their last mission of the Polish war.

Během jednoho krátkého polského tažení se Josef Balejka, Josef František, Vilem Košař a Matěj Pavlovič stali známými jako ” Český Čtyřlístek”- Český jetelový čtyřlístek.

During this short Polish campaign Josef Balejka, Josef František , Vilém Košař’ and Matěj Pavlovič had become known as ‘Český čtyřlístek’ – the Czech cloverleaf.

‘Český čtyřlístek’
The Czech cloverleaf

Do Rumunska:
To Romania:

V Rumunsku přistáli u pohraničního městečka Ispas. Rumunská policie zadržela polské důstojníky a piloti dostali příkaz k provedení letu přes Černovice a Jasy do Pipery u Bucurešti, kde po předání letadel byli zadrženi a převezeni do internačního tábora pro cizince. Za čtyři dny pobytu v táboře 26. září 1939 byla v noci prudká bouře před níž se strážní ukryli do přístřeší. Letci využili této příležitosti a podlezli drátěný plot kterým byl tábor obehnán.

They landed in Romania at the border town of Ispas. From here they flew to Cernauti, then Lasi and onto Pipera near Bucharest, where they were arrested by the Romanian police and taken to an internment camp for foreigners. They had been here for four days when there was a violent storm on the night of the 26 September. The storm caused the camp guards to shelter in the guard room from the rain. The four of them took this opportunity and crawled under the wire fence that surrounded the camp.

Poté se pěšky vydali do Bukurešti, šli v noci a ve dne se schovávali aby je nikdo neviděl neboť na sobě měli ještě polské uniformy. Cesta jim trvala, čtyři dny, během níž měli pro nedostatek jídla veliký hlad. Josef Balejka byl nejmladší a v noci měl za úkol hledat jídlo. V noci přišli do Bukurešti a schovali se na hřbitov. Potřebovali však vyměnit 2000 polských zlotých, které jim dal generál Strzeminsky, aby jim pomohly na cestě do Francie. Josef získal civilní kabát a byla vyslán aby se pokusil někde sehnat pro ostatní tři obleky v nichž by se mohli volně pohybovat.

They set off for Bucharest on foot, walking by night and hiding by day, so that no one saw them as they were still wearing Polish uniforms. The journey took four days during which time they were only able to find small scraps of food. As Josef was the youngest of the four the task of scavenging for food would be his. At night they reached Bucharest and found a cemetery where they hid. They needed to exchange the 2,000 Polish zloty that they had been given by General Strzemiński to help them on their journey to France. As Josef had now‚ acquired‘ a civilian overcoat he was sent to try and steal some civilian clothes for the other three so that they could also move about freely.

Když přecházel přes park uviděl ženu sedící na lavičce. Aniž by si uvědomil, že by to mohla být prostitutka sedl si vedle ní a usmál se na ni a ona se usmála usměv opětovala. Německy ji řekl, že je český pilot. Ona mu však nerozuměla. Snažil se ji to říci francouzsky, rovněž nerozuměla. Rozhodl se, že ji ukáže polskou uniformu a začal si rozepínat kabát. Dívka si to nesprávně vyložila a domnívala se, že se jedná o zákazníka.

Whilst crossing through a park he noticed a woman sitting on a bench. Without realising she was a prostitute and went and sat next to her. He smiled at her, she smiled back. Speaking German, Josef to tell her that he was a Czech pilot but she did not understand. He tried in French and again she did not understand. He decided that he would show her his Polish uniform and started to unbutton his coat. She misinterpreted this action and thought she had a customer!

Vedla Josefa do svého bytu. Při příchodu do místnosti uviděl na stole chleba a kousek salámu. Pro tři to bylo jídla málo. Josef si vzal ze stolu chléb se salámem a rychle jedl. Žena se na něho dívala a potom odešla z místnosti. Josef se obával, že odešla zavolat policii, ale ona se za několik minut vrátila s větším množstvím chleba a uzeniny. Když se najedl, snažil se ji vysvětlit, že má ještě tři kamarády. Pochopila, společně vzali jídlo a šli na hřbitov. Ze hřbitova se všichni vrátili do jejího bytu, kde zůstali několik dní. Potom ji dali polské zloté, které žena vyměnila a použila k nákupu civilních šatů. Poradila jim, aby šli do “Nipon” baru, kde bylo možné zakoupit na černém trhu cestovní doklady. Josef ji později říkal, že to byla jejich Lady Spasitelka.

She led Josef to her flat and he noticed some bread on the table. Having had little food for three days, Josef gorged himself on the bread and also some salami that was there. The woman watched and then went out of the room. Josef was scared that she had gone to call the police, but she returned in a few minutes with more bread and salami. Having eaten, he tried to explain to her that he had three friends, and together they took some food to the cemetery. They all returned to her flat where they stayed for a few days. They gave her some of their Polish zloty which she exchanged and used to buy civilian clothes for them. She advised them to go to the ‘Nippon’ bar where it was possible to buy ‘blackmarket’ travel documents. Josef would later say that she had been their ‘Lady Saviour’.

Všichni čtyři přišli v civilních oblecích do baru, sedli si ke stolu a poslouchali hudbu se zpěvem. Když přišel číšník, při hovoru s nimi se zmínil, že v baru zpívají zpěváci z celého světa. Kosař se zeptal, jestli je mezi zpěváky také česká zpěvačka. Číšník řekl, že tam jedna je a bude zpívat později. Na kousek papíru pro ni česky napsali vzkaz v podobě známé věty Dr. Edvarda Beneše nad hrobem T.G. Masaryka, který byl duchovním otcem vzniku Československa v roce 1919, “Věrni odkazu T. G. Masaryka zůstaneme” a podepsali se piloti. Lístek dali číšníkovi a požádali jej, aby jej předal české zpěvačce.

The four went to the bar, sat at a table. They were listening to the singer when the waiter came over to them, they started to talk to him and during the conversation, he mentioned that they had singers from all over the world sing at the bar. Kosarz asked if they had any Czech singers and the waiter replied that they did and she would be singing that a little later. On a piece of paper, in Czech, they wrote; ‘we will stick to his bequest’ – an infamous phrase used by Eduard Benes, the Czechoslovak president at the funeral of Tomas G Masark [who had been the founding father of the formation of the State of Czechoslovakia in 1919] – and signed it ‘the pilots’. They asked the waiter to give the message to the Czech singer.

Krátce poté přišla k jejich stolu krásná mladá žena a oslovila je. Ve snaze rychle překonat silné emoce se ji představili a nastínili svoji situaci. Rumuni blízko nich nerozuměli české řeči a nechápali co se děje a mladou ženu vyzývali, aby zpívala pro ně. Poté odešla na jeviště a zazpívala francouzkou píseň. Když dozněly poslední tóny jejího zpěvu, začala rumunsky hovořit k publiku. Jakmi-le ukončila svou řeč, návštěvníci baru povstali, otočili se tvářemi k pilotům a začali tleskat. Česká zpěvačka publiku řekla, že mezi diváky jsou čtyři její krajané, kteří jako piloti bojovali proti Němcům v Polsku, kde dostali vysoká vyznamenání a nyní jsou na cestě do Francie, kde chtějí pokračovat v boji proti Německu.

Shortly after a beautiful young woman came to their table, they talked and very quickly the five became overcome with emotion. As they had been talking in Czech the Romanians near them in the bar could not understand what was going on. The Romanians called for the woman to sing for them and she went onto the stage and sang a French song. When she finished the song she spoke in Romanian to her audience. When she had finished talking her audience stood up, faced the four pilots and started clapping. She had just told her audience that amongst the audience that night where four of her countrymen who were pilots who had fought the Germans in Poland, had been highly decorated and were now on their journey to France to continue the fight against Germany.

Potom zazpívala několik českých vlasteneckých písní mezi nimi píseň “Ta naše písnička česká ……..” a čtyři čeští piloti se slzami v očích se snažili opět překonat silné emoce. Po jejich překonání, se “cítili jako hrdinové”. Když skončila svá pěvecká vystoupení přišla a opět s nimi rozmlouvala. Slíbila, že jim pomůže sehnat pasy. Za několik dní jim pasy předala a oni mohli pokračovat v cestě do Francie.

She then sang several patriotic Czech songs and the four pilots were soon overcome with emotion by the reception they had received from the Romanians. Josef would recall that ‘they had been made to feel like heroes’. When she had finished singing they talked again with her and she promised to help them get some passports. A few days later these were received and they were able to continue their journey to France.

Ve Francii:
France:

V největším rumunském přístavu Constanta celá skupina nastoupila na loď Dacia, která přepravovala nejen náklad, ale i pasažéry. Pluli přes Bospor a Dardanely do Athén, Alexandrii, Haifu do Bejrútu, kde vystoupili na břeh.

Then they travelled to Constanta, the largest Romanian port where, on 2 October, they boarded the small cargo ship‚ Dacia‘ which also carried a few passengers. The ship then sailed through the Bosporus to Istanbul, down through the Dardanelles to Athens, Alexandria, Haifa to Beruit were they disembarked.

V přístavu byli očekáváni zástupci československého velvyslanectví, kteří byli o jejich příjezdu informováni a Balejku, Františka Pavloviče i Košaře pod pohrůžkou, že odmítnou-li vstup do cizinecké legie budou transportováni zpět do Protektorátu Čechy a Morava, poslali do kasáren francouzské cizinecké legie, kde obdrželi uniformy a byli zařazeni do výcvikové jednotky. O týden později nastoupili na francouzskou nákladní loď “Théophile Gautier”, která přistála v Marseille 20. října 1939, kde v pevnosti pokračovali v základním vojenském výcviku.

At the harbour were representatives of the Czechoslovak Embassy, who had been expecting them. They advised Balejka, František, Pavlovič and Košař that unless they agreed to join the French Foreign Legion they would be deported back to the German Protectorate of Czechoslovakia. All agreed to join the Legion and were transferred to the nearby barracks of the French Foreign Legion. Here they received uniforms are were assigned to training units. A week later they boarded the “Theophile Gautier”, a French cargo ship, which landed them at Marseille on 20 October 1940 where they continued their basic military training.

Při jednom nástupu se Balejka opozdil na světnici a když utíkal za ostatními narazil do seržanta, který prováděl kontrolu nástupu. Seržant na něho začal křičet a přitom si všiml stužky Polského válečného kříže na Balejkově uniformě. Když se zeptal jaké je národnosti a kde stužku tak vysokého vyznamenání získal, řekl mu Balejka, že bojoval v Polsku a připomněl i své tři kamarády. Četař si je nechal všechny zavolat a potom polsky rozmlouval s Košařem. Četař polské národnosti jim řekl, že se o ně jako zkušené letce postará a opravdu byli za 4 dny z cizinecké legie propuštěni, od velitele dostali jízdenky na vlak do Paříže a na polském vyslanectví je čekalo shledání s bývalým velitelem ppłk pil. Bajanem z Deblinu.

On one late arrival back to their barracks, Balejka was running after the others when he ran into the desk Sergeant who checked all returnees to the barracks. The Sergeant started shouting at him and then noticed the Polish War cross ribbon on Balejka’s uniform. He asked Balejka what was his nationality and indicating to the ribbon asked how had been awarded such a high decoration. Balejka replied that he had fought in Poland as had his three friends. The Sergeant called for the three friends and then spoke in Polish to Košař who was a naturalised Pole of Czech origin. The Sergeant was of Polish nationality and told them that as they were experienced pilots he would take care of them. Four days later they were released from the Foreign Legion and given train tickets to Paris with instructions to report to the Polish Embassy. At the Embassy they were met by Lt. Col. Jerzy Bajan, their former Commander from Dęblin airbase.

Následně byli převezeni do ubytovny u letiště Le Bourge a po postupu obvyklém při přijímání k letectvu dostali legitimace příslušníků polské armády. Balejka, František a Pavlovič však chtěli vstoupit do vznikajících československých leteckých jednotek ve Francii a proto se šli ještě v civilních šatech ohlásit československému leteckému atašé, který je označil za dezertéry z cizinecké legie. Josef František československému atašé v návalu zlosti vyčetl, že českoslovenští důstojníci, ačkoliv v březnu tři dny před okupací Československa o okupaci byli dobře informováni, neučinili nic na záchranu moderních československých letadel, která mohla být použita při obraně Polska. Československý atašé nechal zavolat francouzskou policii, které se legitimovali polskými vojenskými průkazy a policie je propustila. Od té doby Josef František Balejka a Pavlovič na československé letectvo zanevřeli a hlásili se do polských perutí.

They were then transported to billets at Le Bourge airbase and after the usual procedures were admitted into the French Air Force as Polish airmen. Balejka, František and Pavlovič, however, wanted to join the proposed Czechoslovak Air Force units which were supposed to be formed in France. They went, in civilian clothes, to see the Czechoslovak Air Attache, in Paris, who discredited them by calling them deserters from the French Foreign Legion. Hearing this, Josef František lost his temper with the Attaché pointing out that the Occupation of Czechoslovakia by the Germans in March 1939 had been well known by the Czechoslovak authorities for three days before it had actually happened. Yet they had done nothing to save the modern aircraft of the Czechoslovak Air Force which could have been used in the defence of Poland. The Attaché resorted to calling the French police, who checked their papers, confirmed that the three airmen had legitimate Polish military ID cards and refused to arrest them. Because of this incident, František, Balejka and Pavlovič refused to serve in the Czechoslovak Air Force and reported to the Polish Squadrons.

V březnu 1940 Josef Balejka byl odvelen na letiště Cazauex, jižně od města Bordeaux, a bojů ve Francii se neúčastnil. Josef František odešel na letiště k belgickým hranicím, kde po přepadení Belgie a Francie v květnu 1940 údajně za tři týdny sestřelil 10 německých letadel, Pavlovič byl odvelen na letiště Montpeliere a Košař byl odvelen do Anglie. Josef Balejka 18. června 1940 v rámci evakuace francouzských a spojeneckých vojáků nastoupil na menší polskou loď Grozow, která přistála v Anglii v přístavu Falmouth, kde se setkal s Josefem Františkem a Matějem Pavlovičem, kteří připluli na jiných lodích.

In March 1940 Josef Balejka was posted the airbase at Cazauex, south of Bordeaux and did not participate in any fighting in France. Josef František was posted to an airfield near the Belgian border where, when the Germans invaded Belgium and France in May 1940, and reportedly shot down 10 German aircraft in a three week period. Pavlovič was posted to Montpelier airfield, while Kosarz was sent to England. On 18 June 1940 Josef Balejka, with other French and Allied troops, was evacuated from France on the ‘Grozow’ a small Polish ship which took them to Falmouth, England. There he was reunited with Josef František and Matěj Pavlovič who had arrived on other ships.

Anglie:
England:

Na polském leteckém depotu v Blackpoolu kde byli umístěni polští letci, se setkali s Wilhelmem Košařem. Josef Balejka již zapomněl na chování československého atašé a těžce nesl, že nebude zařazen do československé perutě a proto tajně, aby Josef František o tom nevěděl, zaslal dopis československému vojenskému atašé v Londýně. Odepsal mu jeho velitel ze stíhací školy v Praze plukovník Josef Berounský, a radil jim aby zůstali mezi Poláky, protože v jejich řadách dělají čest Československu a jsou symbolem společného boje našich bratrských národů.

At the Polish Aviation Depot, in Blackpool, where the Polish pilots were being assembled, they met up with Wilhelm Košař. Joseph Balejka had already forgotten the behaviour of the Czechoslovak attaché in Paris and found it difficult not being in a Czechoslovak Squadron. He secretly wrote, so that Josef František would not know, to the Czechoslovak Military Attaché in London. He also wrote to Colonel Josef Beroun, his former commander at the fighter school at Kbely, Prague. Beroun advised him to stay with the Poles because they are honouring Czechoslovakia by being with the Polish forces and are a symbol of the common struggle of brotherly nations.

Po třech týdnech přeškolení na letadla Huricane, byl Josef Balejka a Matěj Pavlovič zařazen do zálohy 303 peruti. Košař byl odvelen k 302. peruti a Josef František k 303. peruti, která se zformovala 2. srpna 1940 na letišti Northoltu.

After three weeks of retraining on Hurricane aircraft, Josef Balejka a Matěj Pavlovič were held in reserve for 303 Polish Sqn. Košař was posted to 302 Sqn, another Polish squadron, while Josef František was posted to 303 Polish Sqn which had been formed on 2 August 1940 at Northolt airbase.

Dne 1. září 1940 byl dnem, kdy 302. a 303. polské stíhací perutě prohlásil za připravené k bojovému nasazení Air Vice Marshall Hugh Dowding, velitel stíhacího letectva RAF. Josef František za pět týdnu v letové době 17 hodin 20 minut sestřelil 17 německých letadel. Dne 8. října 1940 v 9:50 však při návratu z bojové hlídky při přistání jeho letoun FB Hurricane R 4175 zachytil o koruny stromů a po přistání narazil do valu na konci letiště. Josef František havárii letounu zahynul. Wilhem Košař zemřel 17. listopadu 1940, když nezkušený anglický velitel zavedl skupinu letounu do balonové bariery a 21. dubna 1941, v leteckém souboji nad Le Tourquet, zahynul Matěj Pavlovič. Z československého čtyřlístku v polském letectvu zůstal na živu pouze Josef Balejka.

1st September 1940 was the date that 302 and 303 Polish fighter squadrons were declared to be operational by Air Vice Marshall Hugh Dowding, Commander of RAF Fighter Command, In a 5 week period, with just 17 hours and 20 minutes of operational flying Josef František shot down 17 German aircraft. At 09:50 on 8 October 1940, he was killed when his Hurricane R4175 crashed into a tree when returning from a combat patrol. Wilhelm Košař died on 17 November 1940 when an inexperienced British commander led his fight into a group of barrage balloons. On 21 April 1941, Matěj Pavlovič died in a dogfight over Le Touquet. Of the ‘Český čtyřlístek’ only Josef Balejka was to survive the war.

Úmrtí dvou kamarádů z “Českého čtyřlístku” ( Františka Josefa v říjnu a Viléma Košaře v listopadu 1940 ), s největší pravděpodobností ovlivnilo Balejku, že podal dne 19.listopadu 1940 žádost o přeložení k 58. OTU v Grangemouth na funkci instruktora nových pilotů. Jeho žádost o přeložení byla zamítnuta.

The deaths, due to flying accidents, of his two colleagues from the ‘Český čtyřlístek‘, is understandably, most likely to have affected him deeply and could be the reason why, on 19 November 1940, he applied for a transfer to 58 OTU, at Grangemouth, as an instructor to new fighter pilots. The transfer was rejected by his Commanding Officer at 303 Sqn.

V rámci bojové činnosti 303. perutě působil Balejka při obraně Anglie a prováděl bojovou činnost nad územím Belgie a Francie. V květnu 1941 303. peruť prováděla přepad a ničení cílů na letišti Lille ve Francii. 12 letounů v malé výšce přeletělo kanál La Manche, zaútočilo na nepřátelské letiště, po jehož přepadu měli rychle vystoupat do výšky 7 000 m, překonat nepřátelskou obranu a v této výšce se setkat s 302. perutí a společně letět na mateřeské letiště Northolt

With 303 Sqn, Balejka flew defensive patrols over England and also offensive patrols over Belgium and France. In May 1941, 303 Sqn flew an offensive raid to Lille airfield. Twelve aircraft flew low over the English Channel, attacked the enemy airfield, then climbed to an altitude of 7,000 metres to avoid the German defences and then rendezvous with 302 Sqn who were flying as escort cover that day. Together both squadrons would fly back to their home base of Northolt.

Josef Balejka uviděl v dálce před sebou osamělý letoun, letěl za ním, nemohl jej však dohonit. Když se přiblížil na dohled, zjistil, že jde o Focke-Wulf 190, začal rychle stoupat, nicméně bylo již pozdě a 303. peruť nebyla v dohledu. V dálce se objevila skupina devíti letadel, ke kterým zamířil. Když se k nim přiblížil zjistil, že jde o německé Me 109F, které měly zaoblená křídla podobně jako Spitfire.

In the distance ahead, Josef saw a lone aircraft but was unable to catch him, as he got closer he saw that it was an FW-190 and he climbed to escape but could not see any other aircraft from 303 Sqn. In the distance, a group of nine aircraft appeared in the direction that he was flying. Only as he approached them did he recognise them, and to his dismay, they were Me-109F which also had rounded wing-tips like Spitfires.

Nacházel se v nadmořské výšce 7000m. Jediný možný způsob úniku z této situace byl přechod do strmého střemhlavého letu na plný plyn. Prudce převedl do strmého střemhlavého letu s plným výkonem motoru, aby unikl nepřátelskému stihači.. Spitfire se začal třást, ozval se velký třesk. Rychlost letounu výrazně přesahovala maximální povolenou rychlost. Pro pohyb řídící páky bylo potřeba vynaložit velkou sílu a kormidla na pohyb řídící páky měly nulovou účinnost. Cítil pot na zádech, zvýšený tlak v tepnách a z uší a nosu mu tekla krev. V nadmořské výšce 1000 m jen vteřiny před smrtí si před ztrátou vědomí zapamatoval, že levou rukou uvolnil plynovou páku a pravou rukou uvolnil řídící páku. Do rukou vzal medailonek Panny Marie, políbil jej a a řekl “Prosím, pomoz mi”.

He was now at an altitude of 7000 m, the only possible way to escape from this situation was to dive steeply at full throttle. He turned on full engine power and went into a vertical dive to escape the German fighters. The Spitfire began to shake and there was a big bang, it was now flying at a speed considerably in excess to what it design capabilities allowed. The rudder would not move, the elevators were insufficient to reduce the speed of his Spitfire. He felt sweat on his back, pressure in his arteries and blood began to come from his ears and nose. His altitude was now only at about 1000 metres and only seconds from death. The last thing he remembered, before losing consciousness was releasing the joystick, grabbing the Virgin Mary medallion, kissing it and saying “please help me”.

V okamžikui se snížil výkon motoru, snížila se rychlost a letoun prudce přešel ze střemhlavého letu do stoupání. Při této rychlé změně trajektorie letu působilo na tělo pilota až deseti násobné přetížení, při němž Josef ztratil vědomí. Deseti násobné přetížení znamená, že při tělesné váze pilota 70kg, na jeho tělo působila síla kladného přetížení 700 kg.

At that moment the engine power reduced to idle, reducing the speed of the aircraft and restoring the efficency of the elevators, causing the Spitfire to flip into a steep climb. This rapid change in manouevre had caused Josef to be subjected to severe ‚G‘ forces [subsequent tests suggested that his body had been subjected to 10 times the normal G force – effectively making his body weight go from 70 kg to 700 kg].

Když se probral z bezvědomí nebyl si jistý jestli je živý nebo mrtvý a až když si stiskl ruku a viděl pod sebou kanál La Manche si uvědomil, že žije.

On regaining consciousness he was unsure if he was alive or dead and only when he pinched his hand and saw the English Channel below did he realise he was still alive.

Rozhlédl se kolem sebe a neviděl žádná německá letadla.V 1000 metrech převedl do horizonálního letu a letěl k letoun Spitfire do horizontálního letu a letěl směrem k nejbližšímu letišti RAF Manston, Kent. Po přistání mechanici naplnili nádrž letoun palivem a v té době si očistil krev přitom zjistii, že má potíže se sluchem. Po přípravě letounu k letu provedl vzlet a vrátil se na svou základnu Norholt.

He looked around the sky and could see no German aircraft so he leveled the Spitfire aircraft at an altitude of 1000m and flew to RAF Manston, Kent, which was the nearest airfield. There the aircraft was refuelled, he cleaned the blood of him and also realised that he had trouble hearing. A little later he took-off and returned to his home base at Northolt.

Letadlo bylo demontované a v Ústřední nemocnici v Londýně se divili, jak mohl přežít tak veliké přtížení (G).

The aircraft was deformed and at the Central Hospital in London they wondered how he could have survived such a high ‘G’ force.

Dne 13. června 1941 se musel podrobit lékařskému vyšetření Centrální lékařské komory v Londýně. Do vyšetření byly zahrnuty testy ve vakuové komoře a na základě výsledku testů mu bylo povoleno létat jen do výšky 4000 m. Bojová stíhací letadla však létala ve větších výškách a proto byl přeložen od 303. perutě do 1. perutě letecké školy. u RAF Manby, u Lincolnu, kde školil nové piloty ve vzdušném boji na Spitfires a Hurikány.

He had to attend a medical examination, on 13 June 1941, by the Central Medical Board, in London. Included in the examination were tests in a vacuum chamber. As a result of this examination, he was restricted to flying at an altitude of 4,000 m. As fighter aircraft flew at higher altitudes he was posted from 303 Sqn to 1 Air Armament School at RAF Manby, near Lincoln, where he trained new pilots in aerial combat on Spitfires and Hurricanes.

Dne 28. října 1941 byl přemístěn k č. 1 signální školy v RAF Cranwell, kde létal jako pilot. 
Dne 28. října 1942 byl povýšen do hodnosti F/Sgt. 
Dne 18. ledna 1943 byl přemístěn k č. 8 letecké střelby ve škole RAF Evanton, Skotsko.
Dne 1. srpna 1943 byl povýšen na W/O a v té době měl v RAF na motorových letounech nalétáno 1000 hodin.

From here, on 28 October 1941, he was posted to No.1 Signals School at RAF Cranwell where he flew as a pilot. On 28 October 1942, he was promoted to the rank of F/Sgt. His next posting was on 18 January 1943 when he went to No 8 Air Gunnery School at RAF Evanton, Scotland. On 1 August that year, he was promoted to W/O and had now flown 1,000 hours in single-engine aircraft whilst in the RAF.

Při dalším lékařském vyšetření dne 1. března 1944 bylo zjištěno, že jeho zdravotní stav se zlepšil a bylo mu povoleno provádět operační lety s šesti měsíčními přestávkami.

He attended another medical examination on 1 March 1944, his medical condition was found to have improved and he was permitted to fly operationally for a six month period.

RAF:
RAF:

V dubnu 1944 Josef Balejka dostal dopis z československého ministerstva obrany v Londýně od podplukovníka Dudy. Duda byl jeho bývalem velitelem 37. leteckého pluku v Piešťanech na Slovensku. V dopise psal, že v důsledku velkých ztrát československých letců ve válce s Německem, je nutné doplnit 311. československou bombardovací peruť, aby zůstala nadále československou a žádal jej, aby se dobrovolně přihlásil k 311. peruti RAF. Josef Balejka souhlasil.

In April 1944 Josef received a letter from Col. Duda, his former Commanding Officer from the 37th Air Regiment, at Piešťany, Slovakia, who was now based at the Czechoslovak Ministry in London. The letter asked if he was asked if he would volunteer to return to Czechoslovak forces and join a Czechoslovak RAF Squadron as they had been suffering heavy pilot losses in the air war against Germany. Josef agreed to this request.

Ke 311 (československé) peruti:
To 311 (Czechoslovak) Squadron:

Josef Balejka přeložen k 311. peruti v Predennacku, kde se přeškolil na B-24 Liberátor. Zpočátku létal jako druhý pilot, později se stal prvním pilotem. 311. peruť byla podřízena pobřežnímu velitelství (Coastal Command) a prováděla hlídkování nad mořem kolem britských ostrovů a v Biskajském zálivu. V době spojenecké invaze do Francie chránili transportní lodě v průlivu kanálu La Manche. Od 9. srpna 1944 až do konce války byla 311. peruť umístěna na letišti Tain a k její operační činnosti patřilo vyhledávání a ničení německých ponorek a povrchových plavidel, převážně v Biskajském zálivu.

Josef was posted to 311 Sqn, based at Predennack where he trained on B-24 Liberators. Initially, he flew as a co-pilot and later as a pilot. At that time 311 Sqn was part of Coastal Command and he flew patrols over the sea between the Bay of Biscay and the British Isles. During the time of the Allied invasion of France, the Squadrons role was to protect Allied ships in the English Channel. On 9 August 1944, the Squadron transferred to Tain, Scotland, where they remained until the end of the war. Their role here was again to search and destroy German surface ships and submarines.

Josef Balejka první zprava u 311 perutě.
Josef Balejka, first on right, with 311 Sqn.

Dne 22. září 1944 byl vyslán na studia do československého Depot, v Cosford.
Dne 1.listopadu 1944 byl vyslán do RAF Madley na školení pilotních pracovníků č. 4 Rádiové školy.
Dne 7. června 1945 byl povýšen do hodnosti P/O.

On 22 September 1944 he was posted to a course at the Czechoslovak Depot , at Cosford. He was posted, on 1 November 1944, to RAF Madley as a staff pilot at No 4 Radio School. Josef was promoted, on 7 June 1945, to the rank of P/O.

Josef Balejka u 311. perutě, první zleva, vpravo od něho Jaroslav Novák a Jan Lazar.
Josef Balejka, on left, Jaroslav Novák and Jan Lazar, 311 Sqn.

V roce 1940 se v hrabství Lancashire seznámil s Irenou Batesovou, která v té době pracovala v lékárně. V říjnu 1941 byli oddáni v baptistickém kostele Blackpoolu. Po celou válku jej doprovázela po Anglii a Skotsku. Stěhovali se do měst, které se nacházely blízko letišť Královského letectva, kde konal službu.

Whilst he had been in Blackpool in 1940 he had met Irene Bates who worked in a pharmacy. In October 1941 they were married in the Baptist Church in Blackpool. For the remaining period of the war, she moved so that she could live in a town near to the RAF airfield where Josef was stationed.

Po 2. světové válce:
Post WW2:


Dne 24. srpna 1945 se vrátil do Československa. V RAF nalétal 2080 hodin.

He returned to Czechoslovakia on 24 August 1945, he had flown 2,080 hours in the RAF.

Po jeho návratu do Českslovenska v září 1945 mohl navštívit svoji matku. Bylo to velmi radostné setkání. Zjistil, že po jeho útěku do Polska roce 1939 byla jeho matka zatčena gestapem a nějaký čas byla vězněna v internačním táboře Svatobořice u Kyjova.

On his return to Czechoslovakia Josef was able to visit his mother in September. It was a very joyful meeting. He discovered that his mother had been arrested, because he had escaped in 1939, by the Gestapo and been imprisoned for a time at an internment camp at Svatobořice Kyjov.

Po svém návratu navštívil příbuzné svých kamarádů, kteří zemřeli v RAF “Musel jsem jít a říci jejich rodičům, jak zemřel jejich syn. To bylo nepříjemné”.

On his return he also visited the relatives of his comrades who had died in the RAF “I had to go and tell their parents how their son had died. It was very unpleasant”.

V měsíci říjnu 1945 za ním společně s dalšími anglickými manželkami a dětmi československých letců, přijela jeho manželka Irena. V té době létal do Anglie s Liberátorem odkud až do prosince převáželi repatrianty. V Praze však nenašel byt a tak manželka bydlela u matky.

Until December 1945, the Liberators of 311 Sqn were used to transport repatriates back to Prague. In October 1945, Irene along with other English wives and children of Czechoslovak airmen arrived in Prague. By this time Josef had found a flat in Prague where he lived wife his wife and mother.

Dne 10. března 1946 byl Ministerstvem národní obrany ( MNO ) vyslaný do UNRRA (Organizace spojených národů pro pomoc a obnovu správy),což byla mezinárodní organizace, financovaná a spravovaná především USA, na pomoc při poválečné obnově zničených zemí válkou. Zde jako pilot létal s dopravními letouny a převážel převážně personál, ošacení, potraviny a další materiál mezi Velkou Británii a Československem. V UNRRA létal až do 28. října 1946.

On 10 March 1946 he was seconded to Ministerstvo obrany [Ministry of National Defense] and worked with UNRRA [United Nations Relief and Rehabilitation Administration], an international organisation, mainly funded and administered by the USA to assist the post-war reconstruction of countries devastated by war. Here, as a pilot, he flew transport aircraft, carrying personnel , clothing and other materials, between Britain and Czechoslovakia. He remained here until 28 October 1946.

Útěk před komunisty:
Escape from Communism:

Volelbní úspěch komunistické strany v všeobecných volbách v Československu v roce 1946, znepokojil britskou vládu, která se obávala o bezpečnost a osud britských občanů (manželek československých zahraničních letců v RAF) a Britské velvyslanectví je vyzvalo, aby se navrátili do Velké Británie. Mezi těmi, kteří měli obavy z budoucího politického vývoje v Československu a podali žádost o propuštění z československého vojenského letectva, aby se mohli vrátit do Anglie, byl i Josef Balejka.

The success of the Communist party in the 1946 General Elections in Czechoslovakia caused many to become very concerned about the future. The British Embassy was concerned about the safety of its citizens and urged them to return to Great Britain. Amongst those who had concerns for the future was Josef’ who decided it would be best to discharge himself from the Czechoslovak Air Force and return to England.

24. března 1946 přijela Irena s Josefem Balejkou do Prahy, odkud měla druhý den odjet vlakem společně s ostatními anglickými manželkami československých zahraničních letců, do Anglie. Irena však onemocněla, v nemocnici pobyla osm týdnů a po rekonvalescenci se vrátila do Valašských Klobouků. Za měsíc se pak vrátila do Anglie. Dne 23. listopadu 1946 byl Josef Balejka propuštěn z československého vojenského letectva a vrátil se za manželkou do Anglie.

On 24 March 1946 Irene returned to Prague with Josef, so that she could return to England along with other English wives of Czechoslovak airmen. Before Irene was able to leave she contracted typhoid and had to be in the hospital for eight weeks. On her discharge from hospital, she went to Valašský Klobouk to convalesce. A month later she returned to England. On 23 November 1946 Josef discharged himself from the Czechoslovak Air Force and returned to England.

Po návratu do Anglie žil v Blackpoolu s mnželkou Irene a za dva roky získal britské občanství. V té době působil v řadě míst, včetně řidiče autobusu a studoval, aby dostal licenci pilota civilních dopravních letounů. Studie úspěšně dokončil a dostal práci jako obchodní pilot Britské Guayany v Jižní Americe.

On his return to England and lived in Blackpool, with Irene, and two years later was granted British citizenship. During this time he worked at numerous jobs, including being a bus driver for a time, whilst he studied to get his civilian pilots licence. He successfully completed these studies and got a job as a commercial pilot in British Guiana in South America.

Josefu Balejkovi byl povolen návrat do Československa až v roce 1975, kdy dostal československé vstupní vizum a potom dojížděl do Československa pravidelně třikrát ročně, až do změny politického systému v Československu po “sametové revoluci” v roce 1989. Potom se navrátil do Československa a trvale žil ve své vlasti.

Po druhé světové výlce Jaroslav Novák, Jan Lazar a Josef Balejka.
Post WW2 with Jaroslav Novák, Jan Lazar and Josef Balejka

Návrat do Československa:
Return to Czechoslovakia:

Po devětadvacetileté odmlce, v roce 1975, opět navštívil Československo. Od té doby navštěvoval zemi pravidelně několikrát ročně a to až do Sametové revoluce v roce 1989. Po pádu komunismu se do Československa vtátil natrvalo.

In 1975, after twenty-nine years absence, he visited Czechoslovakia. From that time he would re-visit Czechoslovakia several times each year until the political system had changed in Czechoslovakia after the ‘Velvet Revolution‘ in 1989. He then returned permanently to live in his homeland.

Dne 28. října 1990 byl povýšen do hodnosti plukovníka a 13. září 1991 byl při slavnostním ceremoniálu v Praze rehabilitován v RAF.

On 28 October 1990 he was promoted to the rank of colonel and in 1991 he was ‘rehabilitatated’ at the RAF Rehabilitation Ceremony held in Prague on 13 September 1991.

Poslední roky svého života strávil ve svém rodném městě Valašské Klobouky s jeho novou manželkou Marii ” jsem velice šťastný a tady neustále vzpomínám na svoje kamarády. Doufám, že zde ukončím své putování na tomto světě.” Ve Valašských Kloboukách byl velmi aktivní v místní komunitě.

His last years were spent in his home town of Valašské Klobouky with his new wife Marie. “I am very happy here and remember my friends. I hope that here I will end my life’s journey in this world” In Valašské Klobouky he was very active in the local community.

Po druhé světové válce byl Josef plodným vynálezcem a na své vynálezy měl četné patenty. Později od britského ministra průmyslu a obchodu dostal cenu za své vynálezy.

Post WW2, he was a prolific inventor and had numerous patents on his inventions. He was later to receive an award, from the British Trade and industry Minister, for one of his inventions.

Nicméně si Josef Balejka postěžoval, ” navzdory tomu, že jsem bojoval za svou zemi – v. letectvech čtyř různých zemí – ani jedna z těchto zemí mi nedala důchod!”.

He did however lament that despite having fought for his country – in four different Air Forces – not one paid him a pension!

Zúčastňoval se všech vzpomínkových slavností na československé zahraniční letce, odhalení památníků československých zahraničních letců a dalších akcí.

Until his death he participated in commemorative celebrations and Memorials for Czechoslovak RAF airmen and other events.

Městská rada jako uznání za jeho úspěchy, při slavnostním obřadu dne 23. října 2003, udělila Josefu Balejkovi čestné občanství města Valašské Klobouky.

In recognition of his achievements, the city council granted Josef Balejka honorary citizenship of the city of Valašská Klobouky during a ceremony on October 23, 2003.

Zemřel náhle dne 7. července 2004 ve věku 87 let.

He died suddenly on 7 July 2004 at the age of 87.

Vyznamenání:
Medals:

Vzpomínková místa:
Remembered:

Czechoslovakia :
Československo:

Československý válečný kříž 1939 [Czechoslovak War Cross,] 23/09/46

Za chrabrost [Gallantry facing the enemy medal] [02/03/46]

Za zásluhy 1 ho stupně [Merits medal and 1st Class] [6/03/46]

Pamětní medaile československé armadý v zahraničí F a VB [Memorial Medal of Czechoslovak Foreign Army with France and Great Britain Bars]

Polska: :
Poland:

Krzyż Walecznych [Cross of Valour] 19/09/39

British :
Velká Britanie:

The 1939 – 1945 Star

Air Crew Europe Star with France & Germany clasp

Defence Medal

War Medal

.

Czech Republic :
Česká republika :

Praha
Prague:

V roce 2006 byl in memoriam jmenován čestným občanem okresu Letňany, Praha 18.

In 2006 he was posthumously named as an honorary citizen of the Letnany district in Prague 18.

V listopadu 2017 bylo jeho jméno připomenuto mezi dalšími 2500 československými muži a ženami, kteží sloužili v průběhu druhé světové války v RAF, na pomníku okřídleného lva na pražském Klárově.

In November 2017, his name, along with the names of some 2500 other Czechoslovak men and women who had served in the RAF during WW2, was unveiled at the Winged Lion Monument at Klárov, Prague.

Valašské Klobouky:

Dne 19. června 2009 v hale Městského úřadu Valašské Klobouky byla na jeho počest odhalena jeho pamětní deska.

On 19 June 2009, in the lobby of the Municipal Office of Valašské Klobouky, a memorial plaque in his honour was unveiled.

Třetí pamětní deska “Českého čtyřlístku” byla odhalena 4. března 2023 v rodném městě Josefa Balejky, Valašských Kloboukách.

The third memorial plaque for the ‘Český čtyřlístek’ – the Czech four leaf clover – was unveiled on 4 March 2023 at Valašské Klobouky, the hometown of Josef Balejka.

Spojené království:
United Kingdom:

Hawkinge:

6. září byla v The Kent Battle of Britain Museu v kentském Hawkinge odhalena pamětní deska “Českému čtyřlístku“.

On 6 September 2022, a memorial plaque for the ‘Český čtyřlístek’ was unveiled at The Kent Battle of Britain Museum, Hawkinge, Kent.

Article last updated 31 March 2023