The Other Side Of Brookwood

Na druhé straně Brookwoodu.

Many visitors to Brookwood cemetery are familiar with the Commonwealth War Graves Commission [CWGC] section where 5,072 Commonwealth fallen from the two World Wars are interred. Their headstones, all neatly laid out, are always a sobering sight for the visitors; the shape of the headstones identifying the service and nationality of the dead. Alongside these Commonwealth graves are nearly another 800 from countries including the USA, while others are from countries occupied by the Germans during WW2 like France, Belgium, Holland, Poland and Czechoslovakia. There is even Italian and German sections and a small Chinese section from WW1.

Návštěvníci na hřbitově Brookwood jsou Komisí Commonwealth War Graves (CWGC) seznámováni se sekcí, kde je pohřbeno 5072 Commonwealth, (příslušníků Společenství), padlých ve dvou světových válkách. Jejich základní kameny jsou úhledně rozloženy. S tvarem náhrobků, jménem, služebním zařazením a národností, vytvářejí střízlivý pohled pro návštěvníky. Vedle těchto hrobů společenství, je téměř 800 hrobů padlých z ostatních zemí, včetně USA. Zatímco jiní jsou ze zemí okupovaných Němci ve druhé světové válce, jako jsou Francie, Belgie, Holandsko, Polsko a Československo. Jsou tam také malé oddíly Italské a Německé a v čínské části, malý oddíl z 1. světové války.

But just outside the CWGC cemetery, by the RAF shelter building, there is also a very military looking area – the Czechoslovak ex-Servicemen’s plot, where now nearly 100 Czechoslovak military headstones are neatly laid out.

Mimo CWGC hřbitova a budování přístřešku RAF, je plocha podobná vojenskému hřbitovu, na níž je téměř 100 československých přehledně upravených vojenských pomníků zemřelých, bývalých československých válečných veteránů.

A closer look.
Bližší pohled.

An initial glance over this plot shows that they all have the distinctive Czechoslovak military headstones, but a closer look highlights some interesting points.

Na první pohled se zdá, že všichni mají výrazné československé vojenské pomníky. ale při bližším pohledu jsou vidět určité odlišnosti.

For example, some headstones show RAF ranks, whilst others show British Army ranks, some even show both a British rank and a Czechoslovak rank. Many of the ranks are high; G/Cpt [Group Captain], W/Cmdr [Wing Commander], and S/Ldr [Squadron Leader] are seen amongst the RAF airmen, and Lt/Col [Lieutenant Colonel] and Capt [Captain] amongst the Army graves. The Czechoslovak ranks show that there are many generálmajors [Major General; the 3rd highest Czech and Slovak military rank], a brigadiergeneral [Brigadier General; the 4th highest Czech and Slovak military] and numerous plk’s [plukovník] the 5th highest Czech and Slovak military rank].

Na příklad, některé náhrobky jsou stejné jako RAF, zatímco jiné jsou podobné britské armádě. Na některých jsou dokonce britské a československé hodnosti. mnohé z nich jsou vysoké: Mezi letci RAF: G/Cpt (Group Captain, W/Commander) (Wing Commander) a S/Ldr (Squdron Leader), a Lt/Col. (podplukovník) a Capt. (kapitán), mezi hroby armády. Podle československých řádů, jsou hodnosti, plk. (plukovník), generálmajor, generál poručík, generál plukovník a nejvyšší, generál armády (armádní generál).

Not only are there men interred here but women as well. Many of the headstones show a significant range of medals. On the RAF side there are two Distinguished Service Orders [DSO], eight Distinguished Flying Crosses [DFC], four Air Force Crosses [AFC] and two Distinguished Flying Medals [DFM] while on the Army side there is a further DSO and two Military Crosses [MC]. Some graves show that the person had been awarded the French Croix de Guerre, ten of which have been awarded to the airmen and soldiers here. Other graves show the British MBE, a civilian decoration awarded to two people.

Pohřbeni jsou zde muži i ženy. Na náhrobcích jsou uvedena různá vyznamenání. Na straně RAF jsou dvě vysoká vyznamenání za Zásluhy DSO Service Orders [DSO], a osm Distinguished Flying Cross [DFC], (Záslužný letecký kříž), a čtyři Force Kříže [AFC], Letecké kříže a dva Distinguished Flying medaile [DFM], (Záslužné letecké medaile).]. Na straně armády je DSO Řád za zásluhy a dva vojenské kříže. Na deseti hrobech je uvedeno francouzské vyznamenání Croix de Guerre, na dvou hrobech je uvedeno britské civilní vyznamenání MBE (Member of the British Empire), Člen britské říše.

A noticeable absence on these headstones is any mention of any Czechoslovak medals even though the majority of those interred here had been awarded them. In many cases these were valour medals awarded for the bravery by the recipient.

Na náhrobcích je nápadná absence zmínky a případných československých vyznamenáních, i když většině zde pohřbených, jim bylo uděleno. V mnoha případech se jednalo o medaile za statečnost.

Some of the headstones have a few words about the person such as ‘Parachutist’, ‘Designer of the Bren Gun’, ‘Hero of the Soviet Union’, ‘One of the Few’ or ‘Battle of Britain pilot’. On the subject of Battle of Britain pilots, eight of the 88 Czechoslovak Battle of Britain pilots are interred here, the largest number anywhere in the world. The symbolic grave of one other Czechoslovak Battle of Britain pilot is also here; Jaroslav Sterbacek has the dubious honour of being the first Czechoslovak to be killed in RAF service in WW2.

Na některých náhrobcích je několik slov o osobě, jako například “Parašutista”, designer Bren Gun”, “Hrdina Sovětského svazu”, jeden z mála, nebo ” Pilot Bitvy o Británii”. Osm z 88 československých pilotů, kteří se zúčastnili Bitvy o Británii. Uveden je zde také pilot Josef Štěrbáček, který jako první z československých pilotů, zemřel ve službě RAF za druhé světové války.

So why are there two Czechoslovak military cemeteries?
Tak proč jsou tam dva československé vojenské hřbitovy?

Within the CWGC cemetery are the graves of 48 Czechoslovak RAF airmen, 45 by the Czechoslovak Memorial, 3 others amongst other RAF graves opposite the RAF building. These 48 are Czechoslovaks who were killed during WW2 whilst in RAF service. Their graves are rightly cared for by the CWGC and an excellent job their gardeners do to maintain those graves.

Na CWGC hřbitově jsou hroby 48 československých letců v RAF. 45 u československého Památníku a 3 další mezi jinými hroby RAF, naproti budově RAF. Jedná se o Čechoslováky v RAF padlé ve druhé světové válce. O jejich hroby pečuje správa CWGC a práce na jejich údržbě a zachování vykonávají zahradníci.

For Europe, the Second World War ended on 8 May 1945, but the Czechoslovaks who had served in the RAF in WW2 were not permitted to return to their homeland by its Russian ‘liberators’ until mid-August 1945. Those Czechoslovaks serving in British Army experienced the same restriction. Initially, on their return to their homeland they were regarded as victors and heroes by the people of Czechoslovakia. Many now had British wives and children and, after some six years away, looked forward to rebuilding their lives in their liberated homeland.

V Evropě druhá světová válka skončila 8. května 1945, ale Čechoslovákům, kteří sloužili v RAF, bylo dovolen ruskými “osvoboditeli”, návrat až v polovině srpna 1945. Se stejným omezením návratu do vlasti se setkali Čechoslováci sloužící v britské armádě. Z počátku po svém návratu do vlasti, je lidé v Československu považovali za hrdiny a vítěze. Mnozí z nich po šesti letech pobytu ve Velké Británii založili rodiny a za manželky měli britské ženy a těšili se na nový život ve své osvobozené vlasti.

However, that was soon to change as the Russian ‘liberators’ were imposing Communist control of the country. A few of the returned Czechoslovak airmen and soldiers became uneasy about these political changes and decided that they should instead return to England and rebuild their lives there. Some experienced paperwork and administration difficulties from the Communists authorities before they were finally able to leave.

Tyto naděje se brzy rozplynuly, protože ruští “osvoboditelé”, nastolili u nás komunistickou moc. Několik československých letců a vojáků vrátivších se do vlasti bylo touto situací a změnami znepokojeno a rozhodli se i s rodinami k návratu do Anglie. Komunistické úřady jim v administrativními potížemi odchod znemožňovaly, ale nakonec jim povolily odejít.

The Communist putsch of February 1948 dramatically changed life for these ex-servicemen in Czechoslovakia, with many being degraded by being dismissed from the nation’s Army and Air Force, stripped of their Czechoslovak military rank and Czechoslovak medals and permitted to do only unskilled, manual work. To the Communists these men represented a capitalist and military threat and needed to be removed from Czechoslovak society. Many were arrested on triumped-up charges of ‘anti-state’ activities and sentenced to many years of imprisonment in hard-labour prisons like Mirov, Bory and Leopold or the uranium mines like Jachymov where conditions were severe. There was the additional irony that amongst their fellow prisoners were German military, including SS personnel – the very people that the Czechoslovak RAF and soldiers in the west had been fighting against for the freedom of their homeland during WW2.

Komunistický puč v únoru 1948 dramaticky změnil život bývalých Československých zahraničních letců a vojáků bojujících ve druhé světové válce v západních armádách. Stali se nepohodlnými a mnozí byli propuštění ze služby v armádě a u letectva. Byly jim odnímány vojenské hodnosti a vyznamenání z druhé světové války a povolena jim byla jen nekvalifikovaná, málo placená, ruční práce. Pro komunisty se tito mladí muži stali kapitalistickou a vojenskou hrozbou a proto byli odsunutí až na samý okraj společnosti. Mnozí z nich byli zatčeni a odsouzeni k mnoha letům vězení jako je Mírov, Bory a Leopoldov a do pracovních táborů v uranových dolech, Jáchymov, kde byly velmi těžké pracovní podmínky. Další ironii bylo, že ve věznicích a v uranových dolech byli vězněni spolu s příslušníky SS a Německé armády, proti nimž ve druhé světové válce v RAF a západních armádách bojovali.

Some, with their wives and children, managed to escape to the west; their second time of going into exile. As Josef Bernat, a F/Lt with 311 Sqn, was later to say when in exile: “we left our homeland in 1939 so that we could fight for its liberation from its enemy, the Nazi occupiers. After February 1948 we were now the enemy of our homeland!”. Many managed to cross the border to the American Zone of Germany; some were unsuccessful and were captured by Czechoslovak border guards. Their capture inevitably meant long harsh prison sentences for themselves and usually reprisals against their families.

Některým z nich, stejně jako Josefu Bernátovi F/Lt, 311 perutě se podařilo v rámci jejich druhého exilu s manželkami a dětmi uniknout na západ. Josef Bernát se v exilu později vyjádřil: ” V roce 1939 jsme odcházeli do exilu proto , abychom mohli bojovat za osvobození své vlasti od nepřítele, nacistických okupantů. Po únoru 1948 jsme se stali nepřítelem naší vlasti”. Mnoho se jich pokusilo o překročení státní hranice do americké zóny v Německu. Někteří však byli u státní hranice zachyceni československou pohraniční stráží a byli uvězněni a často s nimi i rodinní příslušníci, odsouzeni k dlouhodobým tvrdým trestům odnětí svobody.

Some of the airmen managed to escape by flying to the west, either taking a aircraft from a military airbase or hijacking one during a commercial flight. Once in the west they would claim political asylum and try and rebuild their lives yet again. Many of these exiled airmen and soldiers then re-settled in England or elsewhere in the world.

Některým letcům se podařilo s letadly z vojenských základem a nebo komerčními, uletět na západ, kde žádali o politický azyl a pokusili se znovu pracovat a žít na západě, případně založit rodinu. Mnozí z těchto exulantů bývalých zahraničních letců a vojáků se opět usadilo v Anglii nebo v jiných. nekomunistických zemích světa.

These exiled Czechoslovak airmen and soldiers were a close-knit community who shared their suffering and experience in the autumn years of their lives. By the early 1980s they were now in their fifties or sixties and had been unable to return to their homeland – and probably never would. This is why on some of the headstones there are some English surnames as some of the Czechoslovaks had adopted Anglicised surnames in their new homeland. An example is Viktor Kent’s headstone who served in the RAF as Stanislav Vydrář.

Od začátku roku 1980, mnozí z těch, kteří odešli na západ v padesátých a šedesátých letech – a již nebyli schopni se vrátit do vlasti přijali v nové vlasti poangličtění jména a příjmení a to je důvod, proč na některých náhrobcích jsou některé anglické příjmení. Například na náhrobku bývalého příslušníka RAF Stanislav Vydrář, je nápis Viktor Kent.

It was a time when things looked very different from today. The Prague Spring had passed into history and there seemed little chance of Czechoslovakia becoming a democratic State again.

Bylo to v období odlišném od současné doby. Pražské jaro bylo násilně potlačeno a vešlo do dějin a zdálo se, že je málo pravděpodobné, aby se Československo stalo opět demokratickým státem.

During that Communist era the Czechoslovak Memorial at Brookwood provided a dual symbolic role. One was the remembrance of the Czechoslovak airmen and soldiers who died for the liberation of their homeland during WW2. The second was to add irony to the official ceremonies, by the Czechoslovak Embassy in London and visiting Czechoslovak State dignitaries of its Communist regime that were held there. The commemorative wreaths they laid would be adorned with the Communist Red Star and the ‘Hammer and Sickle’ symbol! In their homeland the comrades of those airmen interred by that memorial were being persecuted by the Communist regime, yet at Brookwood the dignitaries of that same Communist regime was paying tribute to the Czechoslovak airmen and soldiers who had fallen during the war.

Během této éry komunismu československý Památník na hřbitově Brookwood měl dvojí symbolickou roli. Jednou z nich byla vzpomínka na československé letce a vojáky, kteří zemřeli za osvobození své vlasti ve druhé světové válce. A druhou ironickou, byly oficiální ceremonie, které zde pořádalo velvyslanectví v Londýně pro hostující československé státní hodnostáře komunistického režimu. Pokládané pamětní věnce zdobily symbolicky Rudé hvězdy se “srpem a kladivem”. V Československu však pod jejich vedením byli spolubojovníci těchto padlých letců a bojovníků pronásledováni komunistickým režimem. Na Brookwoodu pokrytecky vzdávali tito komunisté hold československým letcům a vojákům padlým ve druhé světové válce.

Ve jménu Československých vojáků, letců a dalších bojovníků za svobodu svého národa, protestujeme proti dalším barbarským činům páchaným stranou a vládou, kterou zastupujete.

Tresty uložené lidem, kteří nesouhlasí s některými vašimi ‘pokrokovými’ idejemi a mají odlišné názory, jako jsou Nechanský, Černý, armádní generál Janoušek a mnoho dalších, dokazují jak nejistým musí být režim který, aby se udržel u moci, musí používat síly a represe.

Pane Velvyslanče, nemůžeme Vám zabránit v oficiální návštěvě hrobů našich kamarádů, kteří položili své životy v boji proti nacistickému utlačiteli národních a lidských práv a jejich spolubojovníků, kteří uprchli z vlasti před pronásledováním vašim režimem.

Doufáme však, že až budete stát u jejich hrobů, uvědomíte si, jak velký je rozdíl mezi ideály socialismu a jejich uskutečňování v praxi, kterou zastupujete. Možná skloníte svou hlavu.

Wg. Cdr. T. Vybíral, DSO, DFC, předseda

This letter by W/Cmdr Tomas Vybiral DSO, DFC, Croix de Guerre, written during that time, illustrates the depth of feeling about this duplicity . Despite being exiled in the west there was still patriotic defiance – even if it was only limited to passive action – amongst the Czechoslovak airmen and soldiers who had fought against the Nazis in WW2 and were now facing the new enemy of Communism in their homeland.

Uvedený dopis W/Cmdr, velitele Wingu, Tomáše Vybírala DSO, DFC, CroisDe Guerre, který napsal v té době, ukazuje hloubku pocitu této dvojakosti. Přesto, že v exilu na západě mezi československými letci a vojáky z druhé světové války to byl ještě vlastenecký vzdor – i když omezený pouze na pasivní akci, čelící ve své vlasti novému nepříteli – komunismu.

Vladimír Soukup

One man in particular had a vision – the exiled Czechoslovak ex-servicemen should seek an opportunity to somehow perpetuate that patriotic and defiant spirit. That man was Vladimir ‘Šula’ Soukup, a former 312 Sqn pilot and, at that time, Chairman of the Free Czechoslovak Air Force Association.

Zvláště jeden muž měl vizi – jak udržovat mezi československými letci a vojáky z druhé světové války, vyhnanými z Československé republiky,- vzdorný a vlastenecký duch. Tímto mužem byl Vladimír “Šula” Soukup, bývalý pilot 312. Sqn., v té době předsda Svazu letců svobodného Československa.

At the time of the Czechoslovak ex-Servicemen’s plots inception, the current dividing fence between the CWGC and the civilian area of Brookwood had not been put in place and thus the civilian and military cemeteries appeared as one. The impact of the site at its inception was quite pronounced. The Czechoslovak Memorial on the military side had the insignia of the Czechoslovak Lion, the national symbol of Czechoslovakia, so the symbolic relationship between the two Czechoslovak areas stood out significantly.

V té době českoslovenští veteráni zakoupili parcelu k založení pohřebního místa pro zemřelé. Aktuální dělící plot mezi CVGC (vojenskou částí) a civilní částí, na hřbitově Brookwood, nebyl zaveden a civilní i vojenská část hřbitova se jevily jako jeden hřbitov. Při svém vzniku, zakoupená pohřební část pro zemřelé československé veterány, ovlivnila výrazně tuto část hřbitova. Národní symbol Československa, Československý památník na vojenské straně měl odznak československého lva a tak symbolický vztah mezi těmito dvěma částmi, Československé oblasti vystupoval zvlášť výrazně.

Karel Vrdlovec

At that time all Czechoslovak memorial ceremonies held at Brookwood, organised by the Czechoslovak Embassy, London, who represented the Czechoslovak Communist authorities in their homeland, took place by the Czechoslovak Memorial in the CWGC section. The new and expanding Czechoslovak ex-Servicemen’s cemetery, a mere 100 metres away, was ignored by them.

V té době všechny československé pamětní ceremonie organizované československým velvyslanectvím, které zastupovalo orgány KSČ se konaly u Památníku v Československé sekci CWGC Brookwood. Nově rozšířený hřbitov pro zemřelé bojovníky letce a vojáky, kteří bojovali ve druhé světové válce za osvobození své vlasti, je vzdálen pouhých 100 m od sekce padlých letců a vojáků. Komunističtí účastníci ceremónii u Památníku padlých Československých letců, sekci zemřelých letců a vojáků ignorovali.

Ironically this new Czechoslovak cemetery had become in a sense the last monument, in long line of monuments, that the exiled Czechoslovak airmen and soldiers, men and women had actually raised money for around the country to ensure that the memory of the soldiers and airmen did not disappear. Notable memorials were the Memorial plaque, at the Czech Club in London, to commemorate the Czechoslovak airmen who were killed in WW2. Also in 1968 the parachute fountain at Leamington Spa to commemorate the town’s links with the Czechoslovak Army parachutists some of whom were later members of Operation Anthropoid; the assassination in Prague of Nazi General Reinhard Heydrich – ‘The Butcher of Prague’.

Paradoxně se tento nový československý hřbitov stal v jistém smyslu v dlouhé řadě památek, poslední památkou československých exilových letců, vojáků, mužů a žen, kteří sháněli peníze, po celé zemi, aby zajistili, že letci a vojáci z paměti nezmizí. Pozoruhodnými památníky byla pamětní deska na památku československých letců, kteří byli zabití ve druhé světové válce na českém klubu v Londýně. V roce 1968 to byl padák na fontáně v Leamington Spa na památku československých parašutistů, z nichž se později někteří stali členy operace atentátu Anthropoid v Praze na nacistického říšského protektora Reinharda Heydricha – “Řezník z Prahy.”

Miloslav Kašpár

The issue was particularly important on the military side where the Communist regime in Czechoslovakia had expunged much of their exploits from the nation’s history books.

Tato otázka byla zvlášť důležitá po stránce vojenské, kde komunistický režim z učebnic dějepisu vymazal z dějin Československa hodně svých činů.

Soukup received support for his vision from Miloslav Kašpár, a former Czechoslovak Army Intelligence Staff Officer and now President of the Association of Czechoslovak Legionnaires Abroad, and also Karel Vrdlovec the secretary of that Association. For others within the exile Czechoslovak military community their initial response to the proposed vision was slightly skeptical. However, once the project started to take shape that initial reaction soon diminished.

Soukup získal pro svou vizi podporu od Miroslava Kašpara, bývalého československého armádního štábního zpravodajského důstojníka, nyní prezidenta Svazu československých legionářů a Karla Vrdlovce, tajemníka této asociace. Ostatní části exilového vojenského společenství byly k navrhované vizi mírně skeptické. Když se však projekt začal rýsovat, jejich počáteční skeptická reakce se snížila.

Soukup was very much the driving force within the project; he lived in nearby Wokingham and had found the site at Brookwood cemetery. At the time the site was just derelict rough ground covered in overgrown brambles.

Soukup byl v rámci projektu důležitou hybnou silou. Žil v nedalekém Wokinghamu a našel na hřbitově Brookwood vhodný, v té době opuštěný a neudržovaný pozemek, zarostlý ostružiním.

Jiři George Šnabl-Scott

He subsequently became involved in the various legal steps to secure a long term lease for the site. The purchase of this was funded by collections made at the annual general meeting at the Czech Club and donations solicited from the exiled Czechoslovak communities around the world. Vladimir Šponář and Viktor Kent, both former RAF airmen and now successful businessmen, significantly assisted on this aspect of the project.

Později provedl různé potřebné právní kroky k zajištění dlouhodobé nájemní smlouvy tohoto pozemku. Finanční prostředky kzajištění pozemku byly získány rozhodnutím z fondu Českého klubu a dary výroční valné hromady získané od exilových československých komunit na celém světě. Vladimír Šponar a Viktor Kent, aby bývalí letci RAF se stali úspěšnými podnikateli, a výrazně finančními prostředky pomohli realizovat projekt.

The Brookwood ex-Servicemen’s Trust was formed and four Trustees appointed: Vladimir Soukup and Miloslav Kašpár, representing airmen and soldiers respectively; Fr. Jan Lang, padre to the Czechoslovak exile community, at Velehrad, London and himself also a victim of communist persecution; and Dr George Scott the son of Jiři Šnabl, now anglicised as Jiři George Šnabl-Scott, a ex-Czechoslovak soldier and parachutist.

Pro hřbitov veteránu v Brookwoodu byla veterány jmenována správní rada, která má čtyři členy. Za letce a vojáky pilota Vladimíra Soukupa a vojáka Miloslava Kašpara. V uvedeném pořadí. Za československou exilovou komunitu na Velehradě v Londýně, Fr. Josefa Langa, oběť komunistické persekuce. a Dr. George Skotta, syna Jiřího Šnábla, nyní s poangličtěným jménem as Jiiří George Šnábl- Scott a bývalého československého vojáka a parašutistu.

Soukup and Jiři George Šnabl-Scott, aided by other Czechoslovak veterans, would go to Brookwood each weekend to clear and level the site, finally laying it to grass. The first interment was early in 1982 for G/Cpt Alexander Hess DFC, who had died in Florida, USA. Others soon followed, bringing the number commemorated to its current number of 96.

Soukup a Jří George Šnábl-Scott, spolu s dalšími československými veterány, každý víkend čistili a vyrovnávali terén a potom jej zatravnili. První pohřeb byl na začátku roku 1982 pro G/Cpt Alexandra Hesse DFC, který zemřel na Floridě, USA. Brzy jej následovali další do stávajícího počtu 96.

The presentation of the new Czechoslovak graves followed the same style as that used in the adjacent CWGC section, neatly and formally laid out, clean headstones, well maintained, colourful flower borders between the headstones and the grass within the area kept neatly trimmed. The headstones used for each grave conformed to the same style as the Czechoslovak CWGC headstones used by the Czechoslovak Memorial.

Prezentace nových československých hrobů,, se přizpůsobuje stejnému stylu, který se používá v přilehlé části GWGC, elegantně a formálně upravené, čisté náhrobní ozdoby, dobře udržovaná květinová úprava hranic mezi náhrobky a tráva v oblasti průběžně zdobené. Dbá se na to, aby náhrobek každého hrobu odpovídal stejnému stylu jako u náhrobků československého CWGC vojenského hřbitova, používaných u československého Památníku.

The style of Czechoslovak headstone used at Brookwood is quite unique and differs from all other CWGC Czechoslovak headstones used in Britain and around the world. which have the Czechoslovak lion, the national symbol of Czechoslovakia. When the Czechoslovak Memorial was built at Brookwood in 1953, it was decided that because that Memorial already contained a sculpture, by František Bělský, of the Czechoslovak lion, it was not necessary to also include this symbol on the new stone headstones which were to replace the temporary wooden crosses used during WW2.

Styl Československé náhrobního kamene použitého na Brookwood je zcela unikátní a liší se od všech ostatních náhrobků CWGC československých používaných ve Velké Británii a po celém světě, Když památník na Brookwoodu od Františka Bělského v roce 1953 obsahoval sochu lva, národní symbol Československa, bylo rozhodnuto, že tento symbol bude na každém náhrobku, které nahradily dočasné dřevěné kříže používané během druhé světové války.

So who are they? – a random selection of some who chose to be interred here:
Takže, kdo jsou oni? – náhodný výběr těch, kteří se rozhodli, aby zde byli pohřbeni:

RAF:

Kauders Vilem, MC

Served with the Czechoslovak Army in the Middle East were he was awarded his MC. Later volunteered to join the RAF and served as a navigator with 311 Sqn. Died in USA, aged 100, making him the oldest Czechoslovak WW2 RAF veteran.

Byl příslušníkem československé armády na Středním východě, kde mu bylo uděleno vyznamenání MC Military Cross – Vojenský kříž. Později byl zařazen do RAF, jako navigátor u 311. Sqdn. Zemřel v USA, ve věku 100 let, jako nejstarší veterán československé armády z druhé větové války.

Ludikar Marcel

311 Sqn wireless operator in Oldřich Doležal’s crew when the blockade runner ‘Alsterufer’ was sunk in December 1943. After February 1948 escaped to the American Zone of Germany by skiing over the border. In England, rejoined the RAF after his escape and retired with the rank of S/Ldr.

Bezdrátový operátor u 311. Sqdn., byl zařazen v posádce Oldřicha Doležala, která při blokádě v prosinci 1943 potopila unikající loď “Alsterufer”. Po únoru 1943 uprchl na lyžích přes hranice do Německa. V Anglii se vrátil k RAF, v hodnosti S/Ldr.

Mansfeld Miroslav DSO, DFC, AFC :

Pre-WW2 pilot with the Czechoslovak Air Force, escaped to Poland after the German occupation. Veteran of the Battle of France with l’Arme d’Air and later a RAF Battle of Britain pilot. Later became a successful night-fighter pilot with 68 Sqn. Was the 3rd most successful Czechoslovak fighter pilot in the RAF during WW2. After the Communist take-over in February ’48, escaped and rejoined the RAF, retiring as S/Ldr.

Před druhou světovou válkou, pilot československého letectva. Po německé okupaci odešel do Polska. Jako pilot se účastnil se bojů o Francii a bitvy o Velkou Británii. Později se stal úspěšným nočním stíhacím pilotem v 68. Sqdn. RAF. Byl třetím nejúspěšnějším československým stíhacím pilotem ve druhé světové válce. Po komunistickém převratu 1948 emigroval na západ a vrátil se k RAF. Do důchodu odešel v hodnosti S/Ldr.

Muzika Jaroslav, AFC:

313 Sqn pilot, who, with other former RAF airmen and their families escaped after the Communist take-over by taking a Czechoslovak Air Force aircraft at night on 22 April 1949 and flying to the west. Rejoined the RAF and retired with the rank of S/Ldr.

Pilot 313. Sqdn., který po komunistickém převzetí moci, spolu s dalšími bývalými letci RAF a jejich rodinami,v noci dne 22. dubna 1949, letadlem československé armády, uletěl na západ. Vrátil se k RAF a odešel v hodnosti S/Ldr.

Šmolik Vojtech, DFC, Croix de Guirre:

Battle of Britain pilot, also served in l’Arme d’Air during the Battle of France where he was awarded the Croix de Guire. After the Comunist take-over in February ’48 he escaped over the border to Germany and re-joined the RAF. In his later life he suffered from Altzheimers and died in a Care Home.

Účastnil se bitvy o Francii a byl mu udělen Croix de Guire. Po komunistickém převzetí moci v únoru 1948 uprchl přes hranice do Německa a opět se připojil k RAF. Ve svém pozdějším životě trpěl Altzeimerovou chorobou a zemřel v domácí péči.

Vybíral Tomáš, DSO, DFC, Legion d’ Honneur, Croix de Guerre:

Fought in the Battle of France with l’Arme d’Air, fought in the Battle of Britain with the RAF, commanded the Czechoslovak Fighter Wing during WW2.

Bojoval v bitvě o Francii a s RAF a v bitvě o Británii. V průběhu druhé světové války, velel československé stíhací peruti v RAF.

Army:

Buršík Josef:

Tank Commander and veteran of the 1st Czechoslovak Independent Armoured Brigade in the USSR, and Red Army fighting in the Dukla Pass, for which he was decorated with the gold star of a hero of the Soviet Union. He was decorated ‘Hero of the Soviet Union’ for his actions during the Battle of liberation of Kiev in Nov 1943!

Velitel tanku a veterán z 1. československé obrněné brigády v Rudé armádě, SSSR. Bojoval na Dukle a za bojovou činnost při osvobozování města Kijev v listopadu 1943, byl vyznamenaný Rudou hvězdou hrdiny Sovětského svazu.

Josten Josef, MBE:

Pre-war professional journalist. Served in a Telegraph Battalion in France. In England served with the Czechoslovak Infantry and then the 2nd Czechoslovak Tank battalion at Dunkirk after D-Day. Escaped to the west after February 1948, where he was involved with anti-Communist resistance. Later continued this resistance when he founded the anti-Communist ‘Free Czechoslovak Information Service’.

Předválečný profesionální novinář. Ve Francii byl u telegrafního praporu. V Anglii sloužil u československého pěšího pluku a 2. československého tankového praporu u Dunkergue po D-den, konce války. Po únoru 1948 byl zapojen do protikomunistického odboje a utekl na západ. Později pokračoval v boji proti komunismu, když založil antikomunistickou “zdarma československou informační službu”.

Kašpár Miloslav, Croix de Guire:

Served in Military Intelligence in the pre-WW2 Czechoslovak Army. Following the German occupation in March 1939, escaped to Poland where he worked for Polish Military intelligence and also returned to Prague to gather intelligence. Returned to Poland and was captured by the Soviets after the Germans and Soviets invaded Poland. After a time in various Soviet prisons, was released and reached France. There he served in the Czechoslovak Army where, after the German invasion he was decorated with the Croix de Guire. In Britain again served in Czechoslovak Military Intelligence and was one of the Czechoslovak intelligence team who planned the assassination of Reinhart Heidrich undertaken in Prague in 1942. After February 1948 escaped to the west and worked for French intelligence and later MI5 as an intelligence officer during the Cold War.

Před druhou světovou válkou sloužil ve vojenském zpravodajství československé armády. Po německé okupaci v březnu 1939 uprchl do Polska, kde pracoval ve prospěch polské zpravodajské služby a také se vrátil do Prahy. Po návratu do Polska byl zajat Sověty. Po nějaké době v různých sovětských věznicích byl propuštěn a dostal se do Francie, kde byl v československé armádě. Po německé invazi byl vyznamenán Croix de Guire V Británii opět sloužil u československé vojenské rozvědky byl v jednom československém zpravodajském týmu, který plánoval atentát na Reinharta Heidricha v roce 1942 v Praze. Po únoru 1948 uprchl na západ a ve studené válce, pracoval jako zpravodajský důstojník pro francouzskou tajnou službu a později MI5.

Polivková Helena:

Escaped after the German occupation of Czechoslovakia to Palestine, via Yugoslavia, where she joined the ATS, where she was active 1943-1946 as a driver. Returned home after the war, but left the country under dramatic circumstances again in 1948. Lived in the UK, worked for CIC and was active in the 3rd Resistance movement.

Po okupaci Československa utekla přes Jugoslavii do Palestiny. Tam se připojila k ATS, kde od roku 1943 do roku 1946 byla řidičkou. Poté se vrátila domu a po únoru v roce 1948 za dramatických okolností opět opustila svou zem a žila ve Velké Británii, kde pracovala v CIC a byla zapojena v 3. odboji.

Šnabl-Scott Jiři George:

Escaped after the German occupation in 1939, to Poland, on arrival in France was required to join the French Foreign Legion. After ww2 was declared transferred to the 1st Czechoslovak Infantry Regiment and fought in France. After evacuation to England volunteered for SOE training in Scotland when, whilst undergoing parachute training Ringway, was seriously injured during a parachute jump in high winds. After recovering from his injuries was with the 1st Czechoslovak Independent Armoured Brigade at Dunkirk after D-Day.

Po německé okupaci 1939 odešel do Polska, po příjezdu do Francie musel vstoupit do francouzské Cizinecké legie. Po rozpoutání druhé světové války, byl převeden do československého pěšího pluku, který bojoval ve Francii. Po evakuaci do Anglie dobrovolně absolvoval výcvik v SOE ve Skotsku. Při parašutistickém výcviku v Ringway se v důsledku silného větru vážně zranil. Po uzdravení byl zařazen do první československé samostatné obrněné brigády, kde sloužil až do konce války po D-den.

Staller Karel:

Before WW2, as a Technical Manager and engineer at the Zbrojovka Brno arms factory, he was responsible for the development of the Bren light machine gun for the British, and for introducing its production in England. It was widely used during and after the war by the British army and Commonwealth forces, and became known for its accuracy and reliability.

Před druhou světovou válkou, jako Technický Manažer a inženýr ve Zbrojovce Brno zbrojovky, byl zodpovědný za vývoj lehkého kulometu Bren pro Brity, a pro zavedení výrobu v Anglii. To bylo široce používán během a po válce v Britské armádě a síly Společenství, a stal se známý jeho přesnosti a spolehlivosti.

And the position today?
A jaká je současná situace?

Since the ‘Velvet Revolution’ of 1989 and also the subsequent ‘Velvet Divorce’ of 1993, when Czechoslovakia divided to become the separate States of the Czech Republic and the Slovak Republic, the Brookwood site has been visited by many Czech and Slovak dignitaries, but the most poignant must be by the first post-Communist Czechoslovak President, Václav Havel, in 1990. The then British Prime Minister, Margaret Thatcher, included in her speech at the official dinner for President Havel at 10 Downing Street; “other Czechoslovaks – airmen and soldiers – also came here and fought valiantly alongside British Forces throughout the Second World War. We honour their memory and you, Sir, will be paying your own respects to them at Brookwood on Friday. They fought for a freedom which Communism then denied to Czechoslovakia after the war.”

Od sametové revoluce 1989 a následně sametového rozvodu 1993, kdy se Československo rozdělilo a vznikly dva samostatné státy Česká republika a Slovenská republika, bylo pohřební místo v Bookwood navštěvováno Českými i Slovenskými hodnostáři. Nejvíce dojemná návštěva byla návštěva, prezidenta první postkomunistické republiky, Václava Havla, v roce 1990 pak britské premiérky Margaret Thatcherové, která ve svém projevu při oficiální večeři na Downing Street 10, ocenila naše letce a vojáky, ” Ostatní, Čechoslováci – letci a vojáci – sem také přišli a ve druhé světové válce bojovali statečně po boku britských sil. Čest jejich památce a pane prezidente chováme k nim na Brookwoodu úctu. Oni bojovali za svobodu, kterou pak komunismus po válce v Československu popíral”.

President Vaclav Havel’s visit to Brookwood 1990.

Currently the Brookwood Czechoslovak ex-Servicemen’s plot holds the graves of 98 former Czechoslovak servicemen and women, from the humble British ranks of Private and AC1 to the highest of Colonels and Group Captains. Following the ‘Velvet Revolution’ the exiled former Czechoslovak Army and RAF personnel were ‘rehabilitated’ back into Czechoslovak society by the new post-Communist government. Although no longer serving within the Czechoslovak military, the former Czechoslovak Army and RAF personnel were awarded significant promotions – some ‘in memorium’ – in military rank during this ‘rehabilitation’ process. For some further promotions were also to be awarded in the following years.

V souřasné době je na v části hřbitova Brookwood, zemřelých československých veteránů z druhé světové války, pohřbeno 98 býbalých československých vojáků a žen. Od skromných britských hodností AC1, až po nejvyšší hodností, plukovníků a skupiny kapitánů. Po “sametové revoluci” exulanti bývalé československé armády a RAF byli v rámci “rehabilitace” posmrtně (in memoriam), novou postkomunistickou vládou, “rehabilitovaní” zpět do československé společnosti a byli povýšeni do vysokých vojenských hodností. V některých dalších případech byli povyšováni do vysokých vojenských hodností v následujících letech.

For those who were interred in the cemetery after the ‘Velvet Revolution’ it was not uncommon to also include the person’s new Czechoslovak rank on the headstone as well as their RAF or British Army rank. Unlike British military ranks, Czechoslovak – and after the ‘Velvet Divorce’ Czech military and Slovak military ranks are not specific to which military service the person actual served. Thus the numerous headstones marked generálmajor [abbreviation genMaj, and in English; Major General] or plukovník [abbreviation plk, and in English; Colonel] could be either an airman or a soldier.

Pro pohřbené na hřbitově po “sametové revoluci” již není neobvyklé, aby na náhrobku pohřbeného byla uvedena hodnost československá a hodnost britská RAF, nebo armádní. Na rozdíl od britských vojenských hodností, československé, po rozdělení Československa, a České republiky a Slovenské republiky, nejsou specifické pro různé vojenské služby u níž zemřelý sloužil. Proto na četných náhrobních kamenech jsou označeny Generálmajor zkratkou v češtině Genmjr.. a v angličtině Major Generál, nebo Plukovník v češtině zkratka plk. může být voják, nebo letec. Plukovník voják (pozemní armády) se rovná Anglické hodnosti letce Group Captain, zkratka G/Cpt.

This unassuming and unpretentious site is now the final resting place of 13 post-1989 promoted generálmajor’s, the largest number anywhere at a single location anywhere in the world. As previously mentioned, this site is also the final resting place of the largest number of Czechoslovak Battle of Britain pilots at a single location anywhere in the world.

Tato skromná a neročná část hřbitova je nyní od roku 1989 místem posledního odpočinku, 13 povýšených plukovníků do hodnosti Generálmajor. Je to největší počet povýšených na jednom místě, kdekoliv na světě. Jak již bylo zmíněno tato, část hřbitova je na světě místem posledního odpočinku největšího počtu pilotů, kteří se účastnili bitvy o Británii.

For many, including those from many other countries from around the world, , their wish was that their final resting place was to be with former RAF or Army comrades at this Brookwood plot. Some examples are Miroslav Sigut from Switzerland, Robert Kellner, William Kauders, Eduard Prchal, his WAAF wife Dolores Prchalova and Alexander Hess all from various parts of the USA, and Josef Bilek from Canada.

Mnoho Čechoslováků, i z mnoha dalších zemí celého světa si přeje, aby konečné místo jejich odpočinku bylo s bývalými letci RAF a s československými vojáky, kteří ve druhé světové válce bojovali ve spojeneckých armádách, na civilním hřbitově, pro československé veterány Bookwood. Například se zde nechali pochovat Miroslav Šigut ze Švýcarska a Robert Kellner, Wiiliam Kauders, Eduard Prchal, jeho žena WAAF Dolores Prchalová a Alexander Hess, všichni z různých koutů USA a Josef Bílek z Kanady.

_______________________________________________________________

But the pristine presentation of the site in its early years has, in recent years been allowed to substantially decline to a shadow of its former self. The neatly laid out flower borders are now no more.

Ale původní prezentace pohřebního místa od počátečních let, je v posledních letech poněkud odlišná. Podstatně se snížilo zastínění a úhledně upravené květiny na hranicích a nic víc.

What was neatly kept grass alongside the headstones, has now been allowed to deteriorate, its neat well maintained appearance has been left to degenerate to merely patchy grass and moss.

Dříve pečlivě udržovaná tráva vedle náhrobků, byla upravena tak, že se nechala degenerovat na zatravněný povrch s mechem.

The headstones themselves visibly show many years of neglect.

Na samotných náhrobních kamenech lze nalézt zanedbání po mnoho let.

A poor way
for these valiant and patriotic Czechoslovak airmen and soldiers to be remembered!

Špatná cesta
Měla by se věnovat větší pozornost její údržbě, neboť, stateční českoslovenští vlastenci, letci a vojáci si to zaslouží.

_______________________________________________________________

The assistance of Dr George Scott with this article is much appreciated.

Děkujeme za pomoc s tímto článkem Dr. Gerge Scottovi, jeho pomoci si velice ceníme.

Article last updated 31 March 2016